Junkers Ju 87
Z Multimediaexpo.cz
| Junkers Ju 87 | ||
| ||
| Ju 87D | ||
| Základní charakteristika | ||
|---|---|---|
| Určení | střemhlavý bombardér | |
| Výrobce | Junkers | |
| Konstruktér | ||
| První let | 17. září 1935 | |
| Zařazen | 1937 | |
| Vyřazen | 1945 | |
| Výroba | 1936 - 1944 | |
| Vyrobeno | 5 752 kusů | |
| Varianty | ||
| Uživatel | Luftwaffe | |
| Regia Aeronautica | ||
Junkers Ju 87 - Stuka [štuka] (pozn. přezdívka Stuka pochází z německého slova das Sturzkampfflugzeug) sloužil během druhé světové války jako střemhlavý bombardovací letoun nacistické Luftwaffe. Model Ju 87 B-1 se osvědčil především na počátku války (v Polsku, Holandsku, Belgii i Francii), v bitvě o Británii však zcela zklamal. V roce 1941 se objevil model Ju 87 D-1 s řadou vylepšení (aerodynamika, pancéřování). Vzhledem k síle nepřátelských stíhaček byly postupně stuky nasazovány jako bitevní letouny (Ju 87 D-7). Jako protitankový letoun sloužil typ Ju 87G, vyzbrojen dvěma kanóny BK 37 ráže 37 mm.
Obsah |
Vznik a vývoj
Roku 1933 vypsalo RLM soutěž na výrobu střemhlavého bombardéru. Soutěže se zúčastnily firmy: Arado, Blohm & Voss, Heinkel a Junkers. Projekt firmy Junkers nakonec získal státní zakázku.
Předchůdcem Ju 87 bylo podobně koncipované letadlo Junkers K-47. První prototyp Ju 87V1 vzlétl v září 1935. Stroj zkonstruoval Herman Polman. Už tehdy letadlo získalo svoje charakteristické rysy jako celokovová konstrukce cetroplánu, či křídla do tvaru „W“ Prototyp byl poháněný motorem Rolls-Royce Kestrel V s maximálním výkonem 525 k. Pozdější prototypy se lišily motorem Junkers Ju-210A s vyšším výkonem, jednoduchou směrovkou a průzorem v podlaze pro jednodušší bombardovaní. Výzbroj se skládala kromě nesených bomb i z dvou kulometů MG 17 v křídlech a jednoho MG 15 ovládaného střelcem, pro krytí zadní polosféry. Prototypy měly nosnost jen do 500 kg. Ve své době byl stroj celkově dobrý, poměrně kvalitní a spolehlivý. Skombinoval dobré letové vlastnosti, na svou třídu dostatečnou manévrovatelnost, dobrý výhled z kabiny a přesnost zásahů při bombardovaní, která se pohybovala okolo 30 m.
Na konci roku 1937 přišly první úpravy Ju 87A-0 a A-1 pozdější dokonalejší A-2 s novým motorem Ju-210D s větším výkonem (vyrobilo se 262 strojů). Luftwaffe však měla ke stroji výhrady. Ukázalo se, že nemá dostatečný dostup, operační dolet a malou nosnost bomb. Tyto nedostatky měla odstranit verze B. Ju 87B-1 se od předchůdců lišil zasouvatelným překrytem (na předešlých verzích se překryt kabiny vyklápěl na bok), jinak navrženou přední častí trupu a krytem motorů. Změny byly i na podvozku, rádiové anténě a směrovce. Na podvozkovou nohu byla namontovaná siréna, pro svůj psychologický účinek na nepřítele během útoku. Jiný byl i motor Ju-211A a později D s výkonem 1000, či později 1200 k. V prosinci 1939 začala výroba verze B-2. Ta se lišila větším vodním chladičem a dřevenou vrtulí, která nahradila kovovou. Vylepšení se dočkala i radiostanice. Verze B-2 mohla nést až 1000 kg bomb. Tento typ se dočkal svého křestu ohněm ve Španělsku. Později v 2. světové válce.
Další podverze
- Ju 87B-2 U1 nebo také (U2) – měla jinou radiostanici
- Ju 87B-2 U3 – měla zlepšené pancéřovaní posádky
- Ju 87B-2 U4 – verze která používala namísto kol, sněžné lyže (nevyráběla se sériově)
- Ju 87B-2 trop – verze určená do pouštních podmínek
- Ju 87C – určená pro letadlové lodě
- Ju 87R-1 – měla prodloužený dolet, možnost nést vnější přídavné nádrže a celková nosnot zvětšená o 250kg
- Ju 87D-1 – byla nejvyráběněnjší verze (1037 ks), která byla upravená na zákládě prvních bojových zkušeností. Zlepšené bylo hlavně pancéřování posádky, změnila se obranná výzbroj z jednoho MG 15 na 2 MG 81Z, použitá byla novější verze motoru Ju-211F a později od února 1941 J. Úpravy se dočkal i podvozek a závěsníky, takže letadlo odneslo až 1800 kg bomb.
- Ju 87D-1 trop - verze určená do pouštních podmínek
- Ju 87D-2 – verze určená na tažení kluzáků
- Ju 87D-3 – verze pre útoky na pozemné cíle (teda změna, oproti střemhlavému bombardovaní)
- Ju 87D-4 – torpédový bombardér
- Ju 87D-5 - verze pro útoky na pozemní cíle, zlepšené pancéřování, výzbroj 2x 20 mm kanóny MG 151/20, větší rozpětí křídel; několik ks této verze bylo od března 1943 vyrobených i na Slovensku v továrně v Trenčianských Biskupicách
- Ju 87D-6 – zjednodušení předešlé verze, nevyráběné sériově
- Ju 87D-7 a D-8 – noční bombardéry, nový motor Ju-211P (1500 k), odstráněné vzdušné brzdy
- Ju 87E – opěz novější verze pro letadlové lodě, která mohla nést i torpéda
- Ju 87F – verze s větším rozpětím křídel, nevyráběná sériově
- Ju 87G – verze odvíjející se od verze D-5, avšak speciální určená na boj proti tankům. Byla vybavená dvěma 37 mm kanóny BK-3,7. Vznikla na podnět německého esa Hanse-Ulricha Rudela létajícím na strojích Ju 87. Zkoušená už v roce 1942. V boji ve větším množství poprvé nasazená roku 1943 u Kurska.
- Ju 87H – verze s dvojitým řízením, cvičná
Bojové nasazení
Během invaze do Polska, útoku na Holandsko, Belgii a Francii zaznamenaly Ju 87B velké úspěchy a účinně pomáhaly postupujícím německým jednotkám jako „létající dělostrelectvo“. Zaznamenaly dokonce první sestřel, když 1. září 1939 sundaly polský letoun PZL P.11. Kryté převahou stíhacích Bf 109 předváděly exhibice v přesném bombardovaní vojenských i nevojenských cílů a tak získaly jednak fantastickými úspěchy (za přiaznivých podmínek), jako i výbornou propagandou přímo legendární pověst univerzální všechnoničící zbraně. Avšak už po jednom měsíci nasazení v bitvě o Británii v roce 1940 britské stíhačky ukázaly, že „Štuky“ jsou ve své skutečné podobě jen pomalá, neohrabaná a nedostatečně ozbrojená jednoúčelová letadla a musely být z bojů kvůli vysokým ztrátám staženy. Proto byly nasazeny ve středomoří a Africe, kde britské letectvo ješte také silné nebylo. Pokusem o zlepšení stroje byla výroba verze D. Ta byla nasazovaná hlavně na východní frontě, kde v první letech bojů byla skutečně velkou oporou postupujících Němců. V roce 1942 však sovětské vzdušné síly začaly být pro Luftwaffe rovnocenným soupeřem. Jakmile Němci ztratili vzdušnou převahu i na tomto bojišti, skončily „Štuky“ jako i éra jejich střemhlavých náletů.
Zajímavostí je snad ještě verze G, která byla nasazena u Kurska. Taktika útoku na tanky byla jednoduchá, ale o to účinnější. Stroje se snesly z oblohy podobně jako při střemhlavém bombardovaní, avšak neshazovaly bomby, ale mířily své kanóny na zadní část tanků. Tam se nacházelo jejich nejslabší pancéřování. Ačkoliv množství nesené munice do těchto 37 mm kanónů nebylo velké, dokázaly během jediného letu zničit až 6 ruských tanků. Hans-Ulrich Rudel na Ju 87 dosáhl neuveřitelných 519 zničených tanků do konce války. Od roku 1936 do srpna 1944 bylo vyrobeno více než 6 000 Ju 87.
Konstrukce
Junkers Ju 87D byl dvoumístný, jednomotorový samonosný dolnoplošník. Kovová kostra křídel, pevných i pohyblivých ocasních ploch byla potažená duralem. Krycí plechy také duralové. Řadový motor s typickým chladičem poháněl trojlistou, dřevenou vrtuli s nastavitelným úhlem náběhu listů. Podvozek byl pevný. Hlavní podvozkové nohy kapotované v typických „bačkorách“. Výzbroj verze D tvořili dva pevné kulomety MG 81 kalibru 7,92 mm a jeden pohyblivý dvojtý kulomet stejné ráže.
Původ jména
Název Stuka je zkratkou, utvořenou z německého názvu třídy střemhlavých bojových letounů - Sturzkampfflugzeuge.
Technická data a výkony (Ju 87G)
- délka 11,1 m
- rozpětí 13,8 m
- výška 3,9 m
- hmotnost prázdného letounu 3 600 kg
- max. vzletová hmotnost 5 100 kg
- 1 × řadový motor Junkers Jumo 211J-1 o výkonu 1 037 kW
- max. rychlost 344 km/h
- dostup 7 320 m
- dolet 1 000 km
Externí odkazy
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |