T-34/76
Z Multimediaexpo.cz
Verze z 8. 10. 2011, 18:07
| T-34 Model 1943 | ||
| ||
| T-34/76 model 43 jako pomník v Gdaňsku | ||
| Základní charakteristika | ||
|---|---|---|
| Posádka | 4 | |
| Délka | 6,7 m | |
| Výška | 2,4 m | |
| Šířka | 3 m | |
| Hmotnost | 26 tun | |
| Pancéřování a výzbroj | ||
| Pancéřování | 45 mm | |
| Hlavní zbraň | 76,2mm kanón | |
| Sekundární zbraň | 2x7,62 DT kulomet | |
| Pohon a pohyb | ||
| Pohon | V-2, 12válcový diesel | |
| 373 kW (500 k) | ||
| Odpružení | Christieho podvozek | |
| Poměr výkonu | 16,2 hp/tunu | |
| Dojezd | 465 km | |
Tank T-34/76 byl první hlavní verzí nejslavnějšího sovětského tanku Velké vlastenecké války.
Obsah |
Vznik tanku
V první světové válce byly tanky na východní frontě téměř neznámé a v Rusku se začaly objevovat až za občanské války. První typy zde vyrobené byly kopií francouzského tanku Renault FT-17 a nesly označení M-17. Po něm následoval typ T-18, dále se vyráběly typy řady BT, lehké tanky T-60, tančíky T-27 atd. Od poloviny třicátých let tvořily jádro tankových sil stroje typu T-26 a BT, které se zúčastnily bojů ve Španělsku, kde se vyznačovaly vysokou zranitelností. Proto bylo rozhodnuto o vývoji nového tanku, který by vyhovoval zvýšeným nárokům na vedení boje a který by byl odolný vůči zdokonalujícím se bojovým prostředkům. Bylo zhotoveno několik prototypů, mezi nimiž se objevil tank s označením A-32. Na základě zkušeností s tankovým bojem při invazi ve Finsku roku 1939 bylo rozhodnuto, že dojde k zesílení pancířů bez toho, aby to mělo vliv na výkon a pohyblivost stroje. Tank se začal sériově vyrábět roku 1940 a dostal název T-34 jako připomenutí státního dekretu z roku 1934, nařizujícího rozšíření tankových sil.
Charakteristika tanku
Tank T-34 byl svým způsobem jednoduchý stroj, který poskytoval pouze nezbytné pracovní podmínky a pramálo pohodlí. Podvozek tanku T-34 vycházel z osvědčeného a vyzkoušeného systému Christie, který již úspěšně fungoval v tancích typu BT. V porovnání s jinými typy evropských tanků dosahoval T-34 velmi příznivou hodnotu měrného tlaku 0,64 kg/cm čtvereční, což mělo vliv na jízdní vlastnosti a manévrovatelnost obtížném terénu. Kvalita pancíře tanku, jehož zpracování bylo spíše hrubé, byla vyšší než u srovnatelných zahraničních strojů. Největší slabinou tanku bylo ergonomické řešení věže, které znesnadňovalo úkoly potřebné k ovládání věže a ke střelbě. Neomezenému výhledu z věžového průlezu bránil veliteli T-34 humpolácký poklop, otevíraný dopředu. V zadní části věže byl nešťastně řešený zadní převis, který směroval dopadající střely přímo na zranitelné ložisko věže, nebo pod nějž německá protitanková pěchota kladla v boji talířové miny. Věž se původně vyráběla z válcovaných ocelových plátů, ovšem později se více používala hlaveň litá.
Bojové užití
Když Německo vpadlo roku 1941 do Sovětského svazu, byl pro ně tank T-34 velkým překvapením. Například v bitvě u Brodů odolal tento stroj 24 zásahům německého protitankového kanónu, což byl pro německé velitele i vojáky šok. Stejnou překážkou byl i pro tanky typu PzKpfw III. a PzKpfw IV, které neměly při čelním útoku na T-34 šanci. Ač měli Sověti těchto moderních tanků dostatek, nedokázali zastavit německý postup. Tankovým vojskům vázlo zásobování pohonnými hmotami, při ústupových bojích vládl nepředstavitelný chaos, osádky tanků byly špatně vycvičené. Dalším slabým místem byla absence radiostanic a s tím spojená nemožnost efektivní komunikace. Největší slabinou boje však bylo to, že neexistovali schopní velitelé, kteří by dokázali řídit boj tanků. Je obecně známo, že od roku 1937 velel Stalin čistkám, při kterých došlo k likvidaci armádních špiček. Méně se však ví, že až do roku 1941 mizeli s děsivou pravidelností i nižší důstojníci. Odhaduje se, že bylo vězněno nebo popraveno asi 30 - 40 tisíc těchto důstojníků, což mělo za následek katastrofální výsledky obranných bojů v prvních dvou letech války. Tanky se při počátečních střetnutí pohybovaly na bojišti bez toho, aby plnily úkoly, které by za normálních okolností byly profesionálními veliteli vyžadovány. Navíc jim hrozilo nebezpečí ze vzduchu, protože v letadlech měli Němci výraznou převahu.
Prvním výrazným vítězstvím Rudé armády ve Velké vlastenecké válce, na němž se významným způsobem podílely tanky T-34, byla bitva o Moskvu v roce 1941, kde vysoce převyšovaly německé tanky, které neměly ani zimní vybavení, v zimě zamrzaly a na sněhu se hůře pohybovaly. Němci si již dříve museli přiznat podřadnost svých strojů a začali s modernizacemi stávajících tanků a s vývojem nových. Další změnou bylo to, že běžné protitankové kanóny ráže 37 mm, které na T-34 nestačily, byly nahrazovány kanóny PAK 40 ráže 75 mm. Nezaháleli ani Sověti, kteří reagovali na připomínky a T-34 modernizovali. Zmenšil se zadní převis věže, zvýšila se kapacita nádrží paliva, zdokonalila se převodovka, stanoviště řidiče mělo nový poklop. Tank dostal nové 50 cm široké pásy, čelo věže mělo pancíř o síle 90 mm. Přes tato zlepšení nedosáhly T-34 v bojích u Charkova a při ústupu ke Stalingradu úspěchu, protože tankovým vojskům stále chyběl výcvik, schopnost nezávislého uvažování a rozhodování. Technická převaha sovětských tanků tak zůstala opět nevyužita. Po bitvě u Stalingradu se na upevnění německých pozic začaly ve větší míře podílet tanky Panzer VI. Ausf E (Tiger), které svým 88 mm kanónem dokázaly T-34 ničit. V té době však byly dle požadavků armády modernizovány i tanky T-34. Vzor 1943 měl již věž nové konstrukce, byly zavedeny dva samostatné menší poklopy pro velitele a nabíječe, nová velitelská kopule zlepšila výhled, všechny tanky již byly standardně vybavovány radiostanicemi. Čtyřstupňová převodovka byla nahrazena novou pětistupňovou, jejíž řazení probíhalo snadněji a tank dosahoval větší rychlosti. Sověti zachovali účinnost svých kanónů zavedením nové podkaliberní střely, která probíjela 92 mm pancíře na vzdálenost 500 m, což byla průměrná vzdálenost tankového střetnutí. V červenci roku 1943 v bitvě u Kurska došlo ke střetnutí sovětských a německých tanků v rozsahu, který neměl obdoby. Sověti si byli vědomi, že proti těžkým tankům Tiger a Panther, které měly v čelních partiích tloušťku pancíře 100 mm, nemají při klasickém střetnutí moc šancí. Posádkám bylo nařízeno svádět souboje v kratších vzdálenostech, či provádět boční útoky a střelbou do zranitelnějších míst ničit německé tanky. V bitvě u Prochorovky skutečně využili sověti lepší pohyblivosti a manévrovatelnosti svých strojů, když sváděli boj tank proti tanku. Zničeno zde bylo asi 300 německých a 400 sovětských strojů (údaje z různých zdrojů se liší), avšak díky početní převaze se stali pány bojiště Sověti. Ti po bitvě u Kurska překonali definitivně Němce v objemu výroby tanků. Nástupcem tanku T-34/76 se stal T-34/85.
Hodnocení
Tank T-34 byl rozhodně nejpokrokověji řešený tank v historii, z jehož konstrukce vychází většina moderních obrněných vozidel. Jako takový bývá často nazýván nejlepším tankem 2. světové války. Široké pásy, velká pojezdová kola a silný dieselový motor zaručovaly vysokou rychlost a vynikající průchodnost terénem. Šikmé pancéřováni o síle až 70 mm poskytovalo do druhé poloviny roku 1942 výhodu odolnosti proti všem typům německých tanků a protitankových zbraní s výjimkou protiletadlového děla 8,8cm FlaK 18. Jeho největší výhodou však byla jednoduchá konstrukce, která Sovětům umožňovala stavět jej v takřka neomezených počtech. T-34 ve své první verzi však měl i svou velkou konstrukční chybu. Tou byla bojová věž, která sice při čelním pohledu perfektně ladila s šikmými liniemi bočního pancéřování korby, byla však příliš malá, takže dovnitř se kromě kanónu F-34 vešel jen nabíječ a velitel, ale už ne střelec. Zejména v divokých přestřelkách s německými tanky to znamenalo obrovskou nevýhodu, protože velitel musel kromě navádění řidiče a střelce ještě nabíjet kanón, jehož zásoba munice se převážně nacházela pod podlahou věže, kterou bylo nutno předtím odstranit… Ve stísněných podmínkách uvnitř to byl takřka nadlidský úkol, ztížený navíc potřebou neustálé ostražitosti. Kanón F-34 měl totiž poměrně veliký zákluz, na což doplatilo mnoho ruských tankových velitelů svými životy. Sovětům se tento problém podařilo částečně vyřešit variantou T34/76D s novou šestihranou věží; s větším vnitřním prostorem, avšak stále dvoumístnou. Od poloviny roku 1943 byl pak T34/76 postupně nahrazován verzí T-34/85 s novou, třímístnou věží vybavenou protiletadlovým kanónem ZiS-3-53 ráže 85mm, se kterým dokázal, na rozdíl od svého předchůdce, prorazit čelní pancíř německých těžkých tanků Tiger I a Panther.
Související články
Literatura
- Dr. Matthew Hughes, Dr. Chris Mann - Tank T-34
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |