Konzervatismus
Z Multimediaexpo.cz
m (1 revizi) |
(+ Výrazné vylepšení) |
||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
- | {{Ideologie}} | + | {{Ideologie}}[[Soubor:EdmundBurke1771.jpg|thumb|240px|Edmund Burke (1729–1797), jeden z nejvýznamnějších konzervativních myslitelů]] |
- | [[Soubor: | + | |
'''Konzervatismus''' nebo '''konzervativismus''' (z [[latina|lat.]] ''conservare'', uchovávat) je vedle | '''Konzervatismus''' nebo '''konzervativismus''' (z [[latina|lat.]] ''conservare'', uchovávat) je vedle | ||
[[liberalismus|liberalismu]] a [[socialismus|socialismu]] jeden ze tří hlavních politických směrů. Jeho podstatou je důraz na řád a pořádek. Často je asociován s pravou částí politického spektra, je ovšem mnohem starší než toto politické dělení a v mnoha ohledech se mu vymyká. | [[liberalismus|liberalismu]] a [[socialismus|socialismu]] jeden ze tří hlavních politických směrů. Jeho podstatou je důraz na řád a pořádek. Často je asociován s pravou částí politického spektra, je ovšem mnohem starší než toto politické dělení a v mnoha ohledech se mu vymyká. | ||
Řádka 7: | Řádka 6: | ||
Konzervativci ve své politické filozofii preferují hodnoty vyplývající z náboženských, kulturních a národních zkušeností a zvyků. Někteří konzervativci se snaží zachovat ve společnosti [[status quo]] nebo prosazovat pozvolné změny, jiní volají po návratu osvědčených pořádků z dřívějška. Konzervativci věří, že nejdůležitějším rysem společnosti jsou hodnoty nedotknutelného, svobodného, důstojného a sebezodpovědného lidského života, v právu vidí nutný nástroj garance těchto svobod. | Konzervativci ve své politické filozofii preferují hodnoty vyplývající z náboženských, kulturních a národních zkušeností a zvyků. Někteří konzervativci se snaží zachovat ve společnosti [[status quo]] nebo prosazovat pozvolné změny, jiní volají po návratu osvědčených pořádků z dřívějška. Konzervativci věří, že nejdůležitějším rysem společnosti jsou hodnoty nedotknutelného, svobodného, důstojného a sebezodpovědného lidského života, v právu vidí nutný nástroj garance těchto svobod. | ||
[[Roger Scruton]] charakterizuje konzervatismus jako „obhajobu sociální ekologie“ a „politiku odloženého účinku, jejímž cílem je zachování života a zdraví společenského organismu na co nejdelší dobu“. Konzervativci věří, že radikální změny a dlouhou praxí neprokázané domněnky nemohou býti zavedeny bez předchozího testování. (Upozorňují, že socialisté a liberálové nejsou při formulování svých tezí připraveni na „možnost nechtěných důsledků“. Jako příklad může posloužit sexuální revoluce, která se oháněla i mnohými tzv. vědeckými fakty, aby ruku v ruce s tzv. osvobozením sexuality přinesla i obrovskou epidemii AIDS, rozvodů, interrupcí a dalších negativních dopadů.) | [[Roger Scruton]] charakterizuje konzervatismus jako „obhajobu sociální ekologie“ a „politiku odloženého účinku, jejímž cílem je zachování života a zdraví společenského organismu na co nejdelší dobu“. Konzervativci věří, že radikální změny a dlouhou praxí neprokázané domněnky nemohou býti zavedeny bez předchozího testování. (Upozorňují, že socialisté a liberálové nejsou při formulování svých tezí připraveni na „možnost nechtěných důsledků“. Jako příklad může posloužit sexuální revoluce, která se oháněla i mnohými tzv. vědeckými fakty, aby ruku v ruce s tzv. osvobozením sexuality přinesla i obrovskou epidemii AIDS, rozvodů, interrupcí a dalších negativních dopadů.) | ||
- | Za zakladatele konzervatismu je považován | + | Za zakladatele konzervatismu je považován Edmund Burke, který základní postuláty tohoto myšlenkového proudu položil ve svém ústředním díle „[[Úvahy o revoluci ve Francii]]“. |
==Zastánci konzervatismu== | ==Zastánci konzervatismu== | ||
===Francie=== | ===Francie=== | ||
Řádka 60: | Řádka 59: | ||
* [http://www.obcinst.cz/ Občanský institut] | * [http://www.obcinst.cz/ Občanský institut] | ||
* [http://www.okk.cz/ Občanský konzervativní klub] | * [http://www.okk.cz/ Občanský konzervativní klub] | ||
- | |||
{{Konzervatismus}}{{Článek z Wikipedie}} | {{Konzervatismus}}{{Článek z Wikipedie}} |
Verze z 9. 10. 2017, 20:20
Konzervatismus nebo konzervativismus (z lat. conservare, uchovávat) je vedle liberalismu a socialismu jeden ze tří hlavních politických směrů. Jeho podstatou je důraz na řád a pořádek. Často je asociován s pravou částí politického spektra, je ovšem mnohem starší než toto politické dělení a v mnoha ohledech se mu vymyká. S liberalismem má konzervatismus společný důraz na soukromé vlastnictví, se socialismem důraz na hodnotu každého člověka ve společnosti, tedy sociální zabezpečení. Konzervatismus v relativním slova smyslu je označení ideologie, politické filozofie či hnutí, jejichž hlavní charakteristikou je otevřená tendence bránit se rychlým změnám a podporovat tradiční normy. Konzervativci jsou pak protějškem radikálů a revolucionářů.
Obsah |
Charakteristika
Konzervativci ve své politické filozofii preferují hodnoty vyplývající z náboženských, kulturních a národních zkušeností a zvyků. Někteří konzervativci se snaží zachovat ve společnosti status quo nebo prosazovat pozvolné změny, jiní volají po návratu osvědčených pořádků z dřívějška. Konzervativci věří, že nejdůležitějším rysem společnosti jsou hodnoty nedotknutelného, svobodného, důstojného a sebezodpovědného lidského života, v právu vidí nutný nástroj garance těchto svobod. Roger Scruton charakterizuje konzervatismus jako „obhajobu sociální ekologie“ a „politiku odloženého účinku, jejímž cílem je zachování života a zdraví společenského organismu na co nejdelší dobu“. Konzervativci věří, že radikální změny a dlouhou praxí neprokázané domněnky nemohou býti zavedeny bez předchozího testování. (Upozorňují, že socialisté a liberálové nejsou při formulování svých tezí připraveni na „možnost nechtěných důsledků“. Jako příklad může posloužit sexuální revoluce, která se oháněla i mnohými tzv. vědeckými fakty, aby ruku v ruce s tzv. osvobozením sexuality přinesla i obrovskou epidemii AIDS, rozvodů, interrupcí a dalších negativních dopadů.) Za zakladatele konzervatismu je považován Edmund Burke, který základní postuláty tohoto myšlenkového proudu položil ve svém ústředním díle „Úvahy o revoluci ve Francii“.
Zastánci konzervatismu
Francie
Anglie
- Samuel Taylor Coleridge
- Christopher Dawson
- Benjamin Disraeli
- T. S. Eliot [2]
- Roger Scruton
- Edmund Burke
USA
Německo
- Georg Wilhelm Friedrich Hegel [3] [4]
- Wilhelm von Humboldt
- Oswald Spengler
Konzervatismus v ČR
V České republice lze za významnou konzervativní stranu považovat KDU-ČSL, kde vykazuje konzervativní myšlení většina členů, nově se mezi české konzervativní strany zařadila i TOP 09, která konzervatismus a důraz na tradice ohlásila ústy svého předsedy Karla Schwarzenbergra již při svém vzniku v červnu 2009. Částečně se k tomuto proudu (přesněji k liberálnímu konzervatismu) hlásí i ODS. Podstatná část strany se však hlásí ke klasickému liberalismu. K liberálnímu konzervatismu se hlásí i Strana svobodných občanů, vzniklá v roce 2009. Za konzervativní se také považují malé nacionalistické strany jako je Národní strana, Právo a spravedlnost nebo Národní sjednocení. Konzervativní hodnoty ve svém programu zastává také Koruna Česká a už svým názvem se k nim hlásí Konzervativní strana. V době bezprostředně porevoluční byla významnou konzervativní silou Křesťanskodemokratická strana (KDS) Václava Bendy, která navazovala na tradice disentu a později se sloučila s ODS, kde její členové podpořili konzervativní proud (Marek Benda, Václav Benda). Znatelný konzervativní étos měla i Občanská demokratická aliance.
Americký konzervatismus
Ve Spojených státech je konzervatismus mnohem více liberální než v Evropě a klade větší důraz na svobodu podnikání a v případě neokonzervatismu na mezinárodní iniciativu a morální hodnoty. Americký konzervatismus je tedy obecně spojený s následujícími hodnotami a postoji:
- upřednostňování pořádku nad chaosem a anarchií
- zdůrazňování osobní odpovědnosti
- obecná opozice vůči “velkým vládním” politikám
- podpora náboženských a mravních hodnot
- redukce sociálních programů na minimum
- odpor k politice pozitivní diskriminace
- národní hrdost
Klasickému (evropskému) konzervatismu se v USA říká tradicionalismus.
Formy konzervatismu
Literatura
- Roger Scruton: Smysl konzervatismu.
- Russell Kirk: Konzervativní smýšlení. [1]
- Robert Nisbet: Konzervatismus: sen a realita. Občanský institut, Praha 1993.
- Žegklitz J. (ed.), Velké postavy politické filosofie, Občanský institut, Praha 1996
- Jan Fingerland: Český konzervatismus. [2]
- Edmund Burke, Úvahy o revoluci ve Francii, CDK Brno 1997.
Reference
- ↑ Alexis de Tocqueville
- ↑ T. S. Eliot as Conservative Mentor (anglicky)
- ↑ Občanská společnost a samospráva
- ↑ Interpretace a kritika Hegelovy filosofie v díle mladého Marxe
Externí odkazy
- (slovensky) Konzervatívny inštitút
- Konzervativní strana
- Občanský institut
- Občanský konzervativní klub
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |