Flájská hornatina
Z Multimediaexpo.cz
Verze z 8. 5. 2010, 17:58
Flájská hornatina je největším stupněm Loučenské hornatiny, která patří do Krušných hor. Rozkládá se na území okresů Most a Teplice. Na západě sousedí s Novoveskou vrchovinou, od níž ji odděluje hluboce zaříznuté údolí Bílého potoka – Šumenské údolí. Její východní hranici tvoří Mikulovské údolí. Severní hranice sleduje státní hranice s Německem. Největšími sídly jsou na úpatí Litvínov, Osek a Hrob, výše v horách pak lyžařská střediska Meziboří, Český Jiřetín nebo Mikulov, dále pak hraniční přechod Moldava.
Vrcholový hřbet má podobu nevýrazné plošiny, která příkře spadá do prostoru podkrušnohorských pánví. Svahová část je rozčleněna potoky v hluboká údolí. Vystupují zde především typické horniny Krušnohorského krystalinkia, tj. ruly (ortoruly, pararuly) a horniny flájského žulového porfyru (hlavně v okolí vodní nádrže Fláje, v blízkosti hory Loučná).
Nejvyššími bodem oblasti jsou:
- Loučná - 955,9 m
- Vlčí hora - 890,6 m
- Černý vrch - 888,6 m
- V oboře - 888,5 m
- Studenec - 878,3 m
- Oldřišský vrch - 878,0 m
- Bradáčov - 876,3 m
- Vrch tří pánů - 874,4 m
- Jelení hlava - 873,8 m
- Pestrý - 871,0 m
Hlavními vodními toky oblasti jsou Bílý potok se svými četnými přítoky, Flájský potok, na němž je vybudována přehradní nádrž Fláje, Bouřlivec protékající Mikulovským údolím. Jeho vody se zadržují v Teplické pánvi v nádrži Všechlapy.
Vegetaci hornatiny tvoří převážně bučiny na jižních svazích Krušných hor, přirozená vegetace vrcholového hřebenu byla v minulých staletích přeměněna na monokultury smrku. Většina těchto porostů však byla zcela poničena imisemi v druhé polovině 20. století. Lesy tak musely být nahrazeny nepůvodními dřevinami především pak modřínem, smrkem pichlavým, břízami nebo jeřabinami. Po roce 1989 dochází v důsledku přísných imisních limitů k zlepšení ovzduší v podkrušnohoří a tím i k oživení přírody Krušných hor. Toto zlepšení bylo natolik rapidní, že se uvažuje o postupném zalesňování původními druhy, tj. smrkem ztepilým, bukem lesním a jedlí bělokorou.
Nejcennější přírodní části představují rozlehlá rašeliniště (přírodní rezervace Grünwaldské vřesoviště nebo v okolí Flájské přehrady) a uvažovaný přírodní park Litvínovská údolí, zahrnující příkré jižní svahy nad Litvínovem rozčleněné do hlubokých údolí (Šumný důl, Pekelské a Lomské údolí, Panská dolina)
Externí odkazy
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |