Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
Šablona:Článek dne HL/2022/21
Z Multimediaexpo.cz
m (Stránka Šablona:Článek dne HL/2018/111 přemístěna na stránku Šablona:Článek dne HL/2019/111: Nahrazení textu „Článek dne HL/2018/“ textem „Článek dne HL/2019/“) |
(++) |
||
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. --> | <!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. --> | ||
- | [[Soubor: | + | [[Soubor:Pablo Neruda 1963.jpg|right|160px|Pablo Neruda, Italy, 1963]] |
- | '''[[ | + | '''<big>[[Pablo Neruda]]</big>''', vlastním jménem '''Ricardo Eliezer Neftalí Reyes Basoalto''', (* [[12. červenec|12. července]] [[1904]], † [[23. září]] [[1973]]) byl [[Chile|chilský]] [[komunismus|komunistický]] básník a politik, nositel [[Nobelova cena za literaturu|Nobelovy ceny za literaturu]] ([[1971]]), autor řady básnických sbírek. Svůj [[literatura|literární]] [[pseudonym]], který později přijal za své oficiální jméno, odvodil od jména [[Česká republika|českého]] básníka a spisovatele Jana Nerudy. |
- | + | Jeho dílo bylo přeloženo do mnoha jazyků a je považován za jednoho z největších a nejvlivnějších básníků 20. století. Neruda psal v mnoha básnických stylech od eroticky nabitých milostných básní, [[Surrealismus|surrealistických básní]], historických eposů až po politické manifesty. | |
+ | |||
+ | Během svého života Neruda zastával mnoho diplomatických postů a působil jako senátor v chilském Senátu za komunistickou stranu. Když konzervativní chilský president González Videla zakázal v Chile [[komunismus]], byl na Nerudu vydán zatykač. Přátelé ho měsíce skrývali doma ve sklepě v chilském přístavním městě [[Valparaíso|Valparaísu]]. Poté Neruda utekl do exilu přes horský průsmyk blízko Maihujského jezera do Argentiny. O pár let později se stal blízkým spolupracovníkem [[Socialismus|socialistického]] prezidenta [[Salvador Allende|Salvadora Allendeho]]. | ||
- | + | Pablo Neruda se narodil v [[Parral]]u. Jeho otec, José del Carmen Reyes Morales, pracoval u železnice. Jeho matka, Rosa Basoalto, byla učitelka, která zemřela dva měsíce po jeho narození. Neruda se s otcem brzo odstěhovali do Temuca, kde si otec vzal Trinidad Candia Marverde, ženu s kterou měl již před devíti lety dítě, devítiletého chlapce, který se jmenoval Rodolfo. Neruda také vyrůstal se svojí nevlastní sestrou Lautou, která byla jednou z vícera otcových nemanželských dětí. | |
+ | Po druhém jméně jeho matky byl mladý Neruda byl pokřtěn „Neftalí“. Otec byl proti Nerudovu zájmu v psaní a literatuře, ale Neruda měl podporu od ostatních, např. i od budoucí laureátky Nobelovy ceny [[Gabriela Mistralová|Gabriely Mistralové]], která vedla místní dívčí školu. Jeho první publikované dílo byla esej, kterou napsal v 13 letech do místního deníku La Mañana. Do roku 1920, kdy přijal pseudonym Pablo Neruda, už byl Ricardo Eliezer Neftalí Reyes Basoalto publikovaný novinář a autor poezie i prózy. | ||
- | + | V následujícím roce (1921) se Neruda přestěhoval do [[Santiago de Chile|Santiaga]], aby studoval [[Francouzština|francouzštinu]] na chilské univerzitě, ale brzy studium přerušil a začal se plně věnovat poezii. V roce 1923 byla publikována jeho debutová básnická sbírka ''Kniha soumraku''. Další rok následovala kniha ''Dvacet milostných básní a jedna zoufalá píseň'', kolekce milostných básní, které byly kontroverzními pro svoji erotičnost. Zvláště uvážíme-li autorův mladý věk. Obě knihy byly kritikou velmi dobře přijaty a byly přeloženy do mnoha jazyků. V průběhu desetiletí se prodalo milióny výtisků ''Dvaceti básní'' a tato sbírka se stala nejznámější Nerudovou prací. | |
- | <noinclude>[[Kategorie: | + | Ačkoliv Nerudova reputace rostla jak v [[Chile]], tak i za jejími hranicemi, on sám byl sužován chudobou. V roce 1927 vzal ze zoufalství čestné konzulství v [[Rangún]]u, v bývalém hlavním městě [[Myanmar]]u. V místě, o kterém předtím nikdy ani neslyšel. Později pracoval ještě v [[Kolombo|Kolombu]] ([[Šrí Lanka|Srí Lanka]]), [[Jakarta|Jakartě]] ([[Indonésie]]) a v [[Singapur]]u. V Jakartě potkal a vzal si svoji první ženu, vysokou Holanďanku, která pracovala v bance. Jmenovala se Maryka Antonieta Hagenaar Vogelzandová. Neruda přečetl hodně poezie a experimentoval s mnoha různými básnickými styly. Napsal dvoudílné dílo ''Sídlo na zemi'', které obsahovaly mnoho [[Surrealismus|surrealistických básní]], které se později proslavily. |
+ | |||
+ | Po návrátu do Chile získal diplomatický post v [[Buenos Aires]] a poté v [[Barcelona|Barceloně]] ve [[Španělsko|Španělsku]]. Později nahradil Gabrielu Mistralovou jako konzul v [[Madrid]]u, kde se stal středem čilého literárního kroužku. | ||
+ | <noinclude>[[Kategorie:Archiv Článků DNE]]</noinclude> |
Aktuální verze z 3. 1. 2024, 17:42
Pablo Neruda, vlastním jménem Ricardo Eliezer Neftalí Reyes Basoalto, (* 12. července 1904, † 23. září 1973) byl chilský komunistický básník a politik, nositel Nobelovy ceny za literaturu (1971), autor řady básnických sbírek. Svůj literární pseudonym, který později přijal za své oficiální jméno, odvodil od jména českého básníka a spisovatele Jana Nerudy.
Jeho dílo bylo přeloženo do mnoha jazyků a je považován za jednoho z největších a nejvlivnějších básníků 20. století. Neruda psal v mnoha básnických stylech od eroticky nabitých milostných básní, surrealistických básní, historických eposů až po politické manifesty.
Během svého života Neruda zastával mnoho diplomatických postů a působil jako senátor v chilském Senátu za komunistickou stranu. Když konzervativní chilský president González Videla zakázal v Chile komunismus, byl na Nerudu vydán zatykač. Přátelé ho měsíce skrývali doma ve sklepě v chilském přístavním městě Valparaísu. Poté Neruda utekl do exilu přes horský průsmyk blízko Maihujského jezera do Argentiny. O pár let později se stal blízkým spolupracovníkem socialistického prezidenta Salvadora Allendeho.
Pablo Neruda se narodil v Parralu. Jeho otec, José del Carmen Reyes Morales, pracoval u železnice. Jeho matka, Rosa Basoalto, byla učitelka, která zemřela dva měsíce po jeho narození. Neruda se s otcem brzo odstěhovali do Temuca, kde si otec vzal Trinidad Candia Marverde, ženu s kterou měl již před devíti lety dítě, devítiletého chlapce, který se jmenoval Rodolfo. Neruda také vyrůstal se svojí nevlastní sestrou Lautou, která byla jednou z vícera otcových nemanželských dětí. Po druhém jméně jeho matky byl mladý Neruda byl pokřtěn „Neftalí“. Otec byl proti Nerudovu zájmu v psaní a literatuře, ale Neruda měl podporu od ostatních, např. i od budoucí laureátky Nobelovy ceny Gabriely Mistralové, která vedla místní dívčí školu. Jeho první publikované dílo byla esej, kterou napsal v 13 letech do místního deníku La Mañana. Do roku 1920, kdy přijal pseudonym Pablo Neruda, už byl Ricardo Eliezer Neftalí Reyes Basoalto publikovaný novinář a autor poezie i prózy.
V následujícím roce (1921) se Neruda přestěhoval do Santiaga, aby studoval francouzštinu na chilské univerzitě, ale brzy studium přerušil a začal se plně věnovat poezii. V roce 1923 byla publikována jeho debutová básnická sbírka Kniha soumraku. Další rok následovala kniha Dvacet milostných básní a jedna zoufalá píseň, kolekce milostných básní, které byly kontroverzními pro svoji erotičnost. Zvláště uvážíme-li autorův mladý věk. Obě knihy byly kritikou velmi dobře přijaty a byly přeloženy do mnoha jazyků. V průběhu desetiletí se prodalo milióny výtisků Dvaceti básní a tato sbírka se stala nejznámější Nerudovou prací. Ačkoliv Nerudova reputace rostla jak v Chile, tak i za jejími hranicemi, on sám byl sužován chudobou. V roce 1927 vzal ze zoufalství čestné konzulství v Rangúnu, v bývalém hlavním městě Myanmaru. V místě, o kterém předtím nikdy ani neslyšel. Později pracoval ještě v Kolombu (Srí Lanka), Jakartě (Indonésie) a v Singapuru. V Jakartě potkal a vzal si svoji první ženu, vysokou Holanďanku, která pracovala v bance. Jmenovala se Maryka Antonieta Hagenaar Vogelzandová. Neruda přečetl hodně poezie a experimentoval s mnoha různými básnickými styly. Napsal dvoudílné dílo Sídlo na zemi, které obsahovaly mnoho surrealistických básní, které se později proslavily.
Po návrátu do Chile získal diplomatický post v Buenos Aires a poté v Barceloně ve Španělsku. Později nahradil Gabrielu Mistralovou jako konzul v Madridu, kde se stal středem čilého literárního kroužku.