Sarin

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Verze z 22. 8. 2013, 08:49

Chemická struktura sarinu

Sarin (v kódu NATO označený jako GB) je vysoce toxická kapalná látka používaná jako nervově paralytická chemická zbraň. Její výroba je zakázana mezinárodní konvencí o nešíření chemických zbraní z roku 1993.

Historie

1939: Sarin byl objeven v Německu. Byl pojmenován na počest svých objevitelů Schrader, Ambros, Rüdiger a Van der LINde.
1995: Členové japonské náboženské sekty Óm šinrikjó (Aum Shinrikyo) spáchali teroristický útok pomocí sarinu v tokijském metru. Sarin si vyžádal 12 obětí a stovky zraněných.

Biochemické účinky

Sarin je irreverzibilní kompetitivní inhibitor acetylcholinesterasy (zvaná též cholinesterasa). Organofosfát sarin se kovalentně váže na -OH skupinu postranního řetězce serinu v aktivním místě acetylcholinesterasy ^[1]. Inhibice tohoto enzymu má za následek sníženou schopnost těla hydrolyzovat acetylcholin v synaptické štěrbině zpět na cholin a acetát (viz Syntéza acetylcholinu). Tudíž dlouhá expozice acetylcholinu na receptory cholinergních synapsí brání opětné repolarizaci neuronu, a tím dalšímu vedení vzruchu. Cholinergní receptory jsou dvojího druhu: nikotinové vyskytující se v nervosvalových ploténkách a sympatických gangliích a muskarinové nacházející se v mozkových buňkách a periferním nervstvu ^[2]. Z lokalizace těchto receptorů vyplývají následné příznaky otravy (viz níže).

Klinické projevy

Působí velice rychle na centrální nervovou soustavu. Podle intenzity zasažení nastane zúžení zornic (= mióza), pocit tlaku v očích, bolesti hlavy, dýchací obtíže, kašel, zvýšená sekrece hlenu, zvracení, pocit úzkosti a neklid. Při větším zasažení dochází k záškubům a křečím jednotlivých částí těla. U osoby, neléčené podáním protijedu, nastává smrt následkem obrny dýchacích svalů a zástavy činnosti srdce.

Léčba

Otrava sarinem se léčí intravenózní aplikací alkaloidů atropinu nebo fysostigminu, které působí jako reaktivátory acetylcholinesterasy.^[2]

Reference

↑ MURRAY, R., GRANNER, D., MAYES, P., RODWELL, V. Harperova biochemie. 4. české vyd. Jinočany: Nakladatelství H+H 2002. 784 s.
↑ ^2,0 ^2,1 LEDVINA, M., STOKLASOVÁ, A., CERMAN, J. Biochemie pro studující medicíny. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Karolinum 2004. 471-473 s.

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

[harper-0] MURRAY, R., GRANNER, D., MAYES, P., RODWELL, V. Harperova biochemie. 4. české vyd. Jinočany: Nakladatelství H+H 2002. 784 s.

[ledvina-1] 2,0 ^2,1 LEDVINA, M., STOKLASOVÁ, A., CERMAN, J. Biochemie pro studující medicíny. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Karolinum 2004. 471-473 s.

[1]

[2]