Animace

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (1 revizi)
(+ Aktualizace)
Řádka 1: Řádka 1:
-
'''Animace''' je způsob vytváření zdánlivě se pohybujících věcí. Slovo pochází z cizího slova znamenajícího ''oživení''. Animace se využívá mj. v [[animovaný film|animovaném filmu]].
+
'''Animace''' je filmová technika, jejíž podstata spočívá v manipulaci se statickými obrázky tak, aby se vytvořilo zdání plynulého pohybu.<ref>{{Citace elektronického periodika
-
Princip animace je zaznamenání sekvence snímků, které jsou každý o sobě statický a drobně se od sebe liší. Při rychlém zobrazování těchto snímků za sebou vzniká díky [[lidské oko|setrvačnosti lidského oka]] dojem pohybu. Snímky se však musí přehrávat takovou rychlostí, kterou už oko nepostřehne.
+
| titul = animace - ABZ.cz: slovník cizích slov
 +
| periodikum = slovnik-cizich-slov.abz.cz
 +
| url = https://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/animace
 +
| datum přístupu = 2024-01-28
 +
}}</ref>
 +
 
 +
Slovo „animace“ má svůj původ v latinském výrazu „''anima''“ neboli duše. Animovat tedy znamená oduševňovat, tzn. dávat duši, přičemž slovo „duše“ je zde chápáno jako ekvivalent slova „život“. Proto lze slovo „animace“ překládat jako „oživení“ nebo „probouzení nadšení“, ale také jako „naplnění životem“ či „duchem“.<ref>{{Citace monografie
 +
| příjmení = Kaplánek
 +
| jméno = Michal
 +
| titul = Animace: studijní text pro přípravu animátorů mládeže
 +
| vydání = 1
 +
| vydavatel = Portál
 +
| místo = Praha
 +
| rok vydání = 2013
 +
| isbn = 978-80-262-0565-4
 +
}}</ref><ref>{{Citace monografie
 +
| příjmení = Opaschowski
 +
| jméno = Horst W.
 +
| titul = Einführung in die freizeit-kulturelle Breitenarbeit: Methoden und Modelle der Animation
 +
| vydavatel = Klinkhardt
 +
| místo = Bad Heilbrunn/Obb
 +
| počet stran = 180
 +
| edice = Außerschulische Pädagogik
 +
| isbn = 978-3-7815-0388-5
 +
}}</ref>
 +
 
 +
Princip animace představuje záznam na sebe navazující sekvence snímků, které jsou každý o sobě statický a drobně se od sebe liší. Při rychlém zobrazování těchto snímků postupně za sebou vzniká díky [[Lidské oko|setrvačnosti lidského oka]] dojem plynulého [[mechanický pohyb|pohyb]]u. Snímky se však musí přehrávat takovou rychlostí, kterou už oko nepostřehne.<ref>{{Citace elektronického periodika
 +
| titul = Slovník loutkářských termínů {{!}} Muzeum loutkářských kultur Chrudim
 +
| periodikum = www.puppets.cz
 +
| url = https://www.puppets.cz/cs/muzeum/loutkarsky-slovnik
 +
| datum přístupu = 2024-01-28
 +
}}</ref>
 +
 
== Princip animace ==
== Princip animace ==
-
[[Soubor:Animexample3.png|frame|none|Takto vypadá šest snímků animace]]
+
[[Soubor:Animexample3.png|rám|žádné|Takto vypadá šest snímků animace]]
-
Když zobrazíme těchto šest snímků vhodnou rychlostí za sebou, vznikne dojem pohybu.
+
 
-
Takto vypadá animace složená z výše uvedených snímků a přehraná rychlostí 2 snímky za [[sekunda|sekundu]]:
+
Když se zobrazí těchto šest snímků vhodnou rychlostí za sebou, vznikne dojem pohybu.
-
[[Soubor:Animexample2.gif]]
+
 
-
Takto vypadá tatáž animace, přehraná rychlostí 10 snímků za sekundu:
+
== Animace – základ filmu ==
-
[[Soubor:Animexample.gif]]
+
Animace je i základem pro [[film]], který (společně s [[televizor]]em a dalšími zobrazovacími přístroji) využívá téhož efektu. [[Lidské oko]] má určitou [[Setrvačnost lidského oka|setrvačnost]], tzn. obraz zůstává po určitou dobu zaznamenán na [[Sítnice|sítnici]]. Tento efekt se nazývá anglickými slovy „persistence of vision“. Díky tomu se dá vytvořit [[iluze]] spojitého pohybu pomocí rychle se střídajících obrázků. Film obvykle využívá 24 snímků za jednu [[Sekunda|sekundu]]. Jde o frekvenci, při které již lidské [[oko]] vidí spojitý obraz. Starší [[Filmová kamera|filmové kamery]] používaly nižší počet snímků za [[Sekunda|sekundu]], například 16, ruční kamery dokonce i kolem 10. [[Televizní vysílání|Televize]] v normě [[PAL]] používá frekvenci 25 snímků za sekundu, v normě [[NTSC]] 29,97 snímků za sekundu. Při klasické animaci se [[animovaný film]] vytváří pomocí specializovaných filmových [[Triková kamera|trikových kamer]], kdy jednotlivá políčka filmu jsou kamerou [[Fotografie|fotografována]] postupně obrázek po obrázku, a to mnohem pomaleji než je snímán klasický film běžnou [[Filmová kamera|filmovou kamerou]].
-
== Animace - základ filmu ==
+
 
-
Animace je i základem pro [[film]], který využívá stejného efektu. Lidské [[oko]] má určitou setrvačnost, tzn. obraz zůstává po určitou dobu zaznamenán na sítnici. Tento efekt se nazývá anglickými slovy ''persistence of vision''. Díky tomu se dá vytvořit iluze spojitého pohybu pomocí rychle se střídajících obrázků. Film obvykle využívá 24 snímků za jednu [[sekunda|sekundu]]. Je to frekvence, při které již lidské [[oko]] vidí spojitý obraz. Starší kamery používaly nižší počet snímků za [[sekunda|sekundu]], někdy 16, ruční kamery dokonce i kolem deseti. [[televizní vysílání|Televize]] v normě [[PAL]] používá frekvenci 25 snímků za sekundu, v normě [[NTSC]] 29,97 snímků za sekundu.
+
Produkce klasické animace obvykle začíná poté, co je příběh převeden na skript animovaného filmu, ze kterého je odvozen [[storyboard]]. Storyboard svým vzhledem připomíná panely komiksu. Jednotlivé záběry jsou v něm zakresleny tak, jak jdou po sobě. Každý záběr se skládá ze scény, hraní a jakýchkoliv pohybů kamery, které budou ve filmu přítomny. Obrázky umožňují animačnímu týmu přehledně naplánovat vývoj zápletky a kompozici snímků. Autoři scénářů se poté pravidelně scházejí s režisérem a sekvenci dle potřeby překreslují a „přebudovávají“ tak dlouho, dokud nedojde k jejímu konečnému schválení.
 +
 
 +
== Původní význam ==
 +
V původním významu (před vynálezem filmu) se výraz „animace“ užíval zejména pro chvíli, kdy [[Embryo|zárodek]] projeví život samostatným pohybem.<ref>{{Citace monografie
 +
| titul = Ottův slovník naučný 2
 +
| url = https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:cfb2cba0-0b3d-11e5-b562-005056827e51&fulltext=%22animace%22
 +
| vydavatel = J. Otto
 +
| místo = Praha
 +
| rok = 1889
 +
| kapitola = Animace
 +
| strany = 390
 +
}}</ref> V [[křesťanství]] se jím rozumí okamžik spojení [[duše]] s tělem.<ref>{{Citace monografie
 +
| titul = Český slovník bohovědný
 +
| url = https://ndk.cz/view/uuid:7013fa70-8da3-11e3-bd09-005056827e51?page=uuid:a5f82de0-aef6-11e3-a597-5ef3fc9bb22f&fulltext=%22animace%22
 +
| vydavatel = Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba
 +
| místo = Praha
 +
| rok = 1912
 +
| kapitola = Animace
 +
| strany = 465
 +
}}</ref>
 +
 
 +
== Techniky ==
 +
[[File:AnimECHECS-Gambit-du-Roi1.gif|thumb|248px|Nesmrtelná [[šachová partie]] ([Královský&nbsp;gambit)]]
 +
[[File:Animhorse.gif|thumb|248px|alt=Příkladem tradiční animace je tento běžící kůň, jehož animace byla vytvořena z fotografií Eadwarda Muybridge pomocí techniky rotoskopie.|Příkladem ručně kreslené animace je tento běžící kůň, jehož pohyb byl vytvořen pomocí [[rotoskopie]] na základě fotografií od [[Eadweard Muybridge|Eadwarda Muybridge]]]]
 +
 
 +
=== Tradiční ===
 +
'''Tradiční animace''' (známá také jako celuloidová nebo ručně kreslená animace) se užívala při tvorbě většiny [[Animovaný film|animovaných filmů]] 20. století.<ref name=":0">{{Citace monografie
 +
| příjmení = White
 +
| jméno = Tony
 +
| titul = Animation from pencils to pixels: classical techniques for digital animators
 +
| rok = 2006
 +
| url = https://archive.org/details/animationfrompen0000whit
 +
| vydavatel = Focal Press
 +
| místo = Amsterdam
 +
| počet stran = 499
 +
| isbn = 978-0-240-80670-9
 +
}}</ref> U filmu vytvořeného pomocí tradiční animace představují jednotlivé snímky ve skutečnosti fotografie či kresby, které se prvně nakreslí na papír. Každý obrázek se vždy lehce liší od toho předchozího, díky čemuž vznikne iluze pohybu.<ref name=":1">{{Citace monografie
 +
| příjmení = Beckerman
 +
| jméno = Howard
 +
| titul = Animation: the whole story
 +
| rok = 2003
 +
| url = https://archive.org/details/animationwholest00beck
 +
| vydání = Revised Ed
 +
| vydavatel = Allworth
 +
| místo = New York
 +
| počet stran = 336
 +
| isbn = 978-1-58115-301-9
 +
}}</ref> Kresby jsou poté obtáhnuty nebo okopírovány na průhledné acetátové neboli [[Celuloid|celuloidové]] listy.<ref>{{Citace monografie
 +
| příjmení = Thomas
 +
| jméno = Frank
 +
| příjmení2 = Johnston
 +
| jméno2 = Ollie
 +
| titul = Disney animation: the illusion of life
 +
| datum = 1990-03
 +
| url = https://archive.org/details/disneyanimationi0000fran
 +
| vydání = 1. ed., 2. printing
 +
| vydavatel = Abbeville Press
 +
| místo = New York, N.Y
 +
| počet stran = 575
 +
| isbn = 978-0-89659-233-9
 +
| isbn2 = 978-0-89659-232-2
 +
}}</ref> Následuje [[kolorování]], během něhož se barvy nanáší na opačnou stranu listu než kde se nachází daná [[perokresba]].<ref name=":2">{{Citace monografie
 +
| příjmení = Laybourne
 +
| jméno = Kit
 +
| příjmení2 = Griffin
 +
| jméno2 = George
 +
| příjmení3 = Canemaker
 +
| jméno3 = John
 +
| titul = The animation book: a complete guide to animated filmmaking ; from flip-books to sound cartoons to 3-D animation
 +
| rok = 1998
 +
| url = https://archive.org/details/animationbookcom00layb
 +
| vydavatel = Three Rivers Press
 +
| místo = New York
 +
| počet stran = 426
 +
| isbn = 978-0-517-88602-1
 +
}}</ref> Hotové listy jsou dále po jednom nasnímány oproti barevnému pozadí speciálním snímacím přístrojem a poté převedeny na filmový pás.<ref name=":0" />
 +
 
 +
S příchodem 21. století se však tento tradiční proces celuloidové animace stal zastaralým. Kresby i pozadí se začaly skenovat, nebo kreslit přímo do [[Počítačový systém|počítačového systému]].<ref name=":3">{{Citace monografie
 +
| příjmení = Buchan
 +
| jméno = Suzanne
 +
| titul = Pervasive animation
 +
| vydavatel = Routledge
 +
| místo = New York
 +
| edice = AFI film readers series
 +
| isbn = 978-0-415-80723-4
 +
| isbn2 = 978-0-415-80724-1
 +
}}</ref><ref name=":0" /> Ke [[kolorování]] a simulaci pohybu kamery a efektů se používá řada specializovaných softwarů.<ref name=":4">{{Citace monografie
 +
| příjmení = Culhane
 +
| jméno = Shamus
 +
| titul = Animation: from script to screen ; [The screenś most engaging creatures - from Popeye to Donald Duck - flowed from his pen. Now this legendary animator tells how itś done]
 +
| rok = 1990
 +
| url = https://archive.org/details/animationfromscr0000culh
 +
| vydání = 1. ed. (paperback)
 +
| vydavatel = St. Martin's Press
 +
| místo = New York
 +
| počet stran = 336
 +
| edice = A Thomas Dunne book
 +
| isbn = 978-0-312-05052-8
 +
}}</ref> Výsledná animace se poté přenese na vybrané přenosové médium, například na tradiční [[Film typu 135|35mm]] [[Formát filmu|film]], neboli kinofilm, či na některé z novějších médií, která disponují digitálním [[Video|videem]].<ref name=":2" /><ref name=":3" /> Vzhled tradiční celuloidové animace je však stále zachován. Stejně tak práce animátorů se za posledních devadesát let příliš nezměnila.<ref>{{Citace monografie
 +
| příjmení = Williams
 +
| jméno = Richard
 +
| titul = The animator's survival kit: a manual of methods, principles and formulas for classical, computer, games, stop motion and internet animators
 +
| rok = 2009
 +
| url = https://archive.org/details/animatorssurviva0000will
 +
| vydání = Repr.
 +
| vydavatel = Faber and Faber
 +
| místo = London
 +
| počet stran = 342
 +
| isbn = 978-0-571-20228-7
 +
}}</ref> Někteří tvůrci animací užívají termín „tradigitální“ (slovní hříčka, jež vznikne spojením slov „tradiční“ a „digitální“) k popisu takové celuloidové animace, při níž se počítačové technologie využívají ve zvýšené míře.
 +
 
 +
Příkladem tradičně animovaných filmů může být ''[[Pinocchio (film, 1940)|Pinocchio]]'' (Spojené státy, 1940),<ref name=":5">{{Citace monografie
 +
| příjmení = Solomon
 +
| jméno = Charles
 +
| titul = Enchanted drawings: the history of animation
 +
| vydání = 1. ed
 +
| vydavatel = Knopf
 +
| místo = New York
 +
| počet stran = 322
 +
| edice = A Borzoi book
 +
| isbn = 978-0-394-54684-1
 +
}}</ref> ''[[Farma zvířat (film)|Farma zvířat]]'' (Velká Británie, 1954), ''[[Lucky a Zorba]]'' (Itálie, 1998) či ''[[Iluzionista (2010, film)|Iluzionista]]'' (Velká Británie, Francie, 2010). Mezi tradiční animované filmy vytvořené pomocí počítačové technologie patří například  [[Lví král (film, 1994)|''Lví král'']] (Spojené státy, 1994), [[Princ egyptský|''Princ egyptský'']] (Spojené státy, 1998), ''[[Akira]]'' (Japonsko, 1988),<ref name=":1" /> ''[[Cesta do fantazie]]'' (Japonsko, 2001), ''[[Trio z Belleville]]'' (Francie, 2003) či ''[[Brendan a tajemství Kellsu]]'' (Irsko, Francie, Belgie, 2009). Z české tvorby se jedná například o filmy ''[[Zasadil dědek řepu]]'' (1945), [[Zvířátka a Petrovští (film)|''Zvířátka a Petrovští'']] (1946) či ''[[Pérák a SS]]'' (1946) od filmaře a ilustrátora [[Jiří Trnka|Jiřího Trnky]].
 +
 
 +
==== Totální ====
 +
'''Totální animace''' zahrnuje užití detailních kreseb a věrohodných pohybů postav, čímž se dosáhne vytvoření plynulé animace, jež je typická pro vysoce kvalitní tradičně animované filmy.<ref name=":4" /> Jejich styly se v praxi mohou výrazně lišit, některé jsou například více realistické, jako tomu je u snímků [[Walt Disney Animation Studios|studia Walt Disney]] (''[[Malá mořská víla (film, 1989)|Malá mořská víla]]'', ''[[Kráska a zvíře (film, 1991)|Kráska a zvíře]]'', ''[[Aladin (film, 1992)|Aladin]]'', ''[[Lví král (film, 1994)|Lví král]]''), jiné zase více „karikaturní“, čehož příkladem mohou být kreace studia [[Warner Bros.|Warner Bros]]. Spousta děl studia Disney byla vytvořena pomocí totální animace, stejně jako řada snímků od dalších autorů, například [[Tajemství N.I.M.H.|''Tajemství N.I.M.H.'']] (Spojené státy, 1982), ''[[Železný obr]]'' (Spojené státy, 1999) či ''[[Ztracená hvězda]]'' (Španělsko, 2007).
 +
 
 +
Totální animace je poměrně obtížná technika, jelikož animátor v každé fázi animace naráz kreslí určitou postavu i s jejím pozadím. Pro každou fázi tak vznikne zcela nový obraz, přičemž daná kresba se použije za celý záběr pouze jednou. U totální animace jsou tak střih i pohyby kamery tvořeny zcela výhradně skrze animaci.<ref name=":4" /> Z toho důvodu je zapotřebí 12 až 24 kreseb, aby mohla vzniknout jediná sekunda filmu,<ref name=":2" /> čímž se docílí kýžené plynulosti, typické pro totální animaci.
 +
 
 +
==== Limitovaná ====
 +
'''Limitovaná animace''' se vyznačuje především méně detailními či více stylizovanými kresbami. Pohyby postav by se daly charakterizovat jako trhané či „skákavé“.<ref name=":1" /> U limitované animace se používá méně kreseb za sekundu než např. u totální animace, čímž se limituje její plynulost. Na druhou stranu je tato technika ekonomičtější. Jejími průkopníky byli například tvůrci ze studia UPA (''[[United Productions of America]]'').<ref name=":1" /> Někteří umělci užívají limitovanou animaci jakožto metodu, pomocí níž se mohou umělecky vyjádřit, jak je tomu například u snímků ''[[Gerald McBoing Boing (film)|Gerald McBoing Boing]]'' (Spojené státy, 1951), ''[[Yellow Submarine (film)|Žlutá ponorka]]'' (Velká Británie, 1968) či japonského [[Anime|anime.]]<ref>{{Citace monografie
 +
| příjmení = Ledoux
 +
| jméno = Trish
 +
| titul = Complete Anime Guide: Japanese Animation Film Directory and Resource Guide
 +
| url = https://archive.org/details/completeanimegui0000ledo_f8d6
 +
| vydavatel = Tiger Mountain Press
 +
| rok vydání = 1997
 +
| isbn = 978-0-9649542-5-0
 +
}}</ref> Tento typ animace se však používá především k produkci hospodárně výhodného animovaného obsahu pro média a televizi (např. snímky studia [[Hanna-Barbera]],<ref name=":6">{{Citace monografie
 +
| příjmení = Lawson
 +
| jméno = Tim
 +
| příjmení2 = Persons
 +
| jméno2 = Alisa
 +
| titul = The Magic Behind the Voices [A Who's Who of Cartoon Voice Actors]
 +
| vydavatel = University Press of Mississippi
 +
| rok vydání = 2004
 +
| isbn = 978-1-57806-696-4
 +
}}</ref> známého jako Cartoon Network, tvorba společnosti [[Filmation]]<ref name=":5" /> a dalších televizních animačních studií<ref name=":6" />) a také pro [[internet]] (např. webové kreslené pohádky).
 +
 
 +
==== Rotoskopie ====
 +
'''[[Rotoskopie]]''' je další z technik animace. V roce 1917 si ji nechal patentovat [[Max Fleischer (animátor)|Max Fleischer]], polsko-americký animátor a vynálezce rotoskopu. U rotoskopie animátoři sledují pohyb skutečných herců snímek po snímku.<ref>{{Citace monografie
 +
| příjmení = Crafton
 +
| jméno = Donald
 +
| titul = Before Mickey: the animated film 1898-1928
 +
| rok = 1993
 +
| url = https://archive.org/details/beforemickeyanim0000craf_m1u9
 +
| vydání = University of Chicago Press ed
 +
| vydavatel = University of Chicago Press
 +
| místo = Chicago London
 +
| počet stran = 413
 +
| isbn = 978-0-226-11667-9
 +
}}</ref> Zdrojový film může být přímo převeden do animované podoby, a to díky překreslení obrysů herců do kreseb,<ref name=":2" /> jak se tomu stalo např. ve filmu ''[[Pán prstenů (1978)|Pán prstenů]]'' (Spojené státy, 1978). Původní hraný film může být také využit stylizovaným a expresivním způsobem, jako ve snímcích ''[[Sním či bdím? (film)|Sním či bdím?]]'' (Spojené státy, 2001) či ''[[Temný obraz (film)|Temný obraz]]'' (Spojené státy, 2006). Dalšími příklady filmů vytvořených technikou rotoskopie jsou ''[[Oheň a led (film)|Oheň a led]]'' (Spojené státy, 1983), ''[[Heavy Metal (film)|Heavy Metal]]'' (Spojené státy, 1981) či ''[[Aku no Hana (seriál)|Aku no Hana]]'' (Japonsko, 2013).
 +
 
 +
==== Kombinování hraného filmu s kreslenou animací ====
 +
'''Kombinování hraného filmu s kreslenou animací''' je technika, při níž se ručně kreslené postavy umisťují do skutečného prostředí natočeného kamerou, či se naopak reální herci pohybují v prostředí animovaném.<ref name=":2" /> Jeden z prvních příkladů užití této techniky představuje postava [[klaun Koko]], kterou animátoři kreslili přes předem natočené záběry.<ref name=":7">{{Citace monografie
 +
| titul = Animation art: from pencil to pixel, the history of cartoon, anime & CGI
 +
| editoři = Jerry Beck, Ryan Ball
 +
| vydání = Nachdr.
 +
| vydavatel = Flame Tree Publ
 +
| místo = London
 +
| počet stran = 382
 +
| isbn = 978-1-84451-140-2
 +
}}</ref> Také [[Walt Disney]] a [[Ub Iwerks]] toto kombinování využívali, a to při tvorbě série ''[[Alice Comedies (seriál)|Alice Comedies]]'' (1923–1927), v níž dětská herečka vstoupí do animovaného světa. Dalšími příklady mixování hraného filmu s kreslenou animací jsou snímky ''[[Allegro non troppo (film)|Allegro non troppo]]'' (Itálie, 1976), ''[[Falešná hra s králíkem Rogerem]]'' (Spojené státy, 1988), ''[[Let vetřelece (film)|Let vetřelece]]'' (Itálie, 1991), ''[[Space Jam]]'' (Spojené státy, 1996) či ''[[Agent Bílá krvinka (film)|Agent Bílá krvinka]]'' (Spojené státy, 2001).
 +
 
 +
=== Stop motion ===
 +
'''[[Stop motion]]''', '''pookénková''' neboli '''fázová animace''' je technika [[animace]], při níž tvůrci mezi jednotlivými snímky ručně upravují a posouvají reálný objekt, čímž následně po spojení těchto jednotlivých snímků vytvoří iluzi pohybu.<ref name=":5" /> Existuje mnoho různých typů fázové animace. Obvykle jsou nazvané dle materiálu, který byl při jejich tvorbě použit.<ref name=":2" /> Také je možno využít velkou řadu počítačových softwarů, jež jsou k vytváření tohoto typu animace přímo určené. Tradiční fázová animace je sice obvykle levnější, avšak ve srovnání s počítačovou animací také výrazně časově náročnější.<ref name=":2" />
 +
[[Soubor:Karel Zeman režisér 1947.jpg|alt=Takto to například vypadalo při natáčení filmu Pan Prokouk ouřaduje (1947). Loutky bylo vždy třeba před zachycením dalšího záběru ručně upravit do požadované polohy.|náhled|Takto to například vypadalo při natáčení filmu ''[[Pan Prokouk ouřaduje]]'' (1947). Loutky bylo vždy třeba před zachycením dalšího záběru ručně upravit do požadované polohy]]
 +
 
 +
==== Loutková animace ====
 +
Na rozdíl od modelové animace, kde loutky interagují s herci v reálném světě, se postavičky u loutkového typu animace pohybují pouze v uměle vytvořeném prostředí.<ref name=":5" /> Loutky jsou obvykle konstruované tak, aby byly zcela stabilní a pohyblivé měly jen určité klouby.<ref name=":2" /> Snímky vytvořené pomocí loutkové animace zahrnují například ''[[The Tale of the Fox (film)|The Tale of the Fox]]'' (Francie, 1937), [[Ukradené Vánoce|''Ukradené Vánoce'']] (Spojené státy, 2005), ''[[Mrtvá nevěsta Tima Burtona]]'' (Spojené státy, 2005), ''[[Koralína a svět za tajnými dveřmi]]'' (Spojené státy, 2009) či skečový komediální televizní seriál pro dospělé ''[[Robot Chicken]]'' (Spojené státy, 2005 – dosud) režiséra [[Seth Green|Setha Greena]]. Příkladem české loutkové animace jsou filmy ''[[Císařův slavík]]'' (1948), ''[[Bajaja (film, 1950)|Bajaja]]'' (1950), ''[[Dva mrazíci]]'' (1954) a ''[[Kybernetická babička]]'' (1962) od [[Jiří Trnka|Jiřího Trnky]]. Známé jsou i například filmy o [[Pan Prokouk|panu Prokoukovi]] (40. a 50. léta 20. století) od režiséra a animátora [[Karel Zeman|Karla Zemana]]. Loutkovou animací proslula i česká scenáristka, režisérka a animátorka [[Hermína Týrlová]]. K jejím stěžejním dílům patří kromě [[Ferda Mravenec (loutkový film)|''Ferdy Mravence'']] (1942) také snímky ''[[Vzpoura hraček]]'' (1946), ''[[Uzel na kapesníku]]'' (1958) nebo ''[[Hvězda betlémská]]'' (1969).
 +
 
 +
===== Puppetoon =====
 +
[[Puppetoon]] je typ animace, v němž se místo jedné loutky s pohyblivými částmi používá více verzí téže postavičky. Pro každý záběr se zvolí vhodná verze – například s jiným výrazem v obličeji, či v odlišné póze.<ref name=":7" /> S touto technikou přišel americký animátor maďarského původu [[George Pal (animátor)|George Pal]].<ref name=":7" />
 +
[[Soubor:Claychick.jpg|alt=Scéna z finské televizní reklamy, jež byla vytvořena pomocí hliněné animace.|náhled|Scéna z [[Finsko|finské]] televizní [[Reklama|reklamy]], jež byla vytvořena pomocí hliněné animace]]
 +
 
 +
==== Hliněná animace či Plastelínová animace ====
 +
V těchto typech animace se používají figurky vyrobené z hlíny či podobně tvárného materiálu.<ref name=":5" /><ref name=":2" /> Postavičky jsou zpevněny výztuží nebo drátěnou kostrou, díky čemuž může figurka zaujímat různé pózy.<ref name=":2" /> Rovněž je možné, aby byly postavy vytvořeny jen čistě z hlíny, jako tomu je ve filmech amerického animátora [[Bruce Bickford (animátor)|Bruce Bickforda]], v nichž hliněná stvoření nabírají různé podoby. Příklady děl využívající tuto animační techniku zahrnují ''[[The Gumby Show]]'' (Spojené státy, 1957–1967), ''[[Mio a Mao]]'' (Itálie, 1974–2005), sérii krátkých filmů ''[[Morph]]'' (Velká Británie, 1977–2000), sérii krátkých filmů ''[[Wallace a Gromit]]'' (Velká Británie, 1989), ''[[The Trap Door]]'' (Velká Británie, 1984) či ''[[Možnosti dialogu]]'' (Československo, 1982) od českého animátora [[Jan Švankmajer|Jana Švankmajera]]. Z filmů to jsou například ''[[Wallace & Gromit: Prokletí králíkodlaka]]'' (Velká Británie a Spojené státy, 2005), [[Slepičí úlet|''Slepičí úlet'']] (Velká Británie, Spojené státy a Francie, 2000) nebo ''[[The Adventures of Mark Twain]]'' (Spojené státy, 1985).<ref name=":7" />
 +
 
 +
===== Strata-cut animace =====
 +
[[Strata-cut]] je typ hliněné animace, jehož podstatou je porcování ˆ„bochníku“ hlíny připomínajícího chléb. Uvnitř bochníku se skrývají různé obrázky, které se při jeho krájení na tenké plátky postupně odkrývají. Animační kamera při každém řezu zabírá jeden snímek odřezávaného konce bochníku, což nakonec vede k odhalení výsledného pohybu vytvořeného pomocí původně schovaných obrázků.<ref>{{Citace monografie
 +
| příjmení = Furniss
 +
| jméno = Maureen
 +
| titul = Art in motion: animation aesthetics
 +
| vydání = Reprinted
 +
| vydavatel = John Libbey
 +
| místo = London
 +
| počet stran = 278
 +
| isbn = 978-1-86462-039-9
 +
| isbn2 = 978-1-86462-038-2
 +
}}</ref>
 +
 
 +
==== Plošková animace ====
 +
Iluze pohybu u tohoto typu fázové animace spočívá v rozpohybování dvourozměrných kusů papíru, látky, či jiného materiálu.<ref name=":2" /> [[Plošková animace|Ploškovou animaci]] využil kupříkladu americký [[Film|filmový]] [[Režie|režisér]] a výtvarník [[Terry Gilliam]] v televizním seriálu ''[[Monty Pythonův létající cirkus]]'' (Velká Británie, 1969–1974). Dále byla použita například při tvorbě [[Francie|francouzsko]]-[[Československo|československého]] [[Animovaný film|animovaného]] [[Science fiction|sci-fi]] filmu ''[[Divoká planeta]]'' (1973). Dalšími příklady užití jsou [[Pohádka pohádek|''Pohádka pohádek'']] (Rusko, 1979), pilotní epizoda komediálního seriálu pro dospělé [[Městečko South Park|''Městečko South Park'']] (Spojené státy, 1997) tvůrců [[Matt Stone|Matta Stonea]] a [[Trey Parker|Treye Parkera]] či hudební klip ''Live for the moment'' od kapely [[Verona Riots]] (produkce: [[Alberto Serrano]] a [[Nívola Uyá]], Španělsko, 2014).
 +
 
 +
===== Siluetová animace =====
 +
[[Siluetová animace]] je formou ploškové animace, avšak postavy jsou u tohoto typu nasvíceny zezadu tak, aby byly ve výsledku viditelné pouze jejich siluety.<ref name=":4" /> Příkladem mohou být filmy ''[[Dobrodružství prince Achmeda]]'' (Výmarská republika, 1926) a ''[[Princové a princezny]]'' (Francie, 2000).
 +
 
 +
==== Modelová animace ====
 +
Tento typ fázové animace byl vytvořen, aby mohlo docházet k prolínání reálného a animovaného světa.<ref name=":8">{{Citace monografie
 +
| příjmení = Harryhausen
 +
| jméno = Ray
 +
| příjmení2 = Dalton
 +
| jméno2 = Tony
 +
| titul = A century of stop motion animation: from Melies to Aardman
 +
| vydání = 1. American ed
 +
| vydavatel = Watson-Guptill Publ
 +
| místo = New York, NY
 +
| počet stran = 240
 +
| isbn = 978-0-8230-9980-1
 +
}}</ref> K interakci animovaných postav nebo objektů s živými herci a prostředím se používají střihy, [[Matte painting|matte paintingové]] techniky a též rozdělené obrazovky.<ref name=":8" /> Příkladem modelové animace může být tvorba animátora [[Ray Harryhausen|Raye Harryhausena]], již lze spatřit ve filmu [[Jáson a Argonauti|''Jáson a Argonauti'']] (Spojené státy, 1963)<ref name=":8" /> či scény v [[King Kong (film, 1933)|''King Kongovi'']] (Spojené státy, 1933) vytvořené animátorem [[Willis H. O'Brien|Willisem H. O'Brienem]].
 +
 
 +
===== Go motion =====
 +
[[Go motion]] je typ pokročilé [[Modelová animace|modelové animace]], při němž animátoři používají různé techniky, aby vytvořili tzv. [[Pohybová neostrost|pohybovou neostrost]] mezi jednotlivými snímky, což naopak v tradiční fázové animaci žádoucí není.<ref name=":9">{{Citace monografie
 +
| příjmení = Smith
 +
| jméno = Thomas G.
 +
| příjmení2 = Lucas
 +
| jméno2 = George
 +
| titul = Industrial Light and magic: The art of special effects
 +
| vydavatel = Ballantine Books
 +
| místo = New York, NY
 +
| počet stran = 279
 +
| isbn = 978-0-345-32263-0
 +
}}</ref> S touto technikou přišla americká společnost [[Industrial Light & Magic]], která se zabývá [[Vizuální efekty|vizuálními efekty]], společně s režisérem a producentem [[Phil Tippett|Philem Tippettem]], když vytvářeli speciální efekty pro film ''[[Star Wars: Epizoda V – Impérium vrací úder]]'' (Spojené státy, 1980).<ref>{{Citace periodika
 +
| příjmení = Watercutter
 +
| jméno = Angela
 +
| titul = 35 Years After Star Wars, Effects Whiz Phil Tippett Is Slowly Crafting a Mad God
 +
| periodikum = Wired
 +
| issn = 1059-1028
 +
| jazyk = en-US
 +
| url = https://www.wired.com/2012/05/phil-tippett-feature/
 +
| datum přístupu = 2024-01-26
 +
}}</ref> Dalším příkladem postavy vytvořené pomocí go motion animace může být drak jménem „Vermithrax“, jenž vystupuje ve filmu ''[[Drakobijce (film)|Drakobijce]]'' (Spojené státy, 1981).<ref name=":9" />
 +
 
 +
==== Objektová animace ====
 +
Při [[Objektová animace|objektové animaci]] se místo speciálně vyrobených ohebných či tvárných figurek využívají běžné předměty,<ref name=":2" /> například kuchyňské nádobí či hračky.
 +
 
 +
===== Grafická animace =====
 +
U [[Grafická animace|grafické animace]] používají animátoři místo kreslených obrazů plochý grafický materiál (fotografie, novinové výstřižky, časopisy atd.). Manipulují s ním postupně snímek po snímku tak, aby vytvořili iluzi pohybu.<ref name=":2" /> Někdy místo grafickým materiálem pohybují naopak kamerou, aby dosáhli kýženého efektu.
 +
 
 +
===== Brickfilm =====
 +
Dalším typem objektové animace je tzv. [[brickfilm]], u něhož se k vytvoření animovaného díla používá stavebnice [[Lego]] nebo jí podobné hračky.<ref>{{Citace monografie
 +
| příjmení = Paul
 +
| jméno = Joshua
 +
| titul = Digital video hacks: tips and tools for shooting, editing, and sharing
 +
| rok = 2005
 +
| url = https://archive.org/details/digitalvideohack00paul_0
 +
| vydání = 1. ed
 +
| vydavatel = O'Reilly
 +
| místo = Beijing Köln
 +
| počet stran = 404
 +
| isbn = 978-0-596-00946-5
 +
}}</ref><ref>{{Citace monografie
 +
| příjmení = Herman
 +
| jméno = Sarah
 +
| titul = Brick Flicks: A Comprehensive Guide to Making Your Own Stop-Motion LEGO Movies
 +
| url = https://archive.org/details/brickflickscompr0000herm
 +
| vydavatel = Skyhorse Publishing
 +
| místo = New York
 +
| rok vydání = 2014
 +
| isbn = 978-1-62914-649-2
 +
}}</ref>
 +
 
 +
==== Pixilace ====
 +
[[Pixilace (technika animace)|Pixilace]] je specifickým typem animace, při níž se místo statických objektů rozpohybovává lidská postava.<ref name=":2" /> Její využití umožňuje animátorům vytvořit řadu surrealistických efektů – například mizení a objevování se, zdánlivé klouzání lidí po zemi a mnoho dalších.<ref name=":2" /> Příkladem pixilace může být film ''[[The Secret Adventures of Tom Thumb]]'' (Velká Británie, 1993), seriál ''[[Angry Kid]]'' (Velká Británie, 2000–2016), či [[Oscar|Oscarem]] oceněný film [[Sousedé (film, 1952)|''Sousedé'']] (Kanada, 1952) od [[Filmový režisér|filmového režiséra]] a [[Animátor (filmařská profese)|animátora]] skotského původu [[Norman McLaren|Normana McLarena]].
 +
 
 +
== Česká animovaná tvorba ==
 +
Animace zaměřená především na dětské diváky má v [[Česko|České republice]] dlouhou a bohatou tradici. Už od roku 1945 byly v českých kinech pravidelně uváděny projekce pro děti. Jejich hlavními charakteristikami byly především pestrost témat, žánrů, zvoleného výtvarného řešení a použité technologie animace.<ref>{{Citace elektronického periodika
 +
| titul = Výběr české animované klasiky pro děti – Revue
 +
| periodikum = Filmový přehled
 +
| url = https://www.filmovyprehled.cz/cs/revue/detail/vyber-ceske-animovane-klasiky-pro-deti
 +
| jazyk = cs
 +
| datum přístupu = 2024-01-29
 +
}}</ref> Dlouhou tradici mají v Česku i animované [[Večerníček|Večerníčky]], při jejichž tvorbě využívají tvůrci různé animační techniky a postupy.<ref>{{Citace elektronického periodika
 +
| titul = Večerníček. Fenomén, který nemá obdoby - Novinky
 +
| periodikum = www.novinky.cz
 +
| url = https://www.novinky.cz/clanek/kultura-vecernicek-fenomen-ktery-nema-obdoby-40430739
 +
| datum vydání = 2023-09-03
 +
| jazyk = cs
 +
| datum přístupu = 2024-01-30
 +
}}</ref>
 +
 
 +
Za průkopníka profesionální české filmové animace je považován kreslíř a režisér [[Karel Dodal]]. Spolu se svou manželkou [[Irena Dodalová|Irenou Dodalovou]] založili roku 1932 v Praze ''[[IRE-film]]'' – první profesionální ateliér animovaného filmu v tuzemsku.<ref>{{Citace periodika
 +
| příjmení = Barešová
 +
| jméno = Marie
 +
| příjmení2 = Strusková
 +
| jméno2 = Eva
 +
| titul = Something New Came up with Each Film. History of Czech Animated Film in the Collection of Sound Recordings of the National Film Archive
 +
| periodikum = Iluminace
 +
| datum vydání = 2020-12-01
 +
| ročník = 32
 +
| číslo = 4
 +
| strany = 114–123
 +
| issn = 0862-397X
 +
| doi = 10.58193/ilu.1689
 +
| url = http://dx.doi.org/10.58193/ilu.1689
 +
| datum přístupu = 2024-01-30
 +
}}</ref> Hlavní animátorkou ateliéru se stala Dodalova první manželka [[Hermína Týrlová]], která náleží spolu s [[Karel Zeman|Karlem Zemanem]] a [[Jiří Trnka|Jiřím Trnkou]] k nejvýznamnějším osobnostem poválečné československé filmové animované tvorby.<ref>{{Citace monografie
 +
| příjmení = Benda
 +
| jméno = Jan
 +
| titul = Týrlová, Zeman a ti druzí: historie zlínského (gottwaldovského) studia animovaného filmu
 +
| vydání = První vydání
 +
| vydavatel = Powerprint
 +
| místo = Praha
 +
| počet stran = 202
 +
| isbn = 978-80-7568-182-9
 +
}}</ref>
 +
[[Soubor:Potkali se u Kolina plaque.jpg|alt=Medvědi ze seriálu Pojďte pane, budeme si hrát mají v Kolíně dokonce svou pamětní desku. Scénka na ní pochází z dílu Potkali se u Kolína.|náhled|Medvědi ze seriálu [[Pojďte pane, budeme si hrát|''Pojďte pane, budeme si hrát'']] mají v Kolíně dokonce svou pamětní desku. Scénka na ní trefně pochází z dílu ''Potkali se u Kolína'']]
 +
 
 +
=== Příklady českých animovaných děl pro děti ===
 +
 
 +
* ''Svatba v korálovém moři'' (1944)
 +
* ''[[Vzpoura hraček]]'' (1947)
 +
* ''Čert a Káča'' (1955)
 +
* ''Míček Flíček'' (1956)
 +
* ''[[O krtkovi]]'' (1957–2002) – seriál
 +
* ''Vláček Kolejáček'' (1959)
 +
* ''O místo na slunci'' (1959)
 +
* ''Proč pláče žirafa'' (1960)
 +
* ''Malování pro kočku'' (1960)
 +
* ''Dvě klubíčka'' (1962)
 +
* ''[[Špatně namalovaná slepice]]'' (1963)
 +
* ''Vlněná pohádka'' (1964)
 +
* ''Otýlie a 1580 kaněk'' (1965)
 +
* ''Kámen a život'' (1965)
 +
* ''[[Pojďte pane, budeme si hrát]]'' (1965) – seriál
 +
* ''[[Zlatovláska (film, 1973)|Zlatovláska]]'' (1973)
 +
* ''Příhody Ferdy Mravence'' (1977)
 +
* ''[[Čarodějův učeň (film, 1977)|Čarodějův učeň]]'' (1977)
 +
* ''Zahrada'' (1977)
 +
* ''Loupežnická pohádka'' (1980)
 +
* ''Konec kouzelníka Uhanuly'' (1981)
 +
* ''Pošťácká pohádka'' (1982)
 +
* ''Doktorská pohádka'' (1982)
 +
* ''Jak ulovit mamuta'' (1982)
 +
* ''Sněhulákův sen'' (1986)
 +
* ''Myší kočičiny'' (1987)
 +
* ''Slova slova'' (1988)
 +
* ''Autíčková romance'' (1990)
 +
* ''[[Fimfárum Jana Wericha|Fimfárum]]'' (2002)
 +
* ''[[Malý pán|Malý Pán]]'' (2015)
 +
* ''Pasáček vepřů'' (2017)
 +
* ''[[Myši patří do nebe]]'' (2021)
 +
* [[Tonda, Slávka a kouzelné světlo|''Tonda, Slávka a kouzelné světlo'']] (2023)
 +
* a mnohé další...
 +
 
== Související články ==
== Související články ==
* [[Animovaný film]]
* [[Animovaný film]]
* [[Počítačová animace]]
* [[Počítačová animace]]
 +
* [[Motion capture]]
 +
* [[Rovnátka]] – tzv. neviditelná rovnátka využívají v podstatě rozfázování plánovaného pohybu zubu
 +
* [[Anime]]
 +
== Reference ==
 +
<references />
== Externí odkazy ==
== Externí odkazy ==
-
* http://glosy.animace.com/ – Průvodce animovaným filmem.
+
* [https://web.archive.org/web/20081027083933/http://glosy.animace.com/ Archive.org – glosy.animace.com (průvodce animovaným filmem)]
 +
{{Flickr|Animations}}{{Commonscat|Animations}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Animace| ]]
[[Kategorie:Animace| ]]
-
 
-
 
-
{{Článek z Wikipedie}}
 

Verze z 18. 9. 2024, 10:10

Animace je filmová technika, jejíž podstata spočívá v manipulaci se statickými obrázky tak, aby se vytvořilo zdání plynulého pohybu.[1]

Slovo „animace“ má svůj původ v latinském výrazu „anima“ neboli duše. Animovat tedy znamená oduševňovat, tzn. dávat duši, přičemž slovo „duše“ je zde chápáno jako ekvivalent slova „život“. Proto lze slovo „animace“ překládat jako „oživení“ nebo „probouzení nadšení“, ale také jako „naplnění životem“ či „duchem“.[2][3]

Princip animace představuje záznam na sebe navazující sekvence snímků, které jsou každý o sobě statický a drobně se od sebe liší. Při rychlém zobrazování těchto snímků postupně za sebou vzniká díky setrvačnosti lidského oka dojem plynulého pohybu. Snímky se však musí přehrávat takovou rychlostí, kterou už oko nepostřehne.[4]

Obsah

Princip animace

Takto vypadá šest snímků animace

Když se zobrazí těchto šest snímků vhodnou rychlostí za sebou, vznikne dojem pohybu.

Animace – základ filmu

Animace je i základem pro film, který (společně s televizorem a dalšími zobrazovacími přístroji) využívá téhož efektu. Lidské oko má určitou setrvačnost, tzn. obraz zůstává po určitou dobu zaznamenán na sítnici. Tento efekt se nazývá anglickými slovy „persistence of vision“. Díky tomu se dá vytvořit iluze spojitého pohybu pomocí rychle se střídajících obrázků. Film obvykle využívá 24 snímků za jednu sekundu. Jde o frekvenci, při které již lidské oko vidí spojitý obraz. Starší filmové kamery používaly nižší počet snímků za sekundu, například 16, ruční kamery dokonce i kolem 10. Televize v normě PAL používá frekvenci 25 snímků za sekundu, v normě NTSC 29,97 snímků za sekundu. Při klasické animaci se animovaný film vytváří pomocí specializovaných filmových trikových kamer, kdy jednotlivá políčka filmu jsou kamerou fotografována postupně obrázek po obrázku, a to mnohem pomaleji než je snímán klasický film běžnou filmovou kamerou.

Produkce klasické animace obvykle začíná poté, co je příběh převeden na skript animovaného filmu, ze kterého je odvozen storyboard. Storyboard svým vzhledem připomíná panely komiksu. Jednotlivé záběry jsou v něm zakresleny tak, jak jdou po sobě. Každý záběr se skládá ze scény, hraní a jakýchkoliv pohybů kamery, které budou ve filmu přítomny. Obrázky umožňují animačnímu týmu přehledně naplánovat vývoj zápletky a kompozici snímků. Autoři scénářů se poté pravidelně scházejí s režisérem a sekvenci dle potřeby překreslují a „přebudovávají“ tak dlouho, dokud nedojde k jejímu konečnému schválení.

Původní význam

V původním významu (před vynálezem filmu) se výraz „animace“ užíval zejména pro chvíli, kdy zárodek projeví život samostatným pohybem.[5] V křesťanství se jím rozumí okamžik spojení duše s tělem.[6]

Techniky

Nesmrtelná šachová partie ([Královský gambit)
Příkladem tradiční animace je tento běžící kůň, jehož animace byla vytvořena z fotografií Eadwarda Muybridge pomocí techniky rotoskopie.
Příkladem ručně kreslené animace je tento běžící kůň, jehož pohyb byl vytvořen pomocí rotoskopie na základě fotografií od Eadwarda Muybridge

Tradiční

Tradiční animace (známá také jako celuloidová nebo ručně kreslená animace) se užívala při tvorbě většiny animovaných filmů 20. století.[7] U filmu vytvořeného pomocí tradiční animace představují jednotlivé snímky ve skutečnosti fotografie či kresby, které se prvně nakreslí na papír. Každý obrázek se vždy lehce liší od toho předchozího, díky čemuž vznikne iluze pohybu.[8] Kresby jsou poté obtáhnuty nebo okopírovány na průhledné acetátové neboli celuloidové listy.[9] Následuje kolorování, během něhož se barvy nanáší na opačnou stranu listu než kde se nachází daná perokresba.[10] Hotové listy jsou dále po jednom nasnímány oproti barevnému pozadí speciálním snímacím přístrojem a poté převedeny na filmový pás.[7]

S příchodem 21. století se však tento tradiční proces celuloidové animace stal zastaralým. Kresby i pozadí se začaly skenovat, nebo kreslit přímo do počítačového systému.[11][7] Ke kolorování a simulaci pohybu kamery a efektů se používá řada specializovaných softwarů.[12] Výsledná animace se poté přenese na vybrané přenosové médium, například na tradiční 35mm film, neboli kinofilm, či na některé z novějších médií, která disponují digitálním videem.[10][11] Vzhled tradiční celuloidové animace je však stále zachován. Stejně tak práce animátorů se za posledních devadesát let příliš nezměnila.[13] Někteří tvůrci animací užívají termín „tradigitální“ (slovní hříčka, jež vznikne spojením slov „tradiční“ a „digitální“) k popisu takové celuloidové animace, při níž se počítačové technologie využívají ve zvýšené míře.

Příkladem tradičně animovaných filmů může být Pinocchio (Spojené státy, 1940),[14] Farma zvířat (Velká Británie, 1954), Lucky a Zorba (Itálie, 1998) či Iluzionista (Velká Británie, Francie, 2010). Mezi tradiční animované filmy vytvořené pomocí počítačové technologie patří například Lví král (Spojené státy, 1994), Princ egyptský (Spojené státy, 1998), Akira (Japonsko, 1988),[8] Cesta do fantazie (Japonsko, 2001), Trio z Belleville (Francie, 2003) či Brendan a tajemství Kellsu (Irsko, Francie, Belgie, 2009). Z české tvorby se jedná například o filmy Zasadil dědek řepu (1945), Zvířátka a Petrovští (1946) či Pérák a SS (1946) od filmaře a ilustrátora Jiřího Trnky.

Totální

Totální animace zahrnuje užití detailních kreseb a věrohodných pohybů postav, čímž se dosáhne vytvoření plynulé animace, jež je typická pro vysoce kvalitní tradičně animované filmy.[12] Jejich styly se v praxi mohou výrazně lišit, některé jsou například více realistické, jako tomu je u snímků studia Walt Disney (Malá mořská víla, Kráska a zvíře, Aladin, Lví král), jiné zase více „karikaturní“, čehož příkladem mohou být kreace studia Warner Bros. Spousta děl studia Disney byla vytvořena pomocí totální animace, stejně jako řada snímků od dalších autorů, například Tajemství N.I.M.H. (Spojené státy, 1982), Železný obr (Spojené státy, 1999) či Ztracená hvězda (Španělsko, 2007).

Totální animace je poměrně obtížná technika, jelikož animátor v každé fázi animace naráz kreslí určitou postavu i s jejím pozadím. Pro každou fázi tak vznikne zcela nový obraz, přičemž daná kresba se použije za celý záběr pouze jednou. U totální animace jsou tak střih i pohyby kamery tvořeny zcela výhradně skrze animaci.[12] Z toho důvodu je zapotřebí 12 až 24 kreseb, aby mohla vzniknout jediná sekunda filmu,[10] čímž se docílí kýžené plynulosti, typické pro totální animaci.

Limitovaná

Limitovaná animace se vyznačuje především méně detailními či více stylizovanými kresbami. Pohyby postav by se daly charakterizovat jako trhané či „skákavé“.[8] U limitované animace se používá méně kreseb za sekundu než např. u totální animace, čímž se limituje její plynulost. Na druhou stranu je tato technika ekonomičtější. Jejími průkopníky byli například tvůrci ze studia UPA (United Productions of America).[8] Někteří umělci užívají limitovanou animaci jakožto metodu, pomocí níž se mohou umělecky vyjádřit, jak je tomu například u snímků Gerald McBoing Boing (Spojené státy, 1951), Žlutá ponorka (Velká Británie, 1968) či japonského anime.[15] Tento typ animace se však používá především k produkci hospodárně výhodného animovaného obsahu pro média a televizi (např. snímky studia Hanna-Barbera,[16] známého jako Cartoon Network, tvorba společnosti Filmation[14] a dalších televizních animačních studií[16]) a také pro internet (např. webové kreslené pohádky).

Rotoskopie

Rotoskopie je další z technik animace. V roce 1917 si ji nechal patentovat Max Fleischer, polsko-americký animátor a vynálezce rotoskopu. U rotoskopie animátoři sledují pohyb skutečných herců snímek po snímku.[17] Zdrojový film může být přímo převeden do animované podoby, a to díky překreslení obrysů herců do kreseb,[10] jak se tomu stalo např. ve filmu Pán prstenů (Spojené státy, 1978). Původní hraný film může být také využit stylizovaným a expresivním způsobem, jako ve snímcích Sním či bdím? (Spojené státy, 2001) či Temný obraz (Spojené státy, 2006). Dalšími příklady filmů vytvořených technikou rotoskopie jsou Oheň a led (Spojené státy, 1983), Heavy Metal (Spojené státy, 1981) či Aku no Hana (Japonsko, 2013).

Kombinování hraného filmu s kreslenou animací

Kombinování hraného filmu s kreslenou animací je technika, při níž se ručně kreslené postavy umisťují do skutečného prostředí natočeného kamerou, či se naopak reální herci pohybují v prostředí animovaném.[10] Jeden z prvních příkladů užití této techniky představuje postava klaun Koko, kterou animátoři kreslili přes předem natočené záběry.[18] Také Walt Disney a Ub Iwerks toto kombinování využívali, a to při tvorbě série Alice Comedies (1923–1927), v níž dětská herečka vstoupí do animovaného světa. Dalšími příklady mixování hraného filmu s kreslenou animací jsou snímky Allegro non troppo (Itálie, 1976), Falešná hra s králíkem Rogerem (Spojené státy, 1988), Let vetřelece (Itálie, 1991), Space Jam (Spojené státy, 1996) či Agent Bílá krvinka (Spojené státy, 2001).

Stop motion

Stop motion, pookénková neboli fázová animace je technika animace, při níž tvůrci mezi jednotlivými snímky ručně upravují a posouvají reálný objekt, čímž následně po spojení těchto jednotlivých snímků vytvoří iluzi pohybu.[14] Existuje mnoho různých typů fázové animace. Obvykle jsou nazvané dle materiálu, který byl při jejich tvorbě použit.[10] Také je možno využít velkou řadu počítačových softwarů, jež jsou k vytváření tohoto typu animace přímo určené. Tradiční fázová animace je sice obvykle levnější, avšak ve srovnání s počítačovou animací také výrazně časově náročnější.[10]

Takto to například vypadalo při natáčení filmu Pan Prokouk ouřaduje (1947). Loutky bylo vždy třeba před zachycením dalšího záběru ručně upravit do požadované polohy.
Takto to například vypadalo při natáčení filmu Pan Prokouk ouřaduje (1947). Loutky bylo vždy třeba před zachycením dalšího záběru ručně upravit do požadované polohy

Loutková animace

Na rozdíl od modelové animace, kde loutky interagují s herci v reálném světě, se postavičky u loutkového typu animace pohybují pouze v uměle vytvořeném prostředí.[14] Loutky jsou obvykle konstruované tak, aby byly zcela stabilní a pohyblivé měly jen určité klouby.[10] Snímky vytvořené pomocí loutkové animace zahrnují například The Tale of the Fox (Francie, 1937), Ukradené Vánoce (Spojené státy, 2005), Mrtvá nevěsta Tima Burtona (Spojené státy, 2005), Koralína a svět za tajnými dveřmi (Spojené státy, 2009) či skečový komediální televizní seriál pro dospělé Robot Chicken (Spojené státy, 2005 – dosud) režiséra Setha Greena. Příkladem české loutkové animace jsou filmy Císařův slavík (1948), Bajaja (1950), Dva mrazíci (1954) a Kybernetická babička (1962) od Jiřího Trnky. Známé jsou i například filmy o panu Prokoukovi (40. a 50. léta 20. století) od režiséra a animátora Karla Zemana. Loutkovou animací proslula i česká scenáristka, režisérka a animátorka Hermína Týrlová. K jejím stěžejním dílům patří kromě Ferdy Mravence (1942) také snímky Vzpoura hraček (1946), Uzel na kapesníku (1958) nebo Hvězda betlémská (1969).

Puppetoon

Puppetoon je typ animace, v němž se místo jedné loutky s pohyblivými částmi používá více verzí téže postavičky. Pro každý záběr se zvolí vhodná verze – například s jiným výrazem v obličeji, či v odlišné póze.[18] S touto technikou přišel americký animátor maďarského původu George Pal.[18]

Scéna z finské televizní reklamy, jež byla vytvořena pomocí hliněné animace.
Scéna z finské televizní reklamy, jež byla vytvořena pomocí hliněné animace

Hliněná animace či Plastelínová animace

V těchto typech animace se používají figurky vyrobené z hlíny či podobně tvárného materiálu.[14][10] Postavičky jsou zpevněny výztuží nebo drátěnou kostrou, díky čemuž může figurka zaujímat různé pózy.[10] Rovněž je možné, aby byly postavy vytvořeny jen čistě z hlíny, jako tomu je ve filmech amerického animátora Bruce Bickforda, v nichž hliněná stvoření nabírají různé podoby. Příklady děl využívající tuto animační techniku zahrnují The Gumby Show (Spojené státy, 1957–1967), Mio a Mao (Itálie, 1974–2005), sérii krátkých filmů Morph (Velká Británie, 1977–2000), sérii krátkých filmů Wallace a Gromit (Velká Británie, 1989), The Trap Door (Velká Británie, 1984) či Možnosti dialogu (Československo, 1982) od českého animátora Jana Švankmajera. Z filmů to jsou například Wallace & Gromit: Prokletí králíkodlaka (Velká Británie a Spojené státy, 2005), Slepičí úlet (Velká Británie, Spojené státy a Francie, 2000) nebo The Adventures of Mark Twain (Spojené státy, 1985).[18]

Strata-cut animace

Strata-cut je typ hliněné animace, jehož podstatou je porcování ˆ„bochníku“ hlíny připomínajícího chléb. Uvnitř bochníku se skrývají různé obrázky, které se při jeho krájení na tenké plátky postupně odkrývají. Animační kamera při každém řezu zabírá jeden snímek odřezávaného konce bochníku, což nakonec vede k odhalení výsledného pohybu vytvořeného pomocí původně schovaných obrázků.[19]

Plošková animace

Iluze pohybu u tohoto typu fázové animace spočívá v rozpohybování dvourozměrných kusů papíru, látky, či jiného materiálu.[10] Ploškovou animaci využil kupříkladu americký filmový režisér a výtvarník Terry Gilliam v televizním seriálu Monty Pythonův létající cirkus (Velká Británie, 1969–1974). Dále byla použita například při tvorbě francouzsko-československého animovaného sci-fi filmu Divoká planeta (1973). Dalšími příklady užití jsou Pohádka pohádek (Rusko, 1979), pilotní epizoda komediálního seriálu pro dospělé Městečko South Park (Spojené státy, 1997) tvůrců Matta Stonea a Treye Parkera či hudební klip Live for the moment od kapely Verona Riots (produkce: Alberto Serrano a Nívola Uyá, Španělsko, 2014).

Siluetová animace

Siluetová animace je formou ploškové animace, avšak postavy jsou u tohoto typu nasvíceny zezadu tak, aby byly ve výsledku viditelné pouze jejich siluety.[12] Příkladem mohou být filmy Dobrodružství prince Achmeda (Výmarská republika, 1926) a Princové a princezny (Francie, 2000).

Modelová animace

Tento typ fázové animace byl vytvořen, aby mohlo docházet k prolínání reálného a animovaného světa.[20] K interakci animovaných postav nebo objektů s živými herci a prostředím se používají střihy, matte paintingové techniky a též rozdělené obrazovky.[20] Příkladem modelové animace může být tvorba animátora Raye Harryhausena, již lze spatřit ve filmu Jáson a Argonauti (Spojené státy, 1963)[20] či scény v King Kongovi (Spojené státy, 1933) vytvořené animátorem Willisem H. O'Brienem.

Go motion

Go motion je typ pokročilé modelové animace, při němž animátoři používají různé techniky, aby vytvořili tzv. pohybovou neostrost mezi jednotlivými snímky, což naopak v tradiční fázové animaci žádoucí není.[21] S touto technikou přišla americká společnost Industrial Light & Magic, která se zabývá vizuálními efekty, společně s režisérem a producentem Philem Tippettem, když vytvářeli speciální efekty pro film Star Wars: Epizoda V – Impérium vrací úder (Spojené státy, 1980).[22] Dalším příkladem postavy vytvořené pomocí go motion animace může být drak jménem „Vermithrax“, jenž vystupuje ve filmu Drakobijce (Spojené státy, 1981).[21]

Objektová animace

Při objektové animaci se místo speciálně vyrobených ohebných či tvárných figurek využívají běžné předměty,[10] například kuchyňské nádobí či hračky.

Grafická animace

U grafické animace používají animátoři místo kreslených obrazů plochý grafický materiál (fotografie, novinové výstřižky, časopisy atd.). Manipulují s ním postupně snímek po snímku tak, aby vytvořili iluzi pohybu.[10] Někdy místo grafickým materiálem pohybují naopak kamerou, aby dosáhli kýženého efektu.

Brickfilm

Dalším typem objektové animace je tzv. brickfilm, u něhož se k vytvoření animovaného díla používá stavebnice Lego nebo jí podobné hračky.[23][24]

Pixilace

Pixilace je specifickým typem animace, při níž se místo statických objektů rozpohybovává lidská postava.[10] Její využití umožňuje animátorům vytvořit řadu surrealistických efektů – například mizení a objevování se, zdánlivé klouzání lidí po zemi a mnoho dalších.[10] Příkladem pixilace může být film The Secret Adventures of Tom Thumb (Velká Británie, 1993), seriál Angry Kid (Velká Británie, 2000–2016), či Oscarem oceněný film Sousedé (Kanada, 1952) od filmového režiséra a animátora skotského původu Normana McLarena.

Česká animovaná tvorba

Animace zaměřená především na dětské diváky má v České republice dlouhou a bohatou tradici. Už od roku 1945 byly v českých kinech pravidelně uváděny projekce pro děti. Jejich hlavními charakteristikami byly především pestrost témat, žánrů, zvoleného výtvarného řešení a použité technologie animace.[25] Dlouhou tradici mají v Česku i animované Večerníčky, při jejichž tvorbě využívají tvůrci různé animační techniky a postupy.[26]

Za průkopníka profesionální české filmové animace je považován kreslíř a režisér Karel Dodal. Spolu se svou manželkou Irenou Dodalovou založili roku 1932 v Praze IRE-film – první profesionální ateliér animovaného filmu v tuzemsku.[27] Hlavní animátorkou ateliéru se stala Dodalova první manželka Hermína Týrlová, která náleží spolu s Karlem Zemanem a Jiřím Trnkou k nejvýznamnějším osobnostem poválečné československé filmové animované tvorby.[28]

Medvědi ze seriálu Pojďte pane, budeme si hrát mají v Kolíně dokonce svou pamětní desku. Scénka na ní pochází z dílu Potkali se u Kolína.
Medvědi ze seriálu Pojďte pane, budeme si hrát mají v Kolíně dokonce svou pamětní desku. Scénka na ní trefně pochází z dílu Potkali se u Kolína

Příklady českých animovaných děl pro děti

Související články

Reference

  1. ↑ animace - ABZ.cz: slovník cizích slov. slovnik-cizich-slov.abz.cz [online].  [cit. 2024-01-28]. Dostupné online.  
  2. ↑ KAPLÁNEK, Michal. Animace: studijní text pro přípravu animátorů mládeže. 1. vyd. Praha : Portál. ISBN 978-80-262-0565-4.  
  3. ↑ OPASCHOWSKI, Horst W.. Einführung in die freizeit-kulturelle Breitenarbeit: Methoden und Modelle der Animation. Bad Heilbrunn/Obb : Klinkhardt. 180 s. (Außerschulische Pädagogik.) ISBN 978-3-7815-0388-5.  
  4. ↑ Slovník loutkářských termínů | Muzeum loutkářských kultur Chrudim. www.puppets.cz [online].  [cit. 2024-01-28]. Dostupné online.  
  5. ↑ Ottův slovník naučný 2. Praha : J. Otto, 1889. Dostupné online. Kapitola Animace, s. 390.  
  6. ↑ Český slovník bohovědný. Praha : Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1912. Dostupné online. Kapitola Animace, s. 465.  
  7. ↑ 7,0 7,1 7,2 WHITE, Tony. Animation from pencils to pixels: classical techniques for digital animators. Amsterdam : Focal Press, 2006. 499 s. Dostupné online. ISBN 978-0-240-80670-9.  
  8. ↑ 8,0 8,1 8,2 8,3 BECKERMAN, Howard. Animation: the whole story. Revised Ed. vyd. New York : Allworth, 2003. 336 s. Dostupné online. ISBN 978-1-58115-301-9.  
  9. ↑ THOMAS, Frank; JOHNSTON, Ollie. Disney animation: the illusion of life. 1. ed., 2. printing. vyd. New York, N.Y : Abbeville Press. 575 s. Dostupné online. ISBN 978-0-89659-233-9, ISBN 978-0-89659-232-2.  
  10. ↑ 10,00 10,01 10,02 10,03 10,04 10,05 10,06 10,07 10,08 10,09 10,10 10,11 10,12 10,13 10,14 LAYBOURNE, Kit; GRIFFIN, George; CANEMAKER, John. The animation book: a complete guide to animated filmmaking ; from flip-books to sound cartoons to 3-D animation. New York : Three Rivers Press, 1998. 426 s. Dostupné online. ISBN 978-0-517-88602-1.  
  11. ↑ 11,0 11,1 BUCHAN, Suzanne. Pervasive animation. New York : Routledge. (AFI film readers series.) ISBN 978-0-415-80723-4, ISBN 978-0-415-80724-1.  
  12. ↑ 12,0 12,1 12,2 12,3 CULHANE, Shamus. Animation: from script to screen ; [The screenś most engaging creatures - from Popeye to Donald Duck - flowed from his pen. Now this legendary animator tells how itś done]. 1. ed. (paperback). vyd. New York : St. Martin's Press, 1990. 336 s. (A Thomas Dunne book.) Dostupné online. ISBN 978-0-312-05052-8.  
  13. ↑ WILLIAMS, Richard. The animator's survival kit: a manual of methods, principles and formulas for classical, computer, games, stop motion and internet animators. Repr.. vyd. London : Faber and Faber, 2009. 342 s. Dostupné online. ISBN 978-0-571-20228-7.  
  14. ↑ 14,0 14,1 14,2 14,3 14,4 SOLOMON, Charles. Enchanted drawings: the history of animation. 1. ed. vyd. New York : Knopf. 322 s. (A Borzoi book.) ISBN 978-0-394-54684-1.  
  15. ↑ LEDOUX, Trish. Complete Anime Guide: Japanese Animation Film Directory and Resource Guide. [s.l.] : Tiger Mountain Press. Dostupné online. ISBN 978-0-9649542-5-0.  
  16. ↑ 16,0 16,1 LAWSON, Tim; PERSONS, Alisa. The Magic Behind the Voices [A Who's Who of Cartoon Voice Actors]. [s.l.] : University Press of Mississippi. ISBN 978-1-57806-696-4.  
  17. ↑ CRAFTON, Donald. Before Mickey: the animated film 1898-1928. University of Chicago Press ed. vyd. Chicago London : University of Chicago Press, 1993. 413 s. Dostupné online. ISBN 978-0-226-11667-9.  
  18. ↑ 18,0 18,1 18,2 18,3 Animation art: from pencil to pixel, the history of cartoon, anime & CGI. Příprava vydání Jerry Beck, Ryan Ball. Nachdr.. vyd. London : Flame Tree Publ. 382 s. ISBN 978-1-84451-140-2.  
  19. ↑ FURNISS, Maureen. Art in motion: animation aesthetics. Reprinted. vyd. London : John Libbey. 278 s. ISBN 978-1-86462-039-9, ISBN 978-1-86462-038-2.  
  20. ↑ 20,0 20,1 20,2 HARRYHAUSEN, Ray; DALTON, Tony. A century of stop motion animation: from Melies to Aardman. 1. American ed. vyd. New York, NY : Watson-Guptill Publ. 240 s. ISBN 978-0-8230-9980-1.  
  21. ↑ 21,0 21,1 SMITH, Thomas G.; LUCAS, George. Industrial Light and magic: The art of special effects. New York, NY : Ballantine Books. 279 s. ISBN 978-0-345-32263-0.  
  22. ↑ WATERCUTTER, Angela. 35 Years After Star Wars, Effects Whiz Phil Tippett Is Slowly Crafting a Mad God. Wired. Dostupné online [cit. 2024-01-26]. ISSN 1059-1028. (en-US) 
  23. ↑ PAUL, Joshua. Digital video hacks: tips and tools for shooting, editing, and sharing. 1. ed. vyd. Beijing Köln : O'Reilly, 2005. 404 s. Dostupné online. ISBN 978-0-596-00946-5.  
  24. ↑ HERMAN, Sarah. Brick Flicks: A Comprehensive Guide to Making Your Own Stop-Motion LEGO Movies. New York : Skyhorse Publishing. Dostupné online. ISBN 978-1-62914-649-2.  
  25. ↑ Výběr české animované klasiky pro děti – Revue. Filmový přehled [online].  [cit. 2024-01-29]. Dostupné online.  ( ) 
  26. ↑ Večerníček. Fenomén, který nemá obdoby - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2023-09-03 [cit. 2024-01-30]. Dostupné online.  ( ) 
  27. ↑ BAREŠOVÁ, Marie; STRUSKOVÁ, Eva. Something New Came up with Each Film. History of Czech Animated Film in the Collection of Sound Recordings of the National Film Archive. Iluminace, 2020-12-01, roč. 32, čís. 4, s. 114–123. Dostupné online [cit. 2024-01-30]. ISSN 0862-397X. DOI:10.58193/ilu.1689.  
  28. ↑ BENDA, Jan. Týrlová, Zeman a ti druzí: historie zlínského (gottwaldovského) studia animovaného filmu. První vydání. vyd. Praha : Powerprint. 202 s. ISBN 978-80-7568-182-9.  

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Animace
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Animace
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Animace“