Legitimita

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Aktuální verze z 29. 1. 2014, 11:54

Legitimita (z lat. legitimus, oprávněný, od legem timere, respektovat zákon) znamená právoplatnost, oprávněnost, řádnost. Immanuel Kant rozlišuje legitimitu (například logického soudu, nároku, vlády či panovníka) a pouze formální legalitu. Legitimní podle něho znamená všestranně oprávněný a ospravedlnitelný, kdežto legální pouze odpovídající předpisu nebo zákonu.^[1] K legitimitě vlády patří nejen to, že vznikla podle práva (legálně), nýbrž také že jako řádná vláda funguje a že ji občané jako takovou uznávají. Slovo se užívá hlavně v politologii a v právu:

V obecném významu, například legitimní panovník, legitimní moc – zákonný, podle práva, ale také uznávaný.
V přeneseném smyslu například legitimní požadavek – oprávněný, zdůvodněný.
V dědickém právu znamená legitimní potomek manželské dítě, protože mělo nárok na dědictví. Naproti tomu nemanželské dítě u nás až do roku 1918 platilo jako nelegitimní nebo levoboček a dědit mohlo jen na základě závěti.

Odtud legitimace, zdůvodnění nějakého oprávnění, a odvozeně také průkaz, jímž je člověk prokazuje (legitimuje se).

Literatura

Ottův slovník naučný, heslo Legitimita. Sv. 16, str. 795

Reference

↑ I. Kant: Logik, AA IX., str. 135; tent. Die Metaphysik der Sitten, AA VI., str. 392; tent. Kritik der praktischen Vernunft, AA V. str. 151 aj.

Související články

Externí odkazy

[1]

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

[0] I. Kant: Logik, AA IX., str. 135; tent. Die Metaphysik der Sitten, AA VI., str. 392; tent. Kritik der praktischen Vernunft, AA V. str. 151 aj.

[1]