Litoboř

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 11. 5. 2016, 09:04

Kaple Panny Marie z roku 1800

Obec Litoboř se nachází v okrese Náchod, kraj Královéhradecký.

• Ke dni 31. 12. 2007 zde žilo 99 obyvatel.
• Ke dni 1. 1. 2014 zde žilo 115 obyvatel.

Přírodní poměry

Poloha

Litoboř se nachází na silniční trase z Hořiček do Červeného Kostelce. Na severu bezprostředně sousedí s katastrem Křižanova u Mezilečí, a to v oblasti zvané V Táboře, na východě jsou jejím sousedem osada Kalousov (součást Hořiček) a Hořičky, na jihu krátce sousedí s katastrem Vestce, resp. jeho místní části Hostinky, od jihu až jihovýchodu na ní dosedá Světlá pod Hořičkami, jež je místní částí Lhoty pod Hořičkami, a od Hlubokého potoka směrem na sever na ni navazuje katastr Slatiny nad Úpou, která je tak jediným jejím východním sousedem.

Sama obec se rozkládá v kotlině podél Hlubokého potoka (též zvaného Zlámaným) a na stráních táhnoucích se nad ní od západu k jihovýchodu. Dále k Litoboři patří samoty V Táboře na severu katastru (nejvyšší bod 430 m n. m.), které se rozkládají v malebném údolíčku podél Slatinského potoka a na jihu v zalesněné části údolí Hlubokého potoka místo zvané Turyň (dříve též Turyně), kde se nacházela tvrz pánů z Litoboře. Její zeměpisné souřadnice jsou 50°27′02″ severní zeměpisné šířky a 16°00′50″ východní zeměpisné délky.

Rozloha a části obce

Rozloha Litoboře činí 351 ha. Obec se nalézá na stejnojmenném katastru a v současnosti se nedělí na žádné místní části, neboť v roce 1961 přišla o dvě své místní části - Křižanov a Mečov, které byly její součástí stovky let.

Využití půdy (stav z r. 2007)

Pramen: Český statistický úřad

Hydrologie

Tok Hlubokého potoka

Nejvýraznějším tokem na území obce je Hluboký potok, na němž poblíž Kobylince leží menší vodní nádrž. Další nádrže na jeho toku nalezneme ještě v centru obce, které slouží jako požární. Nesmíme však opomenout ani na část toku Slatinského potoka v místě zv. V Táboře.

Geologie a geomorfologie

Katastr obce se nachází v oblasti Krkonošského podhůří, přesněji v jižní až jihovýchodní části Kocléřovského hřbetu, který se táhne oblastí mezi Mostkem a severozápadem Náchoda i jeho blízkého okolí. A právě v místě od hajnické Liščí hory (609 m n. m.), jež je mimochodem nejvyšším bodem výše jmenovaného Kocléřovského hřbetu, se rozkládá jeho dílčí celek – Hořičský hřbet, jež v okolí úpského údolí přechází v Olešenskou pahorkatinu. Regionálně můžeme zařadit území obce do geologické soustavy Českého masivu - pokryvných útvarů a postvariských magmatitů.

Údolí Hlubokého potoka

V okolí Hlubokého potoka, který teče obcí a vytváří podél svého toku malé údolíčko, se směrem od Kalousova nacházejí kvartérní kamenité až hlinito-kamenité sedimenty deluviální geneze, jejichž minerální složení je výrazně pestré. Přilehlé svahy jsou tvořeny zpevněnými sedimenty z období svrchní křídy, zejm. spodního a středního turonu. Jedná se o písčité slínovce a spongilitické jílovce, místy výrazně silicifikované (opuky), které jsou marinní geneze. Tyto horniny nalezneme i v údolí, které se nazývá V Táboře a nachází se severozápadním směrem od vlastní obce. Na tyto horniny ve směru k Hořičkám, Turyni a Slatině nad Úpou navázal svrchní pleistocén nezpevněné sedimenty eolické geneze, a to ve formě spraší a sprašových hlín, jež navíc obsahují významné množství uhličitanu vápenatého, křemenných a dalších různorodých minerálních příměsí.

Fauna a flóra

Zdejší fauna a flóra je typická pro podhorské oblasti a nijak se neliší od populací na katastrech okolních obcí. Za zmínku snad stojí jen velké rozšíření hasivky orličí v oblasti Na Táboře, neboť v okolních lesích převládá spíše papratka samičí. Z živočichů stojí za zmínku vzácný mlok skvrnitý.

Na území obce se nenacházejí zvláště chráněná území v kategorii přírodních rezervací či přírodních památek, ani prvky regionálního územního systému ekologické stability. Výrazným krajinným prvkem je na území obce místo Pod Táborem. Jedná se o vlhké údolí Slatinského potoka s výskytem mnoha vzácných rostlin (devětsil bílý, devětsil lékařský, pryskyřník platanolistý, kerblík lesklý, žluťucha orlíčkolistá, ostřice zobánkatá, řebříček obecný, kakost luční, kopretina bílá, kozí brada východní, prvosenka vyšší, rdesno hadí kořen, úpolín obecný, kakost bahenní, pomněnka bahenní). Část obce navíc leží v ochranném pásmu NKP Babiččino údolí, což vypovídá o tom, že v oblasti přírody má obec svým návštěvníkům co nabídnout.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatelstva

Pramen: Český statistický úřad

Vývoj počtu obyvatelstva v obci za poslední roky

Pramen: Český statistický úřad

Počet obyvatel

(podle sčítání lidu v roce 2001)

Pramen: Český statistický úřad

Národnostní složení

(podle sčítání lidu v roce 2001)

Pramen: Český statistický úřad

Náboženské vyznání

(podle sčítání lidu v roce 2001)

Pramen: Český statistický úřad

Struktura bytového fondu

V Litoboři je evidováno celkem 88 domů, z toho trvale obydlených je 32, 46 slouží k rekreaci a 10 je neobydlených. Liniová zástavba je převážně uspořádána podél místních komunikací a toku Hlubokého potoka.

Vývoj počtu domů

Pramen: Český statistický úřad

Spolkový život

Místní lidé byli vždy velice aktivní v organizování různých spolků. Nejdůležitějším z nich se stal místní sbor dobrovolných hasičů, který byl založen v roce 1897. Byl tak aktivní a činorodý, že mj. dokázal i to, aby místní hasičská župa pořádala svůj sjezd právě v Litoboři (16. června 1929). Podobně je na tom i sport, který má v obci dlouhou tradici, ať již orelskou či sokolskou. Dnes je asi nejvíce známé místní jezdectví, které je úzce spojeno s Jízdárnou Litoboř (Donarova samota) a jejím Hipoturistickým jezdeckým klubem. Jízdárna začínala jako koňský útulek pro staré a nemocné koně. Dnes se věnuje zejm. výuce jízdy na koni, hipoterapii, ubytování, letním dětským táborům a pořádání různých kulturních akcí (Otevírání Babiččina údolí, Dětský den, Hubertova jízda, Hubertova zábava pro handicapované, Setkání v Ratibořicích, Celorepublikový sraz pražských krysaříků). Místní jsou ale aktivní i v turistice, neboť obcí každoročně vede pochod Barunka, který pořádá KČT Hrot Česká Skalice. Tradiční bylo v obci i včelařství, jehož významnou postavou byl truhlář Pacák. Od počátku byli všichni tito chovatelé organizováni ve Včelařském spolku v Červeném Kostelci, založeném 6. ledna 1899, přičemž hromadně spolupracovali s těmi z blízkého okolí, zejm. Slatiny nad Úpou. V krvi však místní mají i divadelní ochotnictví. Docházeli zejm. do Hořiček i České Skalice a v poslední době měli svůj podíl i na ochotnických představeních v Libňatově (Don Quijote Miguela de Cervantese y Saavedry, 2009). Se svojí troškou do mlýna přešla obec i do historie skautingu, neboť u Litoboře se do vypuknutí 2. světové války konaly dva letní tábory červenokosteleckého dívčího oddílu Junáka.

Historie

Počátky obce sahají až do 2. poloviny 12. století (některé prameny uvádějí i ranější data), kdy tuto část severovýchodních Čech získal do svých mocenských zájmů mocný rod z Kladska - Hronovici. K jeho představitelům patřil i Lutobor, jehož jméno se odráží v názvu obce.

Tradiční architektura

Historicky významnou samotou patřící k obci byla tvrz Turyň, z níž do dnešní doby mnoho nezbylo, i když se soudí, že nejspíše nejde jen o základy a drobné zbytky zdí, ale že se pod příkrovem země nacházejí zachované sklepy. Poprvé se připomíná v roce 1369 Ješkem (Janem) z Litoboře, jenž byl v letech 1369-1372 zároveň pánem na Chvalči. V roce 1372 se připomíná jeho bratr Lítek Hanuš z Chlumu, jenž byl v letech 1405-1414 patronem kostela v Hořičkách. Období husitských válek se na celém okolí podepsal nepříznivě, z jedné strany neustálé půtky mezi místními feudály, neboť co panství, to jiný pán a jiná víra (např. Jan Krušina z Lichtenburku byl členem sirotčího bratrstva, Jan ze Smiřic se hlásil k Pražanům a Hynek z Červené Hory náležel ke straně podjednou), z druhé strany plenivé nájezdy slezských knížat, které se mnohdy nevyhnuly ani majetkům katolických pánů. V té době již vládli nástupci Lítka Hanuše z Chlumu, sami se zvali Litobořskými z Chlumu a vládli až do počátku 16. století, kdy byla tvrz i s obcí prodána Kryštofovi ze Švamberka a ten Litoboř spolu s Hořičkami a Chlístovem prodal Petrovi Adršpachovi z Dubé, čímž se dostala do panství rýzmburského (viz historie Hořiček). V roce 1544 vesnici spolu s celým rýzmburským a skalským panstvím koupil Bernard Žehušický z Nestajova a po smrti jeho nástupce Hertvíka Žehušického z Nestajova se Litoboř rozdělila na několik částí. Jedna připadla Adršpachu a následně teplickému panství Bohdaneckých z Hodkova, druhá rytířům z Barchova, resp. teplickým Strakům z Nedabylic a třetí náležela dlouhou dobu k majetku třebešovskému, aby se postupně znovu sešly v rámci náchodského panství (1613 se zbožím třebešovským, 1637 s panstvím heřmanským). Rok 1848 přinesl do obce velkou změnu, neboť získala vlastní volenou samosprávu, přičemž k ní postupem času byly připojeny obce Křižanov a Mečov, které už v dávnější historii k Litoboři patřily. Hned od počátku byla Litoboř známa čilou spolkovou a kulturní činností, příkladem může být založení sboru dobrovolných hasičů v roce 1897. Na rozvoji obce se nechvalně podepsaly obě světové války, ale nejhorším obdobím pro obec se stalo převzetí moci komunisty v roce 1948. Začalo období kolektivizace zemědělství a obec věrná své sedlácké tradici se vzepřela vůli tehdejších mocipánů, aby místní obyvatelé sloučili své polnosti a dobytek do JZD. Začaly časy neúměrného tlaku na všechny neposlušné rolníky, byly jim předepisovány neúměrné kontingenty, ať již v živočišné, tak i v rostlinné výrobě, museli se řídit různými nesmyslnými nařízeními z okresní i krajské zemědělské správy, nedostávali potravinové lístky na maso a tuky a porazit vepře mohli jen tehdy, když splnili oba kontingenty na 100%.

Pomník obětem komunismu

Ale stateční obyvatelé stále vzdorovali, a tak se musel najít jiný způsob, jak je donutit, aby všichni do družstva vstoupili. V létě 1951 obec obklíčili jednotky SNB a Lidových milicí, neboť hledali osoby podezřelé z podvratných akcí, a právě existence jednoho z nich, který se ukrýval ve stodole statku Josefa Řezníčka, a po krátké přestřelce byl (údajně) zabit, dala onu záminku k tvrdé odplatě za onen vzdor místních lidí, i když dnes se spíše zdá, že se jednalo o provokatéra StB, neboť se nedá doložit ani jeho úmrtí. A tak to v jistých souvislostech připomíná činnost „západního agenta“ kpt. Malého v Babicích. Tato akce dostala název Teror Náchod a znamenala dva zinscenované monstrprocesy, jejichž výsledkem byly čtyři rozsudky smrti (vykonány byly jen tři, z toho dva popravení byli obyvateli Litoboře: řidič Jaroslav Lazar a rolník Josef Řezníček), jeden doživotní trest a třináct rozsudků odnětí svobody v rozsahu 4-20 let. Tak se podařilo místní obyvatelstvo zastrašit, zbavit se těch největších „odbojníků“ a již 20. dubna 1952 bylo založeno místní JZD. Jistým druhem trestu se může zdát i zánik samostatnosti obce k 1. červenci 1961 a její přičlenění k Hořičkám, od nichž se Litoboř znovu odtrhla až k 1. září 1990 a od té doby je opět plnoprávnou obcí Královéhradeckého kraje. Aby se mohla tato obec dále rozvíjet a mohla dosáhnout na různé dotace a evropské fondy, rozhodla se v roce 2004 vstoupit do Svazku obcí Úpa, resp. Mikroregionu Úpa. Později se stala navíc členem Místní akční skupiny Mezi Úpou a Metují (založena 2005), vstoupila do Spolku pro obnovu venkova (založen 1993) a je i členskou obcí Dobrovolného svazku obcí Stráně (založen 2000).

Pamětihodnosti

• Kaplička Panny Marie z roku 1800
• Kamenný kříž s Kristem, anděly a reliéfem Panny Marie z roku 1823
• Socha svatého Jana Nepomuckého s reliéfem
• Pomník obětem komunismu, odhalený 16. srpna 2008 a jehož autorem je Miroslav Kubala
• Statek čp. 1 na Turyni s nepatrně znatelnými valy bývalé tvrze
• Tradiční lidová architektura (čp. 4 a čp. 74)

Významní rodáci a osobnosti, jež významně ovlivnily život obce

• Vincenc Dvořáček (22. listopadu 1826 Litoboř - 12. listopadu 1903 Červený Kostelec), římkat. kněz; od 1869 administrátor a od 1876 farář a osobní děkan v Červeném Kostelci, mj. zakladatel místního včelařského spolku (1899)
• Václav Franc (17. července 1885 Předměřice nad Labem - 1. července 1919 Makarov, Rusko), legionář a příslušník čs. vojska na Rusi; žil v Litoboři
• Milena Tomešová (22. října 1958 Praha), kazatelka církve čs., publicistka a spisovatelka; žije v Litoboři, kde je obecní zastupitelkou a působila i ve funkci místostarostky obce

Průmysl

Není zastoupen.

Zemědělství

Tradiční zemědělská obec, v níž před rokem 1948 hospodařilo mnoho soukromých zemědělců, kteří dbali na odborné vzdělání a využívání moderních metod hospodaření i soudobé mechanizace. Proto vysílali své potomky za vzděláním na odborné zemědělské školy, a to nejen ve východních Čechách. Jako příklad můžeme uvést Adolfa Hepnara, absolventa Odborné školy hospodářské ve Smiřicích ve školním roce 1933/1934 a Karla Vondráčka, který absolvoval stejnou školu ve školním roce 1935/1936. Tato obec se dnes v zemědělské produkci od těch okolních mnoho neodlišuje (pšenice, ječmen, řepa cukrovka, řepka olejka, brambory, pícniny), snad jen existencí ovocných sadů, především jabloní, švestek a příbuzných rodů, které se táhnou zejm. ke Křižanovu. Místní pole a louky obhospodařuje zejm. Zemědělské družstvo Dolany, jež je spojeno s Litoboří i osobou předsedy představenstva, kterým je ing. Karel Vlček, současný starosta obce. V zemědělství pracuje v obci čtvrtina práceschopného obyvatelstva. Pěstování obilnin však mnohdy ztěžuje silný výskyt rzi pšeničné. Živočišná výroba je rozvinuta stejně jako jinde v okolí na drobnochovatelské úrovni.

Doprava

Obcí prochází silnice III. třídy z Hořiček na Červenou Horu a silnice III. třídy do obce Světlá. Autobusové spojení je zajištěno společností ORLOBUS na lince č. 640073 Česká Skalice-Hořičky-Slatina nad Úpou-Červená Hora-Červený Kostelec. Přímé železniční spojení neexistuje, nejbližšími zastávkami Českých drah jsou Červený Kostelec, Olešnice nebo až Česká Skalice.

Literatura

• August Sedláček, Zámky a tvrze království českého 5 - Podkrkonoší, Praha 1887
• Mgr. Věra Vlčková i Ing. Karel Vlček, Litoboř 16. srpna 2008, Litoboř 2008
• Náchodsko - Hradecko : turistický průvodce ČSSR, Praha 1986
• Zdeněk Wirth, Soupis památek historických a uměleckých od pravěku do počátku XIX. století, XXXIV. Politický okres náchodský, Praha 1910