Masakr v Sabře a Šatíle

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Verze z 16. 4. 2010, 11:20

Masakr v Sabře a Šatíle (arabsky: مذبحة صبرا وشاتيلا) byl masakr palestinských Arabů, který se odehrál 15. a 16. září 1982 během občanské válkyLibanonu. Sabra a Šatíla jsou dodnes existující palestinské uprchlické táborylibanonském hlavním městě Bejrútu. Odhady počtu zabitých se různí. Podle některých zdrojů se jednalo o 474 mužů, žen a dětí,[1] podle jiných o 980,[2] některé hovoří o 2300.[3]

Pozadí masakru

Jednou z prvotních příčin bylo tzv. Černé září, což bylo období v roce 1970, kdy v Jordánsku probíhaly nepokoje mezi vládními silami a palestinskými Araby.[2] Palestinci se dokonce pokusili o atentát na krále Husajna[4] a poté co teroristé z Lidové fronty pro osvobození Palestiny (LFOP) nechali na ammánském letišti vyhodit do povětří tři letouny, král vyhlásil stanné právo a jordánská armáda zaútočila proti palestinským militantům.[4] Po eskalaci událostí, kdy do Jordánska dokonce vtrhla syrská armáda, která se ale po izraelské intervenci stáhla, podepsal Jásir Arafat dokument o zrušení palestinských guerillových základen v zemi.[4] To však odmítli členové LFOP a Demokratické fronty pro osvobození Palestiny (DFOP), načež vyzvali ke svrhnutí krále.[4] Jordánská armáda pak zaútočila na dvě centra palestinských militantů a po silných bojích prchla většina militantů do Libanonu.[5] Uvádí se, že během událostí Černého září zemřelo 5–10 tisíc lidí[5] (některé zdroje uvádí až 15 tisíc).[2]

V Libanonu vyvolali Palestinci občanskou válku během níž v letech 1972 až 1982 vyvraždili pod vedením Jásira Arafata 30–45 tisíc Libanonců.[2] V roce 1978 podnikly Izraelské obranné síly (IOS) operaci Lítání proti Palestincům, kteří z jihu Libanonu ostřelovali sever Izraele.[6] Při ní obsadily jih Libanonu, z kterého se podle rezoluce RB OSN č. 425 a nasazení jednotek UNIFIL (United Nations Interim Force in Lebanon) stáhl.[6] Poté co situace opět začala v roce 1982 eskalovat zahájil Izrael operaci Mír pro Galileu, známou také jako první libanonská válka.[7] Válka měla za následek odchod Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) Jásira Arafata ze země.[8] I následně se však objevovaly násilnosti, z nichž nejvážnější bylo zavraždění libanonského prezidenta a vůdce křesťanských falangistů Bašíra Džumaila palestinskými muslimy.[9] V reakci na to vnikly jednotky falangistů do zmíněných palestinských uprchlických táborů, kde jako pomstu povraždili uprchlíky.[9]

Podíl izraelské armády

V silách izraelské armády bylo proti masakru zakročit, avšak přesto tak neučinila.[9] Tato skutečnost vyvolala v Izraeli velkou vlnu protestů.[8] Na telavivském náměstí Izraelských králů se uskutečnila protiválečná demonstrace, jíž se zúčastnilo rekordních 400 tisíc lidí (v té době desetina obyvatel země).[8] Na nátlak veřejnosti byla ustavena vyšetřovací komise (Kahanova komise), která měla prošetřit podíl IOS na masakru.[10] Komisi vedl soudce nejvyššího soudu Jicchak Kahan.[10] Závěry vyšetřování prokázaly, že hlavní vinu na masakru mají jednotky falangistů.[10][11] Izraelskou armádu zpráva označila za nepřímo zodpovědnou.[10][11] Nejhůře ze zprávy vyšel tehdejší ministr obrany a pozdější premiér Ariel Šaron, náčelník generálního štábu Rafael Ejtan a velitel vojenské kontrarozvědky Jehošua Saguj.[10][11] Nikdo z nepřímých viníků nebyl nikdy trestně stíhán.[10]

Reference

  1. ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha : Barrister & Principal, 2007. ISBN 978-80-87029-16-9. S. 159.   [Dále jen: Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu.]
  2. 2,0 2,1 2,2 2,3 SCHNEIDER, Ludwig. Jeruzalém: ohnisko dění. Ostrava : A-alef, 2003. ISBN 80-85237-71-7. S. 77.  
  3. GILBERT, Martin. Izrael - dějiny. Brno : BB art, 2002. ISBN 80-7257-740-9. S. 497.   [Dále jen: Izrael - dějiny.]
  4. 4,0 4,1 4,2 4,3 Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. S. 142
  5. 5,0 5,1 Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. S. 143
  6. 6,0 6,1 Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. S. 155
  7. Izrael - dějiny. S. 492
  8. 8,0 8,1 8,2 Izrael - dějiny. S. 496-497
  9. 9,0 9,1 9,2 Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. S. 158-159
  10. 10,0 10,1 10,2 10,3 10,4 10,5 Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. S. 161
  11. 11,0 11,1 11,2 Izrael - dějiny. S. 498-499