McDonnell F3H Demon

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (1 revizi)
(+ Vylepšení)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze.)
Řádka 3: Řádka 3:
|typ = palubní [[stíhací letoun]]
|typ = palubní [[stíhací letoun]]
|výrobce = [[McDonnell Aircraft Corporation]]
|výrobce = [[McDonnell Aircraft Corporation]]
-
|image = Soubor:F3H VX-4 CVA-41.jpg
+
|image = [[Soubor:F3H VX-4 CVA-41.jpg|250px]]
|text =  
|text =  
|konstruktér =  
|konstruktér =  
Řádka 11: Řádka 11:
|výroba = Ukončena v listopadu 1959
|výroba = Ukončena v listopadu 1959
|vyrobeno kusů = 519
|vyrobeno kusů = 519
-
|hlavní uživatel = [[Námořnictvo Spojených států|US Navy]]
+
|hlavní uživatel = [[Námořnictvo Spojených států amerických|US Navy]]
|více uživatelů =  
|více uživatelů =  
-
}}
+
}}'''McDonnell F3H Demon''' byl [[Letadlová loď|palubní]] [[Proudový motor|proudový]] [[stíhací letoun]] [[Námořnictvo Spojených států amerických|amerického námořnictva]].
-
'''McDonnell F3H Demon''' byl [[Letadlová loď|palubní]] [[Proudový motor|proudový]] [[Stíhačka|stíhací letoun]] [[Námořnictvo Spojených států|amerického námořnictva]]. Byl nástupcem typu [[McDonnell F2H Banshee]]. V americkém námořnictvu byl používán v letech [[1956]]–[[1964]].
+
Byl nástupcem typu [[McDonnell F2H Banshee]]. V americkém námořnictvu byl používán v letech [[1956]]–[[1964]].
== Vývoj ==
== Vývoj ==
-
Vývoj F3H začal v roce [[1949]]. Letoun byl konstruován jako jednomotorový, poháněný motorem [[Westinghouse]] [[J40]], který měl dosahovat výkonu až 49 kN, což byl trojnásobek výkonu jednoho z motorů F2H Banshee. Byl to první projekt letounu s šípovými křídly, na kterém firma McDonnell pracovala a také první letoun US Navy, vybavený řízenými střelami.
+
Vývoj F3H začal v roce [[1949]]. Letoun byl konstruován jako jednomotorový, poháněný motorem [[Westinghouse J40]], který měl dosahovat výkonu až 49 kN, což byl trojnásobek výkonu jednoho z motorů F2H Banshee. Byl to první projekt letounu s šípovými křídly, na kterém firma McDonnell pracovala a také první letoun US Navy, vybavený řízenými střelami.
První prototyp poprvé vzlétl [[7. srpen]] [[1951]] a byl přitom pilotován testovacím pilotem ''Robertem Edholmem''. První testy stroje způsobilého k operační službě probíhaly od ledna [[1953]]. Hlavním problémem byl v té době motor, který měl jen poloviční výkon, než se čekalo a navíc byl velice nespolehlivý. Z prvních 35 letounů '''F3H-1N''', které měly motor J40, bylo osm ztraceno při haváriích. Všechny kusy s tímto pohonem měly od té doby zakázané lety a pro letoun se hledala náhradní pohonná jednotka. Plánovaná průzkumná varianta '''F3H-1P''' nebyla nikdy realizována.
První prototyp poprvé vzlétl [[7. srpen]] [[1951]] a byl přitom pilotován testovacím pilotem ''Robertem Edholmem''. První testy stroje způsobilého k operační službě probíhaly od ledna [[1953]]. Hlavním problémem byl v té době motor, který měl jen poloviční výkon, než se čekalo a navíc byl velice nespolehlivý. Z prvních 35 letounů '''F3H-1N''', které měly motor J40, bylo osm ztraceno při haváriích. Všechny kusy s tímto pohonem měly od té doby zakázané lety a pro letoun se hledala náhradní pohonná jednotka. Plánovaná průzkumná varianta '''F3H-1P''' nebyla nikdy realizována.
-
[[Image:XF3H CVA-43.jpg|thumb|left|Druhý prototyp XF3H-1 při zkouškách na palubě letadlové lodě USS Coral Sea (CV-43) v roce 1953.]]
+
[[File:XF3H CVA-43.jpg|thumb|220px|Druhý prototyp XF3H-1 při zkouškách na palubě letadlové lodě USS Coral Sea (CV-43) v roce 1953.]]
-
 
+
Jako nejlepší náhradní motor se ukázal být proudový motor [[Allison J71]], který poháněl například palubní bombardér [[Douglas B-66 Destroyer]]. První nové kusy F3H s tímto motorem byly značeny F3H-2N. Tento motor ovšem měl větší rozměry, než původní J40 a proto musel McDonnell zvětšit křídlo a přepracovat trup letounu. Výkon J71 byl ale v operační službě nedostatečný pro letoun velikosti F3H a motor také trápily některé technické nedostatky. První Demon s motorem J71 vzlétl v říjnu [[1954]].
Jako nejlepší náhradní motor se ukázal být proudový motor [[Allison J71]], který poháněl například palubní bombardér [[Douglas B-66 Destroyer]]. První nové kusy F3H s tímto motorem byly značeny F3H-2N. Tento motor ovšem měl větší rozměry, než původní J40 a proto musel McDonnell zvětšit křídlo a přepracovat trup letounu. Výkon J71 byl ale v operační službě nedostatečný pro letoun velikosti F3H a motor také trápily některé technické nedostatky. První Demon s motorem J71 vzlétl v říjnu [[1954]].
-
Dalším problémem bylo nalézt pro pilota letounu vhodné vystřelovací sedadlo. První modely byly shledány nevhodnými a byly nakonec nahrazeny novým vystřelovacím sedadlem firmy [[Martin-Baker]], které se díky svým lepším výkonům v nízkých výškách a větší spolehlivosti, staly standardními v celé US Navy.
+
Dalším problémem bylo nalézt pro pilota letounu vhodné vystřelovací sedadlo. První modely byly shledány nevhodnými a byly nakonec nahrazeny novým vystřelovacím sedadlem firmy Martin-Baker, které se díky svým lepším výkonům v nízkých výškách a větší spolehlivosti, staly standardními v celé US Navy.
Přes tyto potíže objednalo námořnictvo sérii 239 kusů '''F3H-2''', které byly dodávány od března [[1956]]. Do konce výroby typu v listopadu [[1959]], bylo vyrobeno celkem 519 kusů. Byl to první americký palubní stíhač, schopný díky radaru ''AN/APG-51'' operovat v každém počasí.
Přes tyto potíže objednalo námořnictvo sérii 239 kusů '''F3H-2''', které byly dodávány od března [[1956]]. Do konce výroby typu v listopadu [[1959]], bylo vyrobeno celkem 519 kusů. Byl to první americký palubní stíhač, schopný díky radaru ''AN/APG-51'' operovat v každém počasí.
-
[[Image:F3H VF-64 CVA-41.jpg|thumb|left|Čtveřice F3H-2 Demon squadrony ''VF-64 Free Lancers'' v roce 1958 či 1959.]]
+
[[File:F3H VF-64 CVA-41.jpg|thumb|220px|Čtveřice F3H-2 Demon squadrony ''VF-64 Free Lancers'' v roce 1958 či 1959.]]
-
 
+
Standardní výzbrojí '''F3H-2N''' byly 4 kanóny Colt ráže 20 mm Později byla horní dvojice kanónů odstraněna, aby se ušetřila hmotnost letounu. Pozdější modely, které byly přeznačeny na '''F3H-2M''', byly schopné nést střely vzduch-vzduch [[AIM-7 Sparrow]] a později i [[AIM-9 Sidewinder]]. Letouny obvykle nesly oba typy střel. Na vnitřní dvojici závěsníků pak byl pověšen pár střel Sparrow a na vnějších pár střel Sidewinder. Když byly F3H používány k protivzdušné obraně letadlových lodí, nepoužívaly kanóny. Ty byly instalovány a používány při konkrétních akcích, jakou byla [[Kubánská krize]], ve kterých se daly očekávat mise s útoky proti pozemním cílům. Průzkumná verze '''F3H-2P''' nebyla nikdy realizována.
-
Standardní výzbrojí '''F3H-2N''' byly 4 kanóny [[Colt]], ráže 20 mm Později byla horní dvojice kanónů odstraněna, aby se ušetřila hmotnost letounu. Pozdější modely, které byly přeznačeny na '''F3H-2M''', byly schopné nést střely vzduch-vzduch [[AIM-7 Sparrow]] a později i [[AIM-9 Sidewinder]]. Letouny obvykle nesly oba typy střel. Na vnitřní dvojici závěsníků pak byl pověšen pár střel Sparrow a na vnějších pár střel Sidewinder. Když byly F3H používány k protivzdušné obraně letadlových lodí, nepoužívaly kanóny. Ty byly instalovány a používány při konkrétních akcích, jakou byla [[Kubánská krize]], ve kterých se daly očekávat mise s útoky proti pozemním cílům. Průzkumná verze '''F3H-2P''' nebyla nikdy realizována.
+
V roce [[1962]] došlo ke změně označení amerických letadel a F3H se změnil na '''F-3'''. Z F3H-3N se stal '''F-3C''', zatímco F3H-2M byl přeznačen na '''MF-3''' a F3H-2 jednoduše na '''F-3B'''.
V roce [[1962]] došlo ke změně označení amerických letadel a F3H se změnil na '''F-3'''. Z F3H-3N se stal '''F-3C''', zatímco F3H-2M byl přeznačen na '''MF-3''' a F3H-2 jednoduše na '''F-3B'''.
Řádka 71: Řádka 69:
=== Výzbroj ===
=== Výzbroj ===
-
* 4× 20mm kanón Colt Mk 12 (po 150 nábojích)  
+
* 4× 20 mm kanón Colt Mk 12 (po 150 nábojích)  
* až 4× [[AIM-9 Sidewinder]] či [[AIM-7 Sparrow]] (pozdější verze)  
* až 4× [[AIM-9 Sidewinder]] či [[AIM-7 Sparrow]] (pozdější verze)  
* až 2 720 kg pum  
* až 2 720 kg pum  
Řádka 79: Řádka 77:
{{Flickr|McDonnell+F3H+Demon}}{{Commonscat|F3H Demon}}{{Článek z Wikipedie}}
{{Flickr|McDonnell+F3H+Demon}}{{Commonscat|F3H Demon}}{{Článek z Wikipedie}}
-
{{McDonnell Aircraft Corporation}}
+
{{Vojenské letouny amerického námořnictva po roce 1945}}{{McDonnell Aircraft Corporation}}
-
{{Vojenské letouny amerického námořnictva po roce 1945}}  
+
[[Kategorie:Palubní letadla]]
[[Kategorie:Palubní letadla]]
[[Kategorie:Americká stíhací letadla]]
[[Kategorie:Americká stíhací letadla]]
[[Kategorie:Letadla McDonnell|F3H Demon]]
[[Kategorie:Letadla McDonnell|F3H Demon]]

Aktuální verze z 1. 10. 2015, 21:40

F3H Demon
F3H VX-4 CVA-41.jpg
Základní charakteristika
Určení palubní stíhací letoun
Výrobce McDonnell Aircraft Corporation
Konstruktér
První let 7. srpen 1951
Zařazen 7. březen 1956
Vyřazen 1964
Výroba Ukončena v listopadu 1959
Vyrobeno 519
Varianty
Uživatel US Navy

McDonnell F3H Demon byl palubní proudový stíhací letoun amerického námořnictva.

Byl nástupcem typu McDonnell F2H Banshee. V americkém námořnictvu byl používán v letech 1956–1964.

Obsah

Vývoj

Vývoj F3H začal v roce 1949. Letoun byl konstruován jako jednomotorový, poháněný motorem Westinghouse J40, který měl dosahovat výkonu až 49 kN, což byl trojnásobek výkonu jednoho z motorů F2H Banshee. Byl to první projekt letounu s šípovými křídly, na kterém firma McDonnell pracovala a také první letoun US Navy, vybavený řízenými střelami.

První prototyp poprvé vzlétl 7. srpen 1951 a byl přitom pilotován testovacím pilotem Robertem Edholmem. První testy stroje způsobilého k operační službě probíhaly od ledna 1953. Hlavním problémem byl v té době motor, který měl jen poloviční výkon, než se čekalo a navíc byl velice nespolehlivý. Z prvních 35 letounů F3H-1N, které měly motor J40, bylo osm ztraceno při haváriích. Všechny kusy s tímto pohonem měly od té doby zakázané lety a pro letoun se hledala náhradní pohonná jednotka. Plánovaná průzkumná varianta F3H-1P nebyla nikdy realizována.

Druhý prototyp XF3H-1 při zkouškách na palubě letadlové lodě USS Coral Sea (CV-43) v roce 1953.

Jako nejlepší náhradní motor se ukázal být proudový motor Allison J71, který poháněl například palubní bombardér Douglas B-66 Destroyer. První nové kusy F3H s tímto motorem byly značeny F3H-2N. Tento motor ovšem měl větší rozměry, než původní J40 a proto musel McDonnell zvětšit křídlo a přepracovat trup letounu. Výkon J71 byl ale v operační službě nedostatečný pro letoun velikosti F3H a motor také trápily některé technické nedostatky. První Demon s motorem J71 vzlétl v říjnu 1954.

Dalším problémem bylo nalézt pro pilota letounu vhodné vystřelovací sedadlo. První modely byly shledány nevhodnými a byly nakonec nahrazeny novým vystřelovacím sedadlem firmy Martin-Baker, které se díky svým lepším výkonům v nízkých výškách a větší spolehlivosti, staly standardními v celé US Navy.

Přes tyto potíže objednalo námořnictvo sérii 239 kusů F3H-2, které byly dodávány od března 1956. Do konce výroby typu v listopadu 1959, bylo vyrobeno celkem 519 kusů. Byl to první americký palubní stíhač, schopný díky radaru AN/APG-51 operovat v každém počasí.

Čtveřice F3H-2 Demon squadrony VF-64 Free Lancers v roce 1958 či 1959.

Standardní výzbrojí F3H-2N byly 4 kanóny Colt ráže 20 mm Později byla horní dvojice kanónů odstraněna, aby se ušetřila hmotnost letounu. Pozdější modely, které byly přeznačeny na F3H-2M, byly schopné nést střely vzduch-vzduch AIM-7 Sparrow a později i AIM-9 Sidewinder. Letouny obvykle nesly oba typy střel. Na vnitřní dvojici závěsníků pak byl pověšen pár střel Sparrow a na vnějších pár střel Sidewinder. Když byly F3H používány k protivzdušné obraně letadlových lodí, nepoužívaly kanóny. Ty byly instalovány a používány při konkrétních akcích, jakou byla Kubánská krize, ve kterých se daly očekávat mise s útoky proti pozemním cílům. Průzkumná verze F3H-2P nebyla nikdy realizována.

V roce 1962 došlo ke změně označení amerických letadel a F3H se změnil na F-3. Z F3H-3N se stal F-3C, zatímco F3H-2M byl přeznačen na MF-3 a F3H-2 jednoduše na F-3B.

F3H byl hlavním palubním stíhačem US Navy až do roku 1962, kdy ho v této roli nahradil McDonnell F-4 Phantom II. Ten byl vlastně nejprve vyvíjen jako takový "Super Demon", tedy větší a výkonnější varianta F3H. Tento koncept se později objevil například u typu McDonnell Douglas F/A-18 Hornet, kdy varianta F/A-18E/F, byla také mnohem větší, než původní verze.

Přestože byl F3H vyvíjen v době korejské války, nebyl nikdy bojově nasazen. Poslední jednotka s F3H, squadrona VF-161 Chargers, vyměnila své Demony za nové Phantomy v září 1964. Díky výbornému výhledu z pilotního prostoru byl Demon přezdíván "The Chair"".

Varianty

  • XF3H-1 - 2 prototypy F3H.
  • F3H-1N - Stíhací verze. Verze s motorem Westinghouse J40.
  • F3H-1P - Průzkumná verze F3H-1. Nerealizováno.
  • F3H-2 (F-3B) - Stíhací verze. Přepracovaný F3H-1 s novým motorem Allison J71, upraveným trupem a větším křídlem.
  • F3H-2N (F-3C) - Stíhací verze. Vylepšená varianta F3H-2.
  • F3H-2M (MF-3B) - Stíhací verze. Upraven pro nesení řízených střel.
  • F3H-2P - Průzkumná varianta F3H-2. Nerealizováno.
  • F3H-3 - Další vylepšení F3H-2. Nerealizováno.

Hlavní technické údaje

F3H-2

  • Osádka: 1
  • Rozpětí: 10,77 m
  • Délka: 17,98 m
  • Výška: 4,45 m
  • Plocha: 41,1 m2
  • Hmotnost prázdného letounu: 9 656 kg
  • Vzletová hmotnost: 14 127 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 17 700 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × proudový motor Westinghouse J40-WE-22
    • Tah motoru: 64 kN

Výkony

  • Maximální rychlost: 1 152 km/h
  • Dostup: 13 000 m
  • Stoupavost: 72,9 m/s
  • Plošné zatížení: 293 kg/m2
  • Dolet: 2 900 km

Výzbroj

Externí odkazy

Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
McDonnell F3H Demon
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
McDonnell F3H Demon
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/McDonnell_F3H_Demon“