Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.
Šablona:Článek dne HL/2021/23
Z Multimediaexpo.cz
m (Stránka Šablona:Článek dne HL/2020/48 přemístěna na stránku Šablona:Článek dne HL/2021/23: 2021) |
m (Nahrazení textu „<noinclude>Kategorie:Článek DNE</noinclude>“ textem „<noinclude>Kategorie:Archiv Článků DNE</noinclude>“) |
||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. --> | <!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. --> | ||
- | [[Soubor: | + | [[Soubor:Zinc fragment sublimed and 1cm3 cube.jpg|right|160px|Zinc – purity 99.995 %]] |
- | '''[[ | + | '''<big>[[Zinek]]</big>''' je měkký lehce tavitelný [[kov]], používaný člověkem již od starověku. Slouží jako součást různých [[slitina|slitin]], používá se při výrobě barviv a jeho přítomnost v potravě je nezbytná pro správný vývoj organizmu. |
- | + | '''[[Zinek]]''' je modrobílý kovový prvek se silným leskem, který však na vlhkém [[vzduch]]u ztrácí. Mřížka zinku krystaluje v hexagonálním těsném uspořádání. Za normální [[teplota|teploty]] je křehký, v rozmezí teplot 100 - 150 °C je tažný a dá se válcovat na plech a vytahovat na dráty, nad 200 °C je opět křehký a dá se rozetřít na prach. Zinek je velmi snadno tavitelný a patří k nejsnáze těkajícím kovům. [[Tepelná vodivost]] zinku je 61-64% a [[elektrická vodivost]] 27% vodivosti stříbra. Patří mezi [[přechodný prvek|přechodné prvky]], které mají valenční elektrony v d-sféře. | |
- | + | Ve sloučeninách se vyskytuje pouze v mocenství Zn<sup>+2</sup>. | |
- | + | V silných minerálních [[kyselina|kyselinách]] se zinek velmi ochotně rozpouští za vývoje plynného [[vodík]]u. Na [[vzduch]]u je zinek stálý, protože se rychle pokryje tenkou vrstvičkou [[Oxidy|oxidu]], která jej účinně chrání proti korozi vzdušným [[kyslík]]em i [[Vlhkost vzduchu|vlhkostí]] ([[Voda|vodou]]). Zinek se ale také rozpouští v roztocích [[hydroxid]]ů, vodném [[amoniak]]u a za tepla také v [[chlorid amonný|chloridu amonném]], což je projevem jeho amfoterity (rozpouštění v kyselinách i hydroxidech). Pokud je zinek ve velmi čistém stavu, tak rozpouštění v kyselinách ani hydroxidech neprobíhá nebo probíhá velmi pomalu. | |
- | <noinclude>[[Kategorie: | + | |
+ | Zinek na [[vzduch]]u při zahřátí hoří jasně svítivým modrozeleným plamenem, přičemž vzniká bílý [[oxid zinečnatý]]. Za červeného žáru se zinek oxiduje také [[vodní pára|vodní parou]] a [[oxid uhličitý|oxidem uhličitým]], který se redukuje na [[oxid uhelnatý]]. S [[halogen]]y reaguje zinek velmi neochotně a pouze za přítomnosti vlhkosti. [[Sulfan|Sirovodík]] působí na zinek za normální teploty a vzniká tak [[sulfid zinečnatý]]. Za tepla se zinek slučuje také se [[síra|sírou]] a [[fosfor]]em. S [[dusík]]em, [[vodík]]em a [[uhlík]]em se neslučuje vůbec, ale s [[amoniak]]em tvoří za vysokých teplot [[nitrid zinečnatý]]. S velkým množstvím kovů je zinek neomezeně mísitelný a tvoří [[slitina|slitiny]] a s některými tvoří dokonce sloučeniny. | ||
+ | |||
+ | První výroba zinku v [[Evropa|Evropě]] započala na začátku 18. století v [[Anglie|Anglii]] v oblasti [[Bristol]]u. Velmi rychle se započalo s výrobou také ve [[Slezsko|Slezsku]] a [[Belgie|Belgii]]. | ||
+ | |||
+ | V [[zemská kůra|zemské kůře]] je zinek poměrně bohatě zastoupen. Průměrný obsah činí kolem 100 mg/kg, čemuž odpovídá 76 ppm (''parts per milion''). Tímto rozšířením v zemské kůře se řadí k prvkům jako je [[rubidium]] (78 ppm) a [[měď]] (68 ppm). I v mořské vodě je jeho koncentrace značně vysoká - 0,01 miligramu v jednom litru. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom zinku přibližně 100 milionů atomů [[vodík]]u. | ||
+ | Hlavním minerálem a rudou pro průmyslovou výrobu zinku je '''''[[sfalerit]]''''' neboli ''blejno zinkové'' ZnS, v přírodě se v malém množství vyskytuje také další minerál se složením ZnS, avšak v jiné krystalové modifikaci známý jako [[wurtzit]]. Dalšími minerály zinku jsou [[smithsonit]] neboli [[kalamín uhličitý]] ZnCO<sub>3</sub>, [[kalamín křemičitý]] Zn<sub>2</sub>SiO<sub>4</sub>'''.'''H<sub>2</sub>O, [[willemit]] Zn<sub>2</sub>SiO<sub>4</sub>, [[troosit]] (Zn, Mn)<sub>2</sub>SiO<sub>4</sub>, [[zinkit]] neboli ''červená ruda zinková'' ZnO, [[franklinit]] (Zn, Mn)O'''.'''Fe<sub>2</sub>O<sub>3</sub>, [[zinečnatý spinel]] ZnO'''.'''Al<sub>2</sub>O<sub>3</sub> a [[hemimorfit]] Zn<sub>4</sub>Si<sub>2</sub>O<sub>7</sub>(OH)<sub>2</sub>. Vzácně se v přírodě můžeme setkat i s [[zinek (minerál)|elementárním]], kovovým zinkem. | ||
+ | Velká naleziště zinkových rud, zejména [[sfalerit]]u a [[smithsonit]]u, se nachází v [[Kanada|Kanadě]], [[Spojené státy americké|Spojených státech amerických]] a [[Austrálie|Austrálii]]. Malá množství zinku bývají také přimíšena v železných rudách a při zpracování rud [[železo|železa]] ve [[vysoká pec|vysoké peci]] se hromadí v podobě zinkového prachu z kychtových plynů. Může to být 30 % i více, a proto se pro výrobu zinku vychází i z tohoto materiálu. Zinek se z 90 % vyrábí ze svých [[sulfid]]ických rud. | ||
+ | <noinclude>[[Kategorie:Archiv Článků DNE]]</noinclude> |
Aktuální verze z 12. 1. 2023, 11:52
Zinek je měkký lehce tavitelný kov, používaný člověkem již od starověku. Slouží jako součást různých slitin, používá se při výrobě barviv a jeho přítomnost v potravě je nezbytná pro správný vývoj organizmu.
Zinek je modrobílý kovový prvek se silným leskem, který však na vlhkém vzduchu ztrácí. Mřížka zinku krystaluje v hexagonálním těsném uspořádání. Za normální teploty je křehký, v rozmezí teplot 100 - 150 °C je tažný a dá se válcovat na plech a vytahovat na dráty, nad 200 °C je opět křehký a dá se rozetřít na prach. Zinek je velmi snadno tavitelný a patří k nejsnáze těkajícím kovům. Tepelná vodivost zinku je 61-64% a elektrická vodivost 27% vodivosti stříbra. Patří mezi přechodné prvky, které mají valenční elektrony v d-sféře.
Ve sloučeninách se vyskytuje pouze v mocenství Zn+2.
V silných minerálních kyselinách se zinek velmi ochotně rozpouští za vývoje plynného vodíku. Na vzduchu je zinek stálý, protože se rychle pokryje tenkou vrstvičkou oxidu, která jej účinně chrání proti korozi vzdušným kyslíkem i vlhkostí (vodou). Zinek se ale také rozpouští v roztocích hydroxidů, vodném amoniaku a za tepla také v chloridu amonném, což je projevem jeho amfoterity (rozpouštění v kyselinách i hydroxidech). Pokud je zinek ve velmi čistém stavu, tak rozpouštění v kyselinách ani hydroxidech neprobíhá nebo probíhá velmi pomalu.
Zinek na vzduchu při zahřátí hoří jasně svítivým modrozeleným plamenem, přičemž vzniká bílý oxid zinečnatý. Za červeného žáru se zinek oxiduje také vodní parou a oxidem uhličitým, který se redukuje na oxid uhelnatý. S halogeny reaguje zinek velmi neochotně a pouze za přítomnosti vlhkosti. Sirovodík působí na zinek za normální teploty a vzniká tak sulfid zinečnatý. Za tepla se zinek slučuje také se sírou a fosforem. S dusíkem, vodíkem a uhlíkem se neslučuje vůbec, ale s amoniakem tvoří za vysokých teplot nitrid zinečnatý. S velkým množstvím kovů je zinek neomezeně mísitelný a tvoří slitiny a s některými tvoří dokonce sloučeniny.
První výroba zinku v Evropě započala na začátku 18. století v Anglii v oblasti Bristolu. Velmi rychle se započalo s výrobou také ve Slezsku a Belgii.
V zemské kůře je zinek poměrně bohatě zastoupen. Průměrný obsah činí kolem 100 mg/kg, čemuž odpovídá 76 ppm (parts per milion). Tímto rozšířením v zemské kůře se řadí k prvkům jako je rubidium (78 ppm) a měď (68 ppm). I v mořské vodě je jeho koncentrace značně vysoká - 0,01 miligramu v jednom litru. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom zinku přibližně 100 milionů atomů vodíku. Hlavním minerálem a rudou pro průmyslovou výrobu zinku je sfalerit neboli blejno zinkové ZnS, v přírodě se v malém množství vyskytuje také další minerál se složením ZnS, avšak v jiné krystalové modifikaci známý jako wurtzit. Dalšími minerály zinku jsou smithsonit neboli kalamín uhličitý ZnCO3, kalamín křemičitý Zn2SiO4.H2O, willemit Zn2SiO4, troosit (Zn, Mn)2SiO4, zinkit neboli červená ruda zinková ZnO, franklinit (Zn, Mn)O.Fe2O3, zinečnatý spinel ZnO.Al2O3 a hemimorfit Zn4Si2O7(OH)2. Vzácně se v přírodě můžeme setkat i s elementárním, kovovým zinkem. Velká naleziště zinkových rud, zejména sfaleritu a smithsonitu, se nachází v Kanadě, Spojených státech amerických a Austrálii. Malá množství zinku bývají také přimíšena v železných rudách a při zpracování rud železa ve vysoké peci se hromadí v podobě zinkového prachu z kychtových plynů. Může to být 30 % i více, a proto se pro výrobu zinku vychází i z tohoto materiálu. Zinek se z 90 % vyrábí ze svých sulfidických rud.