V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.

Dukla Praha (fotbal)

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
Sysop (diskuse | příspěvky)
(1 revizi)
Porovnání s novější verzí →

Verze z 12. 4. 2011, 14:45

Stop hand.png   Neutralita tohoto článku je celkově zpochybněna.
  Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi.
  Pro vkladatele šablony: Vložte prosím na diskusní stránku zdůvodnění. 		Stop hand.png


Dukla Praha byl úspěšný pražský fotbalový klub. Vyhrál jedenáct československých ligových titulů a devět Československých pohárů. V sezóně 1967-68 hrála Dukla semifinále Poháru mistrů evropských zemí, v roce 1986-87 semifinále Poháru vítězů a také dosáhla velkých úspěchů v Americkém poháru v New Yorku, který vyhrála čtyřikrát v řadě v letech 1961 až 1964. Fotbalový oddíl Dukly Praha byl součástí klubu s mnoha dalšími , ale toto spojení již po roce 1989 zaniklo. Sporty dříve sloučené v Armádním středisku vrcholového sportu (ASVS) - hlavně atletika, veslování, házená, moderní pětiboj, cyklistika ad. - nyní fungují v oddílech různé formy, často stále pod patronátem Armády ČR.

Obsah

Historie

Založení a první desetiletí

Klub, který se později proslavil jako Dukla Praha, vznikl na půdě Československé armády v roce 1948 a původně nesl jméno ATK Praha (Armádní tělovýchovný klub). Okamžitě dostal příležitost bojovat o účast v nejvyšší fotbalové soutěži a kvalifikoval se do ní po výhře nad vítězem odborové ligy MZK Pardubice. V první ligové sezóně ATK prohrál s pozdějším mistrem SK Slavií Praha 2:8, ale přesto skončil na osmém místě ze 14 účastníků.[1] Byl to nejlepší výsledek klubu v prvních letech jeho existence. V roce 1952 ATK Praha vyhrál svou první trofej - Československý pohár po výhře nad XI stavbařů složenou z hráčů z Teplic a Liberce v semifinále a Škodou Hradec Králové 4:3 ve finále. Na začátku roku 1953 klub dostal nový název ÚDA Praha (Ústřední dům armády). Tato změna souvisela s politicky motivovanou reogranizací československé tělovýchovy. Tým v tomto roce poprvé vyhrál fotbalovou ligu, v níž prohrál jediný z 13 zápasů.[2] Nejlepšími hráči první éry Dukly Praha byli Ota Hemele, Václav Pavlis, Karol Dobay, Ladislav Přáda, Ladislav Novák a další.

Sláva konce 50. a 60. let

Až v roce 1956 dostal klub jméno Dukla Praha na památku bojů o Duklu ve druhé světové válce. Podobně jako poprvé, v roce změny názvu Dukla vítězí v československé lize s náskokem pěti bodů před Slovanem Bratislava, třetí Spartak Praha Sokolovo (nynější Spartu) porazil 9:0! V sezóně 1957-58, která začala na jaře 1957 a skončila na jaře 1958, klub titul obhájil. Spartak Praha Sokolovo měl stejný bodový zisk 40 bodů, ale o titul přišel o dva góly v rozdílu skóre. Dukla také zaznamenala své první vítězství v evropském poháru, porazila Manchester United 1:0 v domácí odvetě (po prvním zápase prohraném v Anglii 0:3). Tým opakovaně obsazoval některá z prvních tří míst v lize. Trenér Karel Kolský byl podepsán pod prvními tituly Dukly, v roce 1961 převzal tým Jaroslav Vejvoda a mužstvo pod jeho vedením získalo čtvrtý titul s náskokem sedmi bodů před ČH Bratislava a dosáhlo prvního double, když navíc porazil Dynamo Žilina 3:0 ve finále Československého poháru. Tím začala série čtyř výher Dukly v Československém poháru v letech 1961 až 1964. Josef Masopust, klíčový hráč zálohy Dukly, byl v roce 1962 vyhlášen nejlepším evropským fotbalistou roku, když Československo skončilo druhé na mistrovství světa ve fotbale 1962. Jako mistr ligy se Dukla zúčastnila evropského Poháru mistrů v letech 1962 a 1964 a v obou případech postoupila do čtvrtfinále, když porazila týmy kvality Servette Ženeva a Górnik Zabrze, ale prohrála postupně s Tottenhamem Hotspur, Benfikou Lisabon a Borussií Dortmund. Nadvládu Dukly podporovaly výsledky její rezervy, která dokonce v roce 1965vyhrála druhou ligu a kvalifikovala se do nejvyšší soutěže, v níž ale kvůli zákazu účasti dvou mužstev z jednoho klubu nemohla hrát. Poslední svůj titul v 60. letech vyhrála Dukla v roce 1966 se stejnou bilancí 13 výher, 7 remíz a 6 porážek a stejným rozdílem skóre (+17) jako druhá Sparta. Tým navíc zlepšil svou reputaci jako vítěz dalších tří ročníků Československého poháru (v letech 1965, 1966 a 1969). V Poháru mistrů 1966-67 Dukla vyřadila Esbjerg fB, RSC Anderlecht a Ajax Amsterodam a bez porážky postoupila až do semifinále, v němž prohrála celkově 1:3 s pozdějším vítězem poháru Celtikem Glasgow. Nejlepšími hráči této éry Dukly Praha byli Ladislav Novák, Svatopluk Pluskal, Josef Masopust, Pavel Kouba, Jaroslav Borovička, František Šafránek, Rudolf Kučera a další.

Americký pohár

V roce 1961 dostala Dukla pozvání zúčastnit se v New Yorku druhého ročníku Mezinárodní fotbalové ligy (anglicky: International Soccer League), u nás známé jako Americký pohár. Startovalo v ní 16 elitních fotbalových klubů z celého světa. Dukla strávila ve Spojených státech celé léto, v jehož průběhu odehrála devět zápasů, mezi nimiž trénovala ve známém Central Parku. Sedm zápasů Dukly v základní skupině turnaje skončilo s těmito výsledky:

Největší zbraní týmu byla záložní řada s Pluskalem a Masopustem, Rudolf Kučera se stal nejlepším střelcem celého turnaje a byl miláčkem newyorského publika. Základní jedenáctka Dukly byla: Kouba - Šafránek, Čadek, Novák - Pluskal, Masopust - Brumovský, Vacenovský, Borovička, Kučera, Jelínek (trenér Vejvoda). Ve finále Dukla hrála dvojzápas proti Evertonu, který v prvním zápase začal velkým náporem, ale když mu Kouba chytil pokutový kop, Dukla převzala kontrolu nad zápasem a těžila z technické kombinační hry. První poločas vyhrála 5:0, celý zápas 7:2 a v odvetě si připsala další vítězství 2:0. Bilance Dukly po skončení turnaje tak byla osm výher z devíti zápasů a skóre 39:11. Český spisovatel a sportovní novinář Ota Pavel napsal o triumfu Dukly unikátní knihu Dukla mezi mrakodrapy.[3] Převaha Dukly byla tak jednoznačná, že se rozhodli vytvořit v následujících letech tzv. Americký vyzývací pohár (anglicky: American Challenge Cup) jako finále následujících Amerických pohárů, do nichž byla Dukla zvána jako soupeř pro vítěze základní skupiny. Dukla vyhrála tři takto koncipované Americké poháry, v roce 1962 nad Amerikou Rio de Janeiro (1:1 a 2:1), v roce 1963 nad West Hamem United (1:0 a 1:1) a v roce 1964 nad Zagłębie Sosnowiec (3:1 a 1:1). Pouze v roce 1965, v posledním ročníku soutěže, prohrála Dukla ve finále Amerického poháru s Polonií Bytom 0:2 a 1:1. Celková bilance Dukly v Americkém poháru tak je 11 výher, čtyři remízy a jediná porážka se skóre 49:19.[4]

Pohárové úspěchy 70. a začátku 80. let

Navzdory 11. místu v lize v roce 1971 - nejhoršímu výsledku Dukly mezi jejím založením a sezónou 1992-93 - hrála jinak Dukla pravidelně na čele soutěže a pravidelně se umísťovala na prvních třech příčkách. I po pádu na deváté místo v roce 1975 byla hned za dva roky znovu zpět na vrcholu, když vyhrála ligu čtyři body před Interem Bratislava. V těchto letech se mohla Dukla spolehnout na elitní kanonýry Ladislava Vízka a Zdeňka Nehodu, kteří jí pomohli k dalšímu titulu v roce 1979. Když Československo vyhrálo mistrovství Evropy ve fotbale 1976, byli klíčovými hráči mužstva jinak poskládaného hlavně z hráčů druhého týmu ligy Slovanu Bratislava také brankář Ivo Viktor a Nehoda. Dukla se zúčastnila mezi roky 1969 a 1977 čtyř ročníků Pohárů mistrů, ale vyhrála jen čtyři z deseti utkání a jen jednou postoupila. V roce 1979 si ale klub připomněl svůj úspěch v Poháru UEFA. Přes silné západoevropské kluby Lanerossi Vicenza (oslabené oproti předchozí sezóně o kanonýra Paola Rossiho) a Everton FC prošla až do třetího kola, kde po porážce venku 1:4 porazila v odvetě VfB Stuttgart 4:0 na vlastním hřišti (branky vlastní D. Hoeness, Vízek, Pelc a Gajdůšek dvě minuty před koncem). Ze soutěže tak vypadla až ve čtvrtfinále s Herthou Berlín po remíze 1:1 na hřišti soupeře a prohře 1:2 doma. Dukla byla později pravidelným účastníkem evropských pohárů, ale až do sezóny 1985-86 měla problémy s postupem z prvního kola. V roce 1982 vyhrála Dukla znovu ligový titul a Vízek se podělil o vítězství v tabulce střelců s 15 brankami. O rok dříve, v roce 1981, Dukla vyhrála Český pohár a ve finále Československého poháru rozdrtila Duklu Banská Bystrica 4:1 (po dvou gólech dávali Nehoda a Vízek). Tímto způsobem Dukla zahájila sérii šesti účastí ve finále Českého poháru v řadě a vyhrála mezi lety 1981 a 1985 tři Československé poháry. Díky vítězství v národním poháru se Dukla kvalifikovala do Poháru vítězů sezóny 1985-86 a dosáhla znovu svého evropského vrcholu. Vyřazením AEL Limassol, AIK Stockholm a Benfiky Lisabon prošla až do semifinále, kde ji vyřadilo Dynamo Kyjev Olega Blochina, který později vyhrál finále. O rok později Dukla vyřadila Bayer Leverkusen z Poháru UEFA, než její pouť soutěží ukončil Inter Milán. Leverkusen vyhrál trofej v následujícím roce. Domácí a hlavně zahraniční pozice Dukly na konci 80. let byla o něco slabší, ale její hráč Milan Luhový vyhrál dvakrát soutěž střelců v letech 1988 a 1989. Nejznámějšími hráči této éry Dukly byli Ivo Viktor, Václav Samek, Ladislav Vízek, Zdeněk Nehoda, František Štambachr, Stanislav Pelc, Miroslav Gajdůšek, Luděk Macela, Karel Stromšík, Jan Fiala nebo Milan Luhový.

Krize 90. let

Ještě v roce 1990, po sametové revoluci, která se projevila na značném poklesu popularity armádního klubu, Dukla zvítězila v Československém poháru, když tři z posledních čtyř zápasů v soutěži vyhrála až na penalty. O rok později vypadla z Poháru vítězů symbolicky zásluhou svého semifinálového soupeře z roku 1986 Dynama Kyjev, ale tentokrát už ve druhém kole. Od začátku 90. let potkaly klub těžké roky. Jejich hlavní rivalové jako AC Sparta Praha získávali velké sponzorské kontrakty. Dukla se na podobnou úroveň sponzorských příspěvků nedokázala dostat, také kvůli své pověsti z minulosti. Až do rozpadu Československa hrála Dukla v nejvyšší soutěži. V sezóně 1993-94 vyhrál slavný klub jen jediné ligové utkání a poprvé od svého založení sestoupil, kvůli finančním problémům navíc přímo do třetí ligy. Nejlepšími hráči této éry klubu byli: Pavel Nedvěd, Karel Rada, Günter Bittengel a další.

Sloučení s FC Příbram a zánik

Strádající klub nakonec převzal slovenský podnikatel Bohumír Ďuričko. Jeho prvním krokem byla v roce 1996 koupě jiného klubu FC Příbram, který v té době hrál druhou ligu. Oba kluby byly sloučeny a nově vytvořený klub převzal místo Příbrami ve druhé lize a své zápasy hrál v Praze. Po jednom roce sloučená Dukla Praha vyhrála s pomocí finančních injekcí druhou ligu a postoupila zpět do nejvyšší ligy. Jako druholigová hrála finále Českého poháru, ale prohrála se Slavií podle pravidla zlatého gólu. Vedení klubu se ale nedokázalo dohodnout s armádou jako vlastníkem stadionu a mužstvo se přesunulo do Příbrami. Dostalo jméno FC Dukla, později Dukla Příbram a nyní hraje nejvyšší soutěž jako FK Marila Příbram, přičemž ve své historii uvádí úspěchy Dukly. Václav Koloušek, Antonín Kinský a účastník mistrovství světa ve fotbale 1990 Ivo Knoflíček byli nejznámějšími hráči této éry Dukly Praha.

Změny názvu

1948 - ATK Praha
1953 - ÚDA Praha
1956 - VTJ Dukla Praha
1976 - ASVS Dukla Praha
1991 - FC Dukla Praha
1994 - FK Dukla Praha
1996 - sloučen s FC Příbram do FC Dukla Praha - viz dále FK Marila Příbram
2007 - sloučen s FK Jakubčovice do FK Dukla Praha

Slavní hráči minulosti

Úspěchy

Zajímavosti

  • Duklu proslavila britská hudební skupina Half Man Half Biscuit písní All I Want For Christmas Is A Dukla Prague Away Kit (česky zhruba jako: K Vánocům chci jenom dres Dukly Praha na zápasy venku).
  • Dukla mezi mrakodrapy nebyla prvním literárním dílem inspirovaným armádním fotbalovým klubem. V roce 1951 napsal Pavel Pásek komedii nazvanou 4:0 pro ATK s podtitulem Veselohra o lidu footballovém a sázejícím o 3 dějstvích a později ji přepsal do formy krátké prózy. Propagandistická hra vypráví příběh obrození mladého hráče, který se vyléčí z marnotratnosti hvězdy skrz angažmá v armádním klubu. Kniha byla rovněž přeložena do polštiny. Ačkoli také mnoho z Pavlových knih bylo přeloženo, o překladu Dukly mezi mrakodrapy se neví.

Literatura

  • HORÁK, Jindřich, KRÁL, Lubomír. Encyklopedie našeho fotbalu : Sto let českého a slovenského fotbalu. Domácí soutěže. Praha : Libri, 1997. 704 s. ISBN 80-85983-22-2
  • PAVEL, Ota. Dukla mezi mrakodrapy. Praha : Slávka Kopecká, 2004. 183 s. Sebrané spisy Oty Pavla; sv. 1. ISBN 80-86631-14-1
  • SIGMUND, Stanislav. FC Dukla 1948-1998. Praha : MJF, 1998. 51 s. ISBN 80-86284-00-X

Poznámky

  1. ↑ Soutěž se hrála jen jednokolově z důvodu přechodu ze systému podzimů-jaro na systém jaro-podzim.
  2. ↑ V roce 1953 hrál každý tým s každým soupeřem jen jednou kvůli vysokému počtu reprezentačních utkání.
  3. ↑ <http://www.radio.cz/cz/clanek/5002> Článek o knize Dukla mezi mrakodrapy na webu Českého rozhlasu
  4. ↑ <http://www.rsssf.com/usadave/islii.html> Statistiky Amerického poháru na webu nadace fotbalových statistiků RSSSF
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Dukla_Praha_(fotbal)“