Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !
Racek bouřní
Z Multimediaexpo.cz
Racek bouřní (Larus canus) je středně velký racek rozšířený v Evropě, severní Asii a v Severní Americe. Nejhojněji se přitom vyskytuje v Evropě, kde žije více než jedna polovina z celé světové populace, která je v současné době odhadována na 1 000 000 párů.[1]
Obsah |
Popis
- Délka těla: 40-56 cm
- Rozpětí křídel: 110-120 cm
- Hmotnost: 300-600 g
Dorůstá velikosti vrány a je o něco menší než racek tříprstý, s kterým bývá občas zaměňován. Opeření na břišní straně těla, hrdle a hlavě má čistě bílé, končetiny žlutozelené, křídla svrchu šedá s černo-bílými špičkami a úzký a žlutý zobák. V zimě má šedé proužkování na hlavě, na zobáku se většinou objeví červená skvrna a na ocase černý příčný pás. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Mladí ptáci jsou na břiše, hlavě a hrdle hnědě skvrnití s černohnědými letkami na křídlech. Do šatu dospělých se vybarvují až ve třetím roce života.
Chování
Racek bouřní se vyskytuje na mořských pobřežích, poblíž bažin, řek a větších jezer. Je částečně tažný, do České republiky občas zalétává jako zimní host a zdržuje se tu od listopadu do května. Ozývá se hlubokým hlasem připomínající smích. Většinou u něj můžeme zaslechnou štěkavé „kijé“, „kijá“, nebo varovné „kijú kijú“. U mořských pobřeží žije zpravidla v rozsáhlých koloniích čítajících až 320 jedinců, ve vnitrozemí se většinou zdržuje osamoceně nebo v menších koloniích. Stejně jako ostatní druhy racků je i racek bouřní všežravec, který se živí drobnými rybkami, měkkýši, plži, různým hmyzem a členovci, vodními řasami nebo různými částmi suchozemských rostlin, pokud se mu naskytne příležitost, pozře i mršinu. V České republice hnízdí v rozmezí od dubna do května. Hnízdo si staví na zemi nebo na nízkých stromech. Klade jedno až tři vejce, na kterých sedí společně se svým partnerem 24 – 26 dnů. Mláďata jsou plně opeřena ve 30 – 35 dnech po vylíhnutí.
Panorama
Poddruhy
Rozeznáváme celkem čtyři poddruhy. Některé z nich však bývají občas považovány za plnohodnotné druhy.[2][3]
- L. c. canus Linné, 1758 – Evropa a západní Asie.
- L. c. heinei Homeyer, 1853 – střední a severní Asie.
- L. c. kamtschatschensis (Bonaparte, 1857) – severovýchodní Asie.
- L. c. brachyrhynchus Richardson, 1831 – Aljaška a západní Kanada.
Reference
- ↑ Hagemeijer, W. J. M., & Blair, M. J., eds. (1997). The EBCC Atlas of European Breeding Birds. Poyser, London ISBN 0-85661-091-7.
- ↑ del Hoyo, J., et al., eds. (1998). Handbook of the Birds of the World 3: 621. Lynx Edicions ISBN 84-87334-20-2.
- ↑ Olsen, K. M., & Larsson, H. (2004). Gulls of Europe, Asia and North America. Helm ISBN 0-7136-7087-8.
- Bezzel, E. (2007): Ptáci. Rebo Productions. ISBN 978-80-7234-292-1
Externí odkazy
|
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |