Petr Placák

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (Nahrazení textu)
m (1 revizi)
 

Aktuální verze z 24. 9. 2013, 06:11

Petr Placák, publikující dříve také pod pseudonymem Petr Zmrzlík (* 8. ledna 1964, Praha), je český spisovatel, textař, historik a publicista.

Obsah

Život

Vyučil se mechanikem, poté prošel různými dělnickými profesemi. Roku 1985 byl přijat na České vysoké učení technické, ale z politických důvodů mu bylo studium znemožněno. Patřil ke klíčovým postavám českého literárního undergroundu, publikoval v samizdatu, organizoval mnoho protikomunistických demonstrací, mimo jiné na pražském Škroupově náměstí v prosinci 1988. V roce 1988 spolu s přáteli založil nezávislou iniciativu České děti a vydával její samizdatový zpravodaj Koruna.
V letech 1982 - 1986 byl klarinetistou undergroundové kapely The Plastic People of the Universe, se kterou nahrál alba Hovězí Porážka a Půlnoční Myš.

Po listopadu 1989 působil v Nezávislém tiskovém středisku, později týdeníku Respekt, Necenzurovaných novinách, Českém deníku, Českém týdeníku a Lidových novinách, od roku 1995 je šéfredaktorem studentského politicko-kulturního měsíčníku Babylon a od roku 2001 rovněž šéfredaktorem stejnojmenného nakladatelství. Souběžně v letech 1992-2000 vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1990 až 1992 byl ve vedení roajalistické Koruny české. Je autorem petice S komunisty se nemluví a jedním z hlavních organizátorů akcí s touto peticí souvisejících.

Debutoval prózou Medorek (vyšla v roce 1985 v samizdatu, v roce 1990 v Nakladatelství Lidové noviny, dílo mu vyneslo Cenu Jiřího Ortena), v samizdatu vydal v roce 1987 pod pseudonymem Petr Zmrzlík básnickou sbírku Obrovský zasněžený hřbitov (rozšířené vydání v Torstu v roce 1995). V roce 2008 získal za knihu Fízl cenu Magnesia Litera.[1][2] Žije v Praze. V současné době je zaměstnán na Úřadu vlády České republiky jako šéfredaktor vládního informačního serveru o Evropské unii Euroskop.cz.

Citát o Petru Placákovi

"Nebudu předstírat, že Petra Placáka neznám osobně, že ho dokonce nepovažuji za blízkého člověka. Zároveň vím, že ze všech mých přátel má pro mě nejvíce tajemství, obklopuje ho zvláštní slupka nepřístupnosti, jakési tvrdosti až záludné. Je to samozřejmě veselý člověk, jehož smích, částo ďábelský, projasnil nejedno restaurační posezení, ale přitom je třeba dávat na Placáka stále pozor, neboť ve střehu je vždy hlavně on a neunikne mu jediná příležitost k sarkasmu a výsměchu. Placák nejraději komunikuje střetem, je to možná nejhádavější a nejnamyšlenější člověk, kterého znám. Nejsem si vůbec jistý, visel-li bych třeba na skalním převisu, zda by mi za hurónského chechotu ještě nešlápl na prsty, ale spíš nikoli, šlápl by mi sice na ně, ale proto, aby to zachraňování bylo dobrodružnější." (Jiří Peňás)

Dílo

  • Medorek, Lidové noviny, 1990 — próza
  • Obrovský zasněžený hřbitov, Torst, 1995 — básnická sbírka
  • Cesta za dobrodružstvím, Babylon, 2001 — kniha povídek
  • Kádrový dotazník, Babylon, 2001 — odpovědi dvanácti českých básníků (např. E. Bondy, V. Kremlička, I. M. Jirous, V. Brabenec, I. Wernisch, J. H. Krchovský) na dotazy po jejich osobním životě.
  • Svatováclavské milénium. Češi, Němci a Slováci v roce 1929, Babylon, 2002
  • Fízl, Torst, 2007 — kniha na pomezí dokumentu, vzpomínek a beletrie o životě v komunistickém Československu

Reference

  1. ↑ http://www.iliteratura.cz/clanek.asp?polozkaID=22483
  2. ↑ http://www.literarni.cz/fizl-petr-placak-73
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Petr_Plac%C3%A1k“