Vladimír Vůjtek

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 18. 8. 2015, 11:35

Vladimír Vůjtek (* 17. února 1972, Ostrava) je český lední hokejista.

Kdyby se udělovala trofej pro největšího smolaře, tak by měl vítkovický odchovanec velmi dobrou výchozí pozici. Neustálé zdravotní patálie mu zkřížily cestu k vysněnému zlatému triumfu na mezinárodní scéně. Záhadné virové onemocnění jej připravilo i o účast na zlatém olympijském turnaji 1998.

Talent míří do Kanady

S hokejem začal pod vedením svého otce v mateřských Vítkovicích. Premiéru v nejvyšší soutěži si odbyl během sezóny 1988-1989, kdy dostal důvěru ve třech zápasech. O rok později si do svých statistik připsal nejen dalších 29 utkání, ale také 7 branek a stejný počet asistencí. Vůjtek junior se trvale zabydlel do seniorského mužstva a je velkým příslibem do budoucna. Nemohl chybět ani ve výběru juniorské reprezentace. Během své třetí sezóny se však rozhoduje zkusit štěstí za oceánem. S vidinou startu v NHL odchází do Tri City Americans, do záložního celku Montrealu Canadiens.

Finsko vysvobozením, reprezentace sladkou odměnou

Poměrně brzy se aklimatizoval a patřil k nejlepším hráčům týmu. Druhý ročník v týmu patří k jeho nejúspěšnějším. V 53 zápasech si připisuje vynikajících 102 bodů a dostává povel k nástupu do A-mužstva, ale dvě utkání jsou slabou odměnou. V srpnu 1992 se stal součástí výměny a navlékl na sebe dres Edmontonu Oilers. V novém působišti sice zpočátku pendloval mezi farmou a hlavním týmem, ale po dvou sezónách měl odehráno 70 zápasů.

Ročník 1994-1995 je ve znamení stávky NHL, tak vydává zpět do vlasti a v 18-ti střetnutích vypomáhá Vítkovicím. Poměrně překvapivě doma zahajuje i další sezónu, ale zranění mu dovolily nastoupit pouze do 26-ti duelů. Křídelního útočníka láká Finsko a úspěšně. Letní přípravu již absolvuje s tamním celkem Ässät Pori. Severská země čtyřiadvacetiletému hráči evidentně svědčí a přichází tolik potřebná herní pohoda. SM-Liiga má novou hvězdu, Vůjtek září téměř každým zápasem. V konečném součtu bodování ligy končí pouhý bod za Petri Varisem. Jeho statistiky čítaly 58 bodů v 50-ti zápasech. Kvalitní výkony v sezóně nemohly uniknout pozornosti reprezentačních trenérů a šikovnost forvarda se více dostávala na oči i na mezinárodních kluzištích. Nasazení do formace s kladenskými dvojčaty Pavlem Paterou a Martinem Procházkou se vyplácelo a bylo jasné, že nový člen formace pojede na svou první velkou reprezentační akci. Zajímavostí bezesporu byl i fakt, že se mistrovství světa konalo ve Finsku, tedy v místě, kde vítkovický rodák úspěšně šířil čest českému hokeji.

Famózní finská forma Vůjtkovi zůstala a tak nebylo divu, že udivoval svět i na ostře sledovaném turnaji. Náš celek postoupil ze skupiny z první pozice, když nestačil pouze na Rusko. Finálová část turnaje se nám stala osudnou, konkrétně pak souboj s Kanadou, který jsme sice vyhráli, hlavně díky hattricku Vůjtka, ale opět jsme se přesvědčili o hrubosti a zákeřnosti Kanaďanů. Hlavním cílem nenávisti se stal právě zmíněný hrdina. Owen Nolan, Shean Donovan a spol. se na našeho nejlepšího hráče vrhli takovým způsobem, že nad tím ještě dnes zůstává rozum stát. Vůjtek schytal několik krosčeků, při kterých byl zákeřně sražen na led a turnaj pro něj skončil s diagnózou otřesu mozku. Perličkou ještě bylo, že jej švédský sudí dokonce vyloučil. Satisfakcí snad jen mohlo být kromě bronzové medaile i trojnásobný triumf při vyhlašování nejlepších hráčů. Společně s Martinem Procházkou vyhráli produktivitu a střeleckou tabulku turnaje a rovněž byli zařazeni do All Star týmu turnaje.

Smůla se lepí na paty

Nevídané vystoupení nové české hvězdy nemohlo uniknout zámořským pozorovatelům a nebylo překvapením, že se na útočníka začalo vyptávat více týmů. Nejkonkrétnější nabídku tehdy předložilo vedení Tampy Bay Lightning. Smlouva byla podepsána na rok s roční opcí. V dresu Blesků odehrál pouhých 30 zápasů, důvodem byly další zdravotní komplikace, které mu značně oslabily tělo. Původcem byl přechozený zánět ucha, který lékaři sice začali léčit antibiotiky, ale zároveň situaci podcenili. Vedení navíc na hráče nepochopitelně tlačilo, aby hrál, jenže to se stalo bohužel pro něj osudný. Zhoršené dýchání s velkou bolestí v hrudníku předznamenaly problémy vážnějšího charakteru. To v podstatě znamenalo konec nadějím na olympijské hry, kde měl mít jistou pozici v týmu.

Ročník 1998-1999 zahájil opět v naší nejvyšší soutěži a vrátil se opět na výsluní. Bilance 55 bodů v 47 zápasech mluvila za vše. V létě jej zlákal do zámoří tým Atlanty Thrashers, jenže smůla opět vykonala své. Rány osudy zanechaly stopy i v jeho tváři. Tou nejvýraznější je památka po ošklivém střetu s bruslí Rusa Valeriho Kamenského, po níž mu zůstala deseticentimetrová tržná rána, kterou bylo nutné sešít téměř dvěma sty stehy. Po třech zápasech se vrátil zpět do Evropy a zamířil do pražské Sparty, se kterou se radoval z mistrovského titulu.

Po dvou sezónách vyslyšel volání z Finska a upsal se týmu HPK Hämeenlinna. Bylo znát, že zdejší herní styl mu vyhovuje a to větším překvapením bylo, že po roce kývnul na nabídku Pittsburghu Penguins. Týmu z Pennsylvánie, v čele s legendárním Mariem Lemieuxem, však nevyšel nástup do sezóny a zásah do sestavy na sebe nenechal dlouho čekat. Bohužel jedním z nich, kteří byli posláni na tribunu byl i Vůjtek. Vedení řešilo složení mužstva po svém a po vyčkávané se nakonec s útočníkem dohodlo na ukončení smlouvy. Zklamaný Vůjtek se vrátil do Vítkovic. Během dalších let vystřídal několik zahraničních štací, Rusko, ověřené Finsko a Švýcarsko, ale potřebná chuť k hokeji jakoby se vytratila. V roce 2006, kdy s ním Vítkovice již nepočítali se rozhodl ukončit hráčskou kariéru. Zlom nastal o rok později, kdy jej k návratu na ledovou plochu přesvědčil třinecký klub, konkrétně pak údajně útočníci Jan Peterek s Jaroslavem Kudrnou.

Devatenáct klubů, taková je bilance pětatřicetiletého hráče, v mnoha ohledech je to velké číslo, nicméně nutno dodat, že poznání je smyslem života. Vůjtkova brilantní technika dělala vždy soupeřům nemalé problémy a z toho často právě vyplynuly zákroky za hranicí pravidel. Považme, kde byl byl tento skvělý útočník, kdyby ho neustále nepronásledovala smůla. Velký obdiv zaslouží za to, jak s nepřízní osudu bojoval. V současnosti plní roli hráčského agenta.

Hráčská kariéra

• 1988-91 - HC Vítkovice;
• 1991-92 - Tri City Americans (WHA), Montreal Canadiens (NHL);
• 1992-93 - Edmonton Oilers (NHL), Cape Breton Oilers (AHL);
• 1994-95 - HC Vítkovice, Cape Breton Oilers (AHL), Las Vegas Thunder (IHL);
• 1995-96 - HC Vítkovice;
• 1996-97 - Ässät Pori;
• 1997-98 - Tampa Bay Lightning (NHL), Adirondack Red Wings (AHL);
• 1998-99 - HC Vítkovice;
• 1999-00 - Atlanta Thrashers (NHL);
• 1999-01 - HC Sparta Praha;
• 2001-02 - HPK Hämeenlinna;
• 2002-03 - Pittsburgh Penguins (NHL), HC Vitkovice, Severstal Čerepovec;
• 2003-04 - HPK Hämeenlinna, Chimik Voskresensk;
• 2004-05 - HC Vitkovice;
• 2005-06 - ZSC Lions, HC Forward Morges, HC Vitkovice;
• 2006-07 - HC Oceláři Třinec.

Reprezentace

• premiéra v národním dresu: 3. listopadu 1995 v zápase proti Finské reprezentaci ve Stuttgartu;
• účastník MS 1997 (bilance 57 utkání/20 branek).

Úspěchy

• bronzový medailista 1997;
• nejproduktivnější hráč a nejlepší střelec MS 1997;
• člen All Star týmu šampionátu 1997;
• první All-Star Team (WHL Západ 1992).

Externí odkazy