Jan Křen

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Aktuální verze z 18. 8. 2015, 11:32

Prof. PhDr. Jan Křen, DrSc. (* 22. srpna 1930, Praha) je český historik. Vystudoval historii na Fakultě společenských věd Vysoké škole politické ÚV KSČ (1953). V letech 1946 – 1969 byl členem KSČ. Do roku 1970 působil jako vedoucí katedry historie na Vysoké škole politické a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Věnoval se studiu dějin tzv. buržoazní republiky, KSČ a československého odboje za 2. světové války. Z jeho rozsáhlého díla o dějinách české emigrace na Západ mohly vyjít jen první dva svazky. V roce 1970 musel opustit své pracoviště a až do roku 1989 pracoval jako dělník-čerpač u podniku Vodní zdroje. Podepsal Chartu 77. Byl hostujícím profesorem na univerzitě v Brémách (1983 – 1984) a v Berlíně (1990 – 1991). Nyní je vědeckým členem Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a ředitelem Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd, členem společné česko-německé komise historiků. Za svoji knihu Dvě století střední Evropy byl v roce 2006 oceněn cenou Magnesia Litera v kategorii naučné literatury a v roce 2007 polskou Cenou Waclawa Felczaka a Henryka Wereszyckého.

Dílo

Československo v období odlivu poválečné revoluční vlny a upevňování panství buržoazie (1921-1923), 1956
Československo v období dočasné a relativní stabilizace kapitalismu (1924-1929), 1957
Mnichovská zrada, 1958
Do emigrace: Západní zahraniční odboj 1938–1939, 1963
Ke studiu dějin KSČ (společně s M. Reimannem), 1964
Dějinná křižovatka SNP, předpoklady a výsledky, 1964
Odsun Němců ve světle nových pramenů", 1967 vyšlo ve třech dílech v ústeckém regionálním časopise „Dialog“; jedná se o vůbec první vědeckou práci českého historika zpracovávající toto téma; autor se věnuje hlavně tomu, jak se tvořily a postupně měnily plány na odsun
Palackého představy střední Evropy, 1969
V emigraci: Západní zahraniční odboj 1939–1940, 1969
Konfliktní společenství: Češi a Němci 1780–1918 (Die Konfliktgemeinschaft: Tschechen und Deutsche 1780–1918), 1988
Integration oder Ausgrenzung: Deutsche und Tschechen 1890–1945, 1989
Bílá místa v našich dějinách, Lidové noviny, 1990
Historické proměny češství, 1993
Obraz Němců Rakouska a Německa v české společnosti 19. a 20. století, 1998
Konkurence i partnerství. Německé a československé hospodářství v letech 1918 - 1945 (Boris Bath, Jozef Faltus, Jan Křen, Eduard Kubů), 1999
Dvě století střední Evropy, 2005

Literatura

PÁNEK, Jaroslav; VOREL, Petr, a kol. Lexikon současných českých historiků. Praha ; Pardubice : Historický ústav Akademie věd České republiky ; Sdružení historiků České republiky (Historický klub) ; Východočeské muzeum, 1999. 373 s. ISBN 80-85268-84-1.

Externí odkazy

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
-[[Prof.]] [[Doktor filozofie|PhDr.]] '''Jan Křen''', [[DrSc.]] (* [[22. srpen|22. srpna]] [[1930]], [[Praha]]) je [[Česko|český]] [[historik]].
+[[Prof.]] [[Doktor filozofie|PhDr.]] '''Jan Křen''', [[DrSc.]] (* [[22. srpen|22. srpna]] [[1930]], [[Praha]]) je [[Česká republika|český]] [[historik]].
 Vystudoval historii na Fakultě společenských věd [[Vysoká škola politická|Vysoké škole politické ÚV KSČ]] ([[1953]]). V letech [[1946]] – [[1969]] byl členem [[Komunistická strana Československa|KSČ]]. Do roku [[1970]] působil jako vedoucí katedry [[historie]] na [[Vysoká škola politická|Vysoké škole politické]] a na [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filozofické fakultě]] [[Univerzita Karlova|Univerzity Karlovy]]. Věnoval se studiu dějin tzv. buržoazní republiky, KSČ a československého odboje za [[Druhá světová válka|2. světové války]]. Z jeho rozsáhlého díla o dějinách české [[emigrace]] na Západ mohly vyjít jen první dva svazky. V roce [[1970]] musel opustit své pracoviště a až do roku [[1989]] pracoval jako [[dělník]]-čerpač u podniku Vodní zdroje. Podepsal ''[[Charta 77|Chartu 77]]''. Byl hostujícím profesorem na univerzitě v [[Brémy|Brémách]] ([[1983]] – [[1984]]) a v [[Berlín]]ě ([[1990]] – [[1991]]).
 Nyní je vědeckým členem [[Institutu mezinárodních studií]] [[FSV UK|Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy]] a ředitelem [[Ústav pro soudobé dějiny Akademie Věd ČR|Ústavu pro soudobé dějiny]] [[Akademie věd České republiky|Akademie věd]], členem společné česko-německé komise historiků.