Vážení zákazníci a čtenáři – od 28. prosince do 2. ledna máme zavřeno.
Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !

Tupolev Tu-160

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 16. 2. 2024, 21:05; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Modernizovaný Tupolev Tu-160M (2019)
Modernizovaný Tupolev Tu-160M (2019)
Modernizovaný Tupolev Tu-160M (2019)
Modernizovaný Tupolev Tu-160M (2019)
Starší Tupolev Tu-160 (2007)

Tupolev Tu-160 (v kódu NATO „Blackjack“) je nadzvukový těžký strategický bombardér s měnitelnou geometrií křídel dlouhého doletu navržený konstrukční kanceláří Tupolev v SSSR. Jedná se o nejtěžší a největší bombardovací letoun s rychlostí nad 2 Machy na světě[1] a dle celkové délky druhý za prototypem XB-70 Valkyrie.[2]

Piloti říkají Tu-160 „bílá labuť” – kvůli bílému povrchovému nátěru.[1][3] Jde o největší a nejtěžší bojový letoun a nejrychlejší bombardér, který je nyní ve službě. Dále o největší a nejtěžší letadlo s měnitelnou geometrií křídel, jaké kdy létalo.[4]

Do služby vstoupil v roce 1987 a byl posledním sovětským strategickým bombardérem. V roce 2016 mělo dálkové letectvo, odnož ruského letectva, ve službě nejméně 16 letadel. Aktivní flotila letounů Tu-160 prochází od počátku 21. století modernizací elektronických systémů. Modernizační program Tu-160M začal s prvním vylepšeným letadlem dodaným v prosinci 2014.

Vývoj

Počátky vývoje Tu-160 spadají do roku 1973, kdy sovětské ministerstvo obrany vyhlásilo požadavek na nadzvukový bombardér, který by byl schopen doletem pokrýt území USA. Na projektu začalo pracovat několik kanceláří, ovšem vítězem se stala OKB Tupoleva.

První dva prototypy letounu byly zhotovené v roce 1980. Dne 18. prosince 1981 vzlétl první prototyp a tím byla zahájena série zkoušek, při níž se jeden prototyp zřítil. Zkoušky pokračovaly až do roku 1984, přičemž byly průběžně odstraňovány nedostatky. V roce 1984 pak byla zahájena sériová výroba, letouny byly do služby zařazeny až v květnu 1987 k 184. hlídkové TPAB (Ťažolyj Bombardirovočnyj Aviacionnyj Polk) v Pryluky v počtu 19 kusů. Původně mělo být vyrobeno 100 kusů těchto letounů, ovšem v době Gorbačova se tento počet zredukoval na 35 kusů jako gesto míru.

Letoun je také opticky nápadně podobný americkému B-1 Lancer. TU-160 je dislokován na základně Engels u Saratova u 121. hlídkové skupiny HBAR v počtu 15 ks. Ostatní stojí na letištích okolo Moskvy. Spolu s TU-95MS6 / 16 tvoří páteř ruské jaderné triády spolu se střelami s plochou dráhou letu.

Mezinárodní společnost pro provoz orbitálních stanic chtěla získat tři bývalé ukrajinské odzbrojené Tu-160, které měly být přestavěny na verzi Tu-160SK jako nosiče kosmické techniky.

Konstrukce

Drak

Letoun Tu-160 je charakteristický nízce položenými křídly s měnitelnou geometrií. Na odtokové hraně každého z křídel se nachází trojice dvoudrážkových vztlakových klapek. Koncept měnitelné geometrie křídel umožňuje nastavení ve třech polohách:

  • 20° pro vzlety a přistání,
  • 35° nejčastěji využívána šípovitost a je určena pro lety vysokou rychlostí,
  • 65° pro let maximální rychlostí.[5]

Vodorovné ocasní plochy jsou pohyblivé a nacházejí se asi v polovině svislé ocasní plochy. Horní polovina svislé ocasní plochy je také pohyblivá. U Tu-160 byl použit systém elektronického řízení, tzv. fly-by-wire. 13 palivových nádrží, integrovaných v trupu a křídlech letadla, umožňuje Tu-160 letět 12 300 km s výzbrojí šesti raket Ch-55SM, které jsou v polovině trasy vystřeleny na pozemní cíle. Dolet je možné prodloužit díky nástavci pro tankování paliva za letu, který je zabudován ve střední části trupu. Na přední podvozkové noze jsou osazena dvě kola a každá z hlavních podvozkových noh je vybavena až šesti koly. Brzdnou dráhu stroje zkracuje trojice zabudovaných padáků, z nichž každý má plochu 35 m². Kvůli snížení radarové odrazové plochy byly vstupy motorů nastříkány grafitovým materiálem, pohlcujícím radarové vlny. Zasklení kokpitu bylo vybaveno jemnou síťkou, která eliminuje odraz radarového záření.

Kokpit

Posádka Tu-160 se skládá ze čtyř osob (pilot, kopilot, důstojník zbraňových systémů a operátor obranných systémů), které sedí na vystřelovacích sedačkách K-36LM.[6] Kvůli poměrně vysoké hlučnosti v kokpitu může posádka mezi sebou komunikovat pouze prostřednictvím interkomu. Za pracovním prostorem posádky se nachází malá kuchyňka a záchod, které jsou velmi užitečné při dlouhých a únavných letech.

Avionika

V mírně prohnutém nose se nachází radiolokátor Obzor-K, který umožňuje sledování pozemních i vzdušných cílů. Automatický let v malé výšce zajišťuje terén sledující radiolokátor Sopka. Ve vypouklém pouzdru pod kokpitem se nachází elektrooptický bombardovací zaměřovač. Systém vlastní ochrany Bajkal se skládá z antén umístěných na koncích křídel, v přední a zadní části trupu, čímž je zajištěno pokrytí 360°. Systém je napojen na rušiče radarem naváděných střel a výmetnice klamných cílů. Navigaci zabezpečuje inerciální navigační systém, satelitní systém GLONASS a radionavigační systém dálkových letů RSDN s korekčním mechanismem, využívajícím polohu slunce a hvězd.

Motor

O pohon letadla se stará čtveřice dvouproudých motorů NK-32, které jsou nejvýkonnějšími motory jaké kdy byly v bojovém letadle použity. Motor NK-32 je 7,453 m dlouhý, o průměru 1,7 m a hmotnosti 3 650 kg. Díky motorům s maximálním tahem 245,2 kN dokáže Tu-160 rychle překročit rychlost Mach 2 a snadno uletět nejmodernějším americkým stíhačkám F-35 Lightning II.

Výzbroj

Výzbroj je nesena ve dvou vnitřních šachtách, z nichž má každá nosnost 20 tun. Další střely typu vzduch-země mohou být umístěny na vnější závěsníky. Hlavní výzbroj bombardéru představuje střela Ch-55SM s konvenční nebo jadernou hlavicí, která má maximální dolet 3000 km. Na dvou interních rotačních závěsnících může být upevněno celkem 12 těchto raket. Alternativní výzbroj představuje 24 jaderných raket krátkého dosahu Ch-15 s maximálním doletem 300 km. Jelikož Tu-160 nemá integrovaný kulomet a nenese žádné rakety typu vzduch-vzduch, jde o první sovětský bombardér od 2. světové války bez výzbroje pro vlastní ochranu.

Operační nasazení

Od svého zařazení do sovětského letectva až do roku 1991 prováděly tato letadla pravidelné strategické dálkové lety. Lety bombardérů Tu-160 však z důvodu změny geopolické situace a z finančních důvodů byly následujících 16 let omezeny na minimum a konaly se spíše ve formě menších vojenských cvičení. Dne 17. srpna 2007 oznámil prezident Vladimir Putin obnovení strategických letů Tu-160. Necelý měsíc po tomto sdělení bylo na jednom ze strojů Tu-160 otestováno shození dosud největší termobarické (vakuové) pumy, přezdívané "Otec všech bomb".

Intervence v Sýrii

17. listopadu 2015 prodělaly bombardéry Tu-160 svůj bojový debut. Poté, co se potvrdila podezření, že za pádem ruského civilního letadla s 224 cestujícícmi na palubě stojí islámský stát a po žádosti o vojenskou pomoc ze strany prezidenta Sýrie Bašára al-Assada, začalo Rusko s masivním bombardovaním strategickými bombardéry. Pět letadel Tu-160, čtrnáct strojů Tu-22M a šest Tu-95 provedlo nálety na pozice teroristické skupiny ISIL. Bombardéry Tu-160 a Tu-95 zasáhly velitelské základny v Idlíbu a Aleppu. Letadla Tu-160 použila rakety Ch-101, což je stealth varianta střely s plochou dráhou letu Ch-55SM. Šlo o historicky první bojové nasazení této střely vzduch-země. Celkem bombardéry Tu-160 a Tu-95 vypálily 34 raket a zasáhly 14 teroristických cílů.[7]

Nehody a incidenty

  • 3. listopadu 2019 jeden T-160 totálně deklasoval nejnovější americké stíhačky F-35 Lightning II nad Japonským mořem.
    Bombardér vážící 110 tun změnil úhel geometrie křídel, zapnul přídavné spalování a bleskově uletěl svým pronásledovatelům. Jeho rychlost přitom přesáhla 2 Machy.[8]
  • 18. září 2003 došlo v důsledku požáru na jednom z motorů k explozi letadla, při které zahynula celá posádka[9].

Uživatelé

Rusko Rusko
  • Ruské letectvo – 16 bylo k dubnu 2008 (12 bojových a 4 pro výcvik)ve službě,[10] u 121. gardového regimentu těžkých bombardérů na základně Engels/Saratov.[11] V prosinci 2019 bylo 11 bombardérů Tu-160 připraveno k boji.[12][13]

Specifikace (Tu-160)

Technické údaje

  • Posádka: 4
  • Rozpětí:
    • Rozložené: 55,7 m
    • Složené: 35,6 m,
  • Délka: 54,1 m
  • Výška: 13,1 m
  • Nosná plocha:
    • Rozložené: 360 m2
    • Složené: 232 m2
  • Hmotnost prázdného stroje: 110 tun
  • Max. vzletová hmotnost: 275 tun
  • Pohonné jednotky: 4× Samara/Trud NK-321 TRDDF 225 kN
  • Tah pohonné jednotky: 137,3 kN
Schématický výkres Tu-160

Výkony

  • Maximální rychlost: Mach 2,05 (2 220 km/h) ve 12 200 m
  • Cestovní rychlost: Mach 0,9 (960 km/h)
  • Dolet: 12 300 km bez tankování za letu při rychlosti Mach 0,77 se 6 × Kh-55SM shozenými v půli trasy, 5% rezerva paliva[14]
  • Bojový rádius: 7 300 km[15], 2 000 km (1,080 nmi, 1,240 mi) při rychlosti Mach 1,5
  • Dostup: 15 006 m
  • Stoupavost: 70 m/s
  • Plošné zatížení: 742 kg/m2 (složená křídla)
  • Klouzavost: 18,5–19
  • Poměr tah/hmotnost: 0,37

Výzbroj

  • 12× Ch-55 (As-15 Kent) ALCM, 24× Ch-15P (As-16 Kickback) SRAM, klasické bomby (FAB, BetAB), laserem naváděné střely (RBK)

Literatura

  • DONALD, David. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla. 1. vyd. Praha : Ottovo nakladatelství, 2002. ISBN 80-7181-701-5. S. 162.  
  • GENF, S. A.. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji : Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 219.  

Galerie

YouTube

Russia Unveils New Tu-160M2
Long-Range Super Bomber
Tu-160M Russia Is Building a New Supersonic Bomber


Tupolev Tu-160 (Ty-160)
Tu-160 Blackjack vs American F-15 Eagle (rusky)


Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 článok The White Swan of Russia’s Air Force Tupolev TU-160 Blackjack (anglicky)
  2. ↑ . Dostupné online.  
  3. ↑ rian.ru: Tu-160 White Swan
  4. ↑ . Dostupné online.  
  5. ↑ Tupolev Tu-160 Blackjack a jeho verze
  6. ↑ Tupolev Tu-160 'Blackjack'
  7. ↑ Russia launches long-range air sorties into Syria
  8. ↑ Sputniknews.com – Nejnovější stíhačky amerického vojenského letectva se dostaly do trapné situace díky Tu-160
  9. ↑ Pád ruského bombardéra zavinila technická porucha
  10. ↑ Коммерсантъ – Куда летит российская авиация (rusky)
  11. ↑ "Russian Air Force receives new Tu-160 strategic bomber." RIA Novosti. 29 April 2008. Retrieved 3 August 2009.
  12. ↑ RussianForces.org: Strategic aviation – Russian strategic nuclear forces (anglicky)
  13. ↑ Karnozov, Vladimir. "In focus: Russian's next-generation bomber takes shape." Flight International, 15 October 2012.
  14. ↑ Taylor 1996, p. 103.
  15. ↑ "Tu-160 Blackjack (Tupolev)." globalsecurity.org. Retrieved 3 August 2009.

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Tupolev Tu-160
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Tupolev Tu-160
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Tupolev_Tu-160“