Lobotomie
Z Multimediaexpo.cz
m (1 revizi) |
(+ VIDEO -- ŠOK !! Českému ministrovi Bc. Janu Lipavskému byla provedena lobotomie !!) |
||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
- | '''Lobotomie''' (z [[řečtina|řečtiny]] ''lobos'' ([[mozek|mozkový]] [[lalok]]) ''tome'' (řez))<ref> Kábrt, J. Lexicon Medicum. Praha, Galén, 2004. ISBN 80-7262-235-8</ref> je operativní | + | '''Lobotomie''' (z [[řečtina|řečtiny]] ''lobos'' ([[mozek|mozkový]] [[lalok]]) ''tome'' (řez))<ref>Kábrt, J. Lexicon Medicum. Praha, Galén, 2004. ISBN: 80-7262-235-8</ref> je operativní neurochirurgický zákrok, při kterém jsou přerušena nervová vlákna spojující mozkový lalok s ostatními částmi mozku. Užívala se v [[psychochirurgie|psychochirurgii]] k léčení některých závažných duševních poruch (zejména se prováděla v oblasti frontálního laloku). Později byla invazivní léčba nahrazena [[psychofarmaka|psychofarmaky]]. |
+ | |||
+ | == Historie == | ||
+ | Lobotomii poprvé provedl portugalský lékař [[António Egas Moniz]]. Nechal se mimo jiné inspirovat [[londýn]]ským neurologickým kongresem, na kterém v roce [[1935]] Carlye Jacobson a John Fulton prezentovali výsledky chirurgického přerušení nervových spojů mezi [[čelní laloky|čelními laloky]] a [[limbický systémem|limbickým systémem]] opičí samičky. Výrazně tak omezili její [[Agresivita|agresivní]] projevy. Moniz už na kongresu vznesl otázku, proč neléčit duševní nemoci chirurgicky i u lidí. | ||
+ | |||
+ | První osobou, na které Moniz provedl lobotomii, byla třiašedesátiletá žena trpící těžkými depresemi a úzkostnými stavy. Měla paranoidní představy, kvůli nimž byla přesvědčena, že ji chce otrávit policie apod. Zákrok byl proveden injekční stříkačkou s [[ethanol|alkoholem]], který měl přerušit nervová spojení. Ta byla zavedena dvěma otvory o průměru pera vyvrtanými v [[Lebka člověka|lebce]]. Pacientka po operaci přestala pociťovat úzkostné stavy, roztěkanost a [[Paranoia|paranoiu]]. Správně hodnotila svůj současný duševní stav i stav před operací. Inteligence a chování nebyly zjevně narušeny. | ||
+ | |||
+ | Poté Moniz provedl [[experiment]] s dvaceti pacienty, z nichž část odoperoval injekcí s alkoholem a část speciálním skalpelem pro provádění lobotomie – leukotomem. Podle Monize bylo z dvaceti pacientů pomocí lobotomie sedm zcela vyléčeno, sedm pocítilo částečné zlepšení a zbylých šest zůstalo beze změn. Poté, co výsledky v roce [[1937]] publikoval v American Journal of Psychology, otevřel cestu lobotomii do zámoří. Zde se jí ujali dva chirurgové, Walter Freeman a James Watts. Ti operaci prováděli ostrým špičatým nástrojem, kterým do mozku pronikali těsně nad oční bulvou přes kost oční jamky. Pomocí transorbitální lobotomie, jak techniku nazvali, zaznamenali Freeman s Wattsem u úzkostných a depresivních pacientů podobné výsledky jako Moniz. Operacím se dostalo výrazné mediální pozornosti. Odhaduje se, že v rozmezí let [[1936]] až [[1978]] bylo provedeno 35 tisíc lobotomií. Od objevení [[Antipsychotikum|antipsychotik]] po roce [[1950]] počet uskutečněných operací výrazně klesá. | ||
+ | |||
+ | V roce [[1949]] byl António Egas Moniz za objev lobotomie a založení neurochirurgie vyznamenán [[Nobelova cena za fyziologii a medicínu|Nobelovou cenou]]. | ||
+ | |||
+ | == Kritika == | ||
+ | Lobotomie byla od počátku silně kritizována ze strany některých neurologů. U 30 % pacientů se totiž vyskytly komplikace v podobě [[Epileptický záchvat|epileptických záchvatů]]. Vyskytly se také případy úmrtí, prasklých cév a u většiny pacientů se proměnily projevy jejich osobnosti (útlum, [[apatie]], ztráta životní jiskry). O špatnou pověst zákroku se postaral také sám Freeman, který cestoval po [[Spojené státy americké|USA]], kdy denně prováděl až 25 operací. Příliš se nezabýval výběrem svých pacientů, [[Sterilizace (mikrobiologie)|nesterilizoval]] si nástroje a ani pacienty nepřikrýval operační rouškou. | ||
+ | |||
+ | Podstoupila ji i tehdy 23letá [[Rosemary Kennedy]]ová, členka významné rodiny [[Kennedyovi|Kennedyů]] (a sestra budoucího prezidenta Spojených států [[John Fitzgerald Kennedy|J. F. Kennedyho]]), jejíž rodiče ji chtěli zbavit její „přílišné impulsivnosti a prostořekosti“. Z jiskrné mladé ženy se po zákroku stala osoba mentálně na úrovni dvouletého dítěte, nebyla schopna chodit ani mluvit a pomočovala se. Rodina ji odklidila do ústavní péče v ústraní.<ref>{{Citace elektronického periodika | ||
+ | | příjmení = Henley | ||
+ | | jméno = Jon | ||
+ | | titul = The forgotten Kennedy | ||
+ | | periodikum = the Guardian | ||
+ | | url = http://www.theguardian.com/world/2009/aug/13/eunice-kennedy-shriver-rosemary-kennedy | ||
+ | | datum vydání = 2009-08-12 | ||
+ | | jazyk = en | ||
+ | | datum přístupu = 2018-06-26 | ||
+ | }}</ref> | ||
+ | |||
+ | Lobotomie rozpoutala diskuzi na téma lékařské [[Etika|etiky]]. Na ukončení léčby lobotomií v celém světě výrazně zapůsobil také film režiséra [[Miloš Forman|Miloše Formana]] ''[[Přelet nad kukaččím hnízdem]]''<ref>Český rozhlas Dvojka, 29.8.2017, Prof. MUDr. Vladimír Beneš, přednosta neurochirurgické kliniky ÚVN v Praze</ref>. | ||
+ | |||
+ | == Literatura == | ||
+ | * {{Citace monografie | příjmení = Slater | jméno = Lauren | titul = Pandořina skříňka | vydavatel = Argo; Dokořán | místo = Praha | rok = 2008 | isbn = 978-80-7363-090-4 | strany = 233–250}} | ||
+ | |||
+ | == YouTube == | ||
+ | {| border="4" width="442" align="left" | ||
+ | | {{#widget:YouTube|id=_ouDM0bhlQA}} | ||
+ | |- align="center" | ||
+ | | '''Lipavský po lobotomii – [[Rusko]] představuje hrozbu''' | ||
+ | |} | ||
+ | <br style="clear: both;" /> | ||
== Reference == | == Reference == | ||
+ | <references/> | ||
== Externí odkazy == | == Externí odkazy == | ||
- | + | * [http://www.cerebromente.org.br/n02/historia/lobotomy.htm Historie lobotomie] | |
- | *[http://www.cerebromente.org.br/n02/historia/lobotomy.htm Historie lobotomie] | + | * [https://web.archive.org/web/20100323015412/http://facstaff.unca.edu/ddiefenb/lobotomy.html University of North Carolina Asheville: Lobotomie] |
- | *[http://facstaff.unca.edu/ddiefenb/lobotomy.html University of North Carolina Asheville: Lobotomie] | + | * [https://web.archive.org/web/20060908162759/http://www.soundportraits.org/on-air/my_lobotomy/ My Lobotomy: příběh z rádia] |
- | *[http://soundportraits.org/on-air/my_lobotomy/ My Lobotomy: příběh z rádia] | + | * [http://psychosurgery.org/ Psychosurgery.org] |
- | *[http://psychosurgery.org/ Psychosurgery.org | + | * [http://www.npr.org/templates/story/story.php?storyId=5014080 'My Lobotomy': Howard Dully's Journey, 'Moje lobotomie': Příběh Howarda Dullyho] |
- | + | * [https://web.archive.org/web/20080120050726/http://www.faosd.com/sites/mylobotomy/ 'My Lobotomy': Howard Dully's Story, co-authored by Charles Fleming] | |
- | *[http://www.npr.org/templates/story/story.php?storyId=5014080 'My Lobotomy': Howard Dully's Journey, 'Moje lobotomie': Příběh Howarda Dullyho] | + | |
- | *[http://www.faosd.com/sites/mylobotomy/ 'My Lobotomy': Howard Dully's Story, co-authored by Charles Fleming] | + | |
{{Článek z Wikipedie}} | {{Článek z Wikipedie}} | ||
[[Kategorie:Neurochirurgie]] | [[Kategorie:Neurochirurgie]] | ||
+ | [[Kategorie:Psychiatrie]] | ||
+ | [[Kategorie:Video články Multimediaexpo.cz]] |
Aktuální verze z 27. 7. 2023, 12:45
Lobotomie (z řečtiny lobos (mozkový lalok) tome (řez))[1] je operativní neurochirurgický zákrok, při kterém jsou přerušena nervová vlákna spojující mozkový lalok s ostatními částmi mozku. Užívala se v psychochirurgii k léčení některých závažných duševních poruch (zejména se prováděla v oblasti frontálního laloku). Později byla invazivní léčba nahrazena psychofarmaky.
Obsah |
Historie
Lobotomii poprvé provedl portugalský lékař António Egas Moniz. Nechal se mimo jiné inspirovat londýnským neurologickým kongresem, na kterém v roce 1935 Carlye Jacobson a John Fulton prezentovali výsledky chirurgického přerušení nervových spojů mezi čelními laloky a limbickým systémem opičí samičky. Výrazně tak omezili její agresivní projevy. Moniz už na kongresu vznesl otázku, proč neléčit duševní nemoci chirurgicky i u lidí.
První osobou, na které Moniz provedl lobotomii, byla třiašedesátiletá žena trpící těžkými depresemi a úzkostnými stavy. Měla paranoidní představy, kvůli nimž byla přesvědčena, že ji chce otrávit policie apod. Zákrok byl proveden injekční stříkačkou s alkoholem, který měl přerušit nervová spojení. Ta byla zavedena dvěma otvory o průměru pera vyvrtanými v lebce. Pacientka po operaci přestala pociťovat úzkostné stavy, roztěkanost a paranoiu. Správně hodnotila svůj současný duševní stav i stav před operací. Inteligence a chování nebyly zjevně narušeny.
Poté Moniz provedl experiment s dvaceti pacienty, z nichž část odoperoval injekcí s alkoholem a část speciálním skalpelem pro provádění lobotomie – leukotomem. Podle Monize bylo z dvaceti pacientů pomocí lobotomie sedm zcela vyléčeno, sedm pocítilo částečné zlepšení a zbylých šest zůstalo beze změn. Poté, co výsledky v roce 1937 publikoval v American Journal of Psychology, otevřel cestu lobotomii do zámoří. Zde se jí ujali dva chirurgové, Walter Freeman a James Watts. Ti operaci prováděli ostrým špičatým nástrojem, kterým do mozku pronikali těsně nad oční bulvou přes kost oční jamky. Pomocí transorbitální lobotomie, jak techniku nazvali, zaznamenali Freeman s Wattsem u úzkostných a depresivních pacientů podobné výsledky jako Moniz. Operacím se dostalo výrazné mediální pozornosti. Odhaduje se, že v rozmezí let 1936 až 1978 bylo provedeno 35 tisíc lobotomií. Od objevení antipsychotik po roce 1950 počet uskutečněných operací výrazně klesá.
V roce 1949 byl António Egas Moniz za objev lobotomie a založení neurochirurgie vyznamenán Nobelovou cenou.
Kritika
Lobotomie byla od počátku silně kritizována ze strany některých neurologů. U 30 % pacientů se totiž vyskytly komplikace v podobě epileptických záchvatů. Vyskytly se také případy úmrtí, prasklých cév a u většiny pacientů se proměnily projevy jejich osobnosti (útlum, apatie, ztráta životní jiskry). O špatnou pověst zákroku se postaral také sám Freeman, který cestoval po USA, kdy denně prováděl až 25 operací. Příliš se nezabýval výběrem svých pacientů, nesterilizoval si nástroje a ani pacienty nepřikrýval operační rouškou.
Podstoupila ji i tehdy 23letá Rosemary Kennedyová, členka významné rodiny Kennedyů (a sestra budoucího prezidenta Spojených států J. F. Kennedyho), jejíž rodiče ji chtěli zbavit její „přílišné impulsivnosti a prostořekosti“. Z jiskrné mladé ženy se po zákroku stala osoba mentálně na úrovni dvouletého dítěte, nebyla schopna chodit ani mluvit a pomočovala se. Rodina ji odklidila do ústavní péče v ústraní.[2]
Lobotomie rozpoutala diskuzi na téma lékařské etiky. Na ukončení léčby lobotomií v celém světě výrazně zapůsobil také film režiséra Miloše Formana Přelet nad kukaččím hnízdem[3].
Literatura
- SLATER, Lauren. Pandořina skříňka. Praha : Argo; Dokořán, 2008. ISBN 978-80-7363-090-4. S. 233–250.
YouTube
Lipavský po lobotomii – Rusko představuje hrozbu |
Reference
- ↑ Kábrt, J. Lexicon Medicum. Praha, Galén, 2004. ISBN: 80-7262-235-8
- ↑ HENLEY, Jon. The forgotten Kennedy. the Guardian [online]. 2009-08-12 [cit. 2018-06-26]. Dostupné online. ( )
- ↑ Český rozhlas Dvojka, 29.8.2017, Prof. MUDr. Vladimír Beneš, přednosta neurochirurgické kliniky ÚVN v Praze
Externí odkazy
- Historie lobotomie
- University of North Carolina Asheville: Lobotomie
- My Lobotomy: příběh z rádia
- Psychosurgery.org
- 'My Lobotomy': Howard Dully's Journey, 'Moje lobotomie': Příběh Howarda Dullyho
- 'My Lobotomy': Howard Dully's Story, co-authored by Charles Fleming
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |