Vážení zákazníci a čtenáři – od 28. prosince do 2. ledna máme zavřeno.
Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !

Jiří Klobouk

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (Nahrazení textu)
m (Nahrazení textu „český“ textem „český“)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze.)
Řádka 1: Řádka 1:
-
'''Jiří Klobouk''' (* [[24. březen|24. března]] [[1933]] [[Uherské Hradiště]]) je [[Česko|český]] spisovatel, scenárista, kameraman a [[jazz]]ový pianista.
+
'''Jiří Klobouk''' (* [[24. březen|24. března]] [[1933]] [[Uherské Hradiště]]) je [[Česká republika|český]] spisovatel, scenárista, kameraman a [[jazz]]ový pianista.
Je autor ''Protikomunistického manifestu'' [[1975]], 12 [[Rozhlas|rozhlasových]] her, dvou [[román]]ů a [[novela (literatura)|novel]] a mnoha [[Povídka|povídek]].
Je autor ''Protikomunistického manifestu'' [[1975]], 12 [[Rozhlas|rozhlasových]] her, dvou [[román]]ů a [[novela (literatura)|novel]] a mnoha [[Povídka|povídek]].
V Protikomunistickém manifestu je kapitola ''Zpráva emigranta o přírodní katastrofě v zasněžených horách nedaleko rodné obce Nejezchleby'' s obrazem tragické smrti a pohřebního obřadu. V závěru ''Zprávy'' obraz – sen prolíná reálnem: ''„Když mě čtyři strýci začali spouštět do vyhloubené díry, nikdo ani nevzlykl. Matka se dívala k lesu. Kdysi dávno jsme tam chodívali spolu sbírat chrastí. Otec pohlížel zarytě kamsi do prázdna. Když bylo vše hotovo, strýci smekli klobouky, ale pokud se modlili, nebylo je v předjarně vonné náruči mého rodného kraje slyšet. Potom kdosi přispěchal se zapomenutým víkem a zahalila mě teplá tma. Jak mazlavá hlína bušila na rakev, nezapochyboval jsem ani na okamžik, že je to jenom zlý sen. Zůstal jsem klidný a vyrovnaný. Ve chvílích nejhorších, pokud nedopustíme, aby naši mysl zachvátila naprostá beznaděj, život nekončí, ale pozvolna se regeneruje. To potom za pomoci hole vstaneme, uděláme dva kroky a bude nám líp. Nohy nám zase slouží a [[mozek]] ví, co dělá.“''
V Protikomunistickém manifestu je kapitola ''Zpráva emigranta o přírodní katastrofě v zasněžených horách nedaleko rodné obce Nejezchleby'' s obrazem tragické smrti a pohřebního obřadu. V závěru ''Zprávy'' obraz – sen prolíná reálnem: ''„Když mě čtyři strýci začali spouštět do vyhloubené díry, nikdo ani nevzlykl. Matka se dívala k lesu. Kdysi dávno jsme tam chodívali spolu sbírat chrastí. Otec pohlížel zarytě kamsi do prázdna. Když bylo vše hotovo, strýci smekli klobouky, ale pokud se modlili, nebylo je v předjarně vonné náruči mého rodného kraje slyšet. Potom kdosi přispěchal se zapomenutým víkem a zahalila mě teplá tma. Jak mazlavá hlína bušila na rakev, nezapochyboval jsem ani na okamžik, že je to jenom zlý sen. Zůstal jsem klidný a vyrovnaný. Ve chvílích nejhorších, pokud nedopustíme, aby naši mysl zachvátila naprostá beznaděj, život nekončí, ale pozvolna se regeneruje. To potom za pomoci hole vstaneme, uděláme dva kroky a bude nám líp. Nohy nám zase slouží a [[mozek]] ví, co dělá.“''

Aktuální verze z 18. 8. 2015, 11:33

Jiří Klobouk (* 24. března 1933 Uherské Hradiště) je český spisovatel, scenárista, kameraman a jazzový pianista. Je autor Protikomunistického manifestu 1975, 12 rozhlasových her, dvou románů a novel a mnoha povídek. V Protikomunistickém manifestu je kapitola Zpráva emigranta o přírodní katastrofě v zasněžených horách nedaleko rodné obce Nejezchleby s obrazem tragické smrti a pohřebního obřadu. V závěru Zprávy obraz – sen prolíná reálnem: „Když mě čtyři strýci začali spouštět do vyhloubené díry, nikdo ani nevzlykl. Matka se dívala k lesu. Kdysi dávno jsme tam chodívali spolu sbírat chrastí. Otec pohlížel zarytě kamsi do prázdna. Když bylo vše hotovo, strýci smekli klobouky, ale pokud se modlili, nebylo je v předjarně vonné náruči mého rodného kraje slyšet. Potom kdosi přispěchal se zapomenutým víkem a zahalila mě teplá tma. Jak mazlavá hlína bušila na rakev, nezapochyboval jsem ani na okamžik, že je to jenom zlý sen. Zůstal jsem klidný a vyrovnaný. Ve chvílích nejhorších, pokud nedopustíme, aby naši mysl zachvátila naprostá beznaděj, život nekončí, ale pozvolna se regeneruje. To potom za pomoci hole vstaneme, uděláme dva kroky a bude nám líp. Nohy nám zase slouží a mozek ví, co dělá.“ V rozhovoru pro Chůdové kořeny (ročník I, číslo 3, blok Studovna Litterate) řekl: „Co budoucí Internetové spisovatele teprve čeká, je zcela nový a převratný druh tvorby, který mimo Internet nebude reprodukovatelný a způsob jejího vnímání zcela unikátní pro toto médium.“ A také: „… kázeň tvůrčí je to nejhorší, co může spisovatele potkat, pokud chce napsat originální dílo.“

Reference