Heraldika

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 16. 4. 2019, 08:47

Šlechtický znak hrabat Březnických z Náchoda na zámku v Lysicích.

Šlechtický znak rodu Dubských z Třebomyslic na zámku v Lysicích.

Heraldika (z latinského heraldus – herold) je pomocná věda historická, která se zabývá studiem souhrnu pravidel a zvyklostí, podle nichž se znaky tvoří, popisují, určují a kreslí. Heraldika se uplatňovala zejména ve středověku. Právo vést erb, čili držet znak a dědit ho, měly právnické i fyzické osoby. Samostatnou pomocnou vědou historickou se heraldika stala v polovině 19. století. Zahrnuje v sobě i studium vzniku znaků, jejich vývoje a užívání. Nezkoumá jen šlechtické erby, ale i znaky států, měst, korporací, z nichž mnohé se používají a udělují dodnes i ve státech a společnostech, které neakceptují přežitky feudalismu. Spolupracuje zejména s vexilologií (nauka o vlajkách), sfragistikou (nauka o pečetích), kampanologií, genealogií a dějinami umění.

Vznik heraldiky

Heraldika ve smyslu vznikla v první polovině 12. století, kdy se v letech 1135 až 1155 objevují první znaky ve většině evropských zemí (Anglie, Francie, Itálie, Německo, Španělsko). V Čechách se za první erb považuje plamenná orlice dochovaná na pečeti Přemysla Otakara I. z roku 1192.^[1][2] Různé znaky a znamení si samozřejmě malovali válečníci na své štíty již dávno před tím (Číňané, Egypťané, Peršané). Nejednalo se však o erby ve smyslu heraldickém, neboť je dokázáno, že jejich funkce byla pouze dekorativní. V tomto období (tzv. předheraldické) není ještě erb (resp. štít) spojován s konkrétní osobou a není dědičný v rámci rodu, na čemž je heraldika postavena. Jedinou výjimkou v tomto je systém štítových znamení, které užívaly velké athénské rodiny v 6.–5. století před naším letopočtem. I ty byly, stejně jako středověké erby, užívány dědičně.

Erb

Erb je ve smyslu heraldiky znamení umístěné na štítě. Jeho původ je v rytířských dobách, ve 12. století. Rytíř jedoucí do boje byl obklopen pěší čeledí. Aby jej družina rozeznala, označil se rytíř výrazným barevným znamením na štítě. Dalším rozlišovacím znamením byl klenot, upevněný na rytířově helmici (přilbě).

Důležité části erbů

Erbovní listy

Listina vydávaná nejčastěji panovníkem, případně palatinem či heroldií, povyšující příjemce do šlechtického stavu a udělující erb, případně erb polepšující nebo potvrzující. Nejstarší český erbovní list se zachoval v opisu. Císař Karel IV. povýšil do panského stavu Království českého 16. dubna 1360 Jetřicha z Portic a udělil mu erb, s nímž mohl disponovat po vymření pánů z Leuchtenberka. Nejstarší městskou erbovní listinu v Česku vydal v roce 1416 král Václav IV. pro Slavkov u Brna. Poslední erbovní listiny byly vydány v říjnu 1918 císařem Karlem I.

Významní čeští heraldici

• Milan M. Buben
• Martin Kolář
• Jiří Louda
• Milan Mysliveček
• František Antonín Rybička
• August Sedláček
• Karel VI. Schwarzenberg

Literatura

• BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. Praha : Libri, 2003. 505 s. ISBN 80-7277-135-3.
• SCHWARZENBERG, Karel. Heraldika. Praha : Vyšehrad, 2007. 215 s. ISBN 978-80-7021-827-3.

Související články

Praxe

• Blason
• Herold

Jednotlivé druhy heraldiky

• Cechovní heraldika
• Církevní heraldika
• Heraldika institucí
• Městská heraldika
• Rodová heraldika
• Zemská heraldika

Příbuzné vědy

• Vexilologie
• Vexilologické názvosloví

Reference

1. ↑ Milan Buben Encyklopedie Heraldiky ISBN 80-7277-135-3, str. 130
2. ↑ M. Kolář, A. Sedláček in Českomoravská heraldika I. str. 36.

Externí odkazy

• Heraldické minimum
• Klub pro českou heraldiku a genealogii
• Erbovník
• (anglicky) Internetový nástroj na vytváření erbu a znaků
• (anglicky) Heraldica