Bobrová

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 7. 2. 2021, 15:52

Bobrová je městys v okrese Žďár nad Sázavou, kraji Vysočina, zhruba 10 km jihovýchodně od Nového Města na Moravě.

• Ke dni 28. 8. 2006 zde žilo 914 obyvatel.
• Ke dni 1. 1. 2020 zde žilo 892 obyvatel.

Historie

Bobrová je jedním z nejstarších sídel na Novoměstsku a založil ji pravděpodobně jeden z prvních kolonizátorů zdejší oblasti Přibyslav z Křižanova. Jeho zeť Boček z Obřan založil roku 1252 žďárský klášter a tomuto klášteru věnoval i desátky z Bobrové. Bobrová byla zřejmě již tehdy osadou roztroušenou po obou stranách říčky Bobrůvky. Část Bobrové zdědila sestra Bočkovy manželky Eliška. Její druhý manžel Hrabiš ze Švábenic se psal později „z Bobrové“ a v Bobrové sídlil. Její první manžel Smil z Lichtenburka daroval roku 1262 tuto část osady (Dolní Bobrovou) žďárskému klášteru cisterciánů^[1], zbývající část (Horní Bobrová) zůstala v majetku dědiců Přibyslava z Křižanova. Poprvé je rozlišení na Horní a Dolní Bobrovou zaznamenáno v roce 1338. V roce 1462 je Dolní Bobrová uvedena jako městečko. Horní Bobrová byla povýšena na městečko již před rokem 1368. V roce 1464 získal část křižanovského panství a mezi tím i Horní Bobrovou Jan z Pernštejna. Vilém a Vratislav z Pernštejna postoupili smluvně v roce 1486 žďárskému klášteru Horní Bobrovou výměnou za část Křižanova. Po zrušení žďárského kláštera za vlády císaře Josefa II. v roce 1784 převzal majetek kláštera náboženský fond. Ten rozdělil klášterní majetek na 5 částí, které postupně rozprodával. Tak se Horní i Dolní Bobrová staly součástí radešínského zboží, které v roce 1826 koupil F. Schneider. V roce 1850 bylo v Novém Městě vytvořeno okresní hejtmanství a sídlil zde jeden ze tří soudních okresů, do kterého byly začleněny i Dolní a Horní Bobrová. Sloučením Dolní a Horní Bobrové v roce 1950 vzniklo městečko Bobrová. Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.^[2]

Pamětihodnosti

• Kostel svatých Petra a Pavla

se nachází v části obce Horní Bobrová. Přestavbu středověkého farního kostela projektoval v roce 1714 architekt Jan Blažej Santini - Aichel. Po třech etapách přestavby byl vysvěcen až v roce 1722.

Z původního pozdněrománského kostela zachoval Santini loď a osovou západní věž. Při obrácení orientace chrámu loď proměnil v kněžiště a připojil na východní straně nový prostor rozsáhlejší lodi. Východní působivé hlavní průčelí je pětiosé. Stavbu prostupují pro Santiniho charakteristické dovnitř zajímavě zakřivené, vyduté a vypouklé plochy. Pozornost si zaslouží motiv vsazené sféry s mečem a klíči na vykrojený vrchol štítu průčelí. Starší i novější části stavby sjednotil a její východní působivě komponované průčelí vévodí mírně svažitému náměstí městečka.

Při až stroze působící jednoduchosti je dosaženo poutavého efektu a dokládá Santiniho mimořádnou představivost.

Současnost

V současné době žije v Bobrové asi 960 obyvatel. Pracovních příležitostí obec nenabízí mnoho, a tak velká část obyvatel za prací dojíždí na Dolní Rožínku, do Žďáru nad Sázavou či do Nového Města na Moravě. Tírna lnu, která byla postavena roku 1885, je již několik let mimo provoz a rozsáhlé prostory tak zůstávají nevyužity. Zemědělské družstvo se proměnilo v 1. bobrovskou a.s. V Bobrové se daří zejména menším firmám - např. čalounictví Jaroslava Prokopa a bobrovské truhlárně. Největší událostí posledních let je přístavba školy a dokončení plynofikace obce. Posledním ekologickým dluhem tak zůstane jen stavba čističky odpadních vod. Ze spolků je nejvýznamnější činnost TJ Sokol Bobrová, mysliveckého sdružení a sboru dobrovolných hasičů Tato sdružení se kromě své hlavní činnosti také každoročně starají o naplnění plesové sezony.

Slavní rodáci a obyvatelé obce

• Div. gen. Alois Kubita, CBE, 1892-1954, účastník zahraničního odboje ve 2 sv. válce, aktivní účastník jednání a budování čs. exilového letectva v rámci RAF ve Velké Británi
• Antonín Smažil, ak. malíř, narodil se 22.11.1923 v Bobrové, mezi lety 1944-1949 studoval na Vysoké škole UMPRUM v Praze u Karla Svolinského a dále u profesorů Cyrila Boudy a Martina Salcmana na Karlově univerzitě a u profesora Karla Lidického. Od roku 1970 působil na VPA KG v Bratislavě jako docent na Katedře kultury a umění. V současnosti žije v Bratislavě.
• Oldřich Pokorný, * 6.3.1909 Horní Bobrová, - † 31.3.1942 Osvětim, profesor reálného gymnázia v Třebíči, byl členem odbojové organizace České obce sokolské v Třebíči po jejímž odhalení byl nacisty umučen v koncentračním táboře Osvětim, jeho oběť je vzpomenuta na pamětní desce umístěné na jeho rodném domě v Bobrové a na pamětní desce památníku obětem nacistické zvůle na Moravském náměstí v Třebíči

Poltergeist

Obec je proslulá také výskytem záhadných jevů typu tzv. poltergeista (samovolný pohyb předmětů, samovzněcování předmětů, vybuchování skleněných a porcelánových předmětů, poruchy elektrických instalací atd.) od počátku března 2006 v domě č. p. 262, kde v té době žili manželé Rudolf a Zdena Svobodovi se dvěma dětmi, dívkou a třináctiletým chlapcem. K některým záhadným jevům došlo za přítomnosti desítek svědků, například dobrovolných hasičů, kteří dům po dva týdny hlídali; zejména vyvrcholily v noci 22. na 23. března 2006 od dvou hodin v noci, přičemž události pokračovaly i za přítomnosti množství přivolaných svědků (dobrovolných hasičů a sousedů) až do rozednění a v menší intenzitě až do 27. března. Znovu se případ dostal do zájmu některých sdělovacích prostředků poté, co k podobným jevům došlo o tři roky později ve Strašicích na Rokycansku. Dosud nebyly jevy plně objasněny. Reportáž o bobrovských jevech byla na televizi Nova koncem března 2006 ve zprávách, podrobněji se jimi zabývala reportáž Jiřího Pánka v pořadu Střepiny 2. dubna 2006. Místní lidé vesměs odmítají o události mluvit a i pan Svoboda odmítá jakoukoliv publicitu; v domě zůstal bydlet sám, manželka brzy zemřela a obě děti se odstěhovaly do Žďáru.^[4][5][6] Doc. RNDr. Čeněk Zlatník, předseda Klubu českých skeptiků, pro televizi Nova sdělil své vysvětlení, k němuž došel, aniž by se případem podrobněji zabýval: „Vysvětluju si to tím, že si lidé dělají dobrý den, chtějí se zviditelnit, něco nainscenují, recese…“^[6] J. X. Doležal apeloval osobně na tehdejšího předsedu Učené společnosti Jiřího Grygara a prostřednictvím Reflexu na fyzikální ústavy, aby jev v Bobrové zdokumentovali, a konstatoval, že „vědci jej zjevně nemají zájem objasnit“.^[6]

Reference

1. ↑ URBAN, Jan. Lichtenburkové. Vzestupy a pády jednoho panského rodu. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2003. S. 66.  
2. ↑ Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006
3. ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha : Český statistický úřad, 2006. (760 s.) ISBN 80-250-1311-1. S. 596–597.  
4. ↑ Dušan Vrbecký: Záhadu ze Strašic zažila i Bobrová. Dodnes není vyřešena, Tn.nova.cz, 3. 11. 2009
5. ↑ Jiří Čada: Našli jsme další strašidelný dům: Vybuchují hrnky…, Blesk, 3. 11. 2009
6. ↑ ^{6,0 6,1 6,2} Jiří X. Doležal: Věřím v jednoho věda, Reflex, 19/2006, 12. 5. 2006