Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.
Martha Argerichová
Z Multimediaexpo.cz
m (Nahrazení textu) |
m (1 revizi) |
Verze z 11. 3. 2014, 23:17
Martha Argerichová ([argeričová], * 5. června 1941 v Buenos Aires, Argentina) je argentinská klavíristka, jež patří mezi nejvýznamnější klavíristy druhé poloviny 20. století a často bývá také označována jako nejlepší současná klavíristka.
Obsah |
Kariéra
Narodila se v roce 1941 v Buenos Aires. Na klavír se učila hrát už od svých tří let. V osmi letech veřejně debutovala s Beethovenovým Klavírním koncertem č. 1. V roce 1955 se s rodinou přestěhovala do Rakouska, kde studovala u světoznámého klavíristy Friedricha Guldy. V roce 1957, ve svých šestnácti letech věku, vyhrála prestižní Mezinárodní hudební soutěž v Ženevě. Později své umění zdokonalovala u Artura Benedettiho Michelangeliho. V roce 1975 vyhrála Mezinárodní klavírní soutěž Fryderyka Chopina ve Varšavě. Od roku 1966 se věnovala také nahrávání. Ve světě vystupovala hlavně jako koncertní klavíristka. V 80. letech 20. století se začala více orientovat na komorní hudbu. V roce 1980 vzbudila rozruch, když vystoupila z poroty Chopinovy soutěže ve Varšavě na protest proti tomu, že chorvatský klavírista Ivo Pogorelić vypadl ze soutěže už ve třetím kole. Prohlásila o něm, že je génius, čímž mu pomohla k mezinárodnímu úspěchu. Nadále se věnuje podpoře mladých talentů, založila soutěž, která nese její jméno a je prezidentkou Medzinárodní klavírní akademie v Lake Como.
Osobní život
Martha Argerich se vždy úzkostlivě vyhýbala publicitě, což způsobilo, že nebyla v počátečním období své kariéry adekvátně známá. Málo známé jsou také detaily z jejího soukromí. Je však známo, že má tři dcery se třemi různými muži, se kterými byla sezdána - druhým z nich byl známý dirigent Charles Dutoit, třetím americký klavírista Stephen Kovacevich.
Umělecká činnost
Martha Argerich zaujala hudební veřejnost svým temperamentem, rebelantským duchem a především spontánní a nenásilnou virtuózní interpretací hudebních děl. Navzdory tomu, že je klavíristkou neobyčejných možností, její technika hry je považována za velmi osobitou a nepříkladnou, podobně jako tomu bylo u klavíristy Vladimira Horowitze. Její repertoár je široký, zahrnuje na jedné straně skladby z období hudebního klasicismu (Haydnovy a Mozartovy klavírní koncerty) a raného romantismu, na druhé straně skladby 20. století, kterými si získala největší uznání. Vytvořila početné nahrávky děl F. Chopina, R. Schumanna a Maurice Ravela. V koncertní literatuře se soustředila hlavně na ruské autory, z čehož vyniká především její interpretace Prokofjevova Klavírního koncertu č. 3. Vytvořila také množství nahrávek komorní hudby. Vystupuje a nahrává často s houslistou Gidonem Kremerem, violoncellistou Mišou Maiským a brazilským klavíristou a jejím blízkým přítelem Nelsonem Freirem.
Významné nahrávky
- Sergej Prokofjev: Klavírní koncert č. 3 C dur, Berliner Philharmoniker, Claudio Abbado (1967, Deutsche Gramophon)
- Petr Iljič Čajkovskij: Klavírní koncert č. 1 b moll, Royal Philharmonic Orchestra, Charles Dutoit (1971, Deutsche Grammophon)
- Sergej Rachmaninov: Klavírní koncert č. 3, Berlin Radio Symphony Orchestra, Riccardo Chailly (1982, Philips)
- Olivier Messiaen: Visions de l'Amen, Alexander Rabinovič (1989, Philips)
- Dmitrij Šostakovič: Klavírní trio č. 2, Gidon Kremer, Miša Maisky (1998. Deutsche Grammophon)