V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.

Poloostrov Kamčatka

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (Nahrazení textu)
m (1 revizi)
 

Aktuální verze z 21. 9. 2013, 09:34

Vulkán Avačinskij

Poloostrov Kamčatka (rusky: полуостров Камчатка}}) je 1250 km dlouhý poloostrov na ruském Dálném východě o rozloze 472 300 km². Je omýván vodami dvou moří, Tichého oceánu na východě a Ochotským mořem na západě. Podél poloostrova se táhne Kurilsko-kamčatský příkop s hloubkou přes 10 500 m.

Obsah

Osídlení poloostrova

V době, kdy na Kamčatku dorazili první Evropané, byl již poloostrov po 1000 let osídlen kmeny Itelmenů a Korjaků, kterým příchod bílých lidí přinesl především utrpení a smrt v důsledku zotročování a nemocí.

První Rusové pronikli na sever poloostrova v polovině 17. století. Roku 1650 dosáhl řeky Penžiny Michail Staduchin. Ovšem prvním, kdo pomyslnou hranici poloostrova (řeku Penžinu) překročil byl Ivan Kamčatyj. V letech 1658 - 1661 přešel nejužší místo Kamčatky několikrát a dorazil až k veliké řece na východě, kterou Itelmeni nazývali Ujkoal. Dnes tato řeka, stejně jako celý poloostrov, nese jeho jméno. Ostrov byl postupně mapován a velmi přesně byl zobrazen již v roce 1697 Semjonem Remezovem. První objevitelské kroky jsou na Kamčatce spojeny se jménem kozáckého důstojníka Vladimira Atlasova. Ten měl dle carského příkazu vybírat od místních obyvatel daně. Někde se to dařilo domluvou, jinde musel požít sílu. Jeho úspěchy byly tak veliké, že byl po návratu do Jakutska v roce 1699 ihned povolán do Moskvy k caru Petru I. a tím také začal nová etapa objevování země.

Atlasov se na Kamčatku vrátil v roce 1707 s novými privilegii a příkazy k výběru nových daní. Jeho zacházení s domorodým obyvatelstvem i podřízenými kozáky bylo natolik kruté a bezohledné, že se kozáci vzbouřili a poslali stížnost do Moskvy. Atlasov se stihl ukrýt v Nižněkamatské pevnosti. Kozáci se však smluvili a roku 1711 jej zavraždili.

Přírodní podmínky

Většinu poloostrova tvoří vulkány (je jich na 160), středem se táhne rozlehlé údolí, kterým protéká řeka Kamčatka. Toto údolí je jediné na euroasijském superkontinentu, kde lze nalézt gejzíry. Nalézá se zde 29 činných sopek, z nichž nejvyšší je Ključevskaja, vysoká 4750 metrů. Takováto hustota vulkánů na tak relativně malé ploše je světovým unikátem, proto bylo 19 vulkánů zařazeno na Seznam světového dědictví UNESCO. Nejaktivnější sopka Kronockij, díky svému perfektnímu kónickému tvaru, aspiruje na titul nejkrásnějšího vulkánu světa.

Klima

Na Kamčatce panuje kontinentální klima s velmi studenými zimami a horkými léty. Nachází se zde mnoho klimatických pásem, nejen díky poloze a reliéfu, ale také díky aktivní vulkanické činnosti. Průměrné teploty vzduchu během kalendářního roku ukazuje následující tabulka:

Standardní klimatické podmínky
měsíc voda (°C) vzduch (°C)
Leden -4 -10
Únor -5 -11
Březen -2 -10
Duben -5 +1
Květen +2 +8
Červen +6 +15
Červenec +10 +20
Srpen +12 +20
Září +8 +15
Říjen +7 0
Listopad -4 0
Prosinec -4 -9

Fauna

Přírodní podmínky panující na Kamčatce vytvořily ideální životní podmínky pro mnoho druhů živočichů.

Suchozemská fauna

Kamčatská divočina je domovem medvědů hnědých, sněžných ovcí, rosomáků, sobolů a orla skalního. Poloostrov je hnízdištěm orla mořského, jenž je největším druhem orla na Zemi.

Vodní fauna

Ve vodách omývajících břehy Kamčatky žije největší mořský savec, plejtvák obrovský. Ze sladkovodních živočichů je třeba zmínit největší výskyt lososovitých ryb na světě. V Kurilském jezeře se nalézá největší populace lososů v celé Euroasii.

Flóra

Lidé

Poloostrov Kamčatka je součást Kamčatské oblasti spolu s Komandorskými ostrovy a Ostrovem Karaginského.

Obyvatelstvo

Obyvatelstvo o počtu 402 500 lidí je z drtivé většiny ruského původu, největší menšinou jsou Korjakové, kteří mají na severu poloostrova svojí vlastní enklávu, Korjacký autonomní okruh, kde žije zhruba 13 000 příslušníků tohoto etnika.

Raketová střelnice

V 50. letech 20. století zde byla zřízena raketová střelnice Kura (česky slepice), určená jako dopadová plocha mezikontinentálních balistických raket. Nachází se poblíž vesnice Ključi, přibližně 380 km severně od města Petropavlovsk-Kamčatskij na bažinatém neobydleném místě u řeky Kamčatky. Zeměpisné souřadnice jsou 56° 18' 56 severní šířky a 160° 46' 34 východní délky, přibližná rozloha je pouze 10 km². Nedaleko se nachází známá sopka Ključevskaja. Jeho primárním účelem je dopadová plocha pro hlavice balistických raket, kontrola parametrů při vstupu hlavic do atmosféry a měření přesnosti dopadu.
Polygon byl založen 29. 4. 1955 pod kódovým označením „Kama“ jako „Odloučená vědecko-zkušební stanice“ dělostřelecké NII № 4 v Bolševu v Moskevské oblasti. Do provozu byl spuštěn 1. 7. 1955 skupinou odloučeného radiolokačního praporu. Během krátké doby byl postaven vojenský tábor Ključi-20, síť pozemních komunikací, letiště a dalších technické zařízení. První balistická raketa (R-7) na polygon dopadla 22. 8. 1955. Za dobu jeho provozu byl polygon Kura cílem zkušebních testů více než 2 600 raket a více než 5 600 hlavic včetně nejnovějších BR Topol-M a Bulava. Cílem střelnice je oveřování trajektorie letu a přesnosti zásahu, nikoliv učínky těchto zbraní. Většina těchto raket měla bojovou hlavici nahrazenou užitečnou zátěží. I díky tomu vděčí Kamčatka za z velké části zachovanou přírodu.
V současnosti zkušební polygon spadá pod Raketové vojsko Ruské federace a patří mezi nejstřeženější armádní objekty. Posádku tvoří více než 1 000 důstojníků a okolo 100 vojáků základní služby.

Externí odkazy


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Poloostrov_Kam%C4%8Datka“