Paranoia

Z Multimediaexpo.cz

Broom icon.png Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Multimediaexpo.cz pomoci tím, že ho vylepšíte.
Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl a Encyklopedický styl. 		Broom icon.png

Paranoia (řec. παράνοια, pošetilost, šílenství) je duševní porucha, vyznačující se bludy, chorobnými představami o vlastním ohrožení a stihomamem. Přehnané a nedoložené obavy o vlastní bezpečnost, někdy spojené s konspiračními teoriemi, se nazývají paranoidní. Paranoidní představy mohou být neurotického nebo i psychotického původu. Často je zaměňována s paranoidní schizofrenií.[1]

Obsah

Paranoia v psychiatrii

V psychiatrii byl termín poprvé užit v roce 1883 psychiatrem Emilem Kraepelinem pro chorobné iluze vůbec, při nichž se však nenarušily ostatní intelektuální schopnosti pacienta. Náplň tohoto pojmu se časem posunula spíše k popisu falešných představ a obav z pronásledování, protože obsah původního pojmu byl příliš široký. Vzhledem k tomuto posunu není pojem paranoia psychiatry používán zcela jednotně. Podle Freemana a Garetyho charakterizují pacienta s paranoiu dvě bludná přesvědčení:

  1. že trpí nějakou újmu nebo že mu taková újma hrozí,
  2. že mu někdo chce ublížit, že ho pronásleduje.[2]

Mezinárodní klasifikace chorob ISD-10 řadí paranoidní poruchy do kapitoly “schizofrenie” pod tyto diagnózy:[3]

  • F 20.0 Paranoidní schizofrenie: bludné představy, často doprovázené halucinacemi
  • F 22.0 Bludné poruchy, paranoia: dlouhodobé nebo trvalé bludné představy bez halucinací
  • F 22.8 Ostaní bludy, stařecká paranoia
  • F 23.3 Paranoidní reakce – psychogenní psychóza
  • F 60.0 Paranoidní poruchy osobnosti

Příklady některých druhů paranoii v psychiatrii

  • perzekuční paranoia = nemocný se bojí, že je pronásledován
  • kverulantská paranoia = nemocný se domnívá, že jej ostatní nemají rádi – obviňuje je, stěžuje si, chce se dohadovat
  • žárlivecká paranoia (emulační, žárlivecký blud) = chorobná žárlivost, vedoucí až k vraždě (estenická forma - agresivita je zaměřena na partnera) či sebevraždě (astenická forma - agresivita je zaměřena na vlastní osobu)
  • davová paranoia = posedlost tancem či rituální obřady

Obecné chápání paranoii

V obecném povědomí je paranoia doprovázena

  • pocitem, že člověk vládne zvláštními silami a plní důležitý úkol,
  • přesvědčením o pronásledování mimozemšťany, tajnými službami nebo démony,
  • konspiračními teoriemi a představou, že svět je řízen temnými silami v pozadí,
  • pocitem ovládání mozku z vnějšku,
  • pocitem, že je člověk postavou v právě přečteném románu.

Příznaky

Paranoia se často prolíná s řadou dalších psychóz, proto má některé znaky společné a je dost obtížné paranoiu přesně diagnostikovat. Mezi příznaky paranoii patří:

  • přecitlivělost (často nepřirozená dlouhodobá urážlivost, pocit citového zranění, způsobený často malichernými příčinami (tón hlasu, gesto, slovo vyřčené v afektu apod.), většinou dokonce příčinami domnělými, které vznikají přikládáním nesprávného významu aktům jednání partnera
  • vztahovačnost (neutrální nebo kladné chování k jeho osobě si vykládá jako nepřátelské, neloajální, ohrožující, kritické nebo pohrdavé)
  • emocionálnost
  • záštiplnost
  • podezíravost
  • sebestřednost
  • bludy (pronásledování a ovlivňování)
  • manipulace
  • kverulantství (nemocný soustavně deptá své okolí, útočí i kvůli hloupostem, všechno komentuje, jakoukoliv výtku těžce nese, své ublížení dává dotyčnému pořádně „sežrat“ (dusno = příklad potlačené agresivity), neustále omílá dokola jeden problém, dělá, že jej chce řešit, ale jen touží po hádce a deptá partnera, neustále popichuje)
  • tendence somatizovat (bolesti hlavy, břicha, bledost, ale při záchvatu může vzniknout i hysterická slepota, podlitiny pod očima, zvýšení krevního tlaku aj., v extrémních případech umí měnit i puls srdce, „regulovat“ činnost žláz s vnitřní sekrecí, většinou tak, aby výsledný dojem byl pokud možno odstrašující.)
  • snaha dokonale ovládat situaci (proto třeba averze ke zvířatům)
  • neschopnost řešit konstruktivně citové problémy
  • bojovné a úporné zdůrazňování osobních práv
  • vyhraněná stanoviska (buď krajně pozitivní nebo krajně negativní – odmítavé, buď citově silně angažované nebo přehnaně chladné)
  • pasivní nebo aktivní agresivita
  • často strach z výšek, tmy a jiné fobie
  • možné sklony k sebevraždě

Bývá tu často i sklon k extrémní žárlivosti a podezíravosti (aspekt označovaný sám o sobě někdy jako paranoia).

Možné příčiny

Příčinou paranoie mohou být raná rodičovská zavržení, zejména neschopnost matky uspokojit citové potřeby dítěte. Existují přesvědčivé náznaky, že základ může být položen již v prenatálním stádiu (matka hlasitě nebo v myšlenkách budoucí dítě odmítá, zatěžuje je drogami apod.), v průběhu zvlášť stresujícího porodu a v dalších momentech raného dětství., v dětství a v pubertě (obecně v klíčových emocionálních a vývojových etapách života). Kromě vědeckých a medicínských metod se objevují i nevědecké teorie, ve které se některá onemocnění berou jako následek karmického zatížení v minulých životech. Škody způsobené v dětství mohou být tak velké, že se žádnou péčí (léčbou) v dospělosti nemusí podařit je napravit nebo uzpůsobit pacienta k jejich překonávání. Na psychický stav může mít vliv nedostatek mnohých živin, např. vitamínů B-komplexu a hořčíku, speciálně nedostatek vitamínu B9 podporuje psychotické projevy, dále nedostatek pohybu, poruchy orgánů a metabolizmu (onemocnění jater, ledvin, slinivky, srdce, žaludku, žláz s vnitřní sekrecí, porucha cév, zásobování mozku kyslíkem).

Diagnostika a léčba

Paranoia je obtížně diagnostikovatelná. Paranoik si dost často od už dětství vypěstuje dost dobrou schopnost se přetvařovat, tvářit se jako zdravý člověk. Paranoik se (zejména před lékařem či cizími lidmi) dokáže „vyhecovat“ k úžasným hereckým výkonům a vystupovat jako osoba příjemná, veselá a láskyplná. Dobrý pozorovatel si všimne nanejvýš jemné tenze či hysterie. Pro úspěšnost léčby si nemocný především musí uvědomit svou nemoc a fakt, že skutečnost, že si myslí, že má vždy pravdu je jedním z hlavních symptomů onemocnění. Je přitom téměř nemožné léčit někoho, kdo si nepřipustí, že je nemocen.

Reference

  1. ↑ HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2004. S. 397.  
  2. ↑ Freeman, D. & Garety, P.A. (2004) Paranoia: The Psychology of Persecutory Delusions. Hove: Psychology Press. ISBN 1-84169-522-X
  3. ↑ http://www.dimdi.de/dynamic/de/klassi/diagnosen/icd10/htmlamtl2006/fr-icd.htm
  4. ↑ HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2004. S. 397.  
  5. ↑ Slovník spisovného jazyka českého přes databázi debdict
  6. ↑ Příruční slovník jazyka českého, přístupné online: http://bara.ujc.cas.cz/psjc/search.php
  7. ↑ Slovník spisovného jazyka českého přes databázi debdict
  8. ↑ Příruční slovník jazyka českého, přístupné online: http://bara.ujc.cas.cz/psjc/search.php


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Paranoia“