Muchomůrka jízlivá

Z Multimediaexpo.cz

---

Verze z 4. 8. 2011, 08:01

Muchomůrka jizlivá (Amanita virosa) je smrtelně jedovatá houba z čeledi muchomůrkovitých. Je stejně nebezpečná a způsobuje podobnou otravu jako muchomůrka zelená.

Obsah 1 Synonyma 2 Popis 3 Rozšíření 4 Výskyt 5 Obsahové látky 5.1 Peptidické alkaloidy 5.1.1 Falotoxiny 5.1.2 Amatotoxiny 6 Otrava 7 Možnost záměny 8 Taxonomická poznámka 9 Literatura 10 Externí odkazy

Synonyma

• Agaricus virosus Fries, 1838
• Amanita verna sensu Rea, 1922 non A. verna (Bulliard, 1783) Lamarck, 1738 – muchomůrka jarní
• Amanitina virosa (Fries, 1838) E.-J. Gilbert, 1941
• Amanita phalloides var. larroquei Massart & Beauvais, 1975

Popis

• Klobouk má v průměru 5–10 cm, je dlouho kuželovitý, později sklenutý, na okraji je nerýhovaný. Zbarven je bíle. Povrch je hladký, většinou zcela holý, v mládí lepkavý, pak suchý a lesklý, potažený tenkou bezbarvou slupitelnou želatinovou blankou.
• Závoj je blanitý, bílý, potrhaný, vlaje často z okrajů.
• Prsten chabý, zplihlý, bílý a hladký.
• Lupeny jsou husté, čistě bílé, volné.
• Třeň je štíhlý, v dospělosti 8-14 cm dlouhý, 1–1,5 cm tlustý, válcovitý, bílý, nad prstenem hladký, pod ním hrubě bíle šupinatý, ukončený mohutnou měkkou kulovitou hlízou, uzavřenou ve volné, vysoké, nápadně cípaté bílé pochvě.
• Dužnina je čistě bílá.
• Výtrusný prach je bílý, výtrusy jsou kulovitého tvaru o průměru 7–10 μm.
• Chuť má údajně lahodnou, vůni nasládlou, v dospělosti páchne po syrových bramborách.

Rozšíření

Vyskytuje se v mírném pásmu Evropy, zejména v chladnějších podhorských a horských oblastech. Do Severní Ameriky a Austrálie byla zavlečena se sazenicemi stromků. Výskyt byl hlášen i z Japonska (Hokkaido). Původní domněnky o jejím výskytu na Havajských ostrovech byly později vyvráceny.

Výskyt

Roste roztroušeně v červenci až říjnu v jehličnatých lesích, v podhorských a horských polohách. Výjimečně se udává výskyt i pod buky a duby.

Obsahové látky

Peptidické alkaloidy

Falotoxiny

faloidin faloin

falisin

falicidin

Amatotoxiny

α-amanitin amanin

β-amanitin amanullin

γ-amanitin

Otrava

Otrava faloidními muchomůrkami probíhá ve čtyřech fázích:

1. Dlouhá latence 8–12 hodin,
2. bouřlivé příznaky; zvracení, průjmy a další (1–2 dny),
3. relativní uklidnění (1 den),
4. selhání jaterní a ledvinové činnosti a při neléčení následuje většinou smrt.

Podrobněji viz heslo muchomůrka zelená.

Možnost záměny

Pozor na možnost záměny za bílé jedlé houby, hlavně žampiony, která je u muchomůrky jízlivé větší než u muchomůrky zelené. Je třeba mít na paměti, že žampion nemá nikdy čistě bílé lupeny. Bezpečná znalost muchomůrky jízlivé je vyžadována podle vyhlášky č. 475/2002 Sb. při zkouškách z mykologie pro osoby, které hodlají získat oprávnění k prodeji hub.

Taxonomická poznámka

Rod Amanitina E.-J. Gilbert, 1940 (muchomůrečka) není dnešními mykology uznáván a zahrnuje se do rodu Amanita Persoon, 1797 (muchomůrka). Na základě molekulárních výzkumů je dnes tento rod Amanita přeřazován mnohými mykology do čeledi Plutaceae Kotlaba & Pouzar, 1972 (štítkovkovité).

V minulosti byl rod Muchomůrka řazen do čeledi muchomůrkovitých - Amanitaceae. Na základě molekulárních výzkumů někteří současní taxonomové (viz např. Index Fungorum (2004)) řadí celý rod Amanita do čeledi Plutaceae Kotlaba & Pouzar, 1972 (štítkovkovité), kterou spojují s čeledí Amanitaceae R. Heim ex Pouzar, 1983 (muchomůrkovité).

Literatura

• SMOTLACHA, Miroslav; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Houbařský atlas : 180 druhů jedlých a nejjedovatějších hub : 100 osvědčených kuchařských receptů. Brno : Trojan, 1999. ISBN 80-85249-28-6. S. 65.
• VESELÝ, R., KOTLABA, F., POUZAR, Z. Přehled československých hub. Praha : Academia, 1972. - S. 238.
• KUBIČKA, J.; ERHART, J.; ERHARTOVÁ, M. Jedovaté houby. Praha : Avicenum, 1980. - S. 66.
• ERHART, J.; ERHARTOVÁ, M.; PŘÍHODA, A. Houby ve fotografii. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1977. S. 98.

Externí odkazy

• obrázky muchomůrky jízlivé

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu Amanita virosa

Smrtelně jedovaté houby v České republice
Muchomůrka bílá • Muchomůrka jízlivá • Muchomůrka zelená • Pavučinec plyšový • Vláknice Patouillardova • Závojenka jarní • Závojenka olovová

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii