Bílá Lhota (zámek)

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Aktuální verze z 29. 3. 2018, 11:22

Klasicistní zámeček Bílá Lhota

Bílá Lhota je klasicistní zámeček s empírovými prvky nacházející se na podhůří Zábřežské vrchoviny a při okraji stejnojmenné obce 7 km západně od Litovle.

Obsah

1 Historie
2 Expozice
3 Současnost
4 Externí odkazy

Historie

Ves Bílá Lhota je poprvé připomínána v roce 1356, kdy byla v držení vladyků z Řimic, kteří se taktéž po Lhotě psali. V místě nynějšího zámku stála tvrz, která je výslovně v pramenech uváděna až v roce 1437 a jež tehdy náležela Ješkovi ze Lhoty. Ta však nejspíše zanikla a snad se po ní dochovalo tvrziště v areálu Arboreta.

V roce 1464 postoupil Jiří z Poděbrad lhotské panství tj. tvrz a statek ve Lhotě včetně pěti okolních vsí, Karlovi z Vlašimi. Ten záhy postoupil celé panství Erazimu Bítovskému ze Slavíkovic a jeho potomci nejspíše postavili tvrz novou.

Poté je tvrz uváděna ještě několikrát v průběhu 15. a 16. století. Ke konci 16. století se majitelem panství stal Mikuláš Kobylka z Kobylího. Za Jana Záviše Bítovského ze Slavíkovic a jeho manželky Kunky z Kobylího byla tvrz v šedesátých letech 17. století (1660–1669) přestavěna a nesla již znaky renesančního čtyřkřídlého zámku. K dalším stavebním úpravám došlo v průběhu 17. století.

V roce 1720 koupil panství za 31 580 zlatých Markvart Hochberg z Hennersdorfu. Původně renesanční zámek byl opakovaně přestavován a jeho renesanční podoba byla prakticky setřena obzvláště po přestavbě ve 40.letech 18. stol. Hochbergy v barokním stylu. V roce 1746 koupil zámek se statkem Jan Maxmilián Žižka a stal se jeho panským sídlem. Jeho dcera se provdala za německého hudebního skladatele Konradina Kreutzera (1780-1849).

Ten byl kapelníkem vídeňské opery a při jednom ze svých zdejších pobytů pracoval na hudbě k opeře „Noc v Granadě“. V letech 1792-1840 byly majitelem lhotského panství Jan Albert z Ostheimu a Jan Vojtěch Speil z Ostheimu, a práve ten založil u zámku park v anglickém stylu. Od roku 1869 byl zámek a velkostatek majetkem rodu Riedlů a to až do roku 1945. Zásluhou tohoto majitele Quida Riedla se park proměnil (1926 až 1945) ve významný dendrologický areál. Park značně utrpěl za druhé světové války a k jeho obnově došlo až po roce 1965, kdy Vlastivědný ústav v Olomouci zahájil budování arboreta. Dnešní podoba zámku pochází z počátku 19. století.

Expozice

Budova zámku sice dnes tvoří hranici arboreta, které se nachází v místech bývalého zámeckého parku, ale s arboretem již nijak nesouvisí. V arboretu Bílá Lhota rostou nejen domácí dřeviny, ale i vzácné evropské a zámořské stromy. Celkem tu napočítáte více než 400 druhů listnatých, jehličnatých a stále zelených dřevin ze severní Ameriky, Japonska, Číny, Malé Asie a dalších zemí. Park byl u zámečku v Bílé Lhotě založen okolo roku 1700 a mnoho exemplářů vysázených v tomto období se zachovalo do dnešních dnů. Počátky arboreta se připisují dendrologovi Quidu Riedlovi, který zde v roce 1926 soustředil několik stovek druhů okrasných dřevin.

Současnost

Dnešní zámek je jednoduchá, jednopatrová, čtyřkřídlá budova s malým dvorem. Ze zámku jsou přístupné pouze prostory sloužící dnes pro veřejnost. Dnes je budova zámku majetkem obce Bílá Lhota a slouží jako obecní úřad, pošta, knihovna a zdravotní středisko.

Externí odkazy

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

@@ Řádka 5: / Řádka 5: @@
 Ves [[Bílá Lhota]] je poprvé připomínána v roce 1356, kdy byla v držení [[vladyka|vladyků]] [[z Řimic]], kteří se taktéž po Lhotě psali. V místě nynějšího zámku stála tvrz, která je výslovně v pramenech uváděna až v roce 1437 a jež tehdy náležela Ješkovi ze Lhoty. Ta však nejspíše zanikla a snad se po ní dochovalo tvrziště v areálu Arboreta.
-V roce 1464 postoupil Jiří z Poděbrad lhotské panství tj. tvrz a statek ve Lhotě včetně pěti okolních vsí, [[Jankovští z Vlašimi|Karlovi z Vlašimi]]. Ten záhy postoupil celé panství [[Erazim Bítovský ze Slavíkovic|Erazimu Bítovskému ze Slavíkovic]] a jeho potomci nejspíše postavili tvrz novou.
+V roce 1464 postoupil Jiří z Poděbrad lhotské panství tj. tvrz a statek ve Lhotě včetně pěti okolních vsí, [[Jankovští z Vlašimi|Karlovi z Vlašimi]]. Ten záhy postoupil celé panství Erazimu Bítovskému ze&nbsp;Slavíkovic a jeho potomci nejspíše postavili tvrz novou.
-Poté je tvrz uváděna ještě několikrát v průběhu 15. a 16. století. Ke konci 16. století se majitelem panství stal Mikuláš Kobylka z&nbsp;Kobylího. Za Jana Záviše Bítovského ze Slavíkovic a jeho manželky Kunky z&nbsp;Kobylího byla tvrz v šedesátých letech 17. století (1660–1669) přestavěna a nesla již znaky [[renesance|renesančního]] čtyřkřídlého zámku. K dalším stavebním úpravám došlo v průběhu 17.&nbsp;století.
+Poté je tvrz uváděna ještě několikrát v průběhu 15. a 16. století. Ke konci 16. století se majitelem panství stal Mikuláš Kobylka z&nbsp;Kobylího. Za Jana Záviše Bítovského ze Slavíkovic a jeho manželky Kunky z&nbsp;Kobylího byla tvrz v šedesátých letech 17. století (1660–1669) přestavěna a nesla již znaky renesančního čtyřkřídlého zámku. K dalším stavebním úpravám došlo v průběhu 17.&nbsp;století.
 V roce 1720 koupil panství za 31&nbsp;580 zlatých Markvart Hochberg z Hennersdorfu. Původně renesanční zámek byl opakovaně přestavován a jeho renesanční podoba byla prakticky setřena obzvláště po přestavbě ve 40.letech 18. stol. [[Hochbergové|Hochbergy]] v barokním stylu. V roce 1746 koupil zámek se statkem Jan&nbsp;Maxmilián&nbsp;Žižka a stal se jeho panským sídlem.
 Jeho dcera se provdala za  německého hudebního skladatele [[Konradin Kreutzer|Konradina Kreutzera]] (1780-1849).
-Ten byl [[Dirigent|kapelníkem]] [[Vídeňská opera|vídeňské opery]] a při jednom ze svých zdejších pobytů pracoval na hudbě k opeře „Noc v Granadě“. V letech 1792-1840 byly majitelem lhotského panství [[Jan Albert z Ostheimu]] a [[Jan Vojtěch Speil z Ostheimu]], a práve ten založil u zámku park v [[anglický park|anglickém]] stylu. Od roku 1869 byl zámek a [[velkostatek]] majetkem rodu [[Riedlové|Riedlů]] a to až do roku [[1945]]. Zásluhou tohoto majitele [[Quido Riedl|Quida Riedla]] se park proměnil ([[1926]] až [[1945]]) ve významný dendrologický areál. Park značně utrpěl za [[Druhá světová válka|druhé světové války]] a k jeho obnově došlo až po roce [[1965]], kdy [[Vlastivědný ústav v Olomouci]] zahájil budování [[arboretum|arboreta]].
+Ten byl [[Dirigent|kapelníkem]] [[Vídeňská opera|vídeňské opery]] a při jednom ze svých zdejších pobytů pracoval na hudbě k opeře „Noc v Granadě“. V letech 1792-1840 byly majitelem lhotského panství Jan Albert z Ostheimu a Jan Vojtěch Speil z Ostheimu, a práve ten založil u zámku park v [[anglický park|anglickém]] stylu. Od roku 1869 byl zámek a [[velkostatek]] majetkem rodu [[Riedlové|Riedlů]] a to až do roku [[1945]]. Zásluhou tohoto majitele [[Quido Riedl|Quida Riedla]] se park proměnil ([[1926]] až [[1945]]) ve významný dendrologický areál. Park značně utrpěl za [[Druhá světová válka|druhé světové války]] a k jeho obnově došlo až po roce [[1965]], kdy [[Vlastivědný ústav v Olomouci]] zahájil budování [[arboretum|arboreta]].
 Dnešní podoba zámku pochází z počátku 19. století.