Vážení zákazníci a čtenáři – od 28. prosince do 2. ledna máme zavřeno.
Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !

Helena Fibingerová

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
Sysop (diskuse | příspěvky)
(+ Vylepšení)
Porovnání s novější verzí →

Verze z 19. 2. 2011, 11:42

Helena Fibingerová (* 13. července 1949, Víceměřice) je česká atletka a sportovní funkcionářka.

Obsah

Životopis

Dětství

Narodila se manželům Fibingerovým z Uherského Ostrohu v létě 1949. V základní škole ji k lehké atletice získal postupně učitel V.Přílezský a sousedka atletka Jiřina Gottwaldová - Buchtová, která ji přivedla do oddílu v Zlíně, tehdy Gottwaldovu. Zde se jí ujal trenér V.Brabec. Po absolvování devítileté základní školy pokračovala ve studiích na Střední všeobecně vzdělávací škole (gymnázium) ve Veselí na Moravě, ale v trénincích po večerech v oddíle pokračovala. Otec jí upravil tréninkový prostor i u domu. Po maturitě získala místo v investiční účtárně Vítkovických železáren a v Ostravě i garsonku. Přeregistrovala se do tamního lehkoatletického oddílu TJ VŽKG. Zde získala nového trenéra, atletického reprezentanta Jaroslava Šmída a začala závodit v kategorii žen.

Úspěchy na závodech

V 16 letech vyhrála přebor jihomoravských dorostenek ve vrhu koulí, hodila přes 13 metrů. Poprvé reprezentovala ČSSR ve svých 18 letech na závodech olympijských nadějí Družba v NDR-Rostocku v roce 1967. Skončila zde druhá s osobním rekordem 14,25 metru. A v témže roce následoval první start v ženách za ČSSR na mezistátním utkání s Maďarskem v Košicích, kde si zlepšila os.rekord na 14,60 metru a porazila obě Maďarky. V roce 1969 byla v týmu ČSSR na IV.evropských halových hrách v Bělehradě, zde, i v dalších závodech roku stále ve výkonnosti zaostávala za čs.rekordmankou Vladimírou Srbovou. Porazila ji v osobním rekordu 16,01 až v srpnu během závodů v Praze se Švédskem a tím se nominovala na mistrovství Evropy 1969 v Athénách.

Koulařská královna

V roce 1970 se stala poprvé československou rekordmankou výkonem 16,32 metru při závodech v Ostravě a brzy poté jej začala postupně vylepšovat a tím upevňovat postavení čs.jedničky v tomto sportovním odvětví. Byla trvale nominována do reprezentace k různým mezistátním závodům, na halová i otevřená mistrovství Evropy. Objevila se první zranění. Dalším milníkem byl rok 1972. Nejprve na Zlaté tretře v Ostravě překonala čs.rekord vrhem 18,70 metru, brzy poté na 18,81, avšak v olympijském závodě (její první olympiáda) v Mnichově se medaile nedočkala. Krátce po OH svůj čs.rekord dokázala zlepšit třikrát až na 19,18 metru, což bylo zhruba 2 metry za tehdejší světovou jedničkou Čižovovou z SSSR. V roce 1972 začala studovat pedagogickou školu v Přerově a v roce 1975 ji ukončila jako kvalifikovaná tělovýchovná instruktorka. V únoru 1974 poprvé překonala hranici platného světového halového rekordu výkonem 20,36 metru a tehdejší halové mistrovství Evropy ve Švédsku vyhrála a rekord vylepšila na 20,75 metru. V témže roce se stala poprvé světovou rekordmankou i mimo halu výkonem 21.57 metru na domácích závodech v Gottwaldově. Zbytek sezóny ji však postihlo další zranění a její soupeřky jí přebraly i světový rekord. V roce 1976 vylepšila svůj výkon na 21,89 metru, na olympiádě v Montrealu získala bronzovou medaili a po ní doma spolu s dalšími medailisty státní vyznamenání Za vynikající práci. Na závěr sezóny dokázala opět překonat světový rekord výkonem 21,99 metru. V únoru 1977 překonala na mistrovství ČSR v Jablonci také světový halový rekord vrhem 22,50 metru. Na konci května se vdala za svého trenéra Jaroslava Šmída. A v srpnu 1977 překonala světový rekord na otevřeném stadionu v Nitře výkonem 22,32 metru. Patří k nejlepším koulařkám atletické historie. Její světový rekord v této disciplíně z haly (22,50 m) je k roku 2008 (po 31 letech) stále v platnosti.

Výčet medailí

  • Mistrovství světa - 1.místo - 1983
  • Mistrovství Evropy - 2.místo - 1978
  • Mistrovství Evropy - 2.místo - 1982
  • Mistrovství Evropy - 3.místo - 1974
  • Halové mistrovství Evropy - 1.místo - 1973, 1974, 1977, 1978, 1980, 1983, 1984, 1985
  • Halové mistrovství Evropy - 2.místo - 1975, 1981, 1982
  • Olympijské hry - 3.místo - 1976
  • 1977: Světový pohár - 2.místo
  • 1979: Světový pohár - 2.místo
  • 1981: Světový pohár - 2.místo
  • 1985: Světový pohár - 3.místo
  • 1985: GP IAAF - 1.místo
  • 1987: GP IAAF - 1.místo

Spekulace o dopingu

V souvislosti s jejím výkonem se spekuluje o systematickém použití dopingu ve formě anabolických steroidů, který v 80. letech v Československu řídil přímo komunistický režim [1] Sama k dopingu uvedla: „Odmítám diskuse na toto téma, musím označit za velmi naivní, pokud si někdo mysli, ze někdo z minulých, současných i budoucích sportovců vpustí někoho druhého do tohoto jeho světa.“[2]

Kariéra po skončení sportování

Dnes je podnikatelkou (spoluvlastní pekárnu), funkcionářkou Českého atletického svazu a místopředsedkyní Rady České televize. Česká televize o ní natáčela pořad pro cyklus Burianův den žen, ale Fibingerová nakonec natáčení odmítla.[3]

Související články

Reference

  1. ↑ Důkazy: doping sportovců řídil stát
  2. ↑ Helena Fibingerová ví, co od života chtít
  3. ↑ Mně je ten pořad šumák

Literatura

  • KOHLMAN, Čeněk. Neboj se jich Heleno. Praha : Olympia, 1980.  

Externí odkazy

Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Helena_Fibingerov%C3%A1“