Vážení zákazníci a čtenáři – od 28. prosince do 2. ledna máme zavřeno.
Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !

Chaluha příživná

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (1 revizi)
(+ FLICKR)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze.)
Řádka 16: Řádka 16:
  | rod = chaluha (''Stercorarius'')
  | rod = chaluha (''Stercorarius'')
  | binomické jméno = Stercorarius parasiticus
  | binomické jméno = Stercorarius parasiticus
-
  | druh popsal = [[Carolus Linnaeus|Linnaeus]], 1758
+
  | druh popsal = Carolus Linnaeus, 1758
-
  }}
+
  }}[[Soubor:Arctic skua (Stercorarius parasiticus) on an ice floe, Svalbard.jpg|thumb|240px|Dospělý pták (2015)]]
 +
[[File:Stercorarius parasiticus MWNH 0303.JPG|thumb|240px|Stercorarius parasiticus]]
'''Chaluha příživná''' (''Stercorarius parasiticus'') je středně velkým druhem [[chaluhovití|chaluhy]] s [[cirkumpolární rozšíření|cirkumpolárním rozšířením]].
'''Chaluha příživná''' (''Stercorarius parasiticus'') je středně velkým druhem [[chaluhovití|chaluhy]] s [[cirkumpolární rozšíření|cirkumpolárním rozšířením]].
==Popis==
==Popis==
-
[[Image:Schmarotzer2.jpg|thumb|left|Dospělý pták tmavé formy]]
+
Dospělí ptáci se vyskytují ve třech barevných formách. Jedinci '''tmavé formy''' jsou tmavohnědí, s černohnědou čepičkou a letkami, obvykle s žlutavými lícemi a zadní stranou krku. Jedinci '''světlé formy''' mají bílou spodinu těla s různě vyvinutým tmavým pásem přes hruď (může zcela chybět), čelo a temeno jsou černohnědé, líce žluté. Jedinci '''přechodné formy''' tvoří přechod mezi světlou a tmavou formou. Všechny formy mají bílé kořeny ručních letek, tvořící v křídle světlé pole. Nohy jsou černošedé, [[zobák]] šedavý s tmavší špičkou. Tmavá forma je typičtější, světlá je častější na severu areálu. Všichni dospělí ptáci mají střední ocasní pera špičatá, přesahující zbytek ocasu o 8–14 cm. Mladí ptáci jsou obtížně rozlišitelní od ostatních menších druhů chaluh; jsou celkově hnědě zbarvení, s hustým proužkováním a bílými poli na kořenech ručních letek.
-
Dospělí ptáci se vyskytují ve třech barevných formách. Jedinci '''tmavé formy''' jsou tmavohnědí, s černohnědou čepičkou a letkami, obvykle s žlutavými lícemi a zadní stranou krku. Jedinci '''světlé formy''' mají bílou spodinu těla s různě vyvinutým tmavým pásem přes hruď (může zcela chybět), čelo a temeno jsou černohnědé, líce žluté. Jedinci '''přechodné formy''' tvoří přechod mezi světlou a tmavou formou. Všechny formy mají bílé kořeny ručních letek, tvořící v křídle světlé pole. Nohy jsou černošedé, [[zobák]] šedavý s tmavší špičkou. Tmavá forma je typičtější, světlá je častější na severu areálu. Všichni dospělí ptáci mají střední ocasní pera špičatá, přesahující zbytek ocasu o 8-14 cm. Mladí ptáci jsou obtížně rozlišitelní od ostatních menších druhů chaluh; jsou celkově hnědě zbarvení, s hustým proužkováním a bílými poli na kořenech ručních letek.
+
 
==Rozšíření==
==Rozšíření==
Hnízdí [[cirkumpolární rozšíření|cirkumpolárně]] v arktických oblastech [[severní polokoule]], poněkud jižněji než [[chaluha pomořanská]] a [[chaluha malá]]. V [[Evropa|Evropě]] hnízdí na [[Island]]u, [[Faerské ostrovy|Faerských ostrovech]] a ostrovech u pobřeží [[Skotsko|Skotska]], mimo to také ve vnitrozemí [[Norsko|Norska]], [[Švédsko|Švédska]] a [[Finsko|Finska]]. Tažný druh, zimoviště nejsou přesně známá, pravděpodobně leží ve vodách mírného pásu [[Atlantský oceán|Atlantském]] a [[Tichý oceán|Tichém oceánu]] jižně [[rovník]]u; největší koncentrace byly pozorovány u pobřeží [[Jižní Amerika|Jižní Ameriky]] a [[západní Afrika|západní Afriky]].<ref>{{Citace monografie
Hnízdí [[cirkumpolární rozšíření|cirkumpolárně]] v arktických oblastech [[severní polokoule]], poněkud jižněji než [[chaluha pomořanská]] a [[chaluha malá]]. V [[Evropa|Evropě]] hnízdí na [[Island]]u, [[Faerské ostrovy|Faerských ostrovech]] a ostrovech u pobřeží [[Skotsko|Skotska]], mimo to také ve vnitrozemí [[Norsko|Norska]], [[Švédsko|Švédska]] a [[Finsko|Finska]]. Tažný druh, zimoviště nejsou přesně známá, pravděpodobně leží ve vodách mírného pásu [[Atlantský oceán|Atlantském]] a [[Tichý oceán|Tichém oceánu]] jižně [[rovník]]u; největší koncentrace byly pozorovány u pobřeží [[Jižní Amerika|Jižní Ameriky]] a [[západní Afrika|západní Afriky]].<ref>{{Citace monografie
Řádka 35: Řádka 36:
<references/>
<references/>
-
{{Commonscat|Stercorarius parasiticus}}{{Článek z Wikipedie}}
+
 
 +
{{Flickr|Stercorarius+parasiticus}}{{Commonscat|Stercorarius parasiticus}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Chaluhovití]]
[[Kategorie:Chaluhovití]]

Aktuální verze z 11. 12. 2021, 12:34

Dospělý pták (2015)
Stercorarius parasiticus

Chaluha příživná (Stercorarius parasiticus) je středně velkým druhem chaluhy s cirkumpolárním rozšířením.

Popis

Dospělí ptáci se vyskytují ve třech barevných formách. Jedinci tmavé formy jsou tmavohnědí, s černohnědou čepičkou a letkami, obvykle s žlutavými lícemi a zadní stranou krku. Jedinci světlé formy mají bílou spodinu těla s různě vyvinutým tmavým pásem přes hruď (může zcela chybět), čelo a temeno jsou černohnědé, líce žluté. Jedinci přechodné formy tvoří přechod mezi světlou a tmavou formou. Všechny formy mají bílé kořeny ručních letek, tvořící v křídle světlé pole. Nohy jsou černošedé, zobák šedavý s tmavší špičkou. Tmavá forma je typičtější, světlá je častější na severu areálu. Všichni dospělí ptáci mají střední ocasní pera špičatá, přesahující zbytek ocasu o 8–14 cm. Mladí ptáci jsou obtížně rozlišitelní od ostatních menších druhů chaluh; jsou celkově hnědě zbarvení, s hustým proužkováním a bílými poli na kořenech ručních letek.

Rozšíření

Hnízdí cirkumpolárně v arktických oblastech severní polokoule, poněkud jižněji než chaluha pomořanská a chaluha malá. V Evropě hnízdí na Islandu, Faerských ostrovech a ostrovech u pobřeží Skotska, mimo to také ve vnitrozemí Norska, Švédska a Finska. Tažný druh, zimoviště nejsou přesně známá, pravděpodobně leží ve vodách mírného pásu Atlantském a Tichém oceánu jižně rovníku; největší koncentrace byly pozorovány u pobřeží Jižní Ameriky a západní Afriky.[1] Nepravidelně zaletuje do vnitrozemí, včetně České republiky, kde byla po roce 1989 zjištěna nejméně čtyřikrát.[2]

Reference

  1. HARRISON, P. Seabirds: an identification guide. Londýn : Christopher Helm, 1989.  
  2. Přehled pozorování chaluhy příživné v ČR na stránkách FK ČSO


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Chaluha příživná
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Chaluha příživná