Hlíva ústřičná

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (1 revizi)
m (1 revizi)
 

Aktuální verze z 29. 5. 2014, 11:41


Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus (Jacq.) P. Kumm., Führer Pilzk.: 24, 104 (1871)) je jedlá dřevokazná houba z čeledi hlívovitých.

Obsah

Popis

  • Klobouky hlívy ústřičné svou barvou i tvarem připomínají větší ústřice, odtud pochází i druhové pojmenování. Klobouky jsou v mládí sklenuté s podvinutým okrajem, později 5 - 25 centimetrů široké, vějířovité, hladké a pružné, okraj se stává ostrým. Zbarvení je široce proměnlivé od barvy bělavé, šedomodravé až k šedohnědé nebo hnědé. Zbarvení je závislé na podmínkách růstu, vzdušné vlhkosti apod. Klobouky rostou jako u většiny ostatních hlív nad sebou v trsech, řadách nebo vrstvách nad sebou. Trsy plodnic mohou dosahovat hmotnosti i několika kilogramů. Dosti často jsou klobouky spodních plodnic poprášeny vyklíčenými výtrusy, takže na sobě mají bílý povlak. Jde o přirozený a neškodný jev, který vzniká i při skladování.
  • Lupeny jsou nízké, měkké husté, sbíhající na třeň, u třeně jsou často vidličnatě větvené. Zbarveny jsou zprvu bíle až bělavě, ve stáří šedě.
  • Třeň je velmi krátký, 1-4 cm dlouhý a 1-3 cm tlustý, výstřední až postranní, velmi tuhý, bílý, později šedavý.
  • Dužnina je čistě bílá, velmi pružná a štavnatá, zbarvení na řezu nemění.
  • Chuť je nasládlá, vůně silně příjemně houbová
  • Výtrusy jsou bezbarvé, válcovité a hladké, s rozměry 8-12x3-4 mikrometru.

Výskyt

Pleurotus ostreatus JPG6.jpg

Roste od konce léta až do zimy, při mírné zimě často i na jaře, na živých nebo odumřelých kmenech listnatých stromů, zejména na bucích, vrbách, ořešácích, břízách, topolech nebo jeřabinách. Pěstuje se i uměle, jak průmyslově tak i v domácích podmínkách.

Je velmi podobná hlívě plicní, ta je však světlejší barvy a roste na podobných stromech avšak od jara do podzimu.

Hlíva ústřičná je široce rozšířená houba rostoucí po celém světě, roste v mírném pásmu i v subtropických lesích.

Pěstování

V roce 1917 zveřejnil německý mykolog R. Falck výledky prvních pokusů s pěstováním hlívy ústřičné v laboratorních podmínkách. V 60. letech 20. století ve výzkumech pokračovaly asijské země jako Čína, Filipíny nebo Thajsko. Ty jsou v současnosti společně s Pákistánem, Nigérií a USA největšími světovými producenty hlívy ústřičné. V Československu se pěstováním hlívy začal na přelomu let 1964-1965 zabývat tým ve Výzkumném ústavu liehovarov a konzervární LIKO v Bratislavě pod vedením RNDr. A. Ginterové, CSc. Další výzkum probíhal i v Mikrobiologickém ústavu ČSAV v Praze, ve Školním zemědělském podniku v Novém Jičíně a na dalších místech. Velký boom průmyslového pěstování nastal po roce 1982, kdy byly v tehdejším Československu zakládány velké pěstírny. Po listopadu 1989 však díky dovozu začala výroba stagnovat. Celosvětově je po žampionech a šiitake třetí nejdůležitější pěstovanou houbou, ročně se jí vypěstuje kolem 2,5 milionu tun.

Použití v kuchyni

Hlíva ústřičná je jedlá houba s všestranným použitím jak do hotových jídel, tak k nakládání do octa nebo sušení. Je to vynikající surovina pro polévky a omáčky, dobře chutná i konzervovaná v různých nálevech a kombinacích se zeleninou. Běžně se konzumují pouze klobouky hub, ale tuhé třeně se dají usušit a rozemlít na tzv. houbový prášek, který se používá jako aromatické houbové koření. Je výtečná i uzená.

V Rusku je oblíbená zkvašená jako kysané zelí.

Použití v léčení

Konzumace hlívy díky obsahu polysacharidickému beta 1,3 d-glukanu příznivě ovlivňuje hladinu cholesterolu v krvi, zvyšuje odolnost proti infekcím, zvyšuje i tvorbu červených krvinek mimo kostní dřeň. Má i účinky proti zánětlivým onemocněním, virovým, bakteriálním a plísňovým chorobám, proti hemeroidům, ekzémům, při léčení popálenin atd.

Hlíva je přírodním zdrojem látek ze skupiny statinů. Studie prokázaly že hlíva obsahuje 0,4 - 2,7 % statinů v sušině.[1] Obsahuje i β-glukany, také terpeny, zejména pleurotin, který je antibiotickou a antitrombotickou látkou. V mnoha pokusech s konzumací sušené hlívy při dietě u zvířat byl zaznamenán úbytek cholesterolu.

Masožravost

Hlíva je také jednou z mála „masožravých“ hub. Její mycelium dokáže otrávit a zabít organismy ze skupiny hlístic.[2][3] Předpokládá se, že jde o způsob jakým může houba získat dusík. Hlíva ústřičná obsahuje i malé množství arabitolu, který může u některých lidí způsobit střevní potíže. Může mít i projímavé účinky.

Synonyma

  • Agaricus opuntiae Durieu & Lév., 1850
  • Agaricus ostreatus Jacq., 1774
  • Agaricus revolutus J.J. Kickx, 1867
  • Agaricus salignus Pers., 1801
  • Crepidopus ostreatus (Jacq.) Gray, 1821
  • Crepidopus ostreatus ß atroalbus Gray, 1821
  • Dendrosarcus ostreatus (Jacq.) Kuntze, 1898
  • Panellus opuntiae (Durieu & Lév.) Z.S. Bi, in Bi, Zheng & Li, (1987) [1986]
  • Pleurotus opuntiae (Durieu & Lév.) Sacc., 1887
  • Pleurotus ostreatus f. salignus (Pers.) Pilát, 1935
  • Pleurotus ostreatus subsp. opuntiae (Lév.) A. Ortega & Vizoso, 1992
  • Pleurotus revolutus (J. Kickx f.) Gillet, 1874
  • Pleurotus salignus (Schrad.) P. Kumm., 1871

Literatura

  • Houby česká encyklopedie, Reader's Digest Výběr, Praha, 2003, ISBN 80-86196-71-2
  • Reklamní časopis Kaufland 30/2007, článek z knihy Houby známé a exotické z Nakl. Vyšehrad

Reference

  1. ↑ www.znaturforsch.com
  2. ↑ Thorn, R.G. & Barron, G.L. (1984). Carnivorous mushrooms. In: Science. 224: 76-78.
  3. ↑ Nordbring-Hertz, Birgit; Jansson, Hans-Börje; Persson, Yvonne; Friman, Eva; Dackman, Carin (2002). IWF-Film C 10027: Pleurotus erbeutet Nematoden mit Gift. www.iwf.de

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Pleurotus ostreatus
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Hl%C3%ADva_%C3%BAst%C5%99i%C4%8Dn%C3%A1“