Brewster F2A Buffalo

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 2. 3. 2010, 12:01 (zobrazit zdroj) Sysop (diskuse | příspěvky) m (Nahrazení textu) ← Porovnání se starší verzí

Verze z 28. 11. 2013, 22:39 (zobrazit zdroj) Sysop (diskuse | příspěvky) m (1 revizi) Porovnání s novější verzí →

---

Verze z 28. 11. 2013, 22:39

Brewster F2A Buffalo
Image:Brewster F2A-3 g16055.jpg
Brewster F2A Buffalo
Základní charakteristika
Určení	stíhací letoun
Výrobce	Brewster
Konstruktér
První let	2. prosince 1937
Zařazen	Duben 1939
Vyřazen	1948
Výroba	1938-1941
Vyrobeno	507 ks
Varianty	VL Humu
Uživatel	US Navy
	Nizozemsko Finsko Velká Británie

Brewster F2A Buffalo byl americký palubní stíhací letoun vyvinutý koncem 30. let 20. století. Letoun byl prvním stíhacím palubním jednoplošníkem US Navy.

Obsah 1 Vývoj 2 Operační služba 2.1 US Navy 2.2 Finsko 2.3 Velká Británie 2.4 Nizozemsko 3 Uživatelé 4 Hlavní technické údaje 4.1 F2A-1 4.2 Pohonná jednotka 4.3 Výzbroj 4.4 F2A-3 4.5 Pohonná jednotka 4.6 Výzbroj

Vývoj

Byl vyprojektován firmou Brewster na základě zadání z 15. listopadu 1935 na vývoj palubního stíhacího letounu, který by nahradil dosavadní typ Grumman F3F.^[1] Projekt Brewsteru byl vybrán na úkor stíhacího dvouplošníku Grumman XF4F-1 firmy Grumman, ze kterého kompletním přepracováním vznikl slavný F4F Wildcat.

Prototyp XF2A-1 byl robusní celokovový středoplošník s krytým kokpitem a zatahovacím podvozkem. Poháněl ho hvězdicový vzduchem chlazený devítiválec Wright R-1820-22 Cyclone o výkonu 850 hp (625 kW). U prototypu tvořila výzbroj dvojice synchronizovaných kulometů, z nichž jeden byl ráže 7,62 mm a druhý 12,7 mm.^[1]

V červnu 1938 byla objednána první série 54 kusů varianty F2A-1 a později dalších 43 kusů verze F2A-2. U obou verzí byla výzbroj zesílena přidáním dalších dvou nesynchronizovaných 12,7mm kulometů v křídlech.^[1] Stroj byl hodnocen příznivě z hlediska pilotáže a letových vlastností. Potíže nastaly, když byla doplňována výzbroj a narůstala hmotnost, což snižovalo výkony typu.

Operační služba

US Navy

Námořní letectvo nakonec odebralo jen jedenáct kusů F2A-1, které sloužily u jednotky VF-3 na letadlové lodi USS Saratoga. Ostatní letouny byly dodávány do Holandska, Belgie a Finska. Kompletně převzalo až následující sérii 108 kusů verze F2A-3 (dalších 20 kusů této verze převzalo Holandsko). Dvacet letadel F2A-3 americké námořní pěchoty se podílelo na obraně atolu Midway během bitvy o Midway.^[2]

Finsko

Do Finska bylo přes Švédsko dodáno 44 kusů F2A-1 označených B-239. Ve Finsku byly tyto letouny vysoce hodnoceny, když se s úspěchem dokázaly v Zimní válce a Pokračovací válce postavit sovětským letadlům. Na každý dodaný stroj zde připadlo v průměru deset sestřelených letounů Rudé armády. Oblíbenost typu vedla až k úvahám o jeho domácí výrobě, finská modifikace letounů VL Humu s ruským motorem Švecov M-63 však nakonec zůstala jen v prototypu.

Velká Británie

Velká Británie v roce 1940 převzala 38 kusů (ze 40 vyrobených, dva byly Němci ukořistěny) pro Belgii určených strojů B-339B (denavalizované F2A-2, v Británii Buffalo Mk I) a provozovala je ve Středomoří. Dalších 170 kusů verze B-339E bylo dodáno na Dálný východ,^[1] kde je po vypuknutí války v Japonskem, Royal Air Force, australské a novozélandské letectvo nasadily v bojích v Malajsii, Barmě, Indonésii a obraně Singapuru. Vzhledem k lepším výkonům modernějších japonských stíhacích letounů, zde Buffala utrpěla velké ztráty a brzy byla nahrazována modernějšími typy.

Nizozemsko

Nizozemsko zakoupilo 72 kusů označených B-339D (dodány od března 1941) a 20 kusů verze B-439 (F2A-3) dodaných v březnu 1942.^[2] Letouny byly nasazeny při obraně Nizozemské východní Indie.

Uživatelé

• Austrálie
• Finsko
• Indonésie
• Japonsko - testy ukořistěných kusů
• Nizozemsko
• Nový Zéland
• Velká Británie
• USA

Hlavní technické údaje

F2A-1

• Posádka: 1 (pilot)
• Rozpětí: 10,668 m
• Délka: 7,925 m
• Výška: 3,632 m
• Nosná plocha: 19,408 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 1717 kg
• Vzletová hmotnost: 2286 kg
• Maximální rychlost: 500 km/h ve výšce 5486 m
• Cestovní rychlost: 257 km/h
• Dostup: 10 058 m
• Stoupavost: 993 m/min
• Dolet: 1609 km

Pohonná jednotka

• 1× hvězdicový vzduchem chlazený devítiválec Wright R-1820-34 Cyclone 9
• Výkon motoru: 950 k

Výzbroj

• 1× kulomet ráže 7,62 mm (ve Finsku nahrazen kulometem ráže 12,7 mm)
• 3× kulomet ráže 12,7 mm (1× synchronizovaný v trupu, 2× nesynchronizovaný v křídlech)

F2A-3

• Posádka: 1 (pilot)
• Rozpětí: 10,668 m
• Délka: 8,026 m
• Výška: 3,683 m
• Nosná plocha: 19,408 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 2 146 kg
• Max. vzletová hmotnost: 2 867 kg
• Maximální rychlost: 457 km/h na úrovni moře (517 km/h ve výšce 5029 m)
• Cestovní rychlost: 257 km/h
• Dostup: 9144 m
• Stoupavost: 673 m/min
• Dolet: 1 553 km

Pohonná jednotka

• 1× hvězdicový vzduchem chlazený devítiválec Wright R-1820-34 Cyclone 9
• Výkon motoru: 950 k

Výzbroj

• 2× 12,7 mm synchronizovaný kulomet v trupu
• 2× 12,7 mm nesynchronizovaný kulomet v křídlech
• 90 kg pum

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

Chybná citace Nalezena značka <ref> bez příslušné značky <references/>.