Julius Fučík

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 28. 6. 2014, 12:31

Julius Fučík (* 23. února 1903 Praha – 8. září 1943, Berlín) byl český komunistický novinář, literární a divadelní kritik a překladatel, popravený nacisty pro účast v odboji.

Julius Fučík pocházel z dělnické rodiny, která se roku 1913 přestěhovala z Prahy do Plzně. Po maturitě začal externě studovat na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a roku 1921 vstoupil do KSČ. V roce 1926 se stal členem Devětsilu, v roce 1929 spoluzakládal Levou frontu. V letech 1928–1938 působil jako šéfredaktor Tvorby. Od roku 1929 pracoval v Rudém právu, mj. dopisovatel v Moskvě; patřil ke skupině, která odmítala jakoukoliv kritiku SSSR.

Roku 1938 si Fučík vzal za ženu Augustu Kodeřicovou, později známou jako Gusta Fučíková.

V roce 1939 se zapojil do komunistického odboje, ve kterém byl velmi aktivní. V letech 1941–1942 byl členem druhého ilegálního ústředního výboru KSČ. V roce 1942 byl zatčen a roku 1943 odsouzen k trestu smrti a poté ve věznici v Berlíně-Plötzensee popraven.

Po roce 1948 se Julius Fučík stal „legendou“, což bylo způsobeno několika faktory. Komunisté potřebovali literární vzory, ty šlo najít v poezii, ale v próze jich bylo málo. Julius Fučík byl komunistou, který ve vnitřních sporech KSČ stál na prosovětské straně. Další výhodou byla jeho protinacistická aktivita a konečně i to, že byl mrtvý, což zajišťovalo, že neudělá něco nežádoucího. Gusta Fučíková po válce angažovaně propagovala jeho dílo. V jeho nejznámějším díle, Reportáži psané na oprátce, provedla výrazné škrty, které proměnily závěr: vynechala pasáž, v níž se Fučík přiznával k „vysoké hře“, totiž že „vodil gestapo za nos“ a zdánlivě upřímně vypovídal, ovšem jen o těch soudruzích, kteří podle jeho mínění byli již stejně ve vězení; mnohdy se však mýlil.

Dílo

Dům v plzeňské Havlíčkově ulici, kde žil v letech 1913-1937 Julius Fučík – vpravo pamětní deska

Reportáže

• Reportáže z buržoazní republiky – časopisecky v období krize, knižně až v r. 1948

Napsal několik tendenčních (prosocialistických, propagandistických) reportáží o SSSR, nekriticky oslavujících vše sovětské:

• V zemi, kde zítra již znamená včera – 1932
• V zemi milované – vydáno 1947

Z vězení za II. světové války:

• Reportáž psaná na oprátce – autobiografická próza vzniklá ve vězení na Pankráci, vynášená pomocí motáků. Kniha byla poprvé vydána na podzim r. 1945, a to s významnými vynechávkami, které si vyžádala KSČ; její ohlas se rychle šířil (např. Miroslav Horníček z ní utvořil divadelní pásmo již začátkem roku 1946), a následně začala být překládána do mnoha jazyků a vycházela pravidelně až do roku 1990. Kompletní kritické vydání vyšlo teprve roku 1995 a faksimile rukopisu 2007. Její úspěch spočíval jak v tématu bezprostředního prožitku vězení a čekání na smrt, tak v kvalitě literárního zpracování.^[1]

Literární eseje

• Tři studie (1947):
  • Božena Němcová bojující
  • O Sabinově zradě
  • Chůva (o Juliu Zeyerovi)

Související články

• Svaz moderní kultury Devětsil
• Levá fronta

Externí odkazy