Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !
IAI Nešer
Z Multimediaexpo.cz
m (1 revizi) |
m (Nahrazení textu „Dassault Aviation“ textem „Dassault Aviation“) |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze.) | |||
| Řádka 19: | Řádka 19: | ||
== Vývoj == | == Vývoj == | ||
=== IAI Nešer === | === IAI Nešer === | ||
| - | Firma | + | Firma Dassault Aviation začala s vývojem typu Mirage 5 právě na základě objednávky Izraele, který byl také největším zahraničním uživatelem typu [[Dassault Mirage III]]. Izraelské letectvo požadovalo pro nový typ menší schopnost operací za každého počasí výměnou za větší nosnost výzbroje a dolet. Důvodem bylo převážně dobré počasí v regionu. |
Po vypuknutí šestidenní války vyhlásila Francie embargo na dovoz zbraní do Izraele, což zabránilo dodání 30 již objednaných a zaplacených kusů Mirage 5, stejně jako dalších 20 kusů, na které měl Izrael opci.<ref name="Ltd" /> Embargo znamenalo také přerušení dodávek náhradních dílů pro izraelské [[Dassault Mirage III|Mirage IIICJ]]. Izrael poté začal s vlastní sériovou výrobou typu na základě plánů švýcarské licenční verze Mirage IIIS a motoru ATAR 9C, získaných izraelskou tajnou službou [[Mosad]].<ref name="Ltd" /> První kus byl dokončen v září [[1969 v letectví|1969]] a první kompletní jednotka byla typem vyzbrojena v roce 1972.<ref name="Ltd" /> | Po vypuknutí šestidenní války vyhlásila Francie embargo na dovoz zbraní do Izraele, což zabránilo dodání 30 již objednaných a zaplacených kusů Mirage 5, stejně jako dalších 20 kusů, na které měl Izrael opci.<ref name="Ltd" /> Embargo znamenalo také přerušení dodávek náhradních dílů pro izraelské [[Dassault Mirage III|Mirage IIICJ]]. Izrael poté začal s vlastní sériovou výrobou typu na základě plánů švýcarské licenční verze Mirage IIIS a motoru ATAR 9C, získaných izraelskou tajnou službou [[Mosad]].<ref name="Ltd" /> První kus byl dokončen v září [[1969 v letectví|1969]] a první kompletní jednotka byla typem vyzbrojena v roce 1972.<ref name="Ltd" /> | ||
Aktuální verze z 26. 1. 2023, 11:45
| IAI Nešer | ||
| Soubor:IAI Finger.jpg | ||
| Základní charakteristika | ||
|---|---|---|
| Určení | stíhací letoun | |
| Výrobce | Israel Aircraft Industries | |
| Konstruktér | ||
| První let | Září 1969[1] | |
| Zařazen | 1972 | |
| Vyřazen | Izrael (1977) | |
| Výroba | 1969–1974 | |
| Vyrobeno | 61 | |
| Varianty | Dassault Mirage 5 IAI Kfir | |
| Uživatel | Izraelské letectvo | |
| Argentinské letectvo | ||
IAI Nešer (hebrejsky: נשר , "sup") je izraelský víceúčelový stíhací letoun, který je modifikací francouzského typu Dassault Mirage 5. Izraelský letecký výrobce Israel Aerospace Industries začal s jejich nelicenční výrobou poté, když dodávce objednaných a zaplacených Mirage 5 zabránilo francouzské embargo po vypuknutí šestidenní války. Většinu dochovaných Nešerů dnes, pod názvem Dagger či Finger, provozuje argentinské letectvo.
Obsah |
Vývoj
IAI Nešer
Firma Dassault Aviation začala s vývojem typu Mirage 5 právě na základě objednávky Izraele, který byl také největším zahraničním uživatelem typu Dassault Mirage III. Izraelské letectvo požadovalo pro nový typ menší schopnost operací za každého počasí výměnou za větší nosnost výzbroje a dolet. Důvodem bylo převážně dobré počasí v regionu.
Po vypuknutí šestidenní války vyhlásila Francie embargo na dovoz zbraní do Izraele, což zabránilo dodání 30 již objednaných a zaplacených kusů Mirage 5, stejně jako dalších 20 kusů, na které měl Izrael opci.[1] Embargo znamenalo také přerušení dodávek náhradních dílů pro izraelské Mirage IIICJ. Izrael poté začal s vlastní sériovou výrobou typu na základě plánů švýcarské licenční verze Mirage IIIS a motoru ATAR 9C, získaných izraelskou tajnou službou Mosad.[1] První kus byl dokončen v září 1969 a první kompletní jednotka byla typem vyzbrojena v roce 1972.[1]
IAI Nešer byl až menší modifikace identický s typem Mirage 5. Byla použita část izraelské avioniky, vystřelovací sedadla Martin-Baker a letouny byly upraveny pro nesení více druhů řízených střel. Celkem bylo postaveno 51 jednomístných a 10 dvoumístných letounů.
IAI Kfir
I po skončení výroby Nešerů bylo rozhodnuto pokračovat ve zdokonalování typu. Byl proto vyvinut typ IAI Kfir, u kterého francouzský motor SNECMA Atar nahradil v Izraely vyráběný americký motor General Electric J79, jenž poháněl i McDonnell Douglas F-4 Phantom II, jež Izraelské letectvo provozovalo ve významném počtu.
Přechodem mezi Nešerem a Kfirem byl experimentální letoun Salvo, což byl přestavěný dvoumístný letoun Mirage IIIBJ u kterého původní motor SNECMA Atar nahradil právě americký J79 a místo druhého člena posádky bylo využito pro montáž monitorovacího zařízení.[1]
Operační služba
Izrael
Letouny se dobře osvědčily v Jomkipurské válce, ve které jich bojovalo přibližně 40 kusů[1] a připsaly na konto více než sto vítězství ve vzdušných soubojích. Celkem 15 kusů bylo ztraceno v boji či při nehodách.
Argentina
Po vyřazení ze služby v izraelském letectvu bylo 24 jednomístných letounů (zde byly označeny Dagger A) a 2 dvoumístné letouny Dagger B prodáno do Argentiny.[1] Kontrakt byl uzavřen v roce 1978 a letouny dodány do konce roku 1980. Letouny vytvořily novou 6. leteckou skupinu a společně s 8. leteckou skupinou, používající typ Mirage III a Peruánským letectvem s letouny Mirage 5 se ještě téhož roku angažovaly v krizi se sousedním Chile.
V roce 1982 bojovaly argentinské Daggery ve falklandské válce. Letouny operovaly ze základny Río Grande na ostrově Tierra del Fuego. Přes velkou vzdálenost k cíli a nedostatek leteckých tankerů provedly Daggery během 45 dní operací na 153 bojových letů. Poškodily britský torpédoborec HMS Antrim, fregaty HMS Brilliant, HMS Broadsword, HMS Arrow a HMS Plymouth a podílely se na potopení fregaty HMS Ardent. V boji jich bylo ztraceno 11 kusů.[1]
V roce 1979 se Argentina rozhodla modernizovat své Daggery tak, aby byla jejich avionika srovnatelná s moderními letouny Kfir C.2. Upravené letouny byly přejmenovány na Finger. Program se rozběhl ještě před začátkem války o Falklandy a část vybavení měla být britského původu. Modernizace letounů byla dokončena až po skončení války a místo britské avioniky, na kterou se vztahovalo poválečné embargo, byla použita avionika francouzské firmy Thomson-CSF.
Prameny
- PETZ, Daniel. Francouzské stíhací letouny v Izraeli. HPM, 1993, roč. III, čís. 3, s. 17–20. ISSN 1210-1427.
Externí odkazy
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |
Chybná citace Nalezena značka
<ref> bez příslušné značky <references/>.