Topol bílý
Z Multimediaexpo.cz
m (Nahrazení textu) |
m (1 revizi) |
Aktuální verze z 18. 10. 2013, 12:10
Topol bílý (Populus alba), zvaný též topol linda nebo jen linda, je opadavý strom z čeledi vrbovité, v ČR dosti rozšířený, především v údolích velkých řek.
Obsah |
Synonyma
- Octima canescens Rafinesque-Schmaltz, 1838
- Populus denudata A. Braun in Hartig, 1850
- Populus bogueana Dode, 1905
- Populus floccosa Dode, 1905
- Populus globosa Dode, 1905,
- Populus heteroloba Dode, 1905[[Název odkazu[[Název odkazuNázev odkazu]]]]
- Populus hickeliana Dode, 1905
- Populus megaleuce Dode, 1905
- Populus peroneana Dode, 1905
- Populus triloba Dode, 1905
- Populus berkarensis Poljakov, 1950
- Populus excelsa Salisbury, 1796 (nom. illeg.)
- Leuce alba (Linné) Opiz, 1852 (nom. inval.)
- Populus hopeiensis Poljakov, 1950 (nom. inval.), non Hu & Chow, 1934
Popis
Strom vysoký až 30 m, s vysokou, často na jednu stranu převislou, poměrně širokou korunou na silném, přímém nebo poněkud ohnutém kmeni. Větve topolu bílého jsou velmi světlé, někdy dokonce jejich kůra připomíná kůru březovou. Listy jsou na rubu šedobíle plstnaté, značně proměnlivých tvarů.
Výskyt
Původní areál rozšíření zahrnuje převážnou část střední, východní a jižní Evropy, od střední Francie směrem na východ až po střední Sibiř k řece Jenisej. Dále pokrývá Malou a Střední Asii až po západní předhůří Himálaje. V ČR je s jistotou původní v moravských úvalech. V nížinách Čech je pravděpodobně nepůvodní, ale dnes ho můžeme potkat i tam.
Je jedním z převládajících druhů lužních lesů spolu s keřovitými a stromovitými druhy vrb. Roste podél řek a je pionýrským druhem na spáleništích a čerstvých pasekách.
Použití
Slouží ke zpevňování břehů a k vytváření větrolamů, některé kultivary se využívají i v okrasném sadovnictví. Problémem jsou však ochmýřená semena, která mohou působit citlivějším osobám alergie.
Dřevo se používá zejména na výrobu obalů (beden), překližek a v menší míře i pro výrobu nábytku.
Taxonomická poznámka
Francouzský botanik Louis-Albert Dode tento druh vzhledem k velké proměnlivosti listů a způsobu olistění stromů rozdělil počátkem 20. století na celou řadu samostatných druhů (viz odst. Synonyma). Toto dělení však nebylo obecně akceptováno.
Literatura
Květena České republiky, díl 2 / S. Hejný, B. Slavík (Eds.). - Praha : Academia, 1990. - S. 490. - ISBN 80-200-1089-0
Externí odkazy
|
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |