Ariel Šaron

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 28. 12. 2013, 12:43; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)


Generál Ariel Šaron, hebrejsky: אריאל שרון, rodným jménem Ariel Scheinermann, přezdívaný Arik,[1] (* 27. února 1928 v mošavu Kfar Malal v nynějším Izraeli) je izraelský voják, politik a bývalý premiér Izraele. Jeho vojenská kariéra byla velice úspěšná až do libanonského tažení (1982), kdy ho dočasně z politiky a definitivně z armády vyhnal skandál okolo masakru v táborech Sabra a Šatíla, který spáchali libanonští falangisté v odvetě za zavraždění svého vůdce, libanonského prezidenta Bašíra Džamáíla.

Obsah

Vojenská kariéra

Bojoval ve všech izraelsko-arabských válkách. V boji vynikal velkou odvahou a rázností. Je považován za jednoho z nejlepších taktiků v historii izraelské armády, tento přínos však byl z velké části anulován jeho místy až neuvěřitelnou nedisciplinovaností. Ta se plně projevila, když jako ministr obrany vedl 1982 invazi izraelské armády do Libanonu. Zde v podstatě podvedl zbytek vlády a premiéra a dalece překročil mandát, který dostal. Následkem skandálu kolem masakru v táborech Sabra a Šatíla musel Šaron odstoupit z funkce ministra obrany. Posléze jej izraelská komise shledala vinným z toho, že svou nepředvídavostí a nedbalostí nese za tyto masakry nepřímou zodpovědnost, což prakticky znemožnilo jeho další vojenskou kariéru. Pro svoji tvrdost vůči Palestincům ho část arabského tisku nazývala jestřáb.[2], buldozer nebo řezník[3]

Politika

Ve vrcholné politice Ariel Šaron setrval i po roce 1983 a to i na ministerských postech, byť už ne silového charakteru. Nejprve v letech 1983-1984 jako ministr bez portfeje, v letech 1984-1990 coby ministr průmyslu, obchodu a práce a v letech 1990-1992 byl ministrem bydlení a výstavby. Počátkem 90. let 20. století Šaron inicioval program Jišuvej ha-Kochavim, v jehož rámci bylo v příštích letech postaveno na pomezí vlastního Izraele a Západního břehu Jordánu postaveno několik nových židovských měst.[4] Šaron byl považován za jednoho z hlavních propagátorů politiky osadnictví. Jeho zvolení v premiérských volbách na počátku roku 2001 lze sice přičíst do jisté míry vyostřené vnitropolitické situaci a krizi v řadách izraelské levice, ale také radikalizaci značného množství izraelských voličů. V úřadu premiéra došlo k postupnému uhlazení Šaronovy politiky a posunu jeho programu směrem ke středu a umírněnosti. Nevzdal se sice politiky vojenských zásahů a protiteroristických operací na území kontrolovaném palestinskou samosprávou, váhavě však podporoval mírový proces. V roce 2005 nechal násilně vyklidit židovské osady v pásmu Gaza a stáhl z něj své jednotky, čímž se definitivně názorově rozešel se svojí stranou Likud. 21. listopadu 2005 proto oznámil, že stranu Likud opouští (v prosinci jej v čele strany nahradil Benjamin Netanjahu) a zakládá novou středovou formaci Kadima („Vpřed“). Zároveň požádal prezidenta o rozpuštění Knesetu a vypsání předčasných voleb, neboť se mu kvůli vyklizení Gazy rozpadla vládní koalice a ztratil v něm většinu. 18. prosince téhož roku utrpěl Šaron lehkou mozkovou mrtvici a byl hospitalizován v nemocnici. Po dvou dnech byl propuštěn, ale 4. ledna 2006 utrpěl novou, tentokráte těžkou mozkovou mrtvici a byl převezen do nemocnice, kde se podrobil třem složitým operacím. Od té doby je v kómatu. Jelikož bylo zjevné, že nebude schopen svůj úřad nadále vykonávat, převzal jeho pravomoci vicepremiér Ehud Olmert. 11. dubna 2006 byl, vzhledem ke svému špatnému zdravotnímu stavu, prohlášen za trvale neschopného vykonávat funkci předsedy vlády.

Šaronův ranč

Ariel Šaron počátkem 70. let 20. století koupil ranč v jižním Izraeli na severním okraji pouště Negev, poblíž města Sderot, zvaný Chavat Šikmim (Sykomorová farma). Farma sloužila jako místo politických porad a Šaron sem dojížděl na noc i během výkonu funkce premiéra. V roce 2000 zde byla pohřbena jeho druhá manželka Lilly Šaron. O farmu se starali i jeho synové Omri Šaron a Gil'ad Šaron. Právě zde Šarona postihla v lednu 2006 druhá mozková příhoda.

Související články

Reference

  1. ↑ HERZOG, Chaim. Válka ze dne usmíření. Praha : Baronet, 2005. 375 s. ISBN 80-7214-767-6. S. 248.  
  2. ↑ http://www.ct24.cz/kalendarium/6926-narodil-se-byvaly-izraelsky-predseda-vlady-ariel-sharon/
  3. ↑ http://news.bbc.co.uk/2/hi/middle_east/1156796.stm
  4. ↑ בית עם גינה וטנק צמוד מאת ורד לוי-ברזילי [online]. Haaretz, 17. října 2001, [cit. 2010-03-23]. Dostupné online. (hebrejsky) 

Literatura

  • ČEJKA, Marek. Život a odkaz Ariala Šarona. Mladá fronta DNES, 14. leden 2006, s. F1, F3. ISSN 1210-1168.
  • OZ, Amos. Hádanka, kterou nám Arial Šaron po sobě zanechá. Mladá fronta DNES, 14. leden 2006, s. F1, F2. ISSN 1210-1168.
  • ROSENZWEIG, Luc. Ariel Šaron. Praha : Garamond, 2008. 350 s. ISBN 978-80-7407-023-5.

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Ariel Šaron
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Ariel_%C5%A0aron“