Konzervatismus

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Aktuální verze z 6. 4. 2023, 10:19

Edmund Burke (1729–1797), jeden z nejvýznamnějších konzervativních myslitelů

Konzervatismus nebo konzervativismus (z lat. conservare, uchovávat) je vedle liberalismu a socialismu jeden ze tří hlavních politických směrů. Jeho podstatou je důraz na řád a pořádek. Často je asociován s pravou částí politického spektra, je ovšem mnohem starší než toto politické dělení a v mnoha ohledech se mu vymyká. S liberalismem má konzervatismus společný důraz na soukromé vlastnictví, se socialismem důraz na hodnotu každého člověka ve společnosti, tedy sociální zabezpečení. Konzervatismus v relativním slova smyslu je označení ideologie, politické filozofie či hnutí, jejichž hlavní charakteristikou je otevřená tendence bránit se rychlým změnám a podporovat tradiční normy. Konzervativci jsou pak protějškem radikálů a revolucionářů.

Charakteristika

Konzervativci ve své politické filozofii preferují hodnoty vyplývající z náboženských, kulturních a národních zkušeností a zvyků. Někteří konzervativci se snaží zachovat ve společnosti status quo nebo prosazovat pozvolné změny, jiní volají po návratu osvědčených pořádků z dřívějška. Konzervativci věří, že nejdůležitějším rysem společnosti jsou hodnoty nedotknutelného, svobodného, důstojného a sebezodpovědného lidského života, v právu vidí nutný nástroj garance těchto svobod. Roger Scruton charakterizuje konzervatismus jako „obhajobu sociální ekologie“ a „politiku odloženého účinku, jejímž cílem je zachování života a zdraví společenského organismu na co nejdelší dobu“. Konzervativci věří, že radikální změny a dlouhou praxí neprokázané domněnky nemohou býti zavedeny bez předchozího testování. (Upozorňují, že socialisté a liberálové nejsou při formulování svých tezí připraveni na „možnost nechtěných důsledků“. Jako příklad může posloužit sexuální revoluce, která se oháněla i mnohými tzv. vědeckými fakty, aby ruku v ruce s tzv. osvobozením sexuality přinesla i obrovskou epidemii AIDS, rozvodů, interrupcí a dalších negativních dopadů.) Za zakladatele konzervatismu je považován Edmund Burke, který základní postuláty tohoto myšlenkového proudu položil ve svém ústředním díle „Úvahy o revoluci ve Francii“.

Zastánci konzervatismu

Francie

Anglie

USA

Německo

Georg Wilhelm Friedrich Hegel ^[3] ^[4]
Wilhelm von Humboldt
Oswald Spengler

Konzervatismus v ČR

V České republice lze za významnou konzervativní stranu považovat KDU-ČSL, kde vykazuje konzervativní myšlení většina členů, nově se mezi české konzervativní strany zařadila i TOP 09, která konzervatismus a důraz na tradice ohlásila ústy svého předsedy Karla Schwarzenbergra již při svém vzniku v červnu 2009. Částečně se k tomuto proudu (přesněji k liberálnímu konzervatismu) hlásí i ODS. Podstatná část strany se však hlásí ke klasickému liberalismu. K liberálnímu konzervatismu se hlásí i Strana svobodných občanů, vzniklá v roce 2009. Za konzervativní se také považují malé nacionalistické strany jako je Národní strana, Právo a spravedlnost nebo Národní sjednocení. Konzervativní hodnoty ve svém programu zastává také Koruna Česká a už svým názvem se k nim hlásí Konzervativní strana. V době bezprostředně porevoluční byla významnou konzervativní silou Křesťanskodemokratická strana (KDS) Václava Bendy, která navazovala na tradice disentu a později se sloučila s ODS, kde její členové podpořili konzervativní proud (Marek Benda, Václav Benda). Znatelný konzervativní étos měla i Občanská demokratická aliance.

Americký konzervatismus

Ve Spojených státech je konzervatismus mnohem více liberální než v Evropě a klade větší důraz na svobodu podnikání a v případě neokonzervatismu na mezinárodní iniciativu a morální hodnoty. Americký konzervatismus je tedy obecně spojený s následujícími hodnotami a postoji:

upřednostňování pořádku nad chaosem a anarchií
zdůrazňování osobní odpovědnosti
obecná opozice vůči “velkým vládním” politikám
podpora náboženských a mravních hodnot
redukce sociálních programů na minimum
odpor k politice pozitivní diskriminace
národní hrdost

Klasickému (evropskému) konzervatismu se v USA říká tradicionalismus.

Formy konzervatismu

Literatura

Roger Scruton: Smysl konzervatismu.
Russell Kirk: Konzervativní smýšlení. [1]
Robert Nisbet: Konzervatismus: sen a realita. Občanský institut, Praha 1993.
Žegklitz J. (ed.), Velké postavy politické filosofie, Občanský institut, Praha 1996
Jan Fingerland: Český konzervatismus. [2]
Edmund Burke, Úvahy o revoluci ve Francii, CDK Brno 1997.

Reference

Externí odkazy

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

[0] Alexis de Tocqueville

[1] T. S. Eliot as Conservative Mentor (anglicky)

[2] Občanská společnost a samospráva

[3] Interpretace a kritika Hegelovy filosofie v díle mladého Marxe

[1]

[2]

[3]

[4]

@@ Řádka 28: / Řádka 28: @@
 * [[Oswald Spengler]]
 == Konzervatismus v ČR ==
-V [[Česko|České republice]] lze za významnou konzervativní stranu považovat [[Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová|KDU-ČSL]], kde vykazuje konzervativní myšlení většina členů, nově se mezi české konzervativní strany zařadila i [[TOP 09]], která konzervatismus a důraz na tradice ohlásila ústy svého předsedy [[Karel Schwarzenberg|Karla Schwarzenbergra]] již při svém vzniku v červnu 2009.
+V [[Česká republika|České republice]] lze za významnou konzervativní stranu považovat [[Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová|KDU-ČSL]], kde vykazuje konzervativní myšlení většina členů, nově se mezi české konzervativní strany zařadila i [[TOP 09]], která konzervatismus a důraz na tradice ohlásila ústy svého předsedy [[Karel Schwarzenberg|Karla Schwarzenbergra]] již při svém vzniku v červnu 2009.
 Částečně se k tomuto proudu (přesněji k [[Liberální konzervatismus|liberálnímu konzervatismu]]) hlásí i [[Občanská demokratická strana|ODS]]. Podstatná část strany se však hlásí ke klasickému [[liberalismus|liberalismu]]. K liberálnímu konzervatismu se hlásí i [[Strana svobodných občanů]], vzniklá v roce [[2009]].
 Za konzervativní se také považují malé nacionalistické strany jako je [[Národní strana]], [[Právo a spravedlnost (česká politická strana)|Právo a spravedlnost]] nebo [[Národní sjednocení (NSJ)|Národní sjednocení]]. Konzervativní hodnoty ve svém programu zastává také [[Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska)|Koruna Česká]] a už svým názvem se k nim hlásí [[Konzervativní strana (Česko)|Konzervativní strana]]. V době bezprostředně porevoluční byla významnou konzervativní silou [[Křesťanskodemokratická strana]] (KDS) [[Václav Benda|Václava Bendy]], která navazovala na tradice disentu a později se sloučila s ODS, kde její členové podpořili konzervativní proud ([[Marek Benda]], [[Václav Benda]]). Znatelný konzervativní étos měla i [[Občanská demokratická aliance]].