V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.

Urologie

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 14. 4. 2011, 12:32; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Broom icon.png Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Multimediaexpo.cz pomoci tím, že ho vylepšíte.
Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl a Encyklopedický styl. 		Broom icon.png
RTG močového měchýře naplněného kontrastní látkou

Urologie je chirurgický lékařský obor zabývající se diagnostikou a terapií chorob vylučovací soustavy a mužských pohlavních orgánů.

Obsah

Česká republika

V České republice je urologie rozvíjena na řadě klinických pracovišť, většina nemocnic má svá urologická oddělení a zároveň je vytvořena (regulovaná) síť ambulatních urologů. Za zakladatelé moderní urologie je považován profesor Karel Uhlíř (Ostrava, později Brno), akademik Jan Bedrna (Hradec Králové) a profesor Eduard Hradec (Praha), byť i jiná univerzitní pracoviště měla své významné učitele (Kučera - Olomouc, Šváb - Hradec Králové). Za samostatný obor urologie je dnes považována dětská urologie (Bedrnova učebnice z roku 1954 je dodnes citována), rozvíjena především profesorem Hvězdoslavem Stefanem (Hradec Králové), profesorem Janem Dvořáčkem (Praha) a docentkou Annou Utíkalovou (Olomouc).

K roku 2010 měla Česka republika urologické kliniky s vědecko - výzkumnou a výukovou základnou v Praze (Všeobecná fakultní nemocnice a 1. lékařská fakulta UK, Motol a 2. lékařská fakulta UK a Královské Vinohrady spojená s 3. lékařskou fakultou UK), Plzni (FN Plzeň a lékařská fakulta UK Praha v Plzni), Hradci Králové (FN Hradec Králové a lékařská fakulta UK Praha v Hradci Králové), Olomouci (FN Olomouc a lékařská fakulta UP v Olomouci)a Brně (FN nemocnice Brno - Bohunice a lékařská fakulta MU v Brně).

Vzdělání urologa

Předatestační praxe podle vyhlášky č. 185/2009 Sb. rozdělena do dvou částí. Během prvních dvou let musí lékař absolvovat chirurgický kmen, následuje vlastní specializační výccvik v oboru urologie v délce trvání nejméně 48 měsíců na urologickém oddělení. V rámci specializačního výcviku stráví lékař nejméně 12 měsíců na akreditovaném pracovišti, z toho nejméně 2 týdny na pracovišti provádějícím transplantace a hemodialýzu a nejméně 2 měsíce na pracovišti dětské urologie. Již v rámci specializační přípravy se může lékař specializovat v oboru dětská urologie, započítává se mu však nejvýše 6 měsíců. Součástí předatestační přípravy je povinná i doporučená účast na řadě kurzů a seminářů.

Podle dobíhající atestace realizované podle Věstníku Ministerstva zdravotnictví z roku 2005 trvá příprava k atestaci nejméně šest let. 60 měsíců tráví lékař na urologickém oddělení, z toho alespoň 12 měsíců na akreditovaném pracovišti, kde se musí aktivně zapojit do vědeckovýzkumné činnosti pracoviště. Kromě toho musí lékař strávit minimálně 9 měsíců na běžném chirurgickém oddělení, 2 měsíce na interním oddělení a 1 měsíc na oddělení anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče. Podmínkou připuštění k atestační zkoušce je publikace alespoň dvou prací v recenzovaných časopisech, u kterých je uchazeč uveden jako hlavní autor.

Nádstavbové atestace k základnímu oboru urologie

Podle vyhlášky č. 185/2009 Sb. může lékař s atestací v základním oboru získat atestaci v oborech dětská urologie, intenzivní medicína a sexuologie.

Vědecké a pedagogické hodnosti v urologii

V oboru chirurgie, specializace urologie, lze získat na univerzitách v České republice vědecké hodnosti - "doktor" (Ph.D.) a Akademie věd České republiky může udělit titul "Doktor věd" - D. Sc. (dříve DrSc..) i hodnosti vědecko-pedagogické: "docent" (doc.) a "profesor" (prof.). Dříve udělovaný titul "kandidát věd" - CSc.. - je ekvivalentní titulu Ph.D.

Uvedené tituly lze získat i mimo Českou republiku, u titulů z některých zemí je nutná aprobační řízení, případně aprobační zkouška.

Univerzitní profesoři pro obor urologie

V roce 2010 byli v ČR čtyři profesoři pro obor urologie:

  • prof. MUDr. Jan Dvořáček, DrSc. (1. LF UK Praha)[1]
  • prof. MUDr. Tomáš Hanuš, DrSc. (1. LF UK Praha)[2]
  • prof. MUDr. Marko Babjuk, CSc. (1.LF UK, 2.LF UK Praha)[3]
  • prof. MUDr. Dalibor Pacík, CSc. (LF MU Brno)[4]

Docenti pro obor urologie do věku 65. let

Ve věku do 65 let pak byli k roku 2010 v České republice čtyři docenti v oboru urologie:

Odborná společnost

V rámci České republiky se urologové dobrovolně sdružují v České urologické společnosti (ČUS), případně Evropské urologické společnosti (EAU - European Association of Urology), méně často v Mezinárodní urologické společnosti (IAU - International Association of Urology). ČUS je součástí České lékařské společnosti J. E. Purkyně. Společnost pořádá odborné akce, zastupuje své členy v jednání se státem a jinými organizacemi. Podílí se na vytváření podkladů pro primární (předatestační) i sekundární (celoživotní) vzdělávání urologů, které vydává ve formě "doporučení" (jsou právně nezávazná, dávají však odborná vodítka v diagnostice a léčbě urologických onemocnění). Jako dobrovolné sdružení nemá přímý vliv na udělování vědeckých a vědecko - pedagogických titulů, stejně tak nenese odpovědnost za atestační zkoušky urologů (odpovědnost nese Institut pro další vzdělávání zdravotníků a farmaceutů - IPVZ - v Praze), i když je obvykle v komisi i zástupce ČUS. ČUS má řadu sekcí, podle specializací v rámci urologie (např. andrologická sekce, onkologická, urodynamická atd.). Vedení ČUS - výbor - je volen v pravidelných cyklech.

Na rozdíl od České lékařské komory, ve které je účast lékaře povinná, chce-li v rámci České republiky vykonávat lékařskou praxi, urolog nemusí být v ČUS (EAU atd.) spolčen a jeho vzdělání a jeho odborná kompetence a odpovědnost je dána předpisy IPVZ Praha, ev. právními předpisy. Vedle ČUS působí v rámci České republiky druhá dobrovolná odborná společnost - Společnost ambulantních urologů (SAU), která sdružuje především soukromé, mimonemocniční urology.

Reference

  1. ↑ SIS CUNI
  2. ↑ SIS CUNI
  3. ↑ SIS CUNI SIS CUNI
  4. ↑ IS MU
  5. ↑ SIS CUNI
  6. ↑ Urologická klinika FN Olomouc
  7. ↑ SIS CUNI CUNI

Literatura

  • DVOŘÁČEK, Jan. Urologie praktického lékaře. Praha : ISV NAKLADATELSTVÍ, 2000. ISBN 80-85866-52-8.  
  • REYNARD, John; BREWSTER, Simon; BIERS, Suzane. Oxford Handbook of Urology. USA : Oxford University Press, 2009. ISBN 0-19-953494-2.  

Související články

Externí odkazy


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Urologie“