Afrika

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
Sysop (diskuse | příspěvky)
(→Všechny státy podle abecedy: Vylepšení)
Porovnání s novější verzí →

Verze z 19. 5. 2013, 22:47

Soubor:Africa satellite orthographic.jpg
Satelitní snímek Afriky

Afrika je třetí největší kontinent. Má rozlohu 30 065 000 km², což představuje 20,3 % celkového povrchu souše na Zemi. Afrika má více než 960 miliónů obyvatel (2007), což je jedna osmina celkové populace Země.

Obsah

Africké geografické rekordy

Etymologie

Soubor:LocationAfrica.png
Afrika na mapě světa

Název kontinentu pochází od starých Římanů, kteří používali pro severní část kontinentu, zhruba odpovídající dnešnímu Tunisku, jméno Africa terra („země Aferů“). Slovo Afer může být arabského původu („afer“ = prach); může jít také o pojmenování kmene Afridi, který žil v severní Africe okolo Kartága; některé další teorie názvů jsou víceméně sporné :

  • může být řeckého původu („aphrike“ = bez chladu)
  • může jít o latinský původ („aprica“ = slunečná)

Poloha a rozloha

Soubor:Topography of africa.jpg
Fyzická mapa Afriky

Afrika je třetí největší světadíl. Jeho převážná část leží na východní polokouli. Její pozoruhodně pravidelný obrys ohraničuje plochu o rozloze 30 319 069 km². Afrika má málo ostrovů (největší Madagaskar) a poloostrovů (největší Somálský poloostrov). Africké břehy omývá Atlantský a Indický oceán, mnoho moří např. Středozemní moře, které odděluje Afriku od Evropy a zálivy jako nápadný Guinejský záliv.

Povrch

Afrika převážně leží na africké litosférické desce a menší východní část na somálské litosférické desce. Povrch obou desek se výrazně liší, na africké desce jsou převážně tabule obklopené pánvemi a na pohyblivější somálské desce je povrch hornatý s množstvím sopek (s nejvyšším horským masívem sopkou Kilimandžáro). Hranice mezi deskami tvoří středoafrická příkopová propadlina a v ní jezera Malawi a Tanganika.

Nerostné suroviny

Afrika má bohaté zásoby nerostných surovin: zlata, fosfátů, uranových rud a diamantů a mnoho ještě neobjevených.

Vodstvo

Třetina povrchu Afriky jsou bezodtokové pánve. Nejdelší řeka je Nil, ale nejvodnatější a zároveň druhá nejdelší řeka je Kongo. Další velké řeky jsou Niger a Zambezi. Jsou zde i velká jezera, např. Viktoriino jezero (Ukerewe) a již zmíněné Malawi a Tanganika. Jsou zde koryta řek, které jsou po většinu roku vyschlé a až v období dešťů se zaplňují. Takovým korytům říkáme vádí.

Dějiny

Soubor:Afryka 1890.jpg
Mapa Afriky v roce 1890

Afrika je nejstarším obydleným územím na Zemi a všeobecně se má za to, že lidská rasa se vyvinula na území dnešního afrického kontinentu. Ve 20. stol. rodina Leakeyova objevila pozůstatky opočlověka, který se zde vyvinul. První člověk na Zemi byl:

Australopithecus (čti: australopitékus )

  • před 3 miliony let

Paranthropus boisei

  • před 2 miliony let

Člověk dělný

  • před 1,5- 1,2 miliony let

Po dobu prehistorického věku neměla Afrika žádné národní státy (stejně jako ostatní státy světa té doby). Místo toho byla obydlena kmeny lovců a sběračů jako např. kmeny Khoi a San (dnes známými jako křováci). Kolem roku 3300 př. n. l. vzniká na severu Afriky říše Egypt. Ta existovala s proměnlivým vlivem na tehdejší civilizace až do roku 343 př. n. l. Ostatní větší civilizace zahrnují Etiopii, Núbijské království, království Sahelu (Ghana, Mali a Songhai) a Velké Zimbabwe. Ve 15. století do Afriky přišli evropští cestovatelé. Vyjednávání s některými místními kmenovými náčelníky Evropanům umožnilo zajmout a zotročit milióny Afričanů. Byli odvlečeni na práci do celého světa. Tento obchod je známý jako obchodování s otroky. Kupříkladu dnešní černošská populace v USA (afroameričani) je pozůstatkem oněch dob. Na konci 19. století evropské imperiální mocnosti obsadily většinu afrického kontinentu a vytvořily kolonie. Koloniální panství skončilo až s koncem 2. světové války, kdy všechny kolonie postupně získaly nezávislost. Značná část dnešních států v Africe má hranice pocházející ještě z období kolonialismu.

Cestovatelé

K významným cestovatelům Afrikou patřili:

David Livingstone:

  • 1849 - přešel poušť Kalahari a objevil jezero Ngami
  • 1851 - dorazil k řece Chobe a po jejím toku pokračoval až k Zambezi.
  • 1853-1856 - vydal se na expedici, při níž podruhé dosáhl řeky Zambezi. Prozkoumal tok Zambezi až k ústí do Indického oceánu.
  • 1855 - objevil velkolepé vodopády, které nazval na počest britské královny Viktoriinými.
  • 1859 - objevil jezero Malawi.
  • 1867 - objevil jezero Tanganika a Mweru.
  • 1868 - dorazil k jezeru Bangweulu a zjistil, že z něho vytéká zdrojnice Konga. Tím objasnil otázku pramene tohoto veletoku.
  • 1871 - vydal se na západ, objevil řeku Lualabu a správně stanovil, že patří do povodí Konga.

Stal se tak prvním člověkem, který přešel Afriku v její jižní části (z Luandy v Angole do mosambického Quelimane).

Henry Morton Stanley:

  • 1869 - vyslali jej do Afriky. Měl tam pátrat po zmizelém britském badateli Davidu Livingstoneovi.
  • 1871 - vyrazil ze Zanzibaru, ostrova na pobřeží dnešní Tanzanie, aby hledal Livingstonea.
  • 1871 - našel Livingstonea v Ujijina břehu jezera Tanganika.
  • 1874-1877 - cestoval na západ od jezera Tanganika podél řeky Lualaba.Ta se vlévá do Konga, po němž doplul až k moři.
  • 1879-1884 - podnikl výpravu pro belgického krále Leopolda II. Ve středoafrické džungli založil Svobodný stát Kongo.
  • 1887-1889 - se vypravil na poslední dobrodružství ve službách súdánského paši Emina.

Emil Holub:

  • 1872 - odjel poprvé do jižní Afriky. Zde pracoval sedm let jako lékař v diamantových polích, aby získal prostředky k cestě do neznámého afrického vnitrozemí. Nehoda a nemoc mu však zabránily dosáhnout cíle. Přesto shromáždil na této cestě bohatý a v té době ojedinělý etnografický materiál.
  • 1883 - se dostal daleko na sever od Zambezi, kde mu však ze spleti příčin zmařili další výzkum příslušníci domorodého kmene Mašukulumbů, kteří sházeli ze skály všechny jeho vědecké přístroje i cenné záznamy.

Jiří Hanzelka s Miroslavem Zikmundem:

  • 1947–1950 - podnikli cestu do Afriky a Jižní Ameriky. Z této cesty bylo rozhlasem odvysíláno přes 700 reportáží. Na této cestě udělali velké množství fotografií a natočili značné množství filmového materiálu, jehož dokumentární cena je značná.

Josef Vágner:

  • 1965 - založil ZOO Safari ve Dvoře Králové specializované na africkou zvířenu, kde byl ředitelem. Zoologickou zahradu sám zásoboval zvířaty, která odchytával na svých afrických expedicích

Jeho knihy, soustředící se na Afriku, byly publikovány v sedmi jazycích. Kniha Safari pod Kilimandžárem pak získala v Lipsku v roce 1979 ocenění Zlatá kniha.

Politika

Soubor:Africacolony.PNG
Mapa ukazující koloniální panství jednotlivých evropských států v Africe
Soubor:African continent-cs.png
Politická mapa Afriky

Prehistorické období

V tomto období neměla Afrika žádné národní státy. Byly tu však kmeny lovců a sběračů. Okolo roku 3300 př. n. l vznikla říše Egypt, ta existovala až do roku 343 př. n. l.(Ostatní civilizace zahrnovaly Etiopii, Núbijské království, království Sahelu a Velké Zimbabwe.) Ve 14. století přišli evropští cestovatelé. Vyjednávání s náčelníky kmenů umožnilo Evropanům zajmout a odvézt do světa miliony Afričanů. V 19. století evropské imperiální mocnosti obsadily africký kontinent a vytvořily kolonie.

Koloniální období

Kolonialismus měl destabilizační efekt na množství etnických skupin, což je stále cítit v Africké politice. Díky Evropskému vlivu, národní hranice států nejsou výsledkem dohod jak je tomu například na Arabském poloostrově, kde jsou hranice ovlivněny vojenským a obchodním vlivem. Evropské požadavky na stanovení hranic okolo jejích teritorií znamenaly rozdělení sousedících etnických skupin nebo násilné spojení tradičních nepřátel do jedné skupiny bez jakékoliv regulace násilí. Například řeka Kongo, i když vypadá jako přirozená hranice má skupiny, které sdílí jazyk, kulturu a jiné znaky a přitom žijí na obou stranách řeky. Rozdělení země mezi státy Belgie a Francie izolovalo tyto skupiny od sebe. Lidé, kteří žili na Sahaře nebo v Subsaharské Africe a obchodovali se vzdálenými regiony přes celý kontinent po mnoho století najednou překračovali „hranice“, které existovaly jen na evropských mapách.

Postkoloniální období

Po získání nezávislosti byly státy často omezovány nestabilitou, korupcí, násilím a autoritativními režimy. Převážná většina afrických národů jsou republiky, které mají nějakou formu prezidentského systému vlády. Jen pár národů v Africe bylo schopno vytvořit demokratickou vládu namísto série brutálních pučů a vojenských diktatur.

Mnoho postkoloniálních vůdců bylo velmi slabě vzdělaných a ignorovali záležitosti vlády. Velká nestabilita byla však většinou způsobena opomíjením etnických skupin a korupce členů vlády.

Mnoho lidí užívalo svoje pozice také na to, aby rozdmýchali etnické konflikty, které vznikly během dob kolonialismu. V 70. a 80. letech byla vojenská síla v mnoha státech považována jako jediný způsob, jak efektivně udržovat vládu a pořádek mezi národy v Africe.

Od 60. do 80. let proběhlo v Africe 70 pučů a 13 vražd představitelů nějakého státu.

Moderní Afrika

Většina západních států omezuje pomoc africkým národům, která způsobila nesoběstačnost mnohých z nich. Omezení jsou i kvůli časté nehospodárnosti a zneužívání podpory na politické a vojenské cíle čelných představitelů afrických států. Negativním důsledkem je, že se tyto národy snaží získat finanční pomoc jinými netradičními způsoby. Například Čína stále více finančně podporuje Afriku, aby si zajistila kontrakty na suroviny jako ropa, zlato a diamanty.

Ekonomika

Afrika je světově nejchudší obydlený kontinent: Zpráva o vývoji lidstva OSN z roku 2003 (monitoruje 175 zemí) uvádí, že pozice od 151 (Gambie) do 175 (Sierra Leone) jsou všechny obsazeny africkými státy.

Počátky ubohé ekonomické situace jsou spatřovány v kolonialismu a byly dále podpořeny korupcí a despotismem. Zatímco země jako Čína, nyní i Indie a také Latinská Amerika zaznamenaly rychlý rozvoj, Afrika zůstává pozadu v otázkách zahraničního obchodu, investic a růstu kapitálu. Tato chudoba má mnoho následku jako nízká životní úroveň, násilí a nestabilita - faktory dále prohlubující chudobu Afriky.

Největší ekonomický úspěch zaznamenaly Botswana a Jihoafrická republika, které se rozvinuly tak, že mají již vlastní kurz měny. To je částečně způsobeno v množství jejich přírodního bohatství v surovinách — jsou to hlavní producenti zlata a diamantů — a částečně díky dobře zavedenému právnímu systému. Jihoafrická republika má také přístup ke kapitálu, trhům a technologiím.

Nigérie leží na jednom z největších nalezišť ropy na světě a má největší populaci ze státu v Africe. V současné době má jednu z nejrychleji rostoucích ekonomik na světě. Je pravděpodobné, že rapidní vzestup ekonomiky státu a opatření proti korupci zařadí brzy Nigérii mezi „ekonomické tygry“.

Demografie

Obyvatelstvo Afriky jsou převážně černoši. Zimbabwe a Jihoafrická republika si udržují malé, ale významné menšiny bělochů a Asiatů. Státy v severní Africe mají arabské většiny.

Afrika je domovem celé škály různých náboženských skupin. Křesťanství a islám jsou výrazně zastoupeny v mnoha zemích, zatímco další země si udržují regionálně jedinečné kmenové zvyky a obyčeje.

Jazyky

Mapa ukazující rozložení jazykových rodin v Africe

Nejpřesnější odhady hovoří o přibližně tisíci jazyků na území Afriky. Hlavní rodiny jazyků jsou čtyři:

Náboženství

Nejvíce rozšířeno je křesťanství a islám. Křesťanství vyznává nejvíce Afričanů (přibližně 40 %) a něco méně než 40 % ostatních obyvatel vyznává islám. Zbylých 20 % Afričanů vyznává tradiční domorodá náboženství. Velmi malé procento obyvatel jsou židé.

Státy

Všechny státy podle abecedy

     

Státy seskupené do regionálních celků

Jižní Afrika

Hlavní článek: Jižní Afrika

Severní Afrika

Hlavní článek: Severní Afrika

Střední Afrika

Hlavní článek: Střední Afrika

Východní Afrika

Hlavní článek: Východní Afrika

Západní Afrika

Hlavní článek: Západní Afrika

Související články

Externí odkazy

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Africa
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Afrika“