Medvěd hnědý

Z Multimediaexpo.cz

Medvěd brtník (U. a. arctos)
Hlava medvěda hnědého

Medvěd hnědý (Ursus arctos) je známá mědvědovitá šelma a jediný zástupce své čeledi, který se vyskytoval a vzácně i vyskytuje na území České republiky.

Jde o největší evropskou šelmu a spolu s medvědem ledním o vůbec největšího zemního masožravce.[1][2] Žije v Evropě, Asii a Severní Americe.

Obsah

Popis

  • Délka těla: 2 - 4 m
  • Délka ocasu: 5 - 20 cm
  • Hmotnost: 100 - 800 kg
  • Výška v kohoutku: 87 - 126 cm
  • Délka života: 20 - 30 let. V zajetí až 50 let.

Medvěd hnědý je mohutná šelma se silnými končetinami s velkými, až 15 cm dlouhými drápy, dlouhou srstí a velkou kulatou hlavou. Zbarvení srsti se značně liší podle několika poddruhů (viz níže), ale všeobecně se pohybuje od žlutavě plavé až po tmavě černou. Mnozí jedinci mají navíc bílý nebo stříbřitý odstín srsti, což má za následek prošedivělý vzhled. Ani velikost není pevně stanovena a kolísá u jednotlivých populací podle množství dostupné potravy. Nejmenším poddruhem je přitom medvěd syrský a největším medvěd kodiak.[2] Přítomnost medvěda hnědého můžeme zaznamenat i podle jeho charakteristických stop - přední je širší, zadní připomíná otisk lidské nohy, akorát má na rozdíl od ní viditelné silné drápy. Pohlaví se od sebe liší pouze velikostí (samec je o 38-50 % větší než samice)[2], mladí jedinci mají do druhého roku života bílý pruh na hrdle.

Rozšíření a početnost

Rozšíření medvěda hnědého (červeně)

V současné době se počet volně žijících medvědů hnědých odhaduje na 200 000 jedinců a dle Červeného seznamu IUCN jde o málo dotčený druh.[3] Největší populace žijí v Rusku (120 000 jedinců), Spojených státech (32 500 jedinců) a Kanadě (21 750 jedinců). V Evropě žije zhruba 14 000 jedinců v desíti oddělených populacích, od západního Španělska po východní Rusko a od severní Skandinávie po jižní Rumunsko a Bulharsko. Chybí na Britských ostrovech a ve Skandinávii a Francii je kriticky ohrožený, velice nízký počet volně žijících jedinců byl zaznamenán ve střední Evropě. Karpatské populace medvěda hnědého jsou nejpočetnější v evropské části Ruska, kde žije 4 500 až 5 000 jedinců.[4] Prehistorické pozůstatky potvrzují, že medvěd hnědý dříve žil v Asii, Evropě, Severní Americe a v pohoří Atlas v Africe.[5] V mnohých oblastech původního areálu rozšíření je však nyní zaniklý nebo kriticky ohrožený.

Medvěd hnědý v zoologické zahradě

Na Aljašce, kde jsou velice hojní, se vyskytuje na východě od Yukonu po Severozápadní teritoria a na jihu od Britské Kolumbie po západní Alberty. Izolované populace žijí v severozápadním Washingtonu, severním Idahu, západní Montaně a severozápadním Wyomingu. Populace medvědů hnědých v Pyrenejích mezi Francií a Španělskem je velice nízká a čítá odhadem čtrnáct až osmnáct jedinců, z toho navíc nedostatek samic schopných rozmnožování.[4] Postupně bývá díky globálnímu oteplování, které mu dovoluje dostávat se dále na sever, stále hojnější i v arktických oblastech. V Severní Americe medvědi preferují otevřené krajiny, zatímco v Eurasii se zdržují spíše skryti v horách nebo ve vlhkých lesních komplexech a odlehlých krajích. V současné době pro ně představuje největší hrozbu ztráta přirozeného biomu a lov.

Rozšíření v ČR

V České republice medvěd hnědý plně vyhynul v druhé polovině 19. století; poslední zaznamenaný úlovek byl v roce 1887 v Beskydech.[1] V současnosti se na Moravě a Slezsku vyskytuje stále a občas se odsud toulá dále na západ, jih nebo jihozápad. Nejhojnější je na moravské straně Karpat (např. v Javorníkách nebo Moravskoslezských Beskydech), kam proniká ze Slovenska, kde je významně hojnější. Dle vyhlášky 395/1992 Sb. je medvěd hnědý v České republice kriticky ohrožený a přísně chráněný druh.[6]

Chování

Pokud není medvěd hnědý rušen člověkem, je aktivní především ve dne, ale pokud žije v blízkosti lidí, přešel k nočnímu způsobu života. Po většinu roku žije samotářsky, ačkoli byly v některých oblastech již několikrát zpozorovány skupiny medvědů, v nichž vládne přísná hierarchie založená na věku a velikosti. Každý jedinec si brání teritorium velké několik desítek kilometrů. Na zimu upadá do nepravého zimního spánku, před kterým musí dosáhnout hmotnosti i vyšší než 900 kg. Během listopadu až prosince ulehává na klidném a suchém místě (např. ve skalních dutinách nebo ve vlastnoručně vyhrabané jámě) a během hibernace, z které se probouzí v únoru až dubnu, často opouští svůj brloh a vydává se za potravou.[7] I přes svůj mohutný vzhled je medvěd hnědý výborný běžec, který dokáže běžet i vyšší rychlostí než 45 km/h.[8]

Potrava

Medvěd hnědý s lososem

Medvěd hnědý je všežravec. Živí se širokou paletou rostlinné (lesní plody, kořínky, zemědělské plodiny, houby) i živočišné stravy (nejčastěji ryby, hmyz nebo malí až středně velcí savci). I přes svou zabijáckou pověst tvoří až 90 % potravy medvěda hnědého rostlinná. strava[9]. Obsah jeho potravy se značně mění podle jednotlivých lokalit. Například medvědi ze Severní Ameriky spořádají enormní počet hmyzu během jednoho léta, mnohdy i více jak 40 000 jedinců za jeden den[10], přičemž u nich může tento hmyz zaplnit až jednu třetinu energie získávané z potravy.[11] V Rusku a na Aljašce tvoří hlavní složku jejich potravy ryby, zvláště pak lososi.Často se živí medem, který krade lesním včelám Medvěd hnědý však útočí i na mnohem větší zvířata, např. mladé jeleny, daňky, srnce, jelence nebo dokonce bizony, občas zabíjí i hospodářská zvířata. Při lovu využívá své ostré zuby na zabití a rozporcování kořisti. Občas vyhledává i mršiny, u kterých využívá svých ostrých drápů pro zastrašení nebo odehnání konkurentů, např. vlků, pum, menších medvědů nebo tygrů.

Rozmnožování

Medvěd hnědý se páří od května do července. Se svým druhem zůstává několika dnů, ale i týdnů. Samice dosahuje pohlavní dospělosti v 5. až 7. roce života, zatímco samci se páří až o několik let později, až když jsou mohutní a silní, což je důležitý předpoklad při soubojích o samice a území. Samice má utajenou březost, kdy se česné zárodečné stadium nevyvíjí. Mláďata se rodí po 6-8 měsíční březosti při zimním spánku. V případech, kdy nemá matka dostatečné tukové zásoby se často mláďata rodí mrtvá nebo umírají krátce po porodu. V jednom vrhu bývá průměrně jedno až čtyři mláďata. Nejčastěji se rodí dvě, ačkoli byly zaznamenány i případy, kdy měla samice v jednom vrhu pět mláďat. Velikost mláďat závisí na věku matky, lokalitě a množství dostupné potravy. Starší samice rodí zpravidla větší mláďata než samice mladší. Mláďata jsou po narození slepá, bezzubá a neosrstěná a váží zhruba 500 g. Svou matku následují a tuhou potravu si začnou shánět až po čtyřech měsících života. U matky zůstávají dva až čtyři roky a podobně jako u jiných savců se od matky učí pozorováním a napodobováním. Velice často se stává, že dospělý samec zabije dospívající mláďata od jiného samce, přičemž zdůrazňuje svou osobu. Starší mláďata v případě nebezpečí nejčastěji prchají na stromy, po kterých umí na rozdíl od dospělců dobře šplhat. V přírodě se dožívá průměrně 25 let, v zajetí až dvakrát tolik.[1][12][13]

Medvěd hnědý a člověk

Medvěd hnědý byl po několik desetiletích považován za krvelačného zabijáka, často útočícího na člověka a hospodářský dobytek až do velikosti tura domácího. To vedlo k jeho tvrdému pronásledování a vybíjení. Přístup k hospodářskému dobytku se mu navíc zjednodušil od doby, kdy se přestali používat pastevečtí psi na ochranu pasoucích se stád. V současnosti medvědi hnědí v noci v některých lokalitách často navštěvují i města, kde prohledávají kontejnery a popelnice a hledají odpadky, které se dají strávit. Na statky a farmy v některých zemích proniká až dodnes a včetně hospodářských zvířat zde konzumuje i jejich krmení. Medvěd hnědý je také státním zvířetem Finska.[4]

Útoky na člověka

Medvěd hnědý útočí na člověka jen velice zřídkakdy a nejčastěji se tak stává pokud ho vyrušíme při konzumaci potravy, pokud je raněný, nemá možnost úniku nebo pokud narazíme na samici s mláďaty nebo na samce v období páření. Tento problém existuje např. v Yellowstonském národním parku, Rusku nebo na Slovensku, kde se v posledních letech početnost medvědů hnědých výrazně zvýšila.[14]

Zajímavosti

Poddruh medvěd brtník dostal své jméno podle toho, že vybírá dutiny stromů s hnízdy lesních včel. Brť je totiž staročeské slovo, označující dutinu stromu.[15]

Taxonomie

Medvěd hnědý byl popsán švédským přírodovědcem Carlem Linném ve svém díle z roku 1758 Systema naturae (Soustava přírody), pod latinským názvem Ursus arctos.[16]

Předkem medvěda hnědého byl znatelně větší, až 4 m velký medvěd jeskynní (Ursus spelaeus), často loven našimi předky, neandrtálci, pro maso a srst, ale kteří jej též používali jako námět pro sošky určené k náboženským ceremoniálům. Medvěd jeskynní, obávaný živočich i pro jiné šelmy, např. lvy jeskynní, vyhynul zhruba před 10 000 lety.[5]

Poddruhy

Medvěd grizzly na Aljašce

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 Gaisler, J., Dungel, J.: Atlas savců České a Slovenské republiky. Praha, Academia, 2002. ISBN 80-200-1026-2
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 Brown, Gary (1996). Great Bear Almanac, pp.340. ISBN 1558214747.
  3. ↑ http://www.iucnredlist.org/search/details.php/41688/all
  4. ↑ 4,0 4,1 4,2 http://www.bearinfo.org/YESFedRegister.pdf
  5. ↑ 5,0 5,1 http://news.bbc.co.uk/2/hi/science/nature/4003325.stm
  6. ↑ http://www.biolib.cz/cz/taxon/id1827/
  7. ↑ http://animaldiversity.ummz.umich.edu/site/accounts/information/Ursus_arctos.html
  8. ↑ http://www.priroda.cz/clanky.php?detail=941
  9. ↑ http://www.dced.state.ak.us/oed/student_info/learn/bearwatching.htm
  10. ↑ http://www.yellowstonepark.com/news/archive/2004/grizzlymoths.asp
  11. ↑ http://www.montana.edu/wwwpb/moths.html
  12. ↑ http://www.shadowofthebear.com/reproduction.html
  13. ↑ http://www.ingentaconnect.com/content/bsc/eth/2006/00000112/00000003/art00004;jsessionid=6580enj8ip2kk.alice?format=print
  14. ↑ http://www.yellowstonepark.com/
  15. ↑ Např. DUPAL, Libor. Kniha o medovině. Praha : Maťa, 1997. ISBN 80-86013-16-2. S. 22.  
  16. ↑ C., Linnaeus: Systema naturae, 1758.

Literatura

  • Dobroutka, L. J., Berger Z.: Savci. Aventinum.
  • Burnie, D.: Zvíře. 2001, Londýn, DK.
  • Esther J.J. Verhoef: Encyklopedie volně žijících zvířat. Verhallen.
  • Vlasák P.: Ekologie savců. 1968, Praha, Academia.
  • Anděra M.: Svět zvířat I. Savci (1). 1997, Praha, Albatros.
  • Gaisler J., Zejda J., Knotek J., Knotková L.: Savci. 1995, Praha, Aventinum.

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Medvěd hnědý
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Medvěd hnědý
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Medv%C4%9Bd_hn%C4%9Bd%C3%BD“