Kořen
Z Multimediaexpo.cz
m (Nahrazení textu) |
(++) |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| - | [[Soubor: | + | [[Soubor:Lamium amplexicaule root.JPG|thumb|240px|Primární a sekundární kořeny]] |
'''Kořen''' (''radix'') je nečlánkovaný [[rostlina|rostlinný]] [[vegetativní]] [[orgán]], který nenese [[list]]y ani [[Šupina (botanika)|šupiny]]. Zpravidla je podzemní<ref>{{citace monografie| příjmení=Černohorský| jméno=Zdeněk|rok=1967| titul=Základy rostlinné morfologie| místo=Praha| vydavatel=SPN}}</ref> a [[heterotrofie|heterotrofní]], tzn. neprovozující [[fotosyntéza|fotosyntézu]].<ref name=vinter>{{citace monografie| příjmení= Vinter| jméno=Vladimír| titul=Rostliny pod mikroskopem; základy anatomie cévnatých rostlin| vydání=2| místo=Olomouc| rok=2009}}</ref> Kořenem čerpá rostlina z [[půda (pedologie)|půdy]] [[voda|vodu]] s rozpuštěnými minerálními [[živina]]mi a upevňuje se v půdě. Druhotně se kořen uplatňuje i jako [[zásobní orgán]], orgán [[vegetativní rozmnožování|vegetativního rozmnožování]] a při [[symbióza|symbióze]] s jinými rostlinami. | '''Kořen''' (''radix'') je nečlánkovaný [[rostlina|rostlinný]] [[vegetativní]] [[orgán]], který nenese [[list]]y ani [[Šupina (botanika)|šupiny]]. Zpravidla je podzemní<ref>{{citace monografie| příjmení=Černohorský| jméno=Zdeněk|rok=1967| titul=Základy rostlinné morfologie| místo=Praha| vydavatel=SPN}}</ref> a [[heterotrofie|heterotrofní]], tzn. neprovozující [[fotosyntéza|fotosyntézu]].<ref name=vinter>{{citace monografie| příjmení= Vinter| jméno=Vladimír| titul=Rostliny pod mikroskopem; základy anatomie cévnatých rostlin| vydání=2| místo=Olomouc| rok=2009}}</ref> Kořenem čerpá rostlina z [[půda (pedologie)|půdy]] [[voda|vodu]] s rozpuštěnými minerálními [[živina]]mi a upevňuje se v půdě. Druhotně se kořen uplatňuje i jako [[zásobní orgán]], orgán [[vegetativní rozmnožování|vegetativního rozmnožování]] a při [[symbióza|symbióze]] s jinými rostlinami. | ||
| - | Kořen se vyskytuje u většiny [[vyšší rostliny|vyšších rostlin]] a spolehlivé doklad o něm máme již ze siluru.<ref name="Retallack1986">{{Citace monografie| autor=Retallack, G. J. | titul=Paleosols: their Recognition and Interpretation| korporace=Wright, V. P.| vydavatel=Blackwell| místo=Oxford| rok=1986}}</ref> Funkčně obdobnými orgány jsou například [[rhizoid]]y u [[mechy|mechů]] a [[houby|hub]] či [[rhizin]]y u [[lišejník]]ů. | + | Kořen se vyskytuje u většiny [[vyšší rostliny|vyšších rostlin]] a spolehlivé doklad o něm máme již ze siluru.<ref name="Retallack1986">{{Citace monografie| autor=Retallack, G. J. | titul=Paleosols: their Recognition and Interpretation| korporace=Wright, V. P.| vydavatel=Blackwell| místo=Oxford| rok=1986}}</ref> Funkčně obdobnými orgány jsou například [[rhizoid]]y u [[mechy|mechů]] a [[houby|hub]] či [[rhizin]]y u [[lišejník]]ů. |
== Stavba == | == Stavba == | ||
| - | [[Soubor:Anatomy roots.jpg|thumb| | + | [[Soubor:Anatomy roots.jpg|thumb|240px|Řez kořenovou špičkou]] |
Mladé kořeny jsou tenké a vyznačují se tzv. primární stavbou, která na příčném řezu obsahuje [[rhizodermis]], [[primární kůra|primární kůru]] ([[exodermis]], [[mezodermis]], [[endodermis]]) a zcela uprostřed je [[střední válec]] s [[pericykl]]em a radiálními [[cévní svazek|cévními svazky]]. Později však kořeny [[nahosemenné|nahosemenných]] či například [[dvouděložné|dvouděložných]] [[dřevina|dřevnatých]] rostlin potřebují tloustnout, načež takový kořen označujeme jako sekundární. Sekundární kořen má jiný typ cévního svazku (viz [[stélé]]), vzniká v něm sekundární [[dřevo]] a sekundární [[lýko]], krycím pletivem se stává [[druhotná kůra]] neschopná přijímat živiny a, co je nejdůležitější, mezi dřevem a lýkem vzniká dělivé pletivo [[kambium]], jehož činností přirůstá dřevo a lýko.<ref name=vinter /> | Mladé kořeny jsou tenké a vyznačují se tzv. primární stavbou, která na příčném řezu obsahuje [[rhizodermis]], [[primární kůra|primární kůru]] ([[exodermis]], [[mezodermis]], [[endodermis]]) a zcela uprostřed je [[střední válec]] s [[pericykl]]em a radiálními [[cévní svazek|cévními svazky]]. Později však kořeny [[nahosemenné|nahosemenných]] či například [[dvouděložné|dvouděložných]] [[dřevina|dřevnatých]] rostlin potřebují tloustnout, načež takový kořen označujeme jako sekundární. Sekundární kořen má jiný typ cévního svazku (viz [[stélé]]), vzniká v něm sekundární [[dřevo]] a sekundární [[lýko]], krycím pletivem se stává [[druhotná kůra]] neschopná přijímat živiny a, co je nejdůležitější, mezi dřevem a lýkem vzniká dělivé pletivo [[kambium]], jehož činností přirůstá dřevo a lýko.<ref name=vinter /> | ||
== Růst a vývin == | == Růst a vývin == | ||
| Řádka 17: | Řádka 17: | ||
* někdy zásobní funkce (ukládají se zásobní látky - změna tvaru) | * někdy zásobní funkce (ukládají se zásobní látky - změna tvaru) | ||
== Typy kořene == | == Typy kořene == | ||
| - | [[Soubor:Koreni-00.JPG|thumb|Kořen]] | + | [[Soubor:Koreni-00.JPG|thumb|240px|Kořen]] |
* kořen hlavní (primární), | * kořen hlavní (primární), | ||
** z něho vyrůstají kořeny postranní (sekundární), které se mohou dále větvit | ** z něho vyrůstají kořeny postranní (sekundární), které se mohou dále větvit | ||
| Řádka 25: | Řádka 25: | ||
* kořeny ploché – rozvíjejí se a talířovitě rozprostírají ve vrchních vrstvách půdy (např. [[smrk]]) | * kořeny ploché – rozvíjejí se a talířovitě rozprostírají ve vrchních vrstvách půdy (např. [[smrk]]) | ||
== Metamorfózy == | == Metamorfózy == | ||
| - | [[Soubor:Cycas Circinalis - Coralloid Roots500.jpg|thumb|Korálovité kořeny u [[cykasy|cykasu]] ''[[Circinalis]]'' jsou velmi křehké. Vyrůstají na povrch kolem rostliny]] | + | [[Soubor:Cycas Circinalis - Coralloid Roots500.jpg|thumb|240px|Korálovité kořeny u [[cykasy|cykasu]] ''[[Circinalis]]'' jsou velmi křehké. Vyrůstají na povrch kolem rostliny]] |
Mezi nejčastější metamorfózy kořene patří útvary: | Mezi nejčastější metamorfózy kořene patří útvary: | ||
* [[hlíza|hlízy]], [[bulva|bulvy]] – je zesílená zásobní funkce | * [[hlíza|hlízy]], [[bulva|bulvy]] – je zesílená zásobní funkce | ||
| Řádka 34: | Řádka 34: | ||
* [[bulog]] - přeměna kořene a části stonku | * [[bulog]] - přeměna kořene a části stonku | ||
=== Hlízky symbiotických bakterií === | === Hlízky symbiotických bakterií === | ||
| - | Na kořenech některých rostlin ([[motýlokvěté]], [[olše (strom)|olše]], [[cykasy]], [[rakytník řešetlákový]], [[voskovník obecný]], aj.) najdeme hlízovité a korálovité výrůstky, pravidelně vytvářené [[bakterie]]mi. Tzv. [[kořenová hlízka|kořenové hlízky]], které slouží příjmu [[dusík]]u ze [[vzduch]]u, pak při rozpadu obohacují [[půda (pedologie)|půdu]] vázaným dusíkem. U [[strom|stromů]] jsou téměř všechny kořeny opředeny houbovou pletí, která přispívá k jejich výživě ([[podhoubí]] nebo-li [[mykorrhiza]]). | + | Na kořenech některých rostlin ([[motýlokvěté]], [[olše (strom)|olše]], [[cykasy]], [[rakytník řešetlákový]], [[voskovník obecný]], aj.) najdeme hlízovité a korálovité výrůstky, pravidelně vytvářené [[bakterie]]mi. Tzv. [[kořenová hlízka|kořenové hlízky]], které slouží příjmu [[dusík]]u ze [[vzduch]]u, pak při rozpadu obohacují [[půda (pedologie)|půdu]] vázaným dusíkem. U [[strom|stromů]] jsou téměř všechny kořeny opředeny houbovou pletí, která přispívá k jejich výživě ([[podhoubí]] nebo-li [[mykorrhiza]]). |
=== Korálovité kořeny === | === Korálovité kořeny === | ||
Křehké korálovité kořeny u [[cykasy|cykasů]] jsou stálým útvarem vytvářeným v [[symbióza|symbióze]] se [[sinice]]mi rodu ''[[Nostoc]]'' nebo ''[[Trichormus]]''. Tyto kořeny poté v místech s chudou půdou, kde cykasy obvykle rostou, dodávají rostlinám dusík. Současně produkují [[neurotoxin]] [[BMAA]], který se usazuje především uvnitř semen. | Křehké korálovité kořeny u [[cykasy|cykasů]] jsou stálým útvarem vytvářeným v [[symbióza|symbióze]] se [[sinice]]mi rodu ''[[Nostoc]]'' nebo ''[[Trichormus]]''. Tyto kořeny poté v místech s chudou půdou, kde cykasy obvykle rostou, dodávají rostlinám dusík. Současně produkují [[neurotoxin]] [[BMAA]], který se usazuje především uvnitř semen. | ||
| Řádka 45: | Řádka 45: | ||
=== Související články === | === Související články === | ||
* [[Rhizosféra]] | * [[Rhizosféra]] | ||
| - | |||
== Reference == | == Reference == | ||
<references/> | <references/> | ||
| - | {{ | + | |
| + | {{Flickr|Roots}}{{Commonscat|Roots}}{{Článek z Wikipedie}} | ||
[[Kategorie:Botanika]] | [[Kategorie:Botanika]] | ||
[[Kategorie:Vegetativní orgány]] | [[Kategorie:Vegetativní orgány]] | ||
Aktuální verze z 30. 8. 2020, 10:05
Kořen (radix) je nečlánkovaný rostlinný vegetativní orgán, který nenese listy ani šupiny. Zpravidla je podzemní[1] a heterotrofní, tzn. neprovozující fotosyntézu.[2] Kořenem čerpá rostlina z půdy vodu s rozpuštěnými minerálními živinami a upevňuje se v půdě. Druhotně se kořen uplatňuje i jako zásobní orgán, orgán vegetativního rozmnožování a při symbióze s jinými rostlinami. Kořen se vyskytuje u většiny vyšších rostlin a spolehlivé doklad o něm máme již ze siluru.[3] Funkčně obdobnými orgány jsou například rhizoidy u mechů a hub či rhiziny u lišejníků.
Obsah |
Stavba
Mladé kořeny jsou tenké a vyznačují se tzv. primární stavbou, která na příčném řezu obsahuje rhizodermis, primární kůru (exodermis, mezodermis, endodermis) a zcela uprostřed je střední válec s pericyklem a radiálními cévními svazky. Později však kořeny nahosemenných či například dvouděložných dřevnatých rostlin potřebují tloustnout, načež takový kořen označujeme jako sekundární. Sekundární kořen má jiný typ cévního svazku (viz stélé), vzniká v něm sekundární dřevo a sekundární lýko, krycím pletivem se stává druhotná kůra neschopná přijímat živiny a, co je nejdůležitější, mezi dřevem a lýkem vzniká dělivé pletivo kambium, jehož činností přirůstá dřevo a lýko.[2]
Růst a vývin
Růst kořene je většinou pozitivně geotropický, neboť roste směrem dolů díky vnímání gravitace. Jen vzácně se objevuje pozitivní geotropismus (kořeny mangrove). Typický pozitivně geotropický růst způsobují škrobová zrna v kořenových buňkách, tzv. statolity. Tyto zrna se sedimentují vlivem gravitace na nejnižším místě buňky a navozují zde řízené vylučování hormonu auxinu.[2] Kořen dorůstá tzv. vzrostným vrcholem, krytým čepičkou (kalyptra). Hned za nimi se u většiny rostlin nacházejí vlastní orgány, sloužící k sání vody a získávání živin. Jedná se o tzv. kořenové vlásky. Jejich životnost je poměrně krátká a jsou nahrazovány novými, nacházejícími se dále vpředu a to v důsledku pokračujícího růstu kořenů. Kořen má proto obvykle na svém konci viditelné tři zóny. První je složena z dělivých pletiv a neustále se dělí. Druhá vzniká z té první a nachází se poněkud výše na kořeni - na ní dochází k prodlužování buněk. Konečně třetí zóna je diferenciační, dochází v ní zejména ke vzniku kořenového vlášení.[2]
Funkce
Kořen má zejména tyto funkce:
- nasává živiny a slouží jako zásobárna živin
- rostlinu zásobuje (vodí látky do rostliny)
- upevňuje rostlinu v půdě
- někdy může sloužit i k vegetativnímu rozmnožování (dělení trsů)
- někdy zásobní funkce (ukládají se zásobní látky - změna tvaru)
Typy kořene
- kořen hlavní (primární),
- kořen kůlový – kolmo dolů rostoucí kořen trvale předčí kořeny postranní co do síly (např. borovice)
- kořeny srdčité – jestliže některé silné, šikmo dolů rostoucí kořeny, přebírají vedlejší úlohu ve vývoji zaostávajícího kořene hlavního (např. buk lesní)
- kořeny ploché – rozvíjejí se a talířovitě rozprostírají ve vrchních vrstvách půdy (např. smrk)
Metamorfózy
Mezi nejčastější metamorfózy kořene patří útvary:
- hlízy, bulvy – je zesílená zásobní funkce
- vzdušné kořeny – hlavně v tropických oblastech – vážou vzdušnou vlhkost (např. Monstera)
- příčepivé kořeny – slouží k lepšímu přichycení k podkladu (např. břečťan)
- haustoria – odnímá hostiteli vodu a minerální látky (např. jmelí)
- zdužnatělé kořeny (např. mrkev)
- bulog - přeměna kořene a části stonku
Hlízky symbiotických bakterií
Na kořenech některých rostlin (motýlokvěté, olše, cykasy, rakytník řešetlákový, voskovník obecný, aj.) najdeme hlízovité a korálovité výrůstky, pravidelně vytvářené bakteriemi. Tzv. kořenové hlízky, které slouží příjmu dusíku ze vzduchu, pak při rozpadu obohacují půdu vázaným dusíkem. U stromů jsou téměř všechny kořeny opředeny houbovou pletí, která přispívá k jejich výživě (podhoubí nebo-li mykorrhiza).
Korálovité kořeny
Křehké korálovité kořeny u cykasů jsou stálým útvarem vytvářeným v symbióze se sinicemi rodu Nostoc nebo Trichormus. Tyto kořeny poté v místech s chudou půdou, kde cykasy obvykle rostou, dodávají rostlinám dusík. Současně produkují neurotoxin BMAA, který se usazuje především uvnitř semen.
Literatura
- Reisenauer R. et al.: CO JE CO? (1) Příručka pro každý den. Pressfoto - vydavatelství ČTK, Praha, 1982
- Encyklopedie CoJeCo: kořen
- Prof. Dr. Gottfried Amann: Stromy a keře lesa, nakladatelství J. Steinbrener Vimperk, 1997
Související články
Reference
- ↑ ČERNOHORSKÝ, Zdeněk. Základy rostlinné morfologie. Praha : SPN, 1967.
- ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 VINTER, Vladimír. Rostliny pod mikroskopem; základy anatomie cévnatých rostlin. 2. vyd. Olomouc : [s.n.], 2009.
- ↑ Wright, V. P.. Paleosols: their Recognition and Interpretation. Oxford : Blackwell, 1986.
|
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |