Vlastní jméno

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
Sysop (diskuse | příspěvky)
(Nahrazení textu)
Porovnání s novější verzí →

Verze z 15. 4. 2011, 23:50



Vlastní jméno (proprium) je jazykový prostředek, obvykle charakteru podstatného jména samotného nebo s přívlastky, který označuje určitou konkrétní skutečnost (osobu, zvíře, věc, příslušnost k národu atd., tj. jednotlivinu), odlišuje ji od ostatních skutečností téhož druhu a určuje ji tím jako jedinečnou v rámci dané třídy. Opakem pojmu vlastní jméno je obecné jméno, apelativum. Vznik obecného jména z vlastního se nazývá apelativizace, opačný proces onymizace. Vlastními jmény se zabývá obor zvaný onomastika.

Obsah

Druhy vlastních jmen

Rozlišujeme tyto druhy vlastních jmen: 1. Bionymum, tj. vlastní jméno živých nebo jakoby živých bytostí a organismů:

  • antroponymum, tj. vlastní jméno jednotlivých lidí (například rodné jméno, příjmení, přezdívka) nebo skupiny lidí (Francouz, Indián, Seveřan, Přemyslovec, Marťan, Podskalák),
  • nepravé antroponymum, tj. vlastní jméno smyšlených osob - pohádkových bytostí, mytologických hrdinů apod. (Sněhurka, Enkidu), k nim lze přiřadit i theonymum, tj. vlastní jméno bohů (Zeus),
  • zoonymum a nepravé zoonymum, tj. vlastní jméno skutečných či smyšlených živočichů (pes Alík, drak Šmak),
  • fytonymum, tj. vlastní jméno rostlin (Husova lípa).

Vlastní jména jména živočichů a rostlin je třeba odlišovat od zoologické či botanické terminologie (kočka Micka x kočka domácí). 2. Abionymum, tj. vlastní jméno neživých předmětů či jevů:

  • toponymum, tj. vlastní jméno zeměpisné - vlastní jména přírodního nebo umělého objektu pevně umístěného v krajině a zaznamenatelného v mapě (Afrika, Říp, Malá Strana, Dub sedmi bratří, ulice Pod Strání),
  • kosmonymum a astronymum, tj. vlastní jméno objektů mimo planetu Zemi - planet, hvězd, galaxií apod. (Merkur, Střelec, Mléčná dráha),
  • chrématonymum, tj. vlastní jméno lidských výtvorů, které nejsou pevnou součástí krajiny či přírody, ale společenských, kulturních, politických vztahů - instituce, výrobku, vlakového spoje atd. (Základní škola Chodov, vysavač Eta, vlak Panonia).

V některých odborných lingvistických textech se za vlastní jména považují i některá další označení, která se v češtině píší sice většinou s malým počátečním písmenem, ale například v uvozovkách, kurzívou apod. Jde zhruba o ty případy, kdy se v textu používají uvozovky a nejde o přímou řeč.[1] V některých jazycích se podobná označení (například odborné termíny) píší velkými písmeny jako vlastní jména, popřípadě se spojovníky propojují do jednoho celku (to se řídce vyskytovalo i v češtině). V běžném školním pojetí češtiny se obvykle podobné výrazy za vlastní jména neoznačují.

Pravopis

V češtině se vlastní jména píší s velkým písmenem na začátku (u víceslovných se až na výjimky velké píše jen první písmeno prvního slova, na rozdíl například od angličtiny). Čeština je však touto anglickou praxí silně ovlivňována. byť je anglický pravopis v češtině považován za chybu, objevuje se často i v oficiálních názvech organizací, objevil se v oficiálním názvu České a Slovenské Federativní Republiky a byla jím psána již Pittsburská dohoda v roce 1918. Český pravopis se od anglického liší také například v psaní přídavných jmen, názvů jazyků atd. Ve víceslovném jménu sídla (města, vesnice, osady, sídliště atd.) se v češtině píší velká první písmena všech slov s výjimkou předložek uvnitř jména. Ve vnořených víceslovných označeních se píše velké jen první písmeno, a to i v případě, že víceslovné označení není samo vlastním jménem (například Kostelec nad Černými lesy). U některých typů se do vlastního jména z hlediska pravopisu obvykle nezahrnuje obecná část označení, například ulice Kolbenova, náměstí Republiky, jezero Most, vojenský újezd Brdy, kraj Vysočina, hlavní město Praha. V některých typech případů jazyková praxe kolísá (například u sídlišť, ale i u některých z výše uvedených případů). Do reformy pravopisu v roce 1993 se psala s malým počátečním písmenem i některá obecná označení nebo tituly před jménem (náměstí bratří Synků, dnes náměstí Bratří Synků, ulice generála Vedrala, dnes ulice Generála Vedrala). Zásady pro pravopis vlastních jmen nejsou zcela ustálené a oficiální doporučení se mění s jednotlivými vydáními Pravidel českého pravopisu. Vlastní jména jsou často používána v ustálené úřední podobě. Pravopis a některé funkce vlastních jmen však někdy zachovávají i zástupná zkrácená (např. jednoslovná) označení, má-li se zdůraznit, že zastupují plné vlastní jméno (křižovatka před Muzeem, prováděcí předpis vydá Ministerstvo).

Reference

  1. ↑ 7.8.2. Vlastní jména a názvy, Pražský závislostní korpus, 2006 ÚFAL & CKL, Anotátorsská příručka, Maria Mikulová a kol.

Externí odkazy


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Vlastn%C3%AD_jm%C3%A9no“