PZL P.11

Z Multimediaexpo.cz

Základní charakteristika
PZL P.11

PZL P.11c (2013)
Určení	stíhací letoun
Výrobce	PZL (Státní letecký průmysl)
Konstruktér	Zygmunt Puławski
První let	srpen 1931
Zařazen	1934
Vyřazen	1945
Výroba
Vyrobeno	335 kusů
Varianty
Uživatel	Polsko
	Rumunsko

PZL P.11 byl polský stíhací letoun, navržený ve Varšavě roku 1930. Ve své době byl považován za velmi vyspělý stíhací letoun. Byl užíván na počátku druhé světové války. V té době se však jednalo již o zastaralý letoun, i přesto však byl poměrně obratný v porovnání s Hawker Hurricane a Messerschmitt Bf 109. Byl to právě PZL P.11c s podporučíkem Wladyslawem Gnysem , který jako první letoun sestřelil ve druhé světové válce německé letadlo (Ju 87). Celkem si tyto polské stroje připsaly 126 sestřelů (Luftwaffe) na 114 sestřelených P.11c.

PZL P.11 byl pokračováním konstrukční řady P konstruktéra Pulawského a navazoval na typ PZL P.7, který měl hvězdicový motor Jupiter s velkým průměrem ,který zhoršoval výhled pilota dopředu. Nápravu mělo zajistit použití hvězdicového motoru Bristol Mercury, s menším průměrem. Počátkem 30. let se jevil jako dobrý a byl exportován do Rumunska, přičemž Rumuni ho stavěli i licenčně.

Varianty

P.11/I – Vzhledem ke zpoždění dodávek těchto motorů byl prototyp P11/1 vybaven motorem Jupiter IX.ASb o výkonu 379 kW (515 k), vyráběný licencí firmou Gnome-Rhône. První let proběhl v srpnu 1931.

P.11/II – s motorem Bristol Mercury IV.A o výkonu 390 kW (530 k), uzavřeným v protáhlém prstencovém krytu typu Townend, vzlétl až v prosinci 1931. Později dostal motor Gnome-Rhône 9Kcr Mistral o výkonu 368 kW (500 k). V této podobě byl vystaven v roce 1932 na Pařížském Aerosalonu. V roce 1932 také obsadil s pilotem Bajanem na curišské soutěži stíhacích letadel druhé místo.

P.11/III – Třetí prototyp s motorem Bristol Mercury IV A zalétán v červenci 1932, sloužil jako předsériový prototyp , který byl po ověření spolehlivosti schválen do výroby pod označním P.11a.

P.11b – Do léta 1934 však bylo nejprve vyrobeno 50 letadel P.11b pro Rumunsko s originálním francouzským hvězdicovým devítiválcovým motorem G-R 9Krsd Mistral. Prvních dvacet PZL P-11b-K (továrních čísel 150-169) mělo motor krytý jednoduchým prstencem typu Townend, dalších 29 PZL P-11b-L (170-199) mělo lépe tvarovaný prstencový kryt motoru s kolektorem spalin v přední hraně. Jako padesátý byl dodán druhý prototyp P-11/II.

P.11a – Výrobu letadel P.11a zahájila dodávka 30 strojů, podobných typu P.11b, ale s motorem Mercury IV.S2 o výkonu 380 kW (517 k), stavěným v licenci varšavskou továrnou Škoda. První stroje na podzim roku 1934 přebrala stíhací Eskadra 111 ve Varšavě. V září 1939 sloužil v počtu 20 strojů, ostatní byly postupně rušeny, nebo předány výcvikovým jednotkám.

P.11c – Hlavní sériovou verzí byl P.11c zalétaný koncem roku 1933 s motorem Mistral 9Krse. Provedené změny zajišťovaly lepší výhled pilota, vzhledem k nižšímu posazení motoru a posunutí sedadla pilota dále dozadu a výše. Celkem bylo v této verzi vyrobeno 175 letadel, nejprve s motory Mercury V.S2 o výkonu 441 kW (600 k) z továrny Škoda a zbývající s motory Mercury VI.S2, vyráběny továrnou P.Z.L. 1. září 1939 evidovalo polské vojenské letectvo 152 strojů této varianty.

P.11f – Verze P.11c, jejíž pohon zajišťoval v licenci vyráběný motor 9Krse Mistral, byl stavěn u rumunské společnosti IAR pod označením P.11f. V letech 1936–38 bylo vyrobeno 80 strojů, ve výzbroji rumunského letectva zůstaly do roku 1941, v roce 1942 přešly k výcviku a v roce 1945 byly definitivně vyřazeny.

P.11g Kobuz – Kvůli komplikacím a zpoždění ve vývoji nové stíhačky P.Z.L. P.50 Jastrzab v r.1939, bylo rozhodnuto využít část již vyrobených pohonných jednotek k získání alespoň vylepšené verze P.11. Krom jiných úprav, letoun obdržel zakrytou kabinu, čtyři kulomety vz.36 a zmíněné motory Mercury VIII o výkonu 614 kW (835 k). Maximální rychlost se tak zvýšila na 390 km/h, dostup na 10 000 m. Po zalétání prototypu 15. srpna 1939 s označením P.11g Kobuz byla zahájena sériová výroba, avšak po porážce polské armády již nebyla dokončena. 14. a 15. září 1939 na tomto stroji sestřelil poručík H. Szczesny z Grupie Deblinske dva bombardéry.

Používáno ve státech

Maďarsko,

Používán jeden ex-Polský PZL P.11a evakuovaný 23. září 1939 a nejméně dva P-11c.

Bulharsko

Používáno několik letadel

Lotyšsko

Používáno několik ex-Polských PZL P.11a evakuovaných 17. září 1939.

Polsko
Rumunsko
Sovětský Svaz

Po obsazení Lotyšska ukořistil Sovětský Svaz několik letadel P.11a

Hlavní technické údaje

Osádka: 1 pilot
Motor: hvězdicový motor Bristol Mercury VI.S2
Rozpětí: 10,72 m
Výkon: 463 kW (630 k)
Délka: 7,55 m
Výška: 2,85 m
Nosná plocha:17,9 m²
Hmotnost prázdného stroje: 1 147 kg
Vzletová hmotnost: 1 630 kg
Maximální rychlost: 367 km/h
Maximální dostup: 8 000 m
Dolet: 550 km
Výzbroj: dva kulomety ráže 7,92 mm v trupu, (u zhruba 1/3 strojů P.11c dva další kulomety v křídle),
4x závěsník pro pumy o hmotnosti 12,5 kg pod křídlem

Externí odkazy

Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
PZL P.11

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
PZL P.11

Polské vojenské letouny druhé světové války
Stíhací letouny
PZL P.7 • PZL P.11
Bombardovací letouny
PZL.23 Karaś • PZL.37 Łoś • PZL.43 Karaś
Průzkumné letouny
Lublin R.XIII • RWD-14 Czapla • LWS-3 Mewa
Námořní letouny
Lublin R.VIII • Lublin R.XIII • CANT Z-506
Spojovací letouny
PWS-26 • RWD-8 • RWD-13 • RWD-17

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii