Přechylování

Z Multimediaexpo.cz

Přechylování neboli moce[1][2] (z lat., [móce]) je tvorba slov v ženském rodě s významy odpovídajícími významům již existujících slov v rodě mužském. Do této definice spadá i odvozování ženských, popřípadě i v některých jazycích i dívčích podob příjmení z příjmení mužských. Rodový protiklad lze vyjádřit i zcela odlišnými slovy (bratr – sestra), jako přechylování se ale obvykle označuje jen tvoření slov pomocí přípon, které se pak označují jako přechylovací. Přechylování není ve většině případů ničím kontroverzní, problémy způsobují jen některé případy.[3] Přechylování je běžné v mnoha jazycích, například slovanských nebo baltských, ale třeba i němčině (Fahrer, řidič – Fahrerin, řidička) nebo finštině (tanssija, tanečník – tanssijatar, tanečnice). Méně často je možné se setkat s přechylováním v opačném směru, ze ženského rodu do mužského (vdova – vdovec, sojka – soják, veverka - veverčák).[3]

Obsah

Přechylování obecných jmen v češtině

Důvodem pro přechylování v češtině je obvyklá nemožnost skloňovat jména mužského rodu v rodě ženském. V češtině se přechyluje dvěma způsoby. Buď přímým převedením slova z mužského rodu do ženského (blondýn – blondýna, vrátný – vrátná, nebo pomocí některé z přechylovacích přípon. Přechylovací přípony se obvykle připojují přímo ke kmeni slova mužského rodu (řidič – řidička). Někdy dochází k hláskovým změnám v kmeni (druh – družka), případně se kmen i zkrátí (samec – samice).

České přechylovací přípony

  • -ka a od ní odvozené -nka -enka, -ička, -ovka a -ezka: prodavačka, Ruska,
  • -ice a odvozené -nice a -ovice: bojovnice, čarodějnice,
  • -yně a odvozené -kyně a -ovkyně: trhovkyně, otrokyně, Řekyně
  • -ová: švagrová, mistrová
  • -na a odvozené -evna, -ovna, -ena a -ezna: královna, princezna,
  • -anda (v nespisovné mluvě): vojanda, Pražanda,
  • zvláštní koncovka je u dvojice daněk - danělka.

Přechylování příjmení v češtině

V češtině se kromě obecných jmen přechylují i příjmení, neboť česká ženská přijmení jsou z historických a jazykových důvodů odvozena od mužských. V češtině nelze snadno skloňovat mužská příjmení podle ženských vzorů a použití vzorů mužských není možné. Obvykle se přechylují i příjmení cizí, protože potřeba je skloňovat je aktuální i u nich. Bez přechylování by se jazyk nevyhnul nepřirozeným větám jako Williams porazila Schneider, ve které nelze rozeznat podmět od předmětu. V češtině je také samozřejmé, že se ze jména dá okamžitě rozpoznat pohlaví jeho nositele, což bez přechylování nelze zajistit. Nejběžnějším způsobem přechylování je přidání koncovky -ová k mužskému příjmení buď přímo (Novák – Nováková), nebo se změnou kmene (Čeněk – Čeňková), nebo po odstranění koncovky mužského jména (Svoboda – Svobodová). Běžný je také přímý převod jmen mezi rody (Zelený – Zelená). Jen několik příjmení je díky stejnému tvaru v obou rodech stejných jak pro ženy, tak pro muže (Janů – Janů). Existuje i několik výjimečně přechýlených jmen, například Lev – Lvová nebo Švec – Ševcová (tvar Švecová je také možný). Přechyluje se i v případě, že mužské jméno bylo původně slovo ženského rodu, například (Vrána – Vránová). Přechylování příjmení není v běžné komunikaci povinné ze zákona ani jiným právním předpisem. V Česku řeší tvorbu příjmení žen zapsaných v českých matrikách zákon 301/2000 Sb. o matrikách, jménu a příjmení v §69.[4] Podle něj se příjmení žen tvoří v souladu s pravidly české mluvnice. Zákon ale vyjmenovává případy, kdy lze do matriky zapsat nepřechýlenou podobu příjmení. Příkladem Češky, která na základě tohoto zákona používá nepřechýlené příjmení manžela Američana, je Kateřina Emmons, za svobodna Kůrková. Její volba je v českých médiích široce respektována, ačkoli jinak se cizí ženská příjmení běžně přechylují. Ve slovenských médiích tato volba již tak respektována není, přičemž se slovenština vypořádává s přechylováním ženských jmen podobně. Výjimkou je několik málo žen, jejichž příjmení nepřechylujeme. Jde zpravidla o velmi známé osobnosti, u nichž je nepřechýlená podoba součástí úzu: Marilyn Monroe, Édith Piaf, Gina Lollobrigida. Většinou nepřechylujeme ani orientální jména, která by byla v přechýlené podobě obtížně vyslovitelná (Lucy Liu), jména ze slovanských jazyků, která jsou už přechýlená (Nastasja Kinski, Anna Karenina), a jména, chápaná jako obchodní značky.[3]

Slovní humor v českém přechylování

České přechylování také někdy umožňuje i specifický slovní humor a slovní hříčky, kdy je možné spojovat podobná slova, významově spolu ovšem obvykle nijak nesouvisející, která ovšem působí dojmem přechýleného slova - příklad: krab-krabice nebo had-hadice apod.

Přechylování příjmení v dalších jazycích

Litevština

V litevštině se přechylují příjmení různě pro vdané ženy a svobodné dívky. Mužská příjmené končívají na -as, -is, -ius, nebo -us. Dívčí koncovky jsou -aitė, -ytė, -iūtė a -utė. Koncovka pro vdané ženy je -ienė.

Lužická srbština

V dolnolužické srbštině se přechylují příjmení různě pro vdané a neprovdané ženy. Jména vdaných žen mají nejčastěji příponu -owa, (Nowak – Nowakowa), tedy podobnou jako v češtině. Setkáváme se také s ženskými příjmeními s příponou -ka, která se v češtině nepovažují za spisovná. Jsou tvořena převážně od mužských příjmení cizího původu (Budarka, Urbanka). Dolnolužická srbština má ještě příponu -ina/-yna, (Markula- Markulina, Nowka – Nowcyna), kterou čeština nezná. Přechýlené příjmení neprovdaných žen se u mužských příjmení končících na souhlásku nebo na -o tvoří příponou -ojc/-jejc (Nowak – Nowakojc, Wuglaŕ – Wuglarjejc). Od mužských příjmení končících na -a se tvoří přechýlené tvary příponou -ic/-yc (Markula- Markulic, Nowka – Nowcyc). Obdobu těchto tvarů najdeme v českých nářečích (např. Mařka Novákojc nebo Mařka Novákovic). Také v hornolužické srbštině se přechylují příjmení různě pro vdané a neprovdané ženy. Pro příponu -owa zde platí, že se používá u mužských příjmení končících na souhlásku (Rawp - Rawpowa). Mužská příjmení končící na -a, -o, -ski, -cki se přechylují příponami -ina/-yna, (Andricki - Andryccyna). Oslovení s příponou -ka (Urbanka) se považují za nespisovná. Přechýlené příjmení neprovdaných žen se u mužských příjmení končících na souhlásku a na -ka, -ca tvoří příponou -ec (Kral – Kralec, Čornak – Čornakec). Od mužských příjmení končících na -a nebo -o se tvoří přechýlené tvary příponou -ic. (Róla – Rólic, Nedo - Nedźic). Ženská příjmení typu Nowakowa,se doporučuje v českém textu skloňovat jako podobná česká. Příjmení typu Budarka, Nowcyna se doporučuje skloňovat podle vzoru žena. Přechýlená příjmení neprovdaných žen (Jordanojc, Nowcyc) se doporučuje neskloňovat, jak tomu je i v českých nářečích (Viděl jsem Mařku Novákojc), nebo u českých příjmení typu Janů, Martinů. Nedoporučuje se příjmení neprovdaných žen mechanicky přechylovat a skloňovat, (Kubašec – Kubašecová - Kubašecové), tvořily by se tak tvary, které se v lužické srbštině nevyskytují.[5]

Reference

  1. ↑ ABZ slovník cizích slov, slovnik-cizich-slov.abz.cz, heslo moce, dostupné online
  2. ↑ Ottova encyklopedie nové doby, cotoje.cz, heslo Přechylování, dostupné online
  3. ↑ 3,0 3,1 3,2 Ústav pro jazyk český, Poradna, heslo Přechylování, dostupné online
  4. ↑ Zákon 301/2000 Sb. o matrikách, jménu a příjmení, §69 dostupné online
  5. ↑ Zpracováno podle MUDRA, Jiří; PETR, Jan. Učebnice lužické srbštiny II. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1982.  


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/P%C5%99echylov%C3%A1n%C3%AD“