Konzervatismus

Z Multimediaexpo.cz

Edmund Burke (1729–1797), jeden z nejvýznamnějších konzervativních myslitelů

Konzervatismus nebo konzervativismus (z lat. conservare, uchovávat) je vedle liberalismu a socialismu jeden ze tří hlavních politických směrů. Jeho podstatou je důraz na řád a pořádek. Často je asociován s pravou částí politického spektra, je ovšem mnohem starší než toto politické dělení a v mnoha ohledech se mu vymyká. S liberalismem má konzervatismus společný důraz na soukromé vlastnictví, se socialismem důraz na hodnotu každého člověka ve společnosti, tedy sociální zabezpečení. Konzervatismus v relativním slova smyslu je označení ideologie, politické filozofie či hnutí, jejichž hlavní charakteristikou je otevřená tendence bránit se rychlým změnám a podporovat tradiční normy. Konzervativci jsou pak protějškem radikálů a revolucionářů.

Obsah

Charakteristika

Konzervativci ve své politické filozofii preferují hodnoty vyplývající z náboženských, kulturních a národních zkušeností a zvyků. Někteří konzervativci se snaží zachovat ve společnosti status quo nebo prosazovat pozvolné změny, jiní volají po návratu osvědčených pořádků z dřívějška. Konzervativci věří, že nejdůležitějším rysem společnosti jsou hodnoty nedotknutelného, svobodného, důstojného a sebezodpovědného lidského života, v právu vidí nutný nástroj garance těchto svobod. Roger Scruton charakterizuje konzervatismus jako „obhajobu sociální ekologie“ a „politiku odloženého účinku, jejímž cílem je zachování života a zdraví společenského organismu na co nejdelší dobu“. Konzervativci věří, že radikální změny a dlouhou praxí neprokázané domněnky nemohou býti zavedeny bez předchozího testování. (Upozorňují, že socialisté a liberálové nejsou při formulování svých tezí připraveni na „možnost nechtěných důsledků“. Jako příklad může posloužit sexuální revoluce, která se oháněla i mnohými tzv. vědeckými fakty, aby ruku v ruce s tzv. osvobozením sexuality přinesla i obrovskou epidemii AIDS, rozvodů, interrupcí a dalších negativních dopadů.) Za zakladatele konzervatismu je považován Edmund Burke, který základní postuláty tohoto myšlenkového proudu položil ve svém ústředním díle „Úvahy o revoluci ve Francii“.

Zastánci konzervatismu

Francie

Anglie

USA

Německo

Konzervatismus v ČR

V České republice lze za významnou konzervativní stranu považovat KDU-ČSL, kde vykazuje konzervativní myšlení většina členů, nově se mezi české konzervativní strany zařadila i TOP 09, která konzervatismus a důraz na tradice ohlásila ústy svého předsedy Karla Schwarzenbergra již při svém vzniku v červnu 2009. Částečně se k tomuto proudu (přesněji k liberálnímu konzervatismu) hlásí i ODS. Podstatná část strany se však hlásí ke klasickému liberalismu. K liberálnímu konzervatismu se hlásí i Strana svobodných občanů, vzniklá v roce 2009. Za konzervativní se také považují malé nacionalistické strany jako je Národní strana, Právo a spravedlnost nebo Národní sjednocení. Konzervativní hodnoty ve svém programu zastává také Koruna Česká a už svým názvem se k nim hlásí Konzervativní strana. V době bezprostředně porevoluční byla významnou konzervativní silou Křesťanskodemokratická strana (KDS) Václava Bendy, která navazovala na tradice disentu a později se sloučila s ODS, kde její členové podpořili konzervativní proud (Marek Benda, Václav Benda). Znatelný konzervativní étos měla i Občanská demokratická aliance.

Americký konzervatismus

Ve Spojených státech je konzervatismus mnohem více liberální než v Evropě a klade větší důraz na svobodu podnikání a v případě neokonzervatismu na mezinárodní iniciativu a morální hodnoty. Americký konzervatismus je tedy obecně spojený s následujícími hodnotami a postoji:

  • upřednostňování pořádku nad chaosem a anarchií
  • zdůrazňování osobní odpovědnosti
  • obecná opozice vůči “velkým vládním” politikám
  • podpora náboženských a mravních hodnot
  • redukce sociálních programů na minimum
  • odpor k politice pozitivní diskriminace
  • národní hrdost

Klasickému (evropskému) konzervatismu se v USA říká tradicionalismus.

Formy konzervatismu

Literatura

  • Roger Scruton: Smysl konzervatismu.
  • Russell Kirk: Konzervativní smýšlení. [1]
  • Robert Nisbet: Konzervatismus: sen a realita. Občanský institut, Praha 1993.
  • Žegklitz J. (ed.), Velké postavy politické filosofie, Občanský institut, Praha 1996
  • Jan Fingerland: Český konzervatismus. [2]
  • Edmund Burke, Úvahy o revoluci ve Francii, CDK Brno 1997.

Reference

  1. ↑ Alexis de Tocqueville
  2. ↑ T. S. Eliot as Conservative Mentor (anglicky)
  3. ↑ Občanská společnost a samospráva
  4. ↑ Interpretace a kritika Hegelovy filosofie v díle mladého Marxe

Externí odkazy


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Konzervatismus“