Maria (matka Ježíšova)

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 6. 4. 2023, 10:19

Jedna z nejslavnějších ikon znázorňujících Pannu Marii – Bogorodica Vladimirskaja, Rusko, 12. století

Madona z Veveří (kolem 1350)

Maria, někdy též Marie, (hebrejsky a aramejsky מַרְיָם Marjām; řecky Μαριαμ či Μαρια; arabsky مريم Marjam) je v křesťanství a islámu matka Ježíše z Nazareta, snoubenka tesaře Josefa.

Historicita

Otázka historicity Marie je úzce svázána se sporem o historicitu Ježíše Krista a důvěryhodností základních textů křesťanské víry jako historického pramene. Historikové, kteří přijímají svědectví evangelií a dalších novozákonních spisů, přirozeně postavu Marie považují za Ježíšovu matku, neboť se o ní tak zmiňují všechna kanonická evangelia a Skutky apoštolů. V jiných dobových pramenech (mimo Nový zákon) se Maria nevyskytuje. S odmítnutím důvěryhodnosti evangelií tak lze odmítnout i existenci Marie, ale jde spíše o podružnou otázku v širším sporu. Podle dostupných pramenů je pravděpodobné, že se stala matkou ve velmi mladém věku^[1]. Samotný Nový zákon neposkytuje příliš dalších informací, které by se jejího života týkaly, novozákonní apokryfy však nabízejí ještě několik dalších momentů. Jakubovo protoevangelium ze 2. století popisuje Mariino dětství. Odtud se také dovídáme o jejích rodičích, Jáchymovi a Anně. Katolická a pravoslavná tradice stojí na ústním podání, svědectví církevních Otců a výkladu Bible.

Maria v Novém zákoně

El Greco: Zvěstovaní Panny Marie,
Museo del Prado, Madrid

Byla příbuznou Alžbětinou, která pocházela z rodu Árónova. Bydlela v Nazaretě s rodiči a byla zasnoubena Josefovi z Nazaretu, který stejně jako Maria pocházel z rodu židovského krále Davida. 6 měsíců po Alžbětině početí, se Marii zjevil archanděl Gabriel a pozdravil ji slovy, které se staly základem modlitby používané dodnes mezi vyznavači marianského kultu: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.” ( ) a oznámil jí, že se stane matkou zaslíbeného Mesiáše, ačkoli zůstane pannou. Maria se podrobila Boží vůli se slovy: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ ). Poté se vydala na dalekou cestu navštívit svojí těhotnou příbuznou Alžbetu, která žila se svým manželem Zachariášem. Hned jak vešla do jejich domu a pozdravila Alžbetu, ta jí vzdala úctu jako matce svého Pána a Maria jí odpověděla chvalozpěvem na Pána známým jako Magnificat. ( ) Po třech měsících se Maria vrátila domů do Nazareta. Jejímu snoubenci Josefovi se zjevil ve sně anděl, který mu oznámil: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého.” ( ). Josef si ji pak vzal k sobě, navzdory tomu, že byla těhotná. Mezitím Augustův výnos o sčítání lidu stanovil, aby každý odešel do svého rodného města a dal se tam zapsat. Proto se Josef s těhotnou Marii vydal na cestu do Betléma. V hostinci nenašli ubytování, protože město bylo plné a tak byli nuceni přespat ve chlévě. Tak se stalo, že se Ježíš narodil v Betlémě ( ). Následují přinesení Ježíše do chrámu, útěk do Egypta, protože král Herodes usiloval Ježíšovi o život, návrat zpět a usídlení se v Nazaretě ( ). Z dalších 30 let života zaznamenávají evangelia pouze pouť do Jeruzaléma, když bylo Ježíšovi 12 let. Marii pak nalézáme, když Ježíš začíná veřejně působit – při svatbě v galilejské vesnici zvané Kána, kde na Mariinu žádost činí Ježíš první zázrak - proměňuje vodu ve víno ( ). Spolu s ostatními učedníky plakala pod křížem, na kterém byl její syn Ježíš ukřižován.( ). Motiv Marie s mrtvým Ježíšovým tělem na klíně je častý v umění (tzv. Pieta). Poslední zmínka o Marii v bibli pochází z popisu očekávání slíbeného Ducha svatého ( ), kdy se s apoštoly modlila po Ježíšově nanebevstoupení. Její smrt a nanebevzetí Nový zákon nezaznamenává.

Maria v církvi

V jednotlivých křesťanských církvích se pohled na Marii různí. Jednotné jsou v názoru na Mariino panenství. Často se také používá pro označení Ježíšovy matky výraz Panna Maria. Kritickým zkoumáním Mariiny postavy se věnuje zvláštní oblast teologie, zvaná mariologie.

Mariino panenství

Křesťanská víra, že Maria počala Ježíše jako panna, je historicky jedním z nejlépe doložených mariologických článků víry, nacházíme je třeba již v Apoštolském vyznání víry a dalších raně křesťanských symbolech. Toto dogma bylo definováno na 1. konstantinopolském (381) a chalkedonském koncilu (451): „Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem.“ V některých církvích (např. římskokatolické či pravoslavné) je Maria označována též titulem vždy panna. Samotné dogma se však týká pouze panenského početí Ježíše.

2. konstantinopolský koncil (553) již užívá o Marii pojmenování ἀεὶ παρθένος (aei parthenos, lat. semper virgo vždy panna) v rámci potvrzení jejího Božího mateřství. Nikdy však nebylo definováno, co se tímto „vždy“ míní. Lateránská synoda roku 649 sice vyznala, že „svatá, ustavičná a neposkvrněná Panna Maria … božské Slovo skutečně a vpravdě bez semene počala z Ducha svatého a neporušeně ho porodila a její panenství po porodu zůstalo netknuté“, ale protože nešlo o všeobecný sněm, nepatří toto dogma mezi ta, která byla slavnostně vyhlášena. Nicméně vírou většiny církví zůstává, že Maria byla pannou před narozením, při porodu i po narození Ježíše. Liturgicky však panenství Mariino nemá vlastní svátek.

Bohorodička

Katolíci a pravoslavní Marii též označují podle formulace efeského koncilu (431) Bohorodičkou (θεοτόκος Theotokos, popř. Matkou Boží (latinsky dei genetrix nebo deipara). To, že Maria je bohorodičkou je jedním ze 4 mariánských dogmat v katolické církvi (zbylými třemi pak jsou dogma o panenství Mariině, neposkvrněném početí a nanebevzetí). V roce 428 proti pojmu Bohorodička vystoupil Nestorios - patriarcha Konstantinopole. Nešlo přitom vlastně o Marii, ale o Krista. Nestórius a jeho stoupenci tvrdili, že Marii nelze nazývat Boží Matkou, protože je jen matkou lidské přirozenosti Ježíše, takže není Theotokos, ale Christotokos. Bůh nemůže být zrozený. Nestóriovo učení vedlo k tvrzení, že Ježíš měl dvě úplně odlišné přirozenosti: božskou a lidskou, které zůstávaly vedle sebe a zachovávaly si své vlastnosti. Sv. Cyril Alexandrijský, patriarcha Alexandrie, protestoval proti takovému chápání Ježíše, protože popíralo jednotu Boha a člověka v osobě Krista. Učil, že Maria neporodila stejného člověka jako jiní lidé, ale Syna Božího, který se stal člověkem: „Máme ji nazývat Bohorodičkou? Nepochybně, protože počala a porodila Boha-Slovo, které se stalo člověkom. Tento titul uznávali všichni pravověrní Otcové Východu i Západu.“ Na 3. všeobecném koncile v Efesu v roce 431 se měli zaobírat tímto sporem. Koncil začal předčasně. Za nepřítomnosti konstantinopolského patriarchy Nestória, jeho stoupenců a dalších 43 antiochijských biskupů spolu s patriarchem Janem, byl Nestórius odsouzený a koncil dal zapravdu sv. Cyrilovi a vyhlásil, že v Kristovi se „uskutečnilo sjednocení dvou podstat (…). Stoupenci Nestoria brzy založili Nestoriánsku církev. Že Maria je matkou Boha, neuznávají někteří protestanté a některé východní církve. Maria je často označovaná jako Bohorodička (Theotokos) i v chvalozpěvech východní ortodoxní církve. Podle jejich víry Maria není matkou božstva, ale skrz lidské zplození je skutečnou matkou Syna, který je Bohem. Není matkou člověka, který se spojil s Bohem, ale člověka, který je od první chvíle svého početí opravdovým Bohem.

Nanebevzetí

V tradici církve se již od prvních staletí ustálila víra o Mariině nanebevzetí. Tedy že Maria nezemřela jako ostatní lidé, nýbrž byla vzata do nebeské slávy i se svým tělem. V křesťanské víře je smrt následkem hříchu a Maria, která je dle většiny křesťanů uchráněna jak hříchu osobního, tak prvotního (viz Neposkvrněné početí) tedy nemohla zemřít jako ostatní lidé. Zároveň je oslavení jejího těla při nanebevzetí předzvěstí a zdrojem naděje pro křesťany, neboť ti věří ve vzkříšení těl všech lidí na konci věků k poslednímu soudu. Tradiční víra v Mariino nanebevzetí byla v katolické církvi papežem Piem XII. v roce 1950 stvrzena dogmatem o nanebevzetí Panny Marie. Tím se tento článek víry stal závazným pro všechny katolíky a v katolické církvi byla otázka Mariina nanebevzetí jednou provždy vyřešena. Víra v nanebevzetí Panny Marie je také prvkem pravoslaví. Naopak reformované církve se k ní, podobně jako k dalším mariánským dogmatům, stavějí odmítavě.

Neposkvrněné početí

Nauka o neposkvrněném početí Panny Marie tvrdí, že Maria byla při svém početí ušetřena prvotního hříchu. V katolické církvi jde dokonce o tzv. dogma o neposkvrněném početí Panny Marie. Při zjevení v Lurdech se podle slov vizionářky představila slovy: „Jsem neposkvrněné početí.“

Vztah papeže Jana Pavla II. k Panně Marii

Velkým ctitelem Panny Marie byl i papež Jan Pavel II., Který si na její počest do svého papežského erbu umístil písmeno M a za své heslo si zvolil slova Totus tuus (Celý tvůj). Tato dvě slova vyjadřují úplnou odevzdanost Ježíši prostřednictvím Marie: "tuus Totus ego sum, et omnia mea tua sunt", což ve volném překladu znamená: "Já jsem celý tvůj, a všechno, co mám, ti patří, můj drahý Ježíši, prostřednictvím Marie , tvé svaté Matky " Zajímavou shodou okolností je skutečnost, že pokus o atentát na papeže Jana Pavla II., Který spáchal Mehmet Ali Agça na náměstí sv. Petra ve Vatikánu, se uskutečnil 13. května 1981, přesně na výročí prvního zjevení Panny Marie v portugalské Fatimě. Šlo tehdy o jeho kritické chvíle a papež bojoval v nemocnici o život. Jan Pavel II. nepovažoval datum spáchání atentátu za náhodu. Byl přesvědčen, že před smrtí jej ochránila Panna Maria. Doslova řekl: "(Její) mateřská ruka řídila dráhu kulky." Jako symbol poděkování dal umístit kulku, která ho zasáhla, do koruny sošky Fatimské Panny Marie a po vyzdravění putoval do Fatimy z vděčnosti za záchranu života. Jan Pavel II. během svých častých zahraničních cest mnohdy navštívil i další místa mariánských zjevení v Knock v Irsku, Guadalupe v Mexiku, Lurdy ve Francii. Papež Jan Pavel II. zveřejnil v roce 2000 i tzv. třetí fatimské tajemství - jedno ze tří tajemství, které údajně Panna Maria při svém zjevení ve Fatimě v roce 1917 svěřila třem dětem, kterým se zjevila. Toto třetí tajemství Vatikán až do té chvíle utajoval a mezi lidmi kolovaly dohady, že je tomu tak proto, neboť toto tajemství mluví o jakési světové katastrofě. Text tajemství zveřejněný v roce 2000 popisuje obraz muže oblečeného v bílém rouchu, který stoupá rozbořeného města plným ležících lidských těl na kopec ke kříži. Hned po dosažení kříže je zasažen vojáky a okamžitě umírá. Papež Jan Pavel II. věřil, že toto tajemství předpovědělo atentát spáchán na něj Ali Agcomem. Svůj vztah k Panně Marii projevil Jan Pavel II. i tím, že v roce 2002 vyhlásil Rok svatého růžence od října 2002 do října 2003 a zveřejnil apoštolský list o této modlitbě Rosarium Virginis Mariae. Život církve a lidstva v něm vložil do rukou Panny Marie slovy: "Jí svěřuji i moji budoucnost. Vše vkládám do jejích rukou, aby to ve své mateřské lásce přinášela před svého Syna. "V apoštolském listě o modlitbě růžence Jan Pavel II. mimo jiné píše, že se ho máme modlit zbožně a ne mechanicky, tedy jako meditaci tajemství života a působení Krista. K Patnácti tradičním tajemstvím růžence o životě Ježíše Krista Svatý otec přidal dalších pět tajemství o veřejném působení Krista, takzvaný "růženec světla". Tato tajemství obsahují veřejné působení Ježíše od jeho křtu v Jordánu po slavnostní vjezd do Jeruzaléma - tedy po začátek jeho utrpení. O úctě Jana Pavla II. k Panně Marii svědčí i fakt, že na jednoduché rakvi z cypřišového dřeva v níž je pohřben, jsou pouze dvě ozdoby - kříž a písmeno M.

Mariánská zjevení a poutní místa

Poutní bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Sv. Hostýně.

Maria je u katolíků a pravoslavných předmětem obzvláštní úcty, v podstatě je chápána jako první mezi světci. Existuje celá řada poutních míst, která jsou spojena se zjeveními či zázraky Panny Marie a jsou hojně navštěvována. Řada z nich náleží mezi nejvýznamnější poutní místa svých zemí nebo i kontinentů. Mezi nejvýznamnější mariánská poutní místa oficiálně uznávaná katolickou církví náleží: Jasná Hora, Mariazell, Lurdy, Fatima a Guadalupe. V České republice je nejvýznamnějšími mariánskými poutními místy Svatý Hostýn a Svatá Hora u Příbrami. Velmi významným neoficiálním poutním místem, jehož pověst je založena na údajných zjeveních Panny Marie, je Medžugorie. K těmto zjevením však zatím oficiální prohlášení církve nebylo vydáno.

Mariánská zjevení a katolická církev

Katolická církev se k mariánským zjevením vyjadřuje pouze v tom smyslu, zda jsou věroučně v pořádku. Pokud ano, nebrání jejich akceptování mezi lidem, nicméně nikdo jim není povinen věřit. Nelze tedy mluvit o nějakém potvrzení pravosti zjevení. Konečným zjevením pro ní zůstává Ježíš Kristus a tak všechna další zjevení tak nemohou přinést nic nového, mohou pouze upozorňovat na pravdy, které již byly vyřčeny.

Protestantské církve

Vztah protestantských církví k Marii souvisí s reformačními důrazy, podle nichž byla zcela odmítnuta tradice jako věroučný základ. Tím zůstala pouze sama Bible (princip sola scriptura). Proto je Maria v protestantských církvích chápána v podstatě pouze jako nástroj inkarnace Ježíše Krista na tento svět. Podobně jako v případě dalších katolických svatých je odmítnuto také uctívání Panny Marie, neboť je v rozporu s reformačním principem, podle něhož je možné uctívat pouze samotného Boha. (princip soli Deo gloria). Mariánský kult je, stejně jako kult svatých, považován za modloslužbu.

Islám

Islám vidí v Marii matku proroka Isy, tj. Ježíše. Shoduje se s křesťanskou pozicí na tom, že Maria porodila Ježíše jako panna. Korán vypráví o Marii na dvou místech (3,35–47 a 19,16–34), ale je stručnější než biblické podání. Podle Koránu byla Maria zasvěcena Bohu ještě před narozením.

Odkazy

Literatura

• SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.  

Související články

• Madona
• Ježíš Kristus
• Theotokos
• Dogma o neposkvrněném početí Panny Marie
• Efeský koncil
• Mariánská zjevení
• Růženec
• Mariánské sloupy
• Immaculata
• Neposkvrněné Srdce Panny Marie
• Kostel Panny Marie (rozcestník mezi kostely zasvěcenými Panně Marii)
• Ave Maria

Reference

1. ↑ Christmas documentary questions the virgin birth, Guardian.

Externí odkazy

• Apologia: Vysvětlení katolické nauky o Marii
• Církevní učení o Marii (Amen 1/1997)
• Rejstřík míst o Marii v Katechismu katolické církve
• Maria, matka Ježíše Krista
• J. Salij: Mariánská dogmata a Písmo svaté
• L. Drexler: Panna Maria - Matka Boží
• E. Soukup: Bohorodička
• TV MIS – Maria