Robert J. Fischer

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 9. 3. 2018, 01:56

Bobby Fischer (1972)

Bobby Fischer (1972)

Robert James „Bobby“ Fischer (* 9. března 1943 v Chicagu, † 17. ledna 2008 v Reykjavíku) byl v americký šachista, bývalý mistr světa v šachu v letech 1972–1975 a ke konci svého života islandský občan. Už v 15 letech postoupil do turnaje kandidátů a stal se velmistrem. Titul získal v roce 1972 během „zápasu století“ v Reykjavíku na Islandu. Vyhrál nad sovětským obhájcem Borisem Spasským. Tento turnaj probíhal během studené války a byl interpretován jako vítězství USA nad Sovětským svazem.

Po tomto zápase se na 20 let odmlčel a nesehrál ani jednu partii. V roce 1975 odmítl obhajovat svůj titul mistra světa, když mezinárodní šachová federace odmítla akceptovat jeho podmínky pro obhajobu titulu. Když už se šachisté smířili s tím, že Fischer již za šachovnici neusedne, překvapil je a v roce 1992 v zápase opět Spasského porazil. Od té doby se Fischer opět turnajů nezúčastňoval. Jelikož se zápas konal v Jugoslávii, na kterou tehdy Spojené státy uvalily sankce, byl od té doby v konfiktu s americkou vládou. A jelikož mu v USA posléze hrozilo i vězení, žil v několika státech v emigraci.

Je pravidelným kandidátem diskuzí, kdo je nejlepším šachovým hráčem všech dob. Fischer strávil konec života na Islandu a byl autorem řady vyjádření, ve kterých kritizoval americkou zahraniční politiku, a přestože byl po matce židovského původu, i přílišný vliv Židů.

První léta

Robert James Fischer se narodil v nemocnici Michael Resse v Chicagu. Jeho matka Regina rozená Werderová byla naturalizovanou americkou občankou německého židovského původu, narozena ve Švýcarsku, vyrůstala v St. Louis ve státě Missouri, později byla učitelkou, zdravotní sestrou a lékařkou. Jako Fischerův otec byl zanesen v rodném listu Hans-Gerhardt Fischer, německý biofyzik a první manžel Reginy Werderové. Pár uzavřel manželství v roce 1933 v Moskvě, kde Wenderová studovala medicínu. Roku 2002 vyšel v deníku The Philadelphia Inquirer článek, jehož autory byli Peter Nicholas a Clea Benson, kteří vyslovili hypotézu, že biologickým otcem Roberta Fischera mohl být fyzik Paul Nemenyi, Maďar židovského původu. Citovali zprávu FBI, která uvádí, že Regina Fischerová se vrátila do Spojených států v roce 1939, zatímco Hans-Gerhardt Fischer do USA nikdy nevkročil. Hans-Gerhardt a Regina Fischerovi se rozvedli v roce 1945, kdy byly Bobbymu dva roky. Od té doby Robert Fischer vyrůstal se svou matkou a starší sestrou Joan. V roce 1948 se rodina přestěhovala do Mobile v Arizoně, kde Regina učila na základní škole. Poté se přestěhovali do Brooklynu v New Yorku, kde Regina pracovala jako učitelka na základní škole a zdravotní sestra.

Bobby Fischer a John Collins

V květnu roku 1949 se šestiletý Fischer naučil hrát šachy z příručky, kterou nalezl v šachové sadě koupené jeho sestrou v cukrářství pod jejich bytem v Brooklynu. Svou první šachovou knihu dostal o měsíc později. Pak hrál přes rok šachy sám. Ve věku sedmi let vstoupil do Brooklynského šachového klubu, kde ho učil předseda klubu jménem Carmine Nigro. Později přestoupil do Manhatanského šachového klubu. Důležitý vliv na Fischera pak měli šachový novinář Hermann Helms a velmistr Arnold Denker. Denker sloužil mladému Bobbymu jako instruktor a často ho bral na profesionální hokejová utkání v Madison Square Garden povzbuzovat tým New York Rangers. Denker napsal, že Bobbymu se utkání líbila a nikdy na ně nezapomněl; oba se stali celoživotními přáteli. Když bylo Fischerovi třináct, požádala jeho matka Johna W. Collinse, aby byl jeho šachovým učitelem. Collins již trénoval několik vynikajících hráců včetně velmistrů Roberta Byrneho a Williama Lombardyho. Fischer strávil v Collinově domě mnoho času a někteří pak Collinse popisovali jako Fischerova náhradního otce.

Bobby Fischer navštěvoval střední školu Erasmus Hall High School, kde v té době studovala i Barbra Streisand, roku 1959 z ní po dosažení šestnácti let odešel. Mnoho učitelů na něj vzpomínalo jako na problémového žáka. Když však dosáhl úspěchů v šachu, školní rada ho za ně ocenila zlatou medailí.

Mladý šampión (1956–1957)

Fischerovým prvním skutečným trumfem bylo vítězství na šampionátu juniorů USA ve Philadelphii v červenci roku 1956, dosáhl výsledku 8,5/10 partií a stal se nejmladším juniorským šampiónem. Tento rekord zůstal nepřekonán dodnes. V roce 1956 na Otevřeném šampionátu USA v Oklahoma City dosáhl výsledku 8,5/12 partií a dělil se o 4.–8. místo, vyhrál Aurhur Bishuier. Následně hrál v prvním kanadském šampionátu v Montrealu roku 1956 s výsledkem 7/10 a dělil 8.–12. místo, zvítězil Larry Evans. V New Yorku roku 1956 sehrál na turnaji Rosenwald Trophy známou partii proti Donaldu Byrnemu, která byla označena za jednu z nejkrásnějších vůbec. Ve věku 12 let získal titul národního mistra jako dosud nejmladší.

V roce 1957 Fischer poprvé úspěšně obhájil svůj titul juniorského šampióna USA výsledkem 8,5/9 partií v San Franciscu. Pak vyhrál Otevřený šampionát USA v Clevelandu v tie-breaku nad Arthurem Bisguitem, výsledek 10/12 stačil k tomu, že se stal a zůstává nejmladším vítězem Otevřeného mistrovství USA. Fischer porazil mladého Filipino Mastera Roolfo Tan Cordoso 6:2 v jejich zápase v New Yorku. Následně vyhrál Otevřené mistrovství New Jersey. Díky těmto trumfům získal vstupenku na Mistrovství USA v New Yorku. Mnozí si mysleli, že je příliš slabý a předpovídali, že skončí poslední. Místo toho vyhrál výsledkem 10,5/13 a stal se tak v lednu 1958 ve věku 14 let nejmladším šampiónem USA všech dob. Tento rekord dosud v roce 2008 trvá. Tímto vítězstvím získal titul mezinárodní mistr – jako nejmladší v té tobě (rekord již překonán).

První pokusy o titul mistra světa (1958–1959)

Fischerovo vítězství ho kvalifikovalo pro účast v mezipásmovém turnaji v Portoroži, první krok k tomu se účastnit boje o titul mistra světa. Ve svých 15 letech byl nejmladším hráčem mezipásmových turnajů. Prvních šest hráčů z mezipásmového turnaje by se kvalifikovalo to turnaje kandidátů. Pouze málo lidí si myslelo, že by měl nějaké šance. Opět však překvapil znalce a dělil 5.–6. místo výsledkem 12/20 po tvrdém finiši. Tak se stal Fischer nejmladším hráčem turnaje kandidátů, tento rekord trval až do roku 2005, kdy byl překonán Magnusem Carlsenem (avšak v jiném způsobu uspořádání boje o titul). Robert si tak vysloužil titul velmistra a v té době se stal nejmladším velmistrem v historii (rekord již překonán). Před turnajem kandidátů se Fischer účastnil v roce 1959 silných mezinárodních turnajů v Mar del Plata v Argentině, Santiagu v Chile a Curychu ve Švýcarsku. Ve všech třech soutěžích uspěl dobře a prokázal, že jeho titul a síla velmistra byly oprávněné. Ve svých 16 letech Fischer skončil v kandidátském turnaji pouřádaném v Bělehradě v Jugoslávii roku 1959 neuvěřitelně pátý z osmi. Dosáhl výsledku 12,5/28, ale byl rozdrcen vítězem turnaje Michalem Talem, který vyhrál všechny čtyři jejich vzájemné partie.

Neúspěšný uchazeč mistrovství světa (1960–1962)

V roce 1960 se Fischer dělil o první místo se sovětskou hvězdou Borisem Spasskym na silném turnaji Mar del Plata v Argentině dva body před zbytkem startovního pole. Jejich výsledek byl 13,5 bodů z 15 partií. Fischer prohrál pouze se Spasskym a to byl začátek jejich vztahu, který začal na přátelské úrovni a tak i přetrval přes Fischerovi problémy na šachovnici proti Spasskemu. Fischer bojoval na následném turnaji v Buenos Aires s výsledkem 8,5/19. Turnaj vyhrál Rus Viktor Korčnoj a Samuel Reshevsky – mnohonásobný šampion USA a jeden z nejsilnějších světových hráčů, kteří oba dosáhli skóre 13/19. To byl jediný neúspěch Fischera v jeho profesionální kariéře.

V roce 1961 začal zápas na 16 partií mezi Fischerem a Reshevskym. Zápas byl rozdělen mezi New York a Los Angeles. Přes Fischerův raketový start kariéry byl veterán Reshevsky (narozen 1911, tedy o 32 let starší než Fischer) favoritem, neboť nejen že měl mnohem více zápasových zkušeností, ale nikdy ve svém životě neprohrál zápas. Po 11 partiích a remízovém stavu (každá strana 2 výhry při 7 remízách) skončil zápas kvůli rozepři mezi Fischerem a organizátorkou a sponzorkyní zápasu Jacquline Piatigorsky. Těžké boje v partiích vedli k tomu, že mnohé byli přerušeny, zápas se tak zpozdil proti původnímu plánu, což způsobilo logicky protesty pronajímatelů prostor. Manžel paní Piatigorské pan Gregor Piatigorsky, světový koncertní pěvec pořádal koncert v pozdním odpoledni stejného dne naplánovaného pro sehrání 12. partie zápasu. Paní Piatigorsky, která chtěla koncert navštívit a rovněž tak šachovou partii přesunula začátek partie na 11 hodin dopoledne, očividně bez Fischerova souhlasu. Fischer, který rád pospával, protestoval a nakonec odstoupil ze zápasu kvůli nemožnosti se s organizátory dohodnout. Reshevsky obdržel vítězný podíl ceny. Fischer se později s paní Piatigorsky usmířil, když přijal pozvání na 2. Piatigorsky Cup v Santa Monice roku 1966, kde byla sponzorkyní turnaje. Fischer skončil druhý za dřívějším mistrem světa Talem v Bledu 1961, v supersilném turnaji. Porazil poprvé Tala v jejich vzájemné partii a s výsledkem 3,5/4 proti sovětskému kontinentu skončil jako jediný neporažený hráč s výsledkem 13,5/19.

V následném průběhu světového šampionátu Fischer vyhrál mezipásmový turnaj ve Stockholmu roku 1962 výsledkem 17,5/19 a to o 2,5 bodu a stal se tak jedním z favoritů pro turnaj kandidátů v Curacau, který začal brzy poté. Ale turnaj kandidátů byl pro něj zklamáním, skončil čtvrtý z osmi s výsledkem 14–13. I přesto tento výsledek Fischera v jeho 19 letech ustavil jako nejsilnějšího nesovětského hráče na světě. Tal byl během turnaje velmi nemocný a musel odstoupit před jeho skončením. Fischer, který byl Talovým přítelem, byl jako jediný hráč, kdo ho v nemocnici navštívil.

Následně po neúspěchu v turnaji kandidátů roku 1962 (ve kterém bylo pět z osmi hráčů ze státu SSSR), Fischer prohlásil, že tři ze sovětských hráčů uzavřeli dohodu o remízách v jejich vzájemných partiích, aby se mohli soustředit na hru proti němu a rovněž že čtvrtý Viktor Korčnoj byl nucen prodávat partie, aby zajistil vítězství sovětskému hráči. Obecně se myslí, že první obvinění je pravdivé, druhé však ne.

Výsledky v mistrovství USA

Fischer hrál v osmi mistrovstvích USA, každém pořádaném v New York City a vyhrál všechny. Jeho výsledky byly následující 1957–58: 10,5/13; 1958–59: 8,5/11; 1959–60: 9/11; 1960–61: 9/11; 1962–63: 8/11; 1963–64: 11/11; 1965–66: 8,5/11; 1966–67: 9,5/11. Celkově 74/90, což je 82,2 procent, s pouze třemi porážkami.

Částečný odchod do ústraní (1963–1968)

V roce 1962 Fischer řekl, že měl osobní problémy a začal naslouchat různým politikům v rádiových přenosech, aby hledal odpovědi. Tak poprvé uslyšel rádiový program The World Tomorrow s Herbertem W. Armstronegem a jeho synem Garnerem Ted Armstrongem a církevní pořady (Světová boží církev). Na konci roku 1963 začal Fischer platit desátky Světové boží církvi. Dle Fischera žil rozdvojený život s racionální šachovou částí a nadšenou náboženskou částí.

Fischer se rozhodl neúčastnit se na mezipásmovém turnaji roku 1964 v Amsterdamu, tím se vyřadil ze soutěže mistrovství světa v roce 1966. Setrval na tomto rozhodnutí i když FIDE změnila formát kandidátského turnaje z osmičlenného turnaje každý s každým na sérii vyřazovacích zápasů, což eliminovalo možnost tajných dohod. Fischer se místo toho pustil do cestování mezi zeměmi trvající několik měsíců, kde hrál simultánní exhibice a poskytoval školení, turné mělo velmi dobrou návštěvnost a publicitu. Fischer rovněž odmítl pozvání hrát Piatigorsky pohár roku 1963, které mělo obsazení světovými hráči. Místo toho dal přednost zahrát si ve stejné době mnohem slabší turnaj Western Open v Bay City, Michiganu, který vyhrál výsledkem 7,5/8. Fischer rovněž vyhrál šampionát města New York roku 1963 v Poughkeepsie, další drobnější událost v pozdním létě a to bezchybným výsledkem 7/7.

Fischer chtěl hrát Capablanca Memorial Tournament v Havaně roku 1965, ale Američanům nebylo dovoleno cestovat v té době na Kubu. Fischer již cestoval na Kubu jednou a to hrát jaké mládežník, ale to bylo předtím, než se moci chopil Fidel Castro roku 1959. Fischer ale mohl hrát přes telegraf, když zůstal v New Yorku a hrál z šachového klubu Franka Marshalla. Jeho partie trvaly dlouho kvůli přenosovému zpoždění a způsobu příjímání tahů. Ale Fischer dělil 2.–4. místo výsledkem 15/21 za dřívějším mistrem světa Vasily Smyslovem a Smyslova v jejich vzájemné partii porazil. Šachy se staly touto neobvyklou událostí předmětem zájmu médií v USA.

V příštím cyklu roku 1967 v mezipásmovém turnaji v Sousse Fischer dosáhl fenomenálního výsledku 8,5 bodů z prvních 10 partií. Jeho sounáležitost se sabatem Světové boží církve byla oceněna organizátory, ale připravila Fischera o několik dnů odpočinku, což vedlo k rozepřím ohledně herního rozvrhu. Fischer vzdal dvě hry na protest a později odstoupil, čímž se vyřadil z turnaje o mistra světa roku 1969.

Doma Fischer vyhrál všech osm mistrovství USA, kterých se zúčastnil začínající tím roku 1957–1958 a konče šampionátem 1966–1967. Série obsahovala také vítěztsví 11:0 v mistrovství roku 1963–1964, jediné bezchybné skóre v historii šampionátu a jedno z mála vítězství bez ztráty bodu v silných šachových turnajích.

Fischer byl donucen docházet do školy a musel vynechat Olympiádu roku 1958, ale reprezentoval USA na první šachovnici s velkým úspěchem na čtyřech Olympiádách: (Lipsko 1960, Varna 1962, Havana 1966 a Siegen 1970). V Lipsku dosáhl výsledku 13/18 a získal v individuálním hodnocení stříbrnou medaili a USA rovněž získalo jako družstvo stříbro. Ve Varně dosáhl výsledku 11/17 a USA skončilo čtvrté. V Havaně dosáhl neuvěřitelného výsledku 15/17 partií a získal individuální stříbro a USA rovněž stříbro. Následně v Siegenu opět získal individuální stříbro výsledkem 10/13 partií a USA skončilo čtvrté. Jeho celkové skóre bylo +40, =18, −7, tedy 49/65 což je 75,4 procent. Fischer odmítl další pozvánky pro léta 1964, 1968 a 1972, poté opustil šachovnici na 20 let.

Fischer vyhrál turnaj v Netanya roku 1968 (11,5/13) a Vinkovci roku 1968 (11/13) velkým rozdílem. Pak ale přestal hrát na 18 měsíců, kromě neskutečného vítězství v městské lize New Yorku nad Antony Saidyem.

Cesta na šachový trůn (1969–1972)

Místrovství USA roku 1969 bylo rovněž pásmovým turnajem, kdy tři první měli přístup do mezipásmového turnaje. Fischer ale mistrovství USA vynechal kvůli sporům o systém turnaje a cenový fond. Velmistr Pal Benko se vzdal svého místa, aby umožnil Fischerovi účast na boji o titul, za což mu Šachová federace USA zaplatila slušných 2 000 dolarů. Ostatní účastníci pásmového turnaje se vzdali práva nahradit Benku. Tato neobvyklá dohoda byla prací Ed Edmondsona, výkonného ředitele federace.

Před mezipásmovým turnajem v březnu a dubnu roku 1970 se nejlepší hráči světa účastnili zápasu SSSR versus Zbytek světa v Bělehradě, Jugoslávii. Fischer souhlasil s přepuštěním první šachovnice dánskému hráči Bentu Larsenovi v týmu Zbytku světa díky Larsenovým vynikajícím úspěchům v nedávné době, i přesto, že Fischer měl vyšší Elo rating. Tým SSSR vyhrál zápas o chlup výsledkem 20,5:19,5, na druhé desce ale porazil Tigrana Petrosjana (kterého sesadil z trůnu mistra světa Boris Spassky rok předtím) výsledkem 3:1, když vyhrál první dvě partie a další dvě remizoval.

Následně po zápasu století byl pořádán neoficiální světový šampionát v bleskovém šachu (5 minutovky) v Harceg Novi. Fischer rozdrtil velmi silné osazenstvo výsledkem 19/22, 4,5 bodu před Talem. Později v roce 1970 Fischer vyhrál turnaj v Rovinj/Záhřebu výsledkem 13/17 a Buenos Aires, kde rozprášil pole většinou velmistrů výsledkem 15/17. Zřetelně tak posunul svou hru na vyšší stupeň.

V mezipásmovém turnaji v Palma De Mallorce v listopadu a prosince 1970 Fischer vyhrál obdivuhodným výsledkem 18,5 ku 4,5, a to 3,5 bodů před Larsenem, Gellerem a Hübnerem, kteří se dělili o druhé místo výsledkem 15:8. Fischer ukončil turnaj sedmi nepřetržitými výhrami (jedna byla kontumačně).

Fischer pokračoval ve své dominanci roku 1971 v zápasu kandidátů, kdy porazil své soupeře nevyrovnanou sérií výsledků nemající obdoby v šachové historii. Nejprve porazil Marka Tajmanova z SSSR ve Vancouveru výsledkem 6:0. O pár měsíců později opakoval vítězství s nulou proti Larsenovi v Denveru, opět stejným výsledkem a to +6, −0, =0. Druhý jmenovaný výsledek byl obzvláště šokující, neboť jenom rok předtím Larsen hrál na první šachovnici v zápase SSSR – Zbytek světa právě před Fischerem a jako jediný ho v mezipásmovém turnaji dokázal porazit.

Pouze dřívější mistr světa Petrosjan, Fischerův finálový soupeř v turnaji kandidátu byl schopen ukázat odpor v jejich zápase v Buenos Aires. Petrosian použil silnou teoretickou novinku v jejich první partii a měl již Fischera na lopatkách, ale Fischer se bránil se sebejistotou jemu vlastní a partii nakonec vyhrál. Tak Fischer dosáhl obdivuhodnou sérii 20 nepřetržitých výher, druhá nejdelší vítězná série v šachové historii po řadě 25 partií Steinitze v letech 1873–1882. Petrosjan vyhrál rázně v druhé partii a nakonec Fischerovu vítěznou sérii přerušil. Ale po třech následných remízách Fischer dosáhl výhry v dalších 4 partiích a vyhrál zápas 6,5:2,5 (+5, =3, −1). Vítězství ve finálovém zápase dovolilo Fischerovi vyzvat mistra světa Borise Spasského, kterého předtím ještě nikdy neporazil (+0, =2, −3).

1972 Zápas o titul mistra světa

Fischerova paličatost táhnoucí se celou jeho kariérou ohledně zápasových a turnajových podmínek byla opět k vidění v zápase se Spasskym. Z možných míst konání Fischer dával přednost Jugoslávii, zatímco Spassky Islandu. Na čas se zdálo, že spor bude rozřešen rozdělením zápasu mezi obě místa, ale tato dohoda neuspěla. Poté, co byla tato záležitost vyřešena, Fischer odmítl hrát do té doby, než cenový fond, který považoval za neadekvátní nebude zdvojnásoben. Londýnský finančník Jim Slater reagoval věnováním dodatečných 125 000 USD, což zvýšilo cenový fond na nebývalých 250 000 USD. Fischer nakonec souhlasil, že bude hrát.

Zápas se konal v Rejkjavíku na Islandu od července do září 1972. Fischer prohrál první dvě partie zvláštním způsobem. První, když zahrál riskantní vzetí pěšce v naprosto remízové koncovce a druhou vzdal, když odmítl hrát kvůli hracím podmínkám. Fischer by pravděpodobně vzdal celý zápas, ale Spassky, který nechtěl vyhrát kontumačně, ustoupil Fischerovu požadavku přesunout další partii do tmavé místnosti daleko od kamer, jejich přítomnost Fischera zneklidňovala. Zbytek zápasu pokračoval bez vážnějších incidentů. Fischer vyhrál sedm z dalších 19 partií, prohrál pouze jednu a remízou skončilo 11, vyhrál tak zápas 12,5:8,5 a stal se 11. šachovým mistrem světa.

Zápas světové úrovně často zahrnuje důkladné přípravy teorie zahájení a hraní je během zápasu co možná nejčastěji. Příprava na takový zápas často zahrnuje analýzy zahájení předpokládané u nadcházejícího soupeře. Fischer překvapil Spasskeho, když nikdy během zápasu neopakoval stejnou variantu zahájení a často hrál varianty, které nikdy ve své kariéře nehrál. Během druhé půlky zápasu Spassky opustil své přípravy a pokusil se přehrát Fischera ve variantách, které si nikdo z nich nepřipravoval, ale toto se rovněž ukázalo jako marné.

Fischerovo vítězství bylo významným vítězstvím pro USA v době studené války. Fischer se rovněž stal nejvýše postaveným hráčem v žebříčku v dosavadní historii Elo. Po výhře nad Spasskym měl rating 2780, což byl vlastně malinký pokles proti rekordu 2785, kterého dosáhl po rozdrcení Taimanova, Larsena a Petrosjana rok předtím.

Zápas byl označen jako zápas století a obsazoval první stránky médií v USA i na celém světě. Tímto vítězstvím se Fischer stal okamžitě celebritou. Obdržel množství nabídek na reklamní akce a propagace výrobků (všechny ale odmítl) a objevil se na obalech časopisů Live a Sports Illustrated. Spolu s americkým olympijským plaveckým vítězem Markem Spritzem se rovněž objevil v televizním pořadu Bob Hope. Množství členů v šachové federaci USA se roku 1972 zdvojnásobilo a vrcholu dosáhlo roku 1974. V americkém šachu je toto období obecně nazýváno jako Fischerův boom. Fischer věnoval Světové boží církvi 61 200 USD z jeho ceny za zápas mistra světa. Rok 1972 byl ale katastrofálním pro tuto církev, když se nenaplnily propoctví Herberta W. Armstrona a církev byla spojena se sérií sexuálních skandálů týkající se Garnera Ted Armstronga. Fischer, který se cítil podveden a napálen touto církví, sdružení opustil a veřejně je odsoudil.

Externí odkazy

• Oficiální stránky Bobbyho Fischera (anglicky)
• Bobby Fischer: Demise of a chess legend – BBC zprávy o Fischerovi a jeho pádu (anglicky)
• Erasmus Hall High School - Bobby Fischer (anglicky)
• Fischer Watch - Rejstřík zpráv o Fischerovy (anglicky)
• FIDE.com – šachová vizitka Bobbyho Fischera (anglicky)
• Chessgames.com - šachové partie Bobbyho Fischera (anglicky)
• Zpráva BBC o Fischerově úmrtí (anglicky)