Brewster F2A Buffalo

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
(+ Výrazné vylepšení)
m (Nahrazení textu „US Navy“ textem „US Navy“)
 
Řádka 12: Řádka 12:
  |vyrobeno kusů = 507 ks
  |vyrobeno kusů = 507 ks
  |varianty = [[VL Humu]]
  |varianty = [[VL Humu]]
-
  |hlavní uživatel = [[Námořnictvo Spojených států|US Navy]]
+
  |hlavní uživatel = [[Námořnictvo Spojených států amerických|US Navy]]
  |více uživatelů = [[Nizozemsko]]<br />[[Finsko]]<br />[[Spojené království|Velká Británie]]
  |více uživatelů = [[Nizozemsko]]<br />[[Finsko]]<br />[[Spojené království|Velká Británie]]
}}
}}
-
'''Brewster F2A Buffalo''' byl [[Spojené státy americké|americký]] palubní [[stíhací letoun]] vyvinutý koncem 30. let 20. století. Letoun byl prvním stíhacím palubním jednoplošníkem [[Námořnictvo Spojených států|US Navy]].  
+
'''Brewster F2A Buffalo''' byl [[Spojené státy americké|americký]] palubní [[stíhací letoun]] vyvinutý koncem 30. let 20. století. Letoun byl prvním stíhacím palubním jednoplošníkem [[Námořnictvo Spojených států amerických|US&nbsp;Navy]].  
== Vývoj ==
== Vývoj ==

Aktuální verze z 1. 10. 2015, 22:03

Brewster F2A Buffalo
Brewster F2A-3 g16055.jpg
Brewster F2A Buffalo
Základní charakteristika
Určení stíhací letoun
Výrobce Brewster
Konstruktér
První let 2. prosince 1937
Zařazen Duben 1939
Vyřazen 1948
Výroba 1938-1941
Vyrobeno 507 ks
Varianty VL Humu
Uživatel US Navy
Nizozemsko
Finsko
Velká Británie

Brewster F2A Buffalo byl americký palubní stíhací letoun vyvinutý koncem 30. let 20. století. Letoun byl prvním stíhacím palubním jednoplošníkem US Navy.

Obsah

Vývoj

Prototyp XF2A-1

Byl vyprojektován firmou Brewster na základě zadání z 15. listopadu 1935 na vývoj palubního stíhacího letounu, který by nahradil dosavadní typ Grumman F3F.[1] Projekt Brewsteru byl vybrán na úkor stíhacího dvouplošníku Grumman XF4F-1 firmy Grumman, ze kterého kompletním přepracováním vznikl slavný F4F Wildcat.

Prototyp XF2A-1 byl robusní celokovový středoplošník s krytým kokpitem a zatahovacím podvozkem. Poháněl ho hvězdicový vzduchem chlazený devítiválec Wright R-1820-22 Cyclone o výkonu 850 hp (625 kW). U prototypu tvořila výzbroj dvojice synchronizovaných kulometů, z nichž jeden byl ráže 7,62 mm a druhý 12,7 mm.[1]

V červnu 1938 byla objednána první série 54 kusů varianty F2A-1 a později dalších 43 kusů verze F2A-2. U obou verzí byla výzbroj zesílena přidáním dalších dvou nesynchronizovaných 12,7mm kulometů v křídlech.[1] Stroj byl hodnocen příznivě z hlediska pilotáže a letových vlastností. Potíže nastaly, když byla doplňována výzbroj a narůstala hmotnost, což snižovalo výkony typu.

Operační služba

US Navy

F2A-3 amerického námořnictva

Námořní letectvo nakonec odebralo jen jedenáct kusů F2A-1, které sloužily u jednotky VF-3 na letadlové lodi USS Saratoga. Ostatní letouny byly dodávány do Holandska, Belgie a Finska. Kompletně převzalo až následující sérii 108 kusů verze F2A-3 (dalších 20 kusů této verze převzalo Holandsko). Dvacet letadel F2A-3 americké námořní pěchoty se podílelo na obraně atolu Midway během bitvy o Midway.[2]

Finsko

Do Finska bylo přes Švédsko dodáno 44 kusů F2A-1 označených B-239. Ve Finsku byly tyto letouny vysoce hodnoceny, když se s úspěchem dokázaly v Zimní válce a Pokračovací válce postavit sovětským letadlům. Na každý dodaný stroj zde připadlo v průměru deset sestřelených letounů Rudé armády. Oblíbenost typu vedla až k úvahám o jeho domácí výrobě, finská modifikace letounů VL Humu s ruským motorem Švecov M-63 však nakonec zůstala jen v prototypu.

Velká Británie

Trojice finských B-239

Velká Británie v roce 1940 převzala 38 kusů (ze 40 vyrobených, dva byly Němci ukořistěny) pro Belgii určených strojů B-339B (denavalizované F2A-2, v Británii Buffalo Mk I) a provozovala je ve Středomoří. Dalších 170 kusů verze B-339E bylo dodáno na Dálný východ,[1] kde je po vypuknutí války v Japonskem, Royal Air Force, australské a novozélandské letectvo nasadily v bojích v Malajsii, Barmě, Indonésii a obraně Singapuru. Vzhledem k lepším výkonům modernějších japonských stíhacích letounů, zde Buffala utrpěla velké ztráty a brzy byla nahrazována modernějšími typy.

Nizozemsko

Britská Buffala v Singapuru, 12. říjen 1941

Nizozemsko zakoupilo 72 kusů označených B-339D (dodány od března 1941) a 20 kusů verze B-439 (F2A-3) dodaných v březnu 1942.[2] Letouny byly nasazeny při obraně Nizozemské východní Indie.

Uživatelé

Hlavní technické údaje

F2A-1

  • Posádka: 1 (pilot)
  • Rozpětí: 10,668 m
  • Délka: 7,925 m
  • Výška: 3,632 m
  • Nosná plocha: 19,408 m2
  • Hmotnost prázdného letounu: 1 717 kg
  • Vzletová hmotnost: 2 286 kg
  • Maximální rychlost: 500 km/h ve výšce 5486 m
  • Cestovní rychlost: 257 km/h
  • Dostup: 10 058 m
  • Stoupavost: 993 m/min
  • Dolet: 1609 km

Pohonná jednotka

Výzbroj

  • 1× kulomet ráže 7,62 mm (ve Finsku nahrazen kulometem ráže 12,7 mm)
  • 3× kulomet ráže 12,7 mm (1× synchronizovaný v trupu, 2× nesynchronizovaný v křídlech)

F2A-3

  • Posádka: 1 (pilot)
  • Rozpětí: 10,668 m
  • Délka: 8,026 m
  • Výška: 3,683 m
  • Nosná plocha: 19,408 m2
  • Hmotnost prázdného letounu: 2 146 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 2 867 kg
  • Maximální rychlost: 457 km/h na úrovni moře (517 km/h ve výšce 5029 m)
  • Cestovní rychlost: 257 km/h
  • Dostup: 9 144 m
  • Stoupavost: 673 m/min
  • Dolet: 1 553 km

Pohonná jednotka

Výzbroj

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla USA. Plzeň : Fraus, 1992. ISBN 80-85784-01-7. Kapitola Brewster F2A Buffalo, s. 17.  
  2. ↑ 2,0 2,1 SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla USA. Plzeň : Fraus, 1992. ISBN 80-85784-01-7. Kapitola Brewster F2A Buffalo, s. 18.  


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Brewster F2A Buffalo


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Brewster_F2A_Buffalo“