Šablona:Článek dne/2019/15

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (Zamyká „Šablona:Článek dne/2019/15“: Prevence...svůj požadavek můžete vložit na diskusní stránku ([edit=sysop] (do odvolání) [move=sysop] (do odvolání)))
m (Nahrazení textu „Kategorie:Článek DNE“ textem „Kategorie:Archiv Článků DNE“)
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze.)
Řádka 1: Řádka 1:
<!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. -->
<!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. -->
-
[[Soubor:SUN-Ultra40-2014-002.jpg|right|160px|Dvojice konektorů IEEE 1394a na předním panelu serveru SUN Ultra 40 M2.]]
+
[[Soubor:Static demonstration techniques Army Czech Republic-2018-024.JPG|right|160px|T-34/85 na Letné (Říjen 2018)]]
-
'''[[FireWire]]''' ('''IEEE 1394''') je standardní sériová [[sběrnice]] pro připojení periférií k [[počítač]]i. Díky své technické jednoduchosti a pořizovací ceně nahrazuje dříve používané způsoby připojení, především [[SCSI]].
+
'''[[T-34]]''' byl [[Sovětský svaz|sovětský]] střední [[tank]] vyvinutý na přelomu 30. a 40. let [[20. století]]. V době svého vzniku byl nejlepším středním tankem na světě. V čase zahájení [[operace Barbarossa]] neexistoval [[Německo|německý]] tank, který by se mu mohl úspěšně postavit v boji – dalece všechny překonával výzbrojí i pancéřováním, většina ho dokonce nebyla schopna vůbec ohrozit. Časté generalizující tvrzení, že se jednalo o nejlepší střední tank [[druhá světová válka|druhé&nbsp;světové&nbsp;války]], je sice sporné, avšak o tvrzení, že to byl nejlepší střední tank let 1940/1941 a tank, který pomohl SSSR vyhrát [[Velká vlastenecká válka|Velkou&nbsp;vlasteneckou&nbsp;válku]], nelze zpochybňovat.
-
V současné době jsou k dispozici dvě verze FireWire: původní s šestipinovým kabelem označovaná dnes jako FireWire 400 neboli IEEE&nbsp;1394a s rychlostí 400 Mbit/s a FireWire 800 neboli IEEE&nbsp;1394b s rychlostí až 800&nbsp;Mbit/s a devítipinovým kabelem. Nyní se schvaluje nový&nbsp;standard IEEE 1394c s rychlostí až 3&nbsp;200&nbsp;Mbit/s. FireWire na rozdíl od USB není ale prozatím tak rozšířen a patrně už nikdy nebude. Dnes se používání tohoto rozhraní pro běžné uživatele zúžilo zejména k připojení digitálních videokamer, v profesionální sféře se používá k rychlému připojení externích disků a optických mechanik.
+
První dva tanky typu T-34/76 byly vyrobeny v lednu roku 1940. Jejich první zkoušky byly velice úspěšné, nicméně postupem času se začaly projevovat určité nedostatky v nadprůměrně rychlém opotřebování některých dílů, což vedlo k dalšímu zastavení produkce v březnu [[1940]], kdy Kulik nařídil zrušení výroby a vyvinutí jiného, nového tanku. Jeho rozhodnutí bylo nakonec zvráceno, nicměné i tak došlo k další ztrátě času. Navzdory tomu obdržela Rudá armáda do zahájení operace Barbarossa asi 1225 tanků T-34, což byla impozantní síla. Drtivá většina z nich byla přednostně přidělena [[vojenský okruh (SSSR)|západním okruhům]], kde posléze čelily vpádu [[Osa Berlín-Řím-Tokio|Osy]]. Nečinily tak příliš úspěšně, nutno však podotknout, že to nebylo zrovna jejich vinou. Faktem je, že během prvních 2-3 týdnů [[operace Barbarossa]] byly ruské tankové formace ze západních okruhů prakticky zcela vyhlazeny. Totéž potkalo i moderní stroje typu [[KV (tank)|KV]] a T-34, navzdory jejich obrovské technické převaze nad stroji nepřítele.
-
FireWire může spojit až 63 zařízení ve stromové nebo daisy chain topologii (na rozdíl od sběrnicové topologie paralelního SCSI). To umožňuje komunikaci zařízení na principu [[peer-to-peer]], například mezi [[Scanner|skenerem]] a [[Počítačová tiskárna|tiskárnou]], bez potřeby využití systémové paměti nebo [[Procesor|procesoru]] počítače. FireWire také podporuje více hostitelských zařízení na jedné sběrnici. USB potřebuje na stejnou funkci speciální čipset, což v praxi znamená, že potřebuje speciální drahý kabel, přičemž FireWire postačuje běžný kabel se správným počtem pinů (standardně šest). FireWire podporuje technologie [[plug-and-play]] a hot swapping. Měděný kabel, který je použit nejčastěji, může mít délku až 4,5 metru a je flexibilnější než většina kabelů pro paralelní SCSI. Kabel se šesti nebo devíti piny dokáže napájet port až 45 [[watt]]y a 30&nbsp;[[volt]]y, což umožňuje energeticky středně náročným zařízením pracovat bez samostatného napájecího zdroje.
+
Zároveň však nabíhala výroba v továrnách a země přecházela na totální válečné hospodaření. Výsledkem byla ohromující produkce mimo jiné i tankové techniky: do konce roku [[1941]] bylo vyrobeno přes 1500 tanků T-34 a produkce stále stoupala navzdory územním a hospodářským ztrátám. Částečně to bylo i tím, že se velení Rudé armády rozhodlo pro unifikaci výzbroje. V roce [[1942]] bylo vyrobeno asi 12&nbsp;520 strojů, v roce [[1943]] asi 15&nbsp;700 [[T-34/76]] a téměř 300 strojů typu [[T-34/85]], v roce [[1944]] asi 3000 T-34/76 a 11&nbsp;800 strojů T-34/85 a v roce [[1945]] 12&nbsp;500 strojů T-34/85 (z toho asi 7&nbsp;330 do konce války). Celkem SSSR vyrobil v letech 1940-1945 přes 50&nbsp;000 těchto tanků, celková produkce všech typů T-34 včetně poválečné činí přes 60&nbsp;000 kusů. Výroba byla zastavena v roce 1946, v 50. letech však byly ještě nějaké stroje vyrobeny ve zbrojovkách sovětských satelitů, konkrétně Polska a Československa. Jednalo se asi o 4&nbsp;500 strojů.
-
Dodatek IEEE 1394a, vydaný v roce 2000, upřesnil a vylepšil původní specifikaci. Přidal podporu pro asynchronní&nbsp;streaming, rychlejší rekonfiguraci sběrnice, spojování paketů a úsporný režim spánku. IEEE 1394a nabízí několik výhod oproti IEEE 1394. 1394a je schopen rozhodčích zrychlení, což sběrnici umožňuje urychlit rozhodčí řízení cyklů, což vede ke zlepšení efektivity. To také umožňuje řídit krátký restart sběrnice, při kterém mohou být přidány nebo odebrány uzly, aniž by došlo k&nbsp;velkému poklesu v isochronním přenosu.
+
Jak již bylo řečeno, v době svého prvního nasazení představovaly tanky T-34 zcela novou kvalitativní třídu v rámci tankových konstrukcí. Německé tanky typů [[Panzerkampfwagen I|Pz-I]], [[Panzerkampfwagen II|Pz-II]], [[LT vz. 35|Pz-35(t)]], [[LT vz. 38|Pz 38(t)]] a [[Panzerkampfwagen III|Pz-III]] s 37&nbsp;mm kanónem jej vůbec nemohly ohrozit, neboť nedokázaly prostřelit jeho pancíř ani z těsné blízkosti. Poněkud lépe si vedly nové tanky typu Pz-III s 50&nbsp;mm kanónem a [[stíhač tanků]] [[Panzerjäger I]], které mohly prostřelit některé slabší části zadního pancíře. Nejlépe na tom byly tanky typu [[Panzerkampfwagen IV|Pz-IV]], vyzbrojené krátkým 75&nbsp;mm kanónem a [[útočné dělo|útočná děla]] [[Sturmgeschütz III|Stug IIIa-d]], které dokázaly nablízko prostřelit zadní i boční pancíř a při velkém štěstí snad také čelní. Nejdříve se ale musely tak blízko dostat, což nebylo zas až tak jednoduché, protože 76&nbsp;mm kanón T-34 bez problémů probíjel čelní pancíř všech těchto strojů i na velkou vzdálenost. Německé tanky však vedly ve vedlejších parametrech, v technice a její kvalitě. Všechny měly vysílačky, jejich vnitřní bojový prostor nebyl tak stísněný, měly kvalitnější zaměřovací techniku a lépe řešený výhled ven. Také byly spolehlivější. Na druhou stranu ale tyto rozdíly v sekundárním vybavení nehrály v případě střetnutí příliš velkou roli. V roce [[1941]] tank T-34 prostě neměl soupeře.
-
<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>
+
 
 +
Situace se začala měnit v roce [[1942]], kdy se na frontě začaly objevovat improvizované stíhače tanků typu [[Marder II|Marder]] (kuna) a první tanky typu [[Panzerkampfwagen IV|Pz-IV]] s dlouhým 75 mm kanónem. Tak získal T-34 soupeře, se kterým už musel počítat, byť je stále překonával, alespoň v některých typech boje. Dalším nebezpečným soupeřem se stala útočná děla [[Sturmgeschütz III|Stug III]], která od série F obdržela dlouhý 75 milimetrový kanón. Tanky Pz-III dostaly dlouhý 50 mm kanón, takže získaly alespoň nějakou, byť nepříliš velkou šanci. Tanky T-34 však stále představovaly určitou vyšší kvalitu, zejména protože se postupně zvyšoval počet tanků s&nbsp;vysílačkou.
 +
<noinclude>[[Kategorie:Archiv Článků DNE]]</noinclude>

Aktuální verze z 6. 1. 2022, 16:24

T-34/85 na Letné (Říjen 2018)

T-34 byl sovětský střední tank vyvinutý na přelomu 30. a 40. let 20. století. V době svého vzniku byl nejlepším středním tankem na světě. V čase zahájení operace Barbarossa neexistoval německý tank, který by se mu mohl úspěšně postavit v boji – dalece všechny překonával výzbrojí i pancéřováním, většina ho dokonce nebyla schopna vůbec ohrozit. Časté generalizující tvrzení, že se jednalo o nejlepší střední tank druhé světové války, je sice sporné, avšak o tvrzení, že to byl nejlepší střední tank let 1940/1941 a tank, který pomohl SSSR vyhrát Velkou vlasteneckou válku, nelze zpochybňovat.

První dva tanky typu T-34/76 byly vyrobeny v lednu roku 1940. Jejich první zkoušky byly velice úspěšné, nicméně postupem času se začaly projevovat určité nedostatky v nadprůměrně rychlém opotřebování některých dílů, což vedlo k dalšímu zastavení produkce v březnu 1940, kdy Kulik nařídil zrušení výroby a vyvinutí jiného, nového tanku. Jeho rozhodnutí bylo nakonec zvráceno, nicměné i tak došlo k další ztrátě času. Navzdory tomu obdržela Rudá armáda do zahájení operace Barbarossa asi 1225 tanků T-34, což byla impozantní síla. Drtivá většina z nich byla přednostně přidělena západním okruhům, kde posléze čelily vpádu Osy. Nečinily tak příliš úspěšně, nutno však podotknout, že to nebylo zrovna jejich vinou. Faktem je, že během prvních 2-3 týdnů operace Barbarossa byly ruské tankové formace ze západních okruhů prakticky zcela vyhlazeny. Totéž potkalo i moderní stroje typu KV a T-34, navzdory jejich obrovské technické převaze nad stroji nepřítele.

Zároveň však nabíhala výroba v továrnách a země přecházela na totální válečné hospodaření. Výsledkem byla ohromující produkce mimo jiné i tankové techniky: do konce roku 1941 bylo vyrobeno přes 1500 tanků T-34 a produkce stále stoupala navzdory územním a hospodářským ztrátám. Částečně to bylo i tím, že se velení Rudé armády rozhodlo pro unifikaci výzbroje. V roce 1942 bylo vyrobeno asi 12 520 strojů, v roce 1943 asi 15 700 T-34/76 a téměř 300 strojů typu T-34/85, v roce 1944 asi 3000 T-34/76 a 11 800 strojů T-34/85 a v roce 1945 12 500 strojů T-34/85 (z toho asi 7 330 do konce války). Celkem SSSR vyrobil v letech 1940-1945 přes 50 000 těchto tanků, celková produkce všech typů T-34 včetně poválečné činí přes 60 000 kusů. Výroba byla zastavena v roce 1946, v 50. letech však byly ještě nějaké stroje vyrobeny ve zbrojovkách sovětských satelitů, konkrétně Polska a Československa. Jednalo se asi o 4 500 strojů.

Jak již bylo řečeno, v době svého prvního nasazení představovaly tanky T-34 zcela novou kvalitativní třídu v rámci tankových konstrukcí. Německé tanky typů Pz-I, Pz-II, Pz-35(t), Pz 38(t) a Pz-III s 37 mm kanónem jej vůbec nemohly ohrozit, neboť nedokázaly prostřelit jeho pancíř ani z těsné blízkosti. Poněkud lépe si vedly nové tanky typu Pz-III s 50 mm kanónem a stíhač tanků Panzerjäger I, které mohly prostřelit některé slabší části zadního pancíře. Nejlépe na tom byly tanky typu Pz-IV, vyzbrojené krátkým 75 mm kanónem a útočná děla Stug IIIa-d, které dokázaly nablízko prostřelit zadní i boční pancíř a při velkém štěstí snad také čelní. Nejdříve se ale musely tak blízko dostat, což nebylo zas až tak jednoduché, protože 76 mm kanón T-34 bez problémů probíjel čelní pancíř všech těchto strojů i na velkou vzdálenost. Německé tanky však vedly ve vedlejších parametrech, v technice a její kvalitě. Všechny měly vysílačky, jejich vnitřní bojový prostor nebyl tak stísněný, měly kvalitnější zaměřovací techniku a lépe řešený výhled ven. Také byly spolehlivější. Na druhou stranu ale tyto rozdíly v sekundárním vybavení nehrály v případě střetnutí příliš velkou roli. V roce 1941 tank T-34 prostě neměl soupeře.

Situace se začala měnit v roce 1942, kdy se na frontě začaly objevovat improvizované stíhače tanků typu Marder (kuna) a první tanky typu Pz-IV s dlouhým 75 mm kanónem. Tak získal T-34 soupeře, se kterým už musel počítat, byť je stále překonával, alespoň v některých typech boje. Dalším nebezpečným soupeřem se stala útočná děla Stug III, která od série F obdržela dlouhý 75 milimetrový kanón. Tanky Pz-III dostaly dlouhý 50 mm kanón, takže získaly alespoň nějakou, byť nepříliš velkou šanci. Tanky T-34 však stále představovaly určitou vyšší kvalitu, zejména protože se postupně zvyšoval počet tanků s vysílačkou.