Biologická zbraň

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
Sysop (diskuse | příspěvky)
(Nahrazení textu)
Porovnání s novější verzí →

Verze z 13. 4. 2011, 12:33

Výstražný symbol využívající se pro znázornění biologického nebezpečí.
Bakterie anthraxu by se mohly stát biologickou zbraní.
Či opětovná nákaza morem.

Biologická zbraň je zbraň založená na principu nějakého organismu (nejčastěji patogenu) nebo jím produkované látky (nejčastěji toxinu), jejichž cílem je nejčastěji přímo člověk, u něhož má vyvolat chorobný stav (infekční onemocnění či otravu jejímž přímým následkem jeho významné oslabení či smrt. V širším slova smyslu lze za biologické zbraně považovat i mikroorganismy rychle znehodnocující fosilní paliva, patogeny likvidující plodiny a dobytek a vyvolávající tak hladomor atd. Biologické zbraně se počítají mezi zbraně hromadného ničení a jejich vývoj, výroba a skladování jsou celosvětově zakázány.

Obsah

Materiál pro výrobu biologických zbraní

Pro výrobu biologické zbraně lze samozřejmě použít jakýkoliv patogen způsobující dostatečně závažné infekční onemocnění. U každého patogenu se vždy zvažovala následující kritéria: a) Jak závažné onemocnění vyvolává? (běžná chřipka, která se do týdne snadno vyléčí sama, by nebyla dobrou biologickou zbraní, zatímco některé smrtící mutace chřipkového viru by posloužily velmi dobře). b) Jak snadno ji lze šířit v prostředí? (lze použít pouze patogeny dostatečně odolné vůči vlivům vnějšího prostředí). c) Jak snadno se následně patogen přenáší z člověka na člověka? (a umožňuje tím vznik a trvání epidemie) d) Jak snadno lze chránit vlastní armádu či obyvatelstvo očkováním? e) Jak nákladná je jeho výroba a skladování, případně jak dlouho vydrží. S ohledem na tato kritéria se patrně nejvíce se zvažovalo a zkoumalo použití černých neštovic, anthraxu a eboly.

Přehled bakteriálních nákaz

Mezi nejznámější bakteriální původce nákaz, které je možné snadno zneužít jako biologickou zbraň, patří Yersinia pestis – původce moru, Bacillus anthracis – původce anthraxu (sněti slezinné), Francisella tularensis – původce tularémie (zaječí nemoci), Neisseria meningitidis – původce meningitidy (zánětu mozkových blan), Salmonella typhi – původce břišního tyfu, Vibrio cholerae – původce cholery, Shigella dysenteriae – původce bacilární úplavice, Ricketsia prowazeki – původce skvrnitého tyfu a Coxiella burnetti – původce Q horečky.

Přehled potenciálně použitelných virových nákaz

Mezi nejznámější virové původce nákaz, které je možné snadno zneužít jako biologickou zbraň, patří virus pravých neštovic, chřipky v jeho smrtonosnějších mutacích, dále rozsáhlá skupina virů, které způsobují tzv. virové hemoragické horečky (krvácivé), mezi něž patří Ebola, Marburg, Lassa, dengue a celá skupina virů, které na člověka přenášejí členovci, jako je virus klíšťové encefalitidy a virus žluté zimnice. Do jisté míry je potenciálně využitelnou biologickou zbraní i virus HIV, pokud by byl nalezen způsob, jak jej efektivně rozšířit.

Přehled potenciálně použitelných protozoálních nákaz

Mezi nejznámější původce nákaz způsobených prvoky a zneužitelných jako biologická zbraň patří původce malárie (rod Plasmodium) a různé měňavky (améby), jako Entamoeba histolytica (měňavka úplavičná, původce amébového průjmu) a Naegleria fowleri (původce amébové meningitidy).

Přehled toxinů

Mezi nejznámější toxické produkty mikroorganismů zneužitelné jako biologická zbraň patří botulotoxin produkovaný baktérií Clostridium botulinum a aflatoxin produkovaný plísní Aspergillus flavus. Do této skupiny se dá zařadit i ricin, který však není produktem mikroorganismu, nýbrž rostliny.

Historie

Primitivní biologické zbraně byly používány již v hluboké minulosti. Mongolové vrhali katapulty mrtvoly do obléhaných měst, aby podpořili vznik epidemií. Husité prý bombardovali Karlštejn bečkami s výkaly. Američané a Angličané prodávali indiánům přikrývky infikované neštovicemi. Rudá armáda je podezřívána z použití biologických zbraní ve druhé světové válce (mluví se hlavně o tularémii neboli tzv. zaječí nemoci, jde však o značně spekulativní úvahy). Japonsko biologické zbraně v Číně prokazatelně používalo. Ve 20. století už biologické zbraně vyráběla celá řada států. Zároveň zesílily obavy, že by se případná biologická válka mohla vymknout kontrole a přerůst hranice původního konfliktu, což vedlo k tomu, že začaly být vyvíjeny usilovné snahy po absolutním zákazu těchto zbraní. Vývoj, výroba a skladování biologických zbraní je od 26. března 1975 zakázána tzv. Konvencí o biologických zbraních (podepsána v Moskvě 10. dubna 1972). Po zákazu Konvencí o biologických zbraních pokračoval ve výzkumu a výrobě biologických zbraní hlavně Sovětský svaz. Za sovětský program biologických zbraní byla odpovědná tzv. 15. správa KGB, která v době vrcholící studené války kontrolovala nesmírně rozsáhlou síť výzkumných a výrobních zařízení organizovaných a před západními rozvědkami skrytých převážně pod oficiální záštitou státního podniku Biopreparát. Předpokládá se, že po zhroucení Sovětského svazu byl celý program (až na několik výzkumných zařízení) pozastaven a důkazy o jeho existenci zničeny. Na jeho minulou slávu tak lze usuzovat jen ze svědectví vědců, kteří v něm pracovali a později emigrovali na západ (jako je Kanatjan Alibekov a jiní) nebo nepřímo pomocí západními rozvědkami zaznamenaných incidentů (jako je Sverdlovskský incident a řada dalších důkazů). Z dalších států, které jsou podezřelé z organizace programů výzkumu a výroby biologických zbraní, nelze opomenout Irák, Írán, KLDR, Čínu a Libyi. Porušování se má za prokázané také v případě Rhodesie (dnes Zimbabwe) ze strany tamní vlády proti bouřícím se černochům (minimálně anthrax). Další neprokazatelná a nepodložená tvrzení obviňují z porušování této konvence USA a současnou Ruskou federaci. O biologické zbraně se zajímaly nejen vlády, ale i soukromé organizace, zejména sekty. Mezi nejzajímavější příklady patří sekta Rajneeshees, jejíž členové v roce 1984 v městě Dallas ve státu Oregon kontaminovali salátové bary bakteriemi salmonely, aby ovlivnili výsledek místních voleb, a sekta Óm šinrikjó (Nejvyšší pravda), která před svým úspěšným útokem sarinem v Tokijském metru podnikla několik neúspěšných pokusů o útok pomocí biologických zbraní. V současnosti hrozí použití biologických zbraní ze strany mezinárodních teroristů, kteří mohou snadno použít stále dostupnějších biotechnologií, aby vyrobili dostatečné množství účinné biologické zbraně a použili ji k dosažení svých cílů - hovoříme o tzv. bioterorismu.

Související články

Literatura

  • Tom Mangold, Jeff Goldberg: A mnoho lidí zemřelo… Pravda o biologických válkách, Praha 2001, ISBN 80-7312-000-3


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Biologick%C3%A1_zbra%C5%88“