Fay Weldonová
Z Multimediaexpo.cz
m (Nahrazení textu) |
m (1 revizi) |
Aktuální verze z 18. 3. 2014, 09:33
Fay Weldon, CBE, (* 22. září 1931) je anglická spisovatelka, esejistka a dramatička. Její dílo je spojováno zejména s otázkou feminismu. Hlavními hrdinkami její tvorby bývají současné ženy, které se nemohou vymanit z tíživých situací vyvolaných patriarchální strukturou západní, zejména pak britské, společnosti.
Obsah |
Život
Fay Weldon se narodila v anglické vesnici Alvechurch ve Worcestershiru jako Franklin Birkinshaw. Již odmalička měla literární zázemí, neboť dědeček z matčiny strany, Edgar Jepson (1863-1938), i její matka byli spisovatelé. (Matka psala pod pseudonymem Pearl Bellairs, což je alter ego postavy z povídky Aldouse Huxleyho, „Farcical History of Richard Greenow.“) První roky života strávila Fay v Aucklandu na Novém Zélandu, kde pracoval její otec jako doktor. Ve 14-ti letech, po rozvodu svých rodičů, se s matkou a sestrou Jane přestěhovaly do Anglie a Fay pak svého otce už nikdy neviděla. V Anglii navštěvovala školu South Hampstead High School.
Následně se rozhodla pro studium psychologie a ekonomie na univerzitě St Andrews ve Skotsku, ovšem po svém prvním porodu se přestěhovala do Londýna. Krátce nato začala žít v londýnském Actonu a vzala si svého prvního manžela, o dvacet let staršího Ronalda Batemana, který však nebyl otcem jejího dítěte. Rozvedli se za pouhé dva roky. Fay začala pracovat v reklamní agentuře, aby zajistila dost prostředků pro svého syna, který už v té době začal chodil do školy. Chvíli pracovala jako ředitelka copywritingu a tehdy se stala promotérkou slavného sloganu „Do práce na vajíčkový pohon (Go to work on an egg)“. Navrhla také „Vodka tě opije rychleji (Vodka gets you drunker quicker)“. V rozhovoru pro Guardian jednou řekla[1]: „Je přeci logické, že lidé, kteří se chtějí rychle opít tuto informaci uvítají.“ Její nadřízení ovšem nesouhlasili a návrh zamítli.
Ve věku 29 let potkala Ronalda Weldona, obchodníka se starožitnostmi. Vzali se a od roku 1963 mají tři syny. V průběhu druhého těhotenství začala Fay psát pro rádio a televizi. O několik let později, v roce 1967, vydala svůj první román The Fat Woman´s Joke. Během následujících třiceti let se jí podařilo vybudovat velmi úspěšnou kariéru - vydala přes 20 románů, sbírky povídek, televizní filmy, novinové a časopisové články a stala je slavnou tváří a hlasem BBC. V roce 1971 napsala Fay první díl úspěšného televizního seriálu Upstairs, Downstairs, za nějž obdržela cenu Writers Guild za nejlepší scénář k britskému televiznímu seriálu. Je rovněž autorkou předlohy seriálové adaptace Pýcha a předsudek Jane Austenové, kterou v roce 1980 natočila BBC s Elizabeth Garvie a Davidem Rintoulem v hlavních rolích. V roce 1989 se podílela na scénáři k westendskému muzikálu Petuly Clark Někdo jako ty (Someone Like You).
V roce 1994 se Fay a Ronald rozvedli. Fay si pak vzala Nicka Foxe, s nímž dosud žije v londýnském Hampsteadu.
V roce 2000 se Fay stala členkou anglikánské církve a nechala se pokřtít v Katedrále sv. Pavla. To bylo příhodné, poněvadž Fay se nechává slyšet, že na víru ji „obrátil svatý Pavel".[2] V roce 2006 byla na Brunelské univerzitě v západním Londýně jmenována profesorkou tvůrčího psaní: „Dobrý spisovatel musí mít určitou osobnost a přirozený cit pro jazyk, ale spousta věcí se dá naučit - jak rychle a efektivně poskládat slova, aby dávala ten pravý smysl, jak působit elegantně a výmluvně, jak vystihnout emoce, jak vystupňovat napětí a jak vytvářet alternativní světy.“
Romány, které vyšly v češtině
- Vzpomínejte na mě - Remember Me (1976)
- Sestřičky - Little Sisters (1977)
- Dům na venkově - Puffball (1980)
- Prezidentův syn - The President's Child (1982)
- Život a lásky jedné ďáblice - The Life and Loves of a She-Devil (1983)
- Shrapnelova akademie - The Shrapnel Academy (1986)
- Falešné přítelkyně - Worst Fears (1996)
- Velké ženy - Big Women (1997)
- Malá tajemství slečny Felicity - Rhode Island Blues (2000)
- Náhrdelník od Bulgariho - The Bulgari Connection (2001)
Ostatní romány
- The Fat Woman's Joke (1967)
- Down Among the Women (1971)
- Female Friends (1975)
- Praxis (1978)
- Letters to Alice: On First Reading Jane Austen (1984)
- The Heart of the Country (1987)
- The Hearts and Lives of Men (1987)
- Leader of the Band (1988)
- The Cloning of Joanna May (1989)
- Darcy's Utopia (1990)
- Affliction (1994)
- Growing Rich (1992)
- Life Force (1992)
- Splitting (1995)
- Mantrapped (2004)
- She May Not Leave (2006)
- The Spa Decameron (2007)
V roce 2002 vydala Fay autobiografii svých raných let, Auto de Fay (odkaz na autodafé (anglicky auto de fe)).
Reference
- ↑ Fay Weldon who has found God after 70 years as atheist talks to Stuart Jeffries | Special reports | Guardian Unlimited
- ↑ Why I am still an Anglican, Continuum 2006, strana 134
Externí odkazy
- http://www.redmood.com/weldon/ vytvořil Jan Hanford
- Guardian interview and review of What makes women happy (2006)- Popisuje zde, jak se téměř setkala se smrtí a svůj duchovní vývoj od ateismu až k víře v Boha.
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |